Co pro vás znamená naše drahocenné dědictví?
„Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království připraveného pro vás od založení světa.“ (MATOUŠ 25:34)
1. Jakého druhu bývají věci, které lidé získávají jako dědictví?
VŠICHNI lidé mají něco, co zdědili. Pro některé z nich dědictví možná znamená v hmotném ohledu pohodlný způsob života. Pro jiné je to život v chudobě. V některých případech předaly dřívější generace jako dědictví silnou nenávist k nějaké jiné etnické skupině kvůli tomu, co zažily nebo slyšely. Všichni však máme jedno společné. Všichni jsme od prvního člověka, Adama, obdrželi dědictví hříchu. To je dědictví, které nakonec vede ke smrti. (Kazatel 9:2, 10; Římanům 5:12)
2, 3. Jaké dědictví Jehova původně nabídl potomkům Adama a Evy a proč je neobdrželi?
2 Jehova jakožto milující nebeský Otec původně lidstvu nabídl zcela jiné dědictví — věčný dokonalý život v ráji. Naši prarodiče, Adam a Eva, byli na počátku dokonalí a bez hříchu. Jehova Bůh dal lidstvu planetu Zemi jako dar. (Žalm 115:16) Poskytl zahradu Eden jako vzorek toho, čím by se celá země mohla stát, a naše prarodiče pověřil podivuhodným, úžasným úkolem. Měli plodit děti, pečovat o zemi a o všechny ty rozmanité rostliny a živočichy na ní a rozšířit hranice ráje po celé zemi. (1. Mojžíšova 1:28; 2:8, 9, 15) Jejich potomci se na tom s nimi měli podílet. To bylo opravdu úžasné dědictví, které mohli obdržet.
3 Pokud se však z toho všeho měli těšit, museli Adam a Eva i jejich potomci mít dobrý vztah k Bohu. Dlužili Jehovovi lásku a poslušnost, ale Adam a Eva neoceňovali to, co jim Bůh dal, a neuposlechli jeho příkaz. Přišli o svůj rajský domov a o nádhernou naději, které jim Bůh dal. Proto je nemohli předat svým potomkům. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1–24)
4. Jak můžeme získat dědictví, o které Adam přišel?
4 Jehova se milosrdně postaral o to, aby potomci Adama a Evy mohli mít příležitost obdržet dědictví, o něž Adam přišel. Jak? V Božím ustanoveném čase položil jeho vlastní Syn, Ježíš Kristus, svůj dokonalý lidský život ve prospěch Adamových potomků. Tak je Kristus všechny vykoupil. Dědictví však nedostávají automaticky. Musejí mít schválené postavení před Bohem, které mohou získat tím, že projevují víru v hodnotu Ježíšovy oběti, jež usmiřuje hříchy, a tím, že tuto víru dávají najevo poslušností. (Jan 3:16, 36; 1. Timoteovi 2:5, 6; Hebrejcům 2:9; 5:9) Je z vašeho způsobu života patrné ocenění pro toto opatření?
Dědictví předané prostřednictvím Abrahama
5. Jak Abraham projevil to, že oceňuje svůj vztah k Jehovovi?
5 Když Jehova uskutečňoval svůj záměr se zemí, jednal zvláštním způsobem s Abrahamem. Dal tomuto věrnému muži pokyn, aby odešel ze své země a přestěhoval se do země, kterou mu Bůh sám ukáže. Abraham ochotně uposlechl. Potom, co tam Abraham dorazil, Jehova řekl, že tu zemi neobdrží jako dědictví přímo Abraham, ale že ji dostane jeho potomstvo. (1. Mojžíšova 12:1, 2, 7) Jak na to reagoval? Abraham byl ochoten sloužit Jehovovi kdekoli a jakkoli mu Bůh nařídil, aby jeho potomci mohli obdržet své dědictví. V zemi, která nebyla jeho, Abraham sloužil Jehovovi sto let, až do své smrti. (1. Mojžíšova 12:4; 25:8–10) Udělali byste to také? Jehova řekl, že Abraham byl jeho ‚přítelem‘. (Izajáš 41:8)
6. (a) Co dal Abraham najevo tím, že byl ochoten obětovat svého syna? (b) Jaké drahocenné dědictví mohl Abraham předat svým potomkům?
