Izraelité odcházeli z Egypta sice ve spěchu a byli pobízeni Egypťany, ale v žádném případě nebyl jejich odchod neorganizovaný. „Avšak izraelští synové vyšli z egyptské země v bitevním šiku“, tedy patrně jako vojsko rozdělené na pět částí — s předvojem, zadním vojem, hlavní částí vojska a dvěma křídly. Izraelité neměli jako schopného vůdce pouze Mojžíše, ale své postavení vůdce dával najevo i Jehova, a to tím, že jim přinejmenším už při táboření v Ethamu opatřil oblačný sloup, který je vedl za dne a z kterého se stal ohnivý sloup, aby jim poskytoval světlo v noci. (2Mo 13:18–22)

Cesta přes Vádí Tumilat je považována za velmi pravděpodobnou také proto, že dnes je všeobecně přijímána teorie, že Izraelité ve skutečnosti nešli přes Rudé moře, ale prošli místem na S od Rudého moře. Někteří učenci dokonce zastávají názor, že Izraelité přešli jezero Serbonis u pobřeží Středozemního moře nebo přešli nedaleko tohoto jezera, takže po tom, co opustili Vádí Tumilat, se vydali na S směrem k pobřeží. Tento názor je v přímém rozporu s jednoznačným vyjádřením v Bibli, totiž že sám Bůh odvedl Izraelity z cesty, která by vedla do země Filištínů. (2Mo 13:17, 18) I jiní učenci tvrdí, že Izraelité putovali přes Vádí Tumilat, ale uvádějí, že „moře“, které přešli, bylo v oblasti Hořkých jezer sev. od Suezu.

Rudé moře, ne ‚rákosové moře‘. Tento názor se opírá o argument, že hebrejské slovo jam-sufʹ (překládané jako „Rudé moře“) znamená doslova „moře sítí, čili rákosů, sítin“, a že Izraelité tedy nepřešli rameno Rudého moře známé jako Suezský záliv, ale rákosové moře, nějaké bažinaté místo podobné takovým, jaká jsou například v oblasti Hořkých jezer. Tímto názorem však dávají najevo nesouhlas s překladateli starověké řecké Septuaginty, kteří slovo jam-sufʹ přeložili řeckým jménem e·ry·thraʹ thaʹlas·sa, jež znamená doslova „Rudé moře“. Mnohem důležitější však je, že jak Lukáš, který byl pisatelem Skutků (cituje Štěpána), tak i apoštol Pavel použili při líčení událostí exodu totéž řecké jméno. (Sk 7:36; Heb 11:29; viz heslo RUDÉ MOŘE.)