MERIBA

[hádání se].

1. Místo u Refidimu, nedaleko něhož tábořili Izraelité v pustině. Tam jim Jehova zázračným způsobem opatřil vodu, když Mojžíš udeřil holí do skály na Chorebu. Mojžíš pak to místo pojmenoval „Masa“ (což znamená „zkoušení; zkouška“) a „Meriba“ (což znamená „hádání se“). Tato jména připomínala, že kvůli nedostatku vody se Izraelité hádali s Mojžíšem a zkoušeli Boha. (2Mo 17:1–7)

2. Jméno „Meriba“ později dostalo také místo blízko Kadeše, a to z toho důvodu, že i tam se Izraelité hádali s Mojžíšem a s Jehovou kvůli nedostatku vody. (4Mo 20:1–13) Na rozdíl od místa blízko Refidimu, kde Izraelité tábořili necelé dva měsíce po vyjití z Egypta (2Mo 16:1; 17:1; 19:1), nedostala tato Meriba jméno Masa. Písmo někdy tuto Meribu odlišuje od jiného místa označením ‚vody Meriba‘ (Ža 106:32) nebo „vody Meriba u Kadeše“. (4Mo 27:14; 5Mo 32:51) Ale Žalm 81:7, kde je zmínka o tom, že Jehova zkoumal Izrael „u vod Meriba“, se může vztahovat na událost u Meriby blízko Refidimu. (Srovnej 5Mo 33:8.)

Když Jehova u Meriby v oblasti Kadeše zázračným způsobem opatřil Izraelitům vodu, zapomněli ho Mojžíš a Áron posvětit. Proto ztratili výsadu vejít do Zaslíbené země. K této události pravděpodobně došlo ve 40. roce putování Izraelitů pustinou. (4Mo 20:1, 9–13, 22–28; 33:38, 39)