Buď empatický

 1. Proč jsme rádi s lidmi, kteří se řídí vybídkou z 1. Petra 3:8 a jsou empatičtí?

JSME rádi s lidmi, kterým záleží na tom, jak se cítíme, a kteří myslí na naše dobro. Takoví lidé se snaží vžít do naší situace, tedy poznat, co si myslíme a co prožíváme. Jsou všímaví k našim potřebám a pomůžou nám – někdy dokonce dřív, než o to poprosíme. Empatickýchb lidí si moc vážíme. (Přečti 1. Petra 3:8.)

 2. Proč možná na empatii potřebujeme pracovat?

² Jsme křesťané, a tak všichni chceme být empatičtí neboli soucítit s druhými. Realita je ale taková, že to není vždycky snadné. Proč? Třeba proto, že jsme nedokonalí. (Řím. 3:23) Musíme bojovat proti našemu vrozenému sklonu myslet hlavně sami na sebe. Pro někoho je těžké být empatický, protože se na něm podepsala výchova nebo to, co v životě zažil. A také můžeme být ovlivněni lidmi kolem nás. V těchto posledních dnech se mnozí o pocity druhých nezajímají. Spíš milují sami sebe. (2. Tim. 3:1, 2) Co nám může pomoct tyto překážky překonat a projevovat druhým soucit?

 3. a) Co nám pomůže být soucitnější? b) Co se dozvíme z tohoto článku?

³ K tomu, abychom byli soucitnější, nám pomůže, když si vezmeme za vzor Boha Jehovu a jeho Syna, Ježíše Krista. Jehova je Bůh lásky a v projevování zájmu o druhé je tím nejlepším příkladem. (1. Jana 4:8) Ježíš osobnost svého Otce dokonale napodoboval. (Jan 14:9) Když byl na zemi, ukázal, jak můžou soucit projevovat lidé. V tomto článku si nejdřív rozebereme, jak Jehova a Ježíš dávají najevo, že jim záleží na pocitech druhých. Pak si ukážeme, jak můžeme jejich příklad napodobovat.

 4. Jak je z Izajáše 63:7–9 vidět, že Jehovovi záleží na pocitech jeho služebníků?

⁴ Bible ukazuje, že Jehovovi záleží na pocitech jeho služebníků. Zamysli se například nad tím, jak se cítil, když starověcí Izraelité prožívali těžkosti. Boží Slovo říká: „Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho.“ (Přečti Izajáše 63:7–9.) Později prostřednictvím proroka Zecharjáše Jehova prohlásil, že když někdo zachází špatně s jeho lidem, bere si to osobně. Svým služebníkům řekl: „Kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ (Zech. 2:8) Tato představa trefně dokládá, jak moc se Jehova o svůj lid zajímá.

 5. Uveď příklad toho, jak Jehova pomáhal svým služebníkům, kteří trpěli.

⁵ Se svými služebníky, kteří trpí, Jehova nejenom soucítí, ale také jim pomáhá. Když například Izraelité trpěli v egyptském otroctví, Jehova věděl, co prožívají, a do situace se vložil. Mojžíšovi řekl: „Bezesporu jsem viděl trápení svého lidu ... a slyšel jsem jejich křik..., protože dobře znám bolesti, jimiž trpí. A přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil z ruky Egypťanů.“ (2. Mojž. 3:7, 8) Soucit s jeho lidem ho podnítil, aby je z otroctví vysvobodil. Když v následujících staletích Izraelité žili v Zaslíbené zemi, útočily na ně nepřátelské národy. Jak na to Jehova reagoval? V Bibli se píše, že „pociťoval lítost nad jejich sténáním kvůli jejich utlačovatelům a těm, kdo jim činili ústrky“. Empatie ho znovu vedla k tomu, že svému lidu pomáhal. Posílal soudce, aby Izraelity zachraňoval z rukou nepřátel. (Soud. 2:16, 18)