6 Abraham čekal mnoho let, než se mu narodil syn, Izák, kterého velmi miloval. Když se z chlapce stal mladý muž, Jehova dal Abrahamovi pokyn, aby chlapce vzal a předložil jej jako oběť. Abraham sice nevěděl, že Bůh na jeho příkladu hodlá ukázat, co sám udělá, až dá svého Syna jako výkupné, přesto uposlechl a chystal se Izáka předložit jako oběť. Vtom jej Jehovův anděl zastavil. (1. Mojžíšova 22:9–14) Jehova již předtím řekl, že jeho sliby dané Abrahamovi se splní prostřednictvím Izáka. Abraham měl proto jistě víru, že pokud by to bylo nezbytné, Bůh může Izáka přivést zpátky k životu, přestože se taková věc nikdy předtím nestala. (1. Mojžíšova 17:15–18; Hebrejcům 11:17–19) Jelikož Abraham neodepřel Jehovovi ani svého syna, Jehova prohlásil: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:15–18) Toto prohlášení ukázalo, že Semeno, o němž se zmiňuje 1. Mojžíšova 3:15 — mesiášský osvoboditel —, přijde prostřednictvím Abrahamovy rodové linie. To je skutečně drahocenné dědictví.
7. Jak Abraham, Izák a Jákob projevovali ocenění pro své dědictví?
7 Abraham neznal význam toho, co Jehova tehdy dělal, a totéž platilo i o jeho synu Izákovi nebo o jeho vnuku Jákobovi, kteří se stali „spolu s ním dědici téhož slibu“. Všichni ale měli důvěru v Jehovu. Nepřipojili se k žádnému z městských království v té zemi, protože hledali něco lepšího — „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. (Hebrejcům 11:8–10, 13–16) Nicméně ne všichni Abrahamovi potomci oceňovali, jak drahocenné je dědictví, jež bylo možné obdržet prostřednictvím Abrahama.
Někteří z těch, kdo dědictvím opovrhli
8. Jak Esau ukázal, že si neváží svého drahocenného dědictví?
8 Esau, nejstarší Izákův syn, si nevážil svého prvorozeneckého práva. Neoceňoval posvátné věci. Esau tedy jednoho dne, když měl hlad, prodal své prvorozenecké právo svému bratru, Jákobovi. Za co? Za jedno jídlo — za chleba a dušenou čočku! (1. Mojžíšova 25:29–34; Hebrejcům 12:14–17) Národ, jehož prostřednictvím se Boží sliby dané Abrahamovi měly splnit, vzešel z Jákoba, kterému Bůh změnil jméno na Izrael. Jaké možnosti se tomuto národu otevřely díky zvláštnímu dědictví?
9. Jaké osvobození zažili Jákobovi neboli Izraelovi potomci díky svému duchovnímu dědictví?
9 Jákob se během hladomoru přestěhoval i se svou rodinou do Egypta. Tam sice jeho potomků přibývalo a jejich počet velmi vzrostl, ale zároveň se stali otroky. Jehova však nezapomněl na svou smlouvu s Abrahamem. Ve svém ustanoveném čase izraelské syny z otroctví osvobodil a oznámil jim, že je přivede do „země, která oplývá mlékem a medem“ — do země, kterou slíbil Abrahamovi. (2. Mojžíšova 3:7, 8; 1. Mojžíšova 15:18–21)
10. Jaké další mimořádné události proběhly v souvislosti s dědictvím izraelských synů u hory Sinaj?
10 Když byli izraelští synové na cestě do Zaslíbené země, Jehova je shromáždil u hory Sinaj. Tam jim řekl: „Jestliže ... budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Potom, co s tím lid dobrovolně a jednomyslně souhlasil, Jehova přistoupil k tomu, aby jim dal Zákon. Udělal tedy něco, co neudělal žádnému jinému národu. (Žalm 147:19, 20)
11. Co patřilo k drahocennému duchovnímu dědictví izraelských synů?
11 Tento nový národ měl jedinečné duchovní dědictví. Izraelští synové uctívali jediného pravého Boha. Bůh je osvobodil z Egypta, a když u hory Sinaj dostali Zákon, byli očitými svědky bázeň vzbuzujících událostí. Jejich dědictví bylo dále rozšiřováno, když prostřednictvím proroků dostávali další „Boží posvátná prohlášení“. (Římanům 3:1, 2) Jehova z nich udělal své svědky. (Izajáš 43:10–12) V jejich národě se mělo objevit mesiášské Semeno. Na toto Semeno poukazoval Zákon, aby je rozpoznali a aby si uvědomovali, jak je potřebují. (Galaťanům 3:19, 24) Kromě toho měli dostat příležitost sloužit ve spojení s tímto mesiášským Semenem jako království kněží a svatý národ. (Římanům 9:4, 5)
