KVÁSEK

Kousek těsta, který se dal na jeden den nebo i déle stranou, a nechal se zkvasit. Takový kvásek je označován hebrejským výrazem seʼorʹ a znamená „zkvašená hmota“. Kvásek snadno zkvasí novou směs, do které byl přidán.

Izraelité používali kvásek při přípravě kvašeného chleba. Kousek těsta, který byl oddělen při předchozím pečení, se obvykle buď rozpustil ve vodě v díži před tím, než se přidala mouka, nebo se mohl přidat do mouky a potom se s ním zadělalo těsto. O tomto druhém způsobu se zřejmě zmiňoval Ježíš, když řekl: „Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a schovala ve třech velkých mírách mouky, až celé množství zkvasilo.“ (Mt 13:33; Lk 13:20, 21) Ačkoli pro to nejsou žádné přímé doklady, předpokládá se, že Židé používali jako kvasnice také sedlinu z vína.

Obilné oběti v Izraeli, jež byly Jehovovi předkládány na ohni, se neměly připravovat s kváskem. (3Mo 2:11) Izraelité měli rovněž v době sedmidenního Svátku nekvašených chlebů výslovně zakázáno mít ve svém domě nebo uvnitř hranic svého území kvásek (v tomto případě zjevně jako symbol zkaženosti a hříchu). (2Mo 12:15; 13:7; 5Mo 16:4) Kdokoli v tu dobu jedl něco zkvašeného, měl být ‚odříznut z izraelského shromáždění‘. (2Mo 12:19)

Také ve starověkém Egyptě bylo zvykem dávat při pečení stranou kousek těsta, který se použil ke zkvašení nového těsta. Ještě dnes někteří lidé, například na Kypru, dávají kousek vykynutého těsta stranou na teplé místo. Po 36 až 48 hodinách se tento kousek těsta může použít na zkvašení celého nového těsta.

Pavel měl možná na mysli kvásek, když vybízel Korinťany: „Odkliďte starý kvas [zyʹmen], abyste byli novým těstem, podle toho, jak jste zbaveni kvašení.“ (1Ko 5:7; viz heslo KVAS.)