 6. Uveď příklad toho, jak byl Jehova empatický k někomu, kdo neuvažoval správně.

⁶ Jehovovi záleží na pocitech jeho služebníků, i když se na věci vždycky nedívají správně. Vezměme si třeba proroka Jonáše. Bůh ho poslal, aby oznámil rozsudek nad obyvateli Ninive. Ti svého jednání litovali a změnili se, a tak se Bůh rozhodl, že je nezničí. Jonáš z toho ale šťastný nebyl. Kvůli tomu, že se jeho proroctví o zkáze nesplnilo, se „rozpálil ... hněvem“. Jehova měl ale s Jonášem trpělivost a pomohl mu přemýšlet jinak. (Jon. 3:10–4:11) Časem prorok pochopil, co ho Jehova chtěl naučit, a Jehova ho dokonce použil, aby svůj příběh zaznamenal k našemu užitku. (Řím. 15:4)c

 7. O čem nás ujišťuje to, jak Jehova jednal se svými služebníky?

⁷ To, jak Jehova jednal se svými služebníky, nás ujišťuje, že s nimi soucítí. Ví o bolestech a trápeních každého z nás. „Dobře [zná] srdce lidských synů.“ (2. Par. 6:30) Chápe naše nejvnitřnější myšlenky, naše nejhlubší pocity i naše omezení. A „nedovolí, [abychom] byli pokoušeni nad to, co [můžeme] snést“. (1. Kor. 10:13) To je opravdu nádherné ujištění!

8.–10. Co vedlo Ježíše k tomu, že se zajímal o druhé?

⁸ Když byl Ježíš na zemi, hluboce se o druhé zajímal. Bylo to přinejmenším ze tří důvodů. Za prvé, jak už jsme se zmínili, Ježíš dokonale napodoboval osobnost svého nebeského Otce. Stejně jako jeho Otec i on miloval lidi. I když se radoval ze všeho, s čím Jehovovi pomáhal při stvoření, lidi měl zvlášť rád. (Přísl. 8:31) A proto mu záleželo na jejich pocitech.

⁹ Za druhé, podobně jako Jehova i Ježíš dokázal číst v srdci lidí. Mohl tedy vědět, jaké mají pohnutky a co cítí. (Mat. 9:4; Jan 13:10, 11) Když poznal, že mají zlomené srdce, soucítil s nimi a utěšil je. (Iz. 61:1, 2; Luk. 4:17–21)

¹⁰ Za třetí, Ježíš sám zažil některé náročné situace, do kterých se dostávali lidé kolem něj. Podle všeho vyrůstal v chudé rodině. Po boku svého adoptivního otce Josefa se naučil tvrdě pracovat. (Mat. 13:55; Mar. 6:3) Zdá se, že Josef zemřel ještě před tím, než Ježíš začal svoji pozemskou službu. Ježíš tedy nejspíš poznal bolest ze ztráty milovaného člověka. A také věděl, jaké to je žít v rodině, jejíž členové mají různé náboženské názory. (Jan 7:5) Tyto a ještě další okolnosti Ježíšovi pomohly chápat problémy a pocity obyčejných lidí.

11. Kdy byl Ježíšův zájem o druhé zvlášť patrný? (Viz obrázek na titulní straně.)

¹¹ Ježíšův zájem o druhé byl zvlášť patrný, když vykonával zázraky. Nedělal to jenom z pocitu povinnosti. Při pohledu na to, jak lidé trpí, „byl pohnut lítostí“. (Mat. 20:29–34; Mar. 1:40–42) Představ si například, co asi cítil, když vzal jednoho hluchého muže stranou od zástupu a uzdravil ho nebo když vzkřísil jediného syna jisté vdovy. (Mar. 7:32–35; Luk. 7:12–15) Ježíš s těmito lidmi soucítil a chtěl jim pomoct.

12. Jak je z Jana 11:32–35 vidět, že Ježíš soucítil s Martou a Marií?

¹² Ježíš soucítil i s Martou a Marií. Když viděl, jak truchlí nad smrtí svého bratra Lazara, „dal průchod slzám“. (Přečti Jana 11:32–35.) Neplakal jenom proto, že ztratil svého blízkého přítele. Věděl přece, že ho vzkřísí. Plakal proto, že chápal, jakou bolest prožívají, a hluboce ho to zasáhlo.

