MICHAEL
[kdo je jako Bůh?].
1. Kromě Gabriela jediný svatý anděl, který je v Bibli uveden jménem; jediný, kdo je nazván „archanděl“. (Juda 9) Toto jméno se poprvé objevuje v desáté kapitole Danielovy knihy, kde je Michael popsán jako „jeden z nejpřednějších knížat“ a jako ten, který přišel na pomoc nižšímu andělovi, proti němuž stál „kníže královské říše Persie“. Michael byl nazván ‚kníže [Danielova lidu]‘, „velký kníže, který stojí ve prospěch synů [Danielova] lidu“. (Da 10:13, 20, 21; 12:1) To ukazuje, že andělem, který Izraelity vedl pustinou, byl Michael. (2Mo 23:20, 21, 23; 32:34; 33:2) Tento závěr podporuje také skutečnost, že ‚archanděl Michael měl rozpor s Ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo‘. (Juda 9)
Biblické doklady ukazují, že jméno Michael se vztahovalo na Božího Syna před tím, než opustil nebesa, aby se stal Ježíšem Kristem, a také potom, když se vrátil do nebes. Pouze o Michaelovi je řečeno, že je „archanděl“, což znamená „nejvyšší anděl“ nebo „hlavní anděl“. Tento výraz se v Bibli objevuje pouze v jednotném čísle. To naznačuje, že existuje pouze jeden, koho Bůh označil za nejvyššího nad andělskými zástupy neboli za jejich hlavu. V 1. Tesaloničanům 4:16 je hlas vzkříšeného Pána Ježíše Krista popsán jako hlas archanděla, což ukazuje, že tím archandělem je vlastně on. Tento text ho líčí, jak sestupuje z nebe s „přikazujícím zvoláním“. Je tedy jen logické, že hlas vyslovující přikazující zvolání patří tomu, kdo je popsán slovem, jež nesnižuje ani nezlehčuje velkou autoritu, kterou Kristus Ježíš nyní má jako Král králů a Pán pánů. (Mt 28:18; Zj 17:14) Kdyby označení „archanděl“ neplatilo na Ježíše Krista, ale na jiné anděly, potom by odkaz na ‚hlas archanděla‘ nebyl vhodný. Popisoval by totiž hlas nižší autority, než je autorita Božího Syna.
Existují další analogie, které potvrzují, že Michael je skutečně Boží Syn. Po první zmínce o Michaelovi (Da 10:13) zaznamenal Daniel proroctví, které sahá až do ‚času konce‘ (Da 11:40), a potom prohlásil: „A během toho času povstane Michael, velký kníže, který stojí ve prospěch synů [Danielova] lidu.“ (Da 12:1) To, že Michael „povstane“ bude spojeno s ‚takovým časem tísně, jaký nenastal od doby, kdy vznikl nějaký národ, až do toho času‘. (Da 12:1) V Danielově proroctví se výraz ‚povstat‘ často vztahuje na jednání krále, který buď přebírá svou královskou moc, nebo ve svém královském postavení aktivně jedná. (Da 11:2–4, 7, 16b, 20, 21) Podporuje to závěr, že Michael je Ježíš Kristus, protože Ježíš je Jehovou ustanovený Král, který je pověřen tím, aby v Har-Magedonu zničil všechny národy. (Zj 11:15; 16:14–16)
Kniha Zjevení (12:7, 10, 12) se o Michaelovi konkrétně zmiňuje ve spojení s ustanovením Božího Království a tuto událost spojuje s těžkostmi na zemi: „A v nebi vypukla válka: Michael a jeho andělé vedli bitvu s drakem a drak a jeho andělé vedli bitvu. A slyšel jsem silný hlas v nebi, který řekl: ‚Nyní nastala záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů . . . Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte! Běda zemi a moři.‘“ Ježíš Kristus je později zobrazen, jak v boji proti národům země vede nebeské vojsko. (Zj 19:11–16) Bude to pro národy znamenat období tísně a logicky to bude součástí ‚času tísně‘ spojeného s tím, že Michael ‚povstal‘. (Da 12:1) Boží Syn má bojovat proti národům, je proto zcela logické, že to byl on, kdo předtím se svými anděly bojoval proti nadlidskému draku, Satanu Ďáblovi, a jeho andělům.
Ježíš byl ve své předlidské existenci nazýván „Slovo“. (Jan 1:1) Měl také osobní jméno Michael. Skutečnost, že si po vzkříšení ponechal jméno Ježíš (Sk 9:5), ukazuje, že „Slovo“ je totožné s pozemským Božím Synem. S předlidskou existencí ho spojuje to, že znovu přijal jméno Michael a titul (nebo jméno) „Boží Slovo“ (Zj 19:13). Vlastní jméno Michael tvoří otázka „Kdo je jako Bůh?“, což poukazuje na skutečnost, že Jehova Bůh je nesrovnatelný neboli jedinečný a že Michael, jeho archanděl, je jeho velký Bojovník a Mstitel.
2. Otec náčelníka Setura z kmene Ašer; Setur byl jedním z 12 zvědů, kteří byli vysláni do Kanaánu. (4Mo 13:2, 13)
3. Předek Asafa; z rodiny Geršoma, syna Leviho. (1Pa 6:39, 40, 43)
4. Jeden z mužů sloužících jako hlavy kmene Isachar; z rodiny Toly. (1Pa 7:1–3)
5. Náčelník z kmene Manasse, který v Ciklagu zběhl k Davidovi. (1Pa 12:20)
6. Otec Omriho, hlava otcovského domu Isachara za Davidovy vlády. (1Pa 27:18)
7. Jeden ze synů judského krále Jehošafata, který spolu se svými bratry obdržel od svého otce drahé dary a opevněná města. Když se jeho starší bratr Jehoram stal králem, zabil všech šest svých mladších bratrů včetně Michaela. (2Pa 21:1–4)
8. Gadovec a potomek Buze; předek č. 9 vzdálený nejméně pět generací. (1Pa 5:11, 13, 14)
9. Gadovec, první ze sedmi synů Abichajila; potomek č. 8 a hlava domu Gileada; byl rodopisně zaznamenán za dnů izraelského krále Jeroboama II. a judského krále Jotama. (1Pa 5:11–17)
10. Benjamínovec; potomek Šacharajima a jeho manželky Chušim a také Elpaala a Berii. (1Pa 8:1, 8, 11–13, 16)
11. Otec Zebadjáše, který v roce 468 př. n. l. vyšel s Ezrou z vyhnanství v Babylóně do Jeruzaléma. (Ezr 8:1, 8)