Potom dával Jehova Mojžíšovi poučení pomocí jiných božských přikázání pro Izrael. (2. Mojž. 20:4–23:19) Celkem to bylo asi 600 zákonů. A jak vzrušující bylo uvědomit si, že před národem kráčí Boží anděl, aby připravil cestu do Zaslíbené země! (2. Mojž. 23:20–22) Jehova prohlásil: „Před vším tvým lidem učiním podivuhodné věci, které nikdy nebyly stvořeny na celé zemi ani mezi všemi národy; a všechen lid, v jehož středu jsi, vskutku uvidí Jehovovo dílo, protože to, co s tebou činím, vzbuzuje bázeň.“ Co žádal Bůh od svého lidu na oplátku? „Ty, ty dodržuj, co ti dnes přikazuji.“ Ano, poslušnost všech Jehovových zákonů a předpisů byla závazná. — 2. Mojž. 34:10, 11.

Ale co čtvrté přikázání, které se vztahuje k sabatnímu dni? V tomto příkazu se zrcadlila úcta k posvátným věcem, jak naznačil Jehova již předtím, když zavedl „dodržování sabatu“ ve spojitosti se sbíráním many. (2. Mojž. 16:22–26) Protože někteří Izraelité pohotově neuposlechli, Jehova jim jasně připomněl, že jim to nařízení dal. „‚Všimněte si skutečnosti, že Jehova vám dal sabat.‘ . . . A lid přistoupil k zachovávání sabatu sedmého dne.“ (2. Mojž. 16:29,30) Později ukázal Jehova, jak výlučné je toto uspořádání: „Mezi mnou a izraelskými syny je to znamení na neurčitý čas.“ — 2. Mojž. 31:17.

První čtyři přikázání osvětlují naši odpovědnost vůči Jehovovi. (První) Je Bohem, který stále vyžaduje výlučnou oddanost. (Mat. 4:10) (Druhé) Nikdo z jeho ctitelů by neměl používat obrazy. (1. Jana 5:21) (Třetí) Měli bychom používat Boží jméno slušným a důstojným způsobem, nikdy neuctivě. (Jan 17:26; Řím. 10:13) (Čtvrté) Celý náš život by se měl soustředit kolem posvátných věcí. Tak můžeme odpočinout neboli „mít sabat“ od samospravedlivého jednání. — Hebr. 4:9,10.