13. Proč je pro nás povzbuzením, když víme, že Ježíš byl empatický?

¹³ Když víme, že Ježíš byl empatický, hodně nám to pomáhá. Za to, jak s lidmi jednal, ho milujeme. (1. Petra 1:8) Jsme rádi, že nyní vládne jako král Božího království. Brzy skoncuje s veškerým utrpením. Díky tomu, že i on byl člověkem, je v té nejlepší pozici, aby lidstvu pomohl zahojit rány způsobené Satanovou vládou. Je skutečně obrovským požehnáním mít vládce, který dokáže „projevovat účast s našimi slabostmi“. (Hebr. 2:17, 18; 4:15, 16)

14. K čemu nás podle Efezanům 5:1 a 2 motivuje Jehovův a Ježíšův příklad?

¹⁴ Když o Jehovovi a Ježíšovi přemýšlíme, chceme být ještě soucitnější. (Přečti Efezanům 5:1, 2.) Neumíme číst v srdci jako oni. Přesto se můžeme snažit pocity a potřeby druhých chápat. (2. Kor. 11:29) Na rozdíl od sobeckého světa kolem nás se nechceme starat jenom o svoje vlastní zájmy, ale také o zájmy druhých. (Filip. 2:4)

15. Kdo především by měl být empatický?

¹⁵ Empatičtí by měli být především sboroví starší. Vědí, že mají před Jehovou zodpovědnost za ovečky, které jim svěřil do péče. (Hebr. 13:17) Aby bratrům a sestrám mohli pomáhat, musí pro ně mít pochopení. Jak můžou dávat najevo soucit?

16. Co dělá soucitný starší a proč je to důležité?

¹⁶ Soucitný starší tráví s bratry a sestrami čas. Ptá se jich a pak pozorně a trpělivě naslouchá. To je důležité hlavně tehdy, když se některá z těchto drahocenných oveček potřebuje s něčím svěřit, ale nedokáže najít ta správná slova. (Přísl. 20:5) Tím, že jim rád věnuje svůj čas, vytváří se mezi nimi přátelství plné důvěry a lásky. (Sk. 20:37)

17. Čeho si mnozí bratři a sestry na starších nejvíc váží?

¹⁷ Mnozí bratři a sestry říkají, že vlastnost, které si na starších nejvíc váží, je právě empatie. Proč? „Je snazší jim něco říct, protože víš, že tě pochopí,“ říká Adelaide. A dodává: „To, že tvoji situaci chápou, poznáš z toho, jak při rozhovoru s tebou reagují.“ Jeden bratr s oceněním vzpomíná: „Když jsem jednomu staršímu vyprávěl o své situaci, oči se mu zalily slzami. Nikdy na to nezapomenu.“ (Řím. 12:15)

18. Jak můžeme empatii rozvíjet?

¹⁸ Empatičtí by samozřejmě neměli být jenom starší. Tuto vlastnost může rozvíjet každý z nás. Jak? Snaž se pochopit, co členové tvojí rodiny a sboru prožívají. Zajímej se jak o mladé ve sboru, tak o nemocné, věkem starší nebo ty, kterým zemřel někdo blízký. Zeptej se jich, jak se mají. A pak jim doopravdy naslouchej. Dej najevo, že se snažíš jejich situaci pochopit. Nabídni se, že jim pomůžeš, s čímkoli budeš moct. Tím jim ukážeš, že je máš opravdu rád. (1. Jana 3:18)

19. Proč musíme být přizpůsobiví, když se druhým snažíme pomáhat?

¹⁹ Když se snažíme druhým pomáhat, měli bychom být přizpůsobiví. Proč? Protože lidé reagují na těžkosti různě. Někteří se hned potřebují svěřit, zatímco jiní mluví o svých problémech neradi. I když jim chceme pomoct, měli bychom se vyhnout příliš osobním otázkám. (1. Tes. 4:11) Pokud se nám druzí otevřou, možná s jejich názorem nebudeme vždycky souhlasit. Je ale třeba pamatovat na to, že nám říkají, jak se cítí oni. Chceme jim pohotově naslouchat a nemluvit unáhleně. (Mat. 7:1; Jak. 1:19)

20. O čem bude pojednávat příští článek?

²⁰ Chceme být soucitní k bratrům a sestrám ve sboru, ale tuto krásnou vlastnost potřebujeme i ve službě. Jak ji můžeme dávat najevo, když druhé učíme z Bible? O tom bude pojednávat příští článek.