Větší požehnání prostřednictvím nové smlouvy

„Ježíš . . . je také prostředníkem úměrně lepší smlouvy.“ (HEBREJCŮM 8:6)

1. Kdo se prokázal být ‚semenem ženy‘ a jak mu byla ‚zhmožděna pata‘?

POTOM, co Adam s Evou zhřešili, Jehova vynesl rozsudek nad Satanem, který Evu oklamal, a řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Když byl Ježíš v roce 29 n. l. pokřtěn v řece Jordán, Semeno slíbené v Edenu se konečně objevilo. V roce 33 n. l. Ježíš zemřel na mučednickém kůlu, a tak se část toho dávného proroctví splnila. Satan ‚zhmoždil Semeni patu‘.

2. Jak podle Ježíšových vlastních slov přináší jeho smrt užitek lidstvu?

² Toto zranění sice bylo nesmírně bolestivé, ale naštěstí ne trvalé. Ježíš byl vzkříšen z mrtvých jako nesmrtelný duch a vystoupil ke svému Otci do nebe, kde předložil hodnotu své prolité krve jako „výkupné výměnou za mnohé“. Tak se splnila jeho vlastní slova: „Musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život. Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Matouš 20:28; Jan 3:14–16; Hebrejcům 9:12–14) Ve splnění Ježíšova proroctví má klíčovou úlohu nová smlouva.

Nová smlouva

3. Kdy bylo poprvé vidět, že nová smlouva vstoupila v platnost?

³ Krátce před svou smrtí Ježíš řekl svým následovníkům, že jeho prolitá krev je ‚krví nové smlouvy‘. (Matouš 26:28; Lukáš 22:20) Deset dní po tom, co vystoupil do nebe, bylo vidět, že nová smlouva vstoupila v platnost, protože asi na 120 učedníků shromážděných v jedné horní místnosti v Jeruzalémě byl vylit svatý duch. (Skutky 1:15; 2:1–4) Uvedením těchto 120 učedníků do nové smlouvy se ukázalo, že „dřívější“ smlouva, tedy smlouva Zákona, je nyní zastaralá. (Hebrejcům 8:13)

4. Selhala stará smlouva? Vysvětli to.

⁴ Selhala snad stará smlouva? Rozhodně ne. Je pravda, že byla nyní nahrazena, a tělesný Izrael již proto nebyl Božím zvláštním lidem. (Matouš 23:38) Důvodem však byla neposlušnost Izraelitů a to, že zavrhli Jehovova Pomazaného. (2. Mojžíšova 19:5; Skutky 2:22, 23) Než byl ale Zákon nahrazen, vykonal mnoho. Po staletí poskytoval způsob, jak se přibližovat k Bohu, a chránil před falešným náboženstvím. V mnoha ohledech předstiňoval novou smlouvu a prostřednictvím mnoha obětí ukázal, že lidé naléhavě potřebují vyplacení z hříchu a smrti. Zákon byl skutečně „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. (Galaťanům 3:19, 24; Římanům 3:20; 4:15; 5:12; Hebrejcům 10:1, 2) Požehnání slíbené Abrahamovi však mělo být plně uskutečněno prostřednictvím nové smlouvy.

Národy získají požehnání prostřednictvím Abrahamova semene

5, 6. Kdo je v základním duchovním splnění abrahamské smlouvy Abrahamovým Semenem a který národ měl jeho prostřednictvím získat požehnání jako první?

⁵ Jehova slíbil Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18) Pod starou smlouvou získalo mnoho cizinců mírné povahy požehnání prostřednictvím toho, že byli ve společenství s Izraelem, národem, který byl Abrahamovým semenem. Ve svém základním duchovním splnění však Abrahamovo Semeno byl jediný a dokonalý člověk. Pavel to vysvětlil, když řekl: „Sliby byly proneseny k Abrahamovi a jeho semenu. Neříká: ‚A semenům‘, jako v případě mnoha takových, ale jako v případě jednoho: ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ (Galaťanům 3:16)

⁶ Ano, Ježíš je Abrahamovým Semenem a Jeho prostřednictvím národy obdrží požehnání, které daleko převýší cokoli, co bylo možné v případě tělesného Izraele. Prvním národem, který měl obdržet toto požehnání, byl samotný Izrael. Brzy po Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr řekl skupině Židů: „Jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi praotci, když řekl Abrahamovi: ‚A v tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.‘ Když Bůh vzbudil svého Sluhu, vyslal ho nejprve k vám, aby vám požehnal tím, že každého odvrátí od vašich ničemných skutků.“ (Skutky 3:25, 26)

7. Které národy získaly požehnání prostřednictvím Ježíše, Abrahamova Semene?

⁷ Požehnání bylo brzy poskytnuto také Samaritánům a potom lidem z národů. (Skutky 8:14–17; 10:34–48) Někdy mezi lety 50 a 52 n. l. Pavel napsal křesťanům do Galácie v Malé Asii: „Písmo, které vidělo dopředu, že Bůh prohlásí lidi z národů za spravedlivé díky víře, ohlásilo Abrahamovi předem dobrou zprávu, totiž: ‚Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.‘ Proto ti, kdo lpí na víře, jsou požehnáni spolu s věrným Abrahamem.“ (Galaťanům 3:8, 9; 1. Mojžíšova 12:3) Ačkoli mnozí křesťané v Galácii byli ‚lidmi z národů‘, získali požehnání prostřednictvím Ježíše díky své víře. Co to bylo za požehnání?