12. Co Izraelité nezažili, přestože vešli do Zaslíbené země? Proč?
12 Jehova podle svého slibu dovedl Izraelity do Zaslíbené země. Ale jak později vysvětlil apoštol Pavel, kvůli jejich nedostatku víry se ta země neprokázala jako skutečné „místo odpočinku“. Jako lid nevstoupili do „Božího odpočinku“, protože nepochopili účel Božího vlastního dne odpočinku, který začal po stvoření Adama a Evy, a tudíž ani nejednali v souladu s tímto účelem. (Hebrejcům 4:3–10)
13. O co Izrael jako národ přišel, protože si nevážil svého duchovního dědictví?
13 Přirozený Izrael mohl pokrýt plný počet těch, kdo se budou s Mesiášem podílet na jeho nebeském Království jako království kněží a svatý národ. Izraelité si však svého drahocenného dědictví nevážili. Když přišel Mesiáš, přijal ho jen ostatek přirozených Izraelitů. Součástí předpověděného království kněží se proto stal pouze malý počet z nich. Království bylo přirozenému Izraeli odňato a bylo „dáno národu, který nese jeho ovoce“. (Matouš 21:43) O jaký národ jde?
Dědictví v nebesích
14, 15. (a) Jak si po Ježíšově smrti začaly národy žehnat prostřednictvím Abrahamova „semene“? (b) Co získávají členové ‚Božího Izraele‘ jako dědictví?
14 Národ, jemuž bylo Království dáno, je ‚Boží Izrael‘ — duchovní Izrael, který je tvořen ze 144 000 duchem zplozených následovníků Ježíše Krista. (Galaťanům 6:16; Zjevení 5:9, 10; 14:1–3) Někteří z těchto 144 000 byli přirození Židé, ale většina je z pohanských národů. Tím se začal plnit Jehovův slib daný Abrahamovi, že prostřednictvím jeho „semene“ si budou žehnat všechny národy. (Skutky 3:25, 26; Galaťanům 3:8, 9) Při tomto počátečním splňování byli lidé z národů pomazáni svatým duchem a přijati Jehovou Bohem za duchovní syny, bratry Ježíše Krista. Tak se i oni stali druhotnou částí onoho „semene“. (Galaťanům 3:28, 29)
15 Ježíš před svou smrtí seznámil budoucí židovské členy tohoto nového národa s novou smlouvou, která měla být stvrzena jeho vlastní krví. Na základě jejich víry v tuto stvrzující oběť byli ti, kdo jsou do nové smlouvy zahrnuti, učiněni „natrvalo dokonalými“. (Hebrejcům 10:14–18) Mohli být „prohlášeni za spravedlivé“ a jejich hříchy jim mohly být odpuštěny. (1. Korinťanům 6:11) V tomto smyslu jsou na tom tedy stejně, jako na tom byl Adam před tím, než zhřešil. Nemají však žít v pozemském ráji. Ježíš řekl, že jim připraví místo v nebi. (Jan 14:2, 3) Vzdávají se své vyhlídky na život na zemi, aby obdrželi ‚dědictví vyhrazené pro ně v nebesích‘. (1. Petra 1:4) Co tam dělají? Ježíš vysvětlil: „Činím s vámi smlouvu ... o království.“ (Lukáš 22:29)
16. Jaké úžasné služební pověření čeká pomazané křesťany?
16 Ti, kdo budou vládnout s Kristem, budou z nebe mimo jiné pomáhat, aby ze země byly odstraněny všechny stopy vzpoury proti Jehovově svrchovanosti. (Zjevení 2:26, 27) Jako druhotná část duchovního Abrahamova semene budou přispívat k tomu, že lidé ze všech národů obdrží požehnání dokonalého života. (Římanům 8:17–21) Mají opravdu drahocenné dědictví. (Efezanům 1:16–18)
17. Z jakých stránek svého dědictví se pomazaní křesťané těší v době, kdy jsou ještě na zemi?
17 Dědictví Ježíšových pomazaných následovníků se ale netýká jen budoucnosti. Ježíš jim pomohl, aby poznali Jehovu, jediného pravého Boha, a to takovým způsobem, jak jim v tomto ohledu nikdo jiný pomoci nemohl. (Matouš 11:27; Jan 17:3, 26) Slovem a příkladem je učil, co znamená ‚důvěřovat v Jehovu‘ a poslouchat jej. (Hebrejcům 2:13; 5:7–9) Ježíš jim svěřil poznání pravdy o Božím záměru a ujistil je, že svatý duch je povede, aby tomuto záměru lépe porozuměli. (Jan 14:24–26) Vštípil jim do mysli a do srdce, jaký význam má Boží Království. (Matouš 6:10, 33) Ježíš je rovněž pověřil, aby vydávali svědectví a činili učedníky z lidí v Jeruzalémě, Judeji, Samaří a v nejvzdálenějších částech země. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Skutky 1:8)