8. Co pro křesťany v Pavlově době zahrnovalo požehnání prostřednictvím Abrahamova Semene a kolik osob nakonec obdrží toto požehnání?

⁸ Galatským křesťanům bez ohledu na jejich původ Pavel řekl: „Jestliže patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu.“ (Galaťanům 3:29) Pro tyto Galaťany požehnání prostřednictvím Abrahamova Semene zahrnovalo být účastníky nové smlouvy a také být spoludědici s Ježíšem, být s Ježíšem součástí Abrahamova semene. Nevíme, kolik obyvatel měl starověký Izrael. Víme jen, že jich bylo „jako zrnek písku, jichž je množství u moře“. (1. Královská 4:20) Známe však konečný počet těch, kdo budou s Ježíšem součástí duchovního semene — 144 000. (Zjevení 7:4; 14:1) Těchto 144 000 pochází „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“ a podílejí se na tom, aby se požehnání abrahamské smlouvy dostalo ještě k dalším lidem. (Zjevení 5:9)

Proroctví se splnilo

9. Co to znamená, že ti, kdo jsou v nové smlouvě, mají Jehovův zákon v sobě?

⁹ Když Jeremjáš předpovídal novou smlouvu, napsal: „ ‚Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je Jehovův výrok. ‚Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce.‘ “ (Jeremjáš 31:33) Charakteristickým rysem těch, kdo jsou v nové smlouvě, tedy je, že slouží Jehovovi z lásky. (Jan 13:35; Hebrejcům 1:9) Jehovův zákon mají napsaný do srdce a dychtivě touží konat Jehovovu vůli. Je pravda, že ve starověkém Izraeli někteří věrní jednotlivci Jehovův zákon velmi milovali. (Žalm 119:97) Mnozí však nikoli, a přesto zůstali součástí národa. V nové smlouvě však nemůže zůstat nikdo, kdo nemá Boží zákon napsaný ve svém srdci.

10, 11. Co to znamená, že se Jehova ‚stal Bohem‘ těch, kdo jsou v nové smlouvě, a co to znamená, že ho všichni „budou znát“?

¹⁰ Jehova o účastnících nové smlouvy dále řekl: „Stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“ (Jeremjáš 31:33) Ve starověkém Izraeli mnozí lidé uctívali bohy národů, a přece zůstali Izraelity. Na základě nové smlouvy Jehova stvořil duchovní národ, ‚Boží Izrael‘, kterým byl nahrazen tělesný Izrael. (Galaťanům 6:16; Matouš 21:43; Římanům 9:6–8) Nikdo však nemůže zůstat součástí tohoto nového duchovního národa, pokud přestane uctívat výlučně Jehovu.

¹¹ Jehova také řekl: „Mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich.“ (Jeremjáš 31:34) V Izraeli mnoho lidí Jehovu prostě přehlíželo a v podstatě říkali: „Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.“ (Sefanjáš 1:12) Částí Božího Izraele však nezůstává nikdo, kdo Jehovu přehlíží nebo znečišťuje čisté uctívání. (Matouš 6:24; Kolosanům 3:5) Duchovní Izraelité jsou ‚lidem, který zná svého Boha‘. (Daniel 11:32) Mají potěšení z toho, že ‚přijímají poznání o jediném pravém Bohu a o Ježíši Kristu‘. (Jan 17:3) Tím, že znají Ježíše, se prohlubuje jejich poznání Boha, protože Ježíš je jedinečný v tom, že je tím, ‚kdo Boha vysvětlil‘. (Jan 1:18; 14:9–11)

12, 13. (a) Na jakém základě Jehova odpouští hříchy těm, kdo jsou v nové smlouvě? (b) V čem je nová smlouva nadřazená staré smlouvě z hlediska odpuštění hříchů?

¹² Nakonec Jehova slíbil: „Odpustím . . . jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34b) Mojžíšův Zákon obsahoval stovky psaných předpisů a Izraelité byli vybízeni, aby je poslouchali. (5. Mojžíšova 28:1, 2, 15) Všichni, kdo porušili Zákon, předkládali oběti, aby jejich hříchy byly přikryty. (3. Mojžíšova 4:1–7; 16:1–31) Mnozí Židé si začali myslet, že mohou být spravedliví prostřednictvím svých vlastních skutků podle Zákona. Křesťané si však uvědomují, že svými vlastními skutky si nikdy nemohou vysloužit spravedlnost. Nemohou totiž zabránit tomu, aby nehřešili. (Římanům 5:12) Pod novou smlouvou je spravedlivé postavení před Bohem možné pouze na základě Ježíšovy oběti. Takové postavení je však dar, projev nezasloužené laskavosti od Boha. (Římanům 3:20, 23, 24) Jehova od svých služebníků přesto vyžaduje poslušnost. Pavel řekl, že ti, kdo jsou v nové smlouvě, jsou „pod zákonem vůči Kristu“. (1. Korinťanům 9:21)

¹³ I pro křesťany tedy existuje oběť za hřích. Je to ale oběť mnohem cennější než oběti pod smlouvou Zákona. Pavel napsal: „Každý kněz [pod smlouvou Zákona] také zaujímá den co den své místo, aby prokazoval veřejnou službu a často obětoval stejné oběti, protože ty nikdy nejsou schopny úplně odstranit hříchy. Ale [Ježíš] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy, posadil se po Boží pravici.“ (Hebrejcům 10:11, 12) Jelikož křesťané v nové smlouvě projevují víru v Ježíšovu oběť, Jehova je prohlašuje za spravedlivé, tedy bez hříchu, a proto mohou být pomazáni jako Boží duchovní synové. (Římanům 5:1; 8:33, 34; Hebrejcům 10:14–18) Když se kvůli lidské nedokonalosti přece dopustí hříchu, mohou Jehovu prosit o odpuštění a Jehova jim na základě Ježíšovy oběti odpustí. (1. Jana 2:1, 2) Pokud by se však rozhodli svévolně hřešit, ztratili by své spravedlivé postavení a výsadu být účastníky nové smlouvy. (Hebrejcům 2:2, 3; 6:4–8; 10:26–31)

Stará a nová smlouva

14. Jaká obřízka byla vyžadována (a) pod smlouvou Zákona, (b) pod novou smlouvou?

¹⁴ Muži ve staré smlouvě byli obřezáni na znamení toho, že jsou pod Zákonem. (3. Mojžíšova 12:2, 3; Galaťanům 5:3) Po založení křesťanského sboru měli někteří lidé názor, že nežidovští křesťané by také měli být obřezáni. Apoštolové a starší v Jeruzalémě však pod vedením Božího slova a svatého ducha pochopili, že to není potřeba. (Skutky 15:1, 5, 28, 29) O několik let později Pavel řekl: „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem.“ (Římanům 2:28, 29) Doslovná obřízka již v Jehovových očích neměla žádnou duchovní hodnotu, a to ani v případě tělesných Židů. Ti, kdo jsou v nové smlouvě, musí mít obřezané srdce, nikoli tělo. Všechny jejich myšlenky, touhy a pohnutky, které se Jehovovi nelíbí nebo jsou v jeho očích nečisté, musí být odříznuty.a Mnoho křesťanů je dnes živoucím svědectvím o moci svatého ducha měnit v tomto ohledu způsob myšlení. (1. Korinťanům 6:9–11; Galaťanům 5:22–24; Efezanům 4:22–24)

15. Co vyplyne ze srovnání tělesného Izraele a Božího Izraele z hlediska královského panování?

¹⁵ Pod smlouvou Zákona byl Králem Izraele Jehova a časem svou svrchovanost projevoval prostřednictvím lidských králů, kteří vládli v Jeruzalémě. (Izajáš 33:22) Jehova je také Králem Božího Izraele, tedy duchovního Izraele, a od roku 33 n. l. panuje prostřednictvím Ježíše Krista, který obdržel ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. (Matouš 28:18; Efezanům 1:19–23; Kolosanům 1:13, 14) Dnes Boží Izrael uznává Ježíše jako Krále Božího nebeského Království, jež bylo ustaveno v roce 1914. Ježíš je znamenitý Král, dokonce mnohem lepší než Ezekjáš, Josijáš nebo jiní věrní králové starověkého Izraele. (Hebrejcům 1:8, 9; Zjevení 11:15)

16. Jakým kněžstvem je Boží Izrael?

¹⁶ Izrael byl nejen královstvím, ale měl také pomazané kněžstvo. V roce 33 n. l. byl tělesný Izrael nahrazen Božím Izraelem, který se stal Jehovovým ‚sluhou‘, Jehovovými ‚svědky‘. (Izajáš 43:10) Jehovova slova určená Izraeli, která jsou zapsaná u Izajáše 43:21 a ve 2. Mojžíšově 19:5, 6, se od té doby vztahují na Boží duchovní Izrael. Boží nový duchovní národ byl nyní ‚vyvoleným rodem, královským kněžstvem, svatým národem, lidem pro zvláštní vlastnictví‘ a jeho úkolem bylo ‚široko daleko oznamovat Jehovovy znamenitosti‘. (1. Petra 2:9) Všichni v Božím Izraeli, muži i ženy, tvoří kolektivní kněžstvo. (Galaťanům 3:28, 29) Jakožto druhotná část Abrahamova semene nyní říkají: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“ (5. Mojžíšova 32:43) Členové duchovního Izraele, kteří jsou ještě na zemi, tvoří ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Pouze ve spojení s nimi je možné předkládat Bohu přijatelnou posvátnou službu.