Drahocenné dědictví pro velký zástup
18. Jak se dnes splňuje Jehovův slib, že všechny národy si budou žehnat prostřednictvím Abrahamova „semene“?
18 Plný počet členů duchovního Izraele — to „malé stádo“ dědiců Království — byl již pravděpodobně vybrán. (Lukáš 12:32) Jehova nyní už několik desetiletí zaměřuje svou pozornost na shromažďování velkého zástupu jiných lidí ze všech národů. Jehovův slib daný Abrahamovi, že prostřednictvím jeho „semene“ si budou žehnat všechny národy, se tedy splňuje ve velkém měřítku. Je radostné, že také tito požehnaní prokazují posvátnou službu Jehovovi a uznávají, že jejich záchrana závisí na víře v Božího Beránka, Ježíše Krista. (Zjevení 7:9, 10) Přijali jste již Jehovovo laskavé pozvání, abyste se stali součástí této skupiny šťastných lidí?
19. Jaké dědictví vyhlížejí lidé z národů, kteří se dnes těší z požehnání?
19 Jaké drahocenné dědictví nabízí Jehova těm, kdo nejsou z malého stáda? Ne, není to dědictví v nebesích. Je to dědictví, jež mohl Adam předat svým potomkům — vyhlídka na věčný dokonalý život v ráji, který se postupně rozšíří po celé zemi. Bude to svět, v němž „smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:4) Pokud patříte k této skupině lidí, potom právě vám Boží inspirované slovo říká: „Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; přebývej na zemi a jednej s věrností. Měj také největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce. A ještě chvilku, a ničemný již nebude... Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje. Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:3, 4, 10, 11, 29)
20. Jak se „jiné ovce“ ve značné míře těší z duchovního dědictví pomazaných křesťanů?
20 Ježíšovy „jiné ovce“ mají dědictví v pozemské říši nebeského Království. (Jan 10:16a) Přestože nebudou v nebi, mnoho z duchovního dědictví, z něhož se těší pomazaní, je předáváno i jim. To se děje prostřednictvím kolektivního sboru pomazaných, totiž ‚věrného a rozvážného otroka‘, který jiným ovcím odhaluje porozumění drahocenných slibů obsažených v Božím slově. (Matouš 24:45–47; 25:34) Pomazaní společně s jinými ovcemi znají a uctívají jediného pravého Boha, Jehovu. (Jan 17:20, 21) Společně Bohu děkují za hodnotu Ježíšovy oběti, jež usmiřuje hříchy. Jako jedno stádo společně slouží pod jedním Pastýřem, Ježíšem Kristem. (Jan 10:16b) Všichni jsou součástí jednoho láskyplného, celosvětového společenství bratrů. Společně se podílejí na výsadě být svědky Jehovy a jeho Království. Ano, pokud jste zasvěcenými a pokřtěnými Jehovovými služebníky, potom toto všechno patří k vašemu duchovnímu dědictví.
21, 22. Jak můžeme všichni ukázat, že si svého duchovního dědictví velmi vážíme?
21 Do jaké míry je pro vás toto duchovní dědictví drahocenné? Vážíte si ho natolik, aby plnění Boží vůle pro vás bylo tou nejdůležitější věcí v životě? Svědčí o vašem ocenění to, že se řídíte radami z Božího slova a od Boží organizace, radami, abyste se pravidelně účastnili všech shromáždění křesťanského sboru? (Hebrejcům 10:24, 25) Je pro vás toto dědictví tak cenné, že dále sloužíte Bohu navzdory těžkostem? Je vaše ocenění pro ně tak hluboké, že vás posiluje, abyste odolali jakémukoli pokušení jednat způsobem, který by mohl vést k tomu, že o toto dědictví přijdete?
22 Kéž všichni opatrujeme duchovní dědictví, jež nám Bůh dává. Zatímco svůj pohled stále upíráme na ráj, který je před námi, podílejme se plně na duchovních výsadách, jež nám Jehova nyní poskytuje. Jestliže je náš vztah k Jehovovi opravdu tou nejdůležitější věcí v našem životě, pak je to přesvědčivý doklad o tom, jak drahocenné je pro nás ve skutečnosti dědictví, jež od Boha dostáváme. Kéž patříme k těm, kdo prohlašují: „Budu tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a budu žehnat tvému jménu na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Žalm 145:1)
Jak byste to vysvětlili?
• Jaké dědictví by nám Adam předal, kdyby byl věrně oddaný Bohu?
• Jak Abrahamovi potomci naložili s dědictvím, které mohli obdržet?
• Co patří k dědictví Kristových pomazaných následovníků?
• Co je dědictvím velkého zástupu a jak mohou jeho členové ukázat, že si ho opravdu váží?
[Obrázek na straně 20]
Abrahamovo potomstvo obdrželo slib drahocenného dědictví
[Obrázky na straně 23]
Vážíte si svého duchovního dědictví?