Boží Království — konečné splnění

17. Jaké narození zažívají ti, kdo jsou v nové smlouvě?

¹⁷ Izraelité, kteří se narodili po roce 1513 př. n. l., vstupovali do smlouvy Zákona při svém narození. Ti, koho Jehova přijímá do nové smlouvy, se také musí narodit — v jejich případě jde o duchovní narození. Ježíš se o tom zmínil farizeovi Nikodémovi, když řekl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Těch 120 učedníků o Letnicích roku 33 n. l. bylo prvními nedokonalými lidmi, kteří toto nové narození zažili. Byli prohlášeni za spravedlivé pod novou smlouvou a obdrželi svatého ducha jako ‚závdavek‘ svého královského dědictví. (Efezanům 1:14) ‚Narodili se z ducha‘ a stali se adoptivními Božími syny. Tím se také stali Ježíšovými bratry a ‚spoludědici s Kristem‘. (Jan 3:6; Římanům 8:16, 17) Díky tomu, že se ‚narodili znovu‘, se před nimi otevřely nádherné vyhlídky.

18. Jaké nádherné vyhlídky se otevírají před znovu narozenými účastníky nové smlouvy?

¹⁸ Když Ježíš zprostředkovával novou smlouvu, uzavřel se svými následovníky ještě další smlouvu: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ (Lukáš 22:29) Tato smlouva o Království připravila cestu pro splnění pozoruhodného vidění, které je zaznamenáno v Danielovi 7:13, 14, 22, 27. Daniel viděl, jak „někdo podobný synu člověka“ dostal královskou autoritu od ‚Prastarého na dny‘, Jehovy Boha. Potom Daniel viděl, že „svatí vzali do vlastnictví království“. Ježíš je ten „někdo podobný synu člověka“, který obdržel nebeské Království od Jehovy Boha v roce 1914. Ježíšovi duchem pomazaní učedníci jsou ti „svatí“, kteří s ním toto Království sdílejí. (1. Tesaloničanům 2:12) Jak?

19, 20. (a) Jaké konečné a slavné splnění Jehovova slibu daného Abrahamovi čeká na ty, kdo jsou v nové smlouvě? (b) Jakou další otázkou je potřeba se zabývat?

¹⁹ Stejně jako Ježíš jsou tito pomazaní po své smrti vzkříšeni z mrtvých jako nesmrtelní duchovní tvorové, aby v nebi sloužili s Ježíšem jako králové a kněží. (1. Korinťanům 15:50–53; Zjevení 20:4, 6) To je úžasná naděje! „Mají kralovat nad zemí“, a ne pouze nad Kanaánem. (Zjevení 5:10) A ‚vezmou do vlastnictví brány svých nepřátel‘? (1. Mojžíšova 22:17) Ano, a to rozhodným způsobem, až budou svědky toho, jak bude zničena nepřátelská náboženská nevěstka, Velký Babylón, a až se tito vzkříšení pomazaní budou podílet s Ježíšem na pasení národů „železnou holí“ a na rozdrcení Satanovy hlavy. Budou tak mít podíl na splnění závěrečného rysu proroctví z 1. Mojžíšovy 3:15. (Zjevení 2:26, 27; 17:14; 18:20, 21; Římanům 16:20)

²⁰ Přesto si můžeme položit otázku: Týká se abrahamská smlouva a nová smlouva pouze těchto 144 000 věrných duší? Ne. Jak uvidíme v následujícím článku, ještě další lidé, kteří nejsou přímými účastníky těchto smluv, získají jejich prostřednictvím požehnání.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Kdy bylo poprvé vidět, že nová smlouva vstoupila v platnost?

◻ Čeho bylo dosaženo starou smlouvou?

◻ Kdo je prvotním Abrahamovým Semenem a v jakém pořadí získaly národy požehnání jeho prostřednictvím?

◻ Co bude pro 144 000 znamenat konečné splnění abrahamské smlouvy a nové smlouvy?

[Obrázek na straně 15]

Pro ty, kdo jsou v nové smlouvě, má odpuštění hříchů hlubší význam než pro ty, kdo byli pod starou smlouvou