Přijímejme Bibli jako to, čím skutečně je
„Také doopravdy ustavičně děkujeme Bohu, protože když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, nepřijali jste je jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo, které také působí ve vás věřících.“ (1. TESALONIČANŮM 2:13)
1. Díky kterým informacím, jež jsou v ní obsaženy, je možné Bibli považovat za vskutku výjimečnou?
SVATÁ Bible je tou nejčastěji překládanou a také nejrozšířenější knihou na světě. Všeobecně se uznává, že patří k největším literárním dílům. Ještě důležitější je však to, že Bible obsahuje naléhavě potřebné rady pro lidi každé rasy i národnosti, každého zaměstnání i společenského postavení. (Zjevení 14:6, 7) Bible uspokojuje mysl i srdce člověka, když mu odpovídá na takové otázky, jako například: Co je smyslem života? (1. Mojžíšova 1:28; Zjevení 4:11) Proč se lidským vládám dosud nepodařilo zajistit trvalý mír a bezpečí? (Jeremjáš 10:23; Zjevení 13:1, 2) Proč člověk umírá? (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:1–6; Římanům 5:12) Jak se můžeme v tomto sužovaném světě úspěšně vypořádat s životními problémy? (Žalm 119:105; Přísloví 3:5, 6) Jaká budoucnost nás čeká? (Daniel 2:44; Zjevení 21:3–5)
2. Jak je možné, že nám Bible poskytuje na naše otázky naprosto spolehlivé odpovědi?
2 Proč může Bible s autoritou odpovídat na takové otázky? Jelikož je Božím slovem. Bůh sice použil k jejímu sepsání lidi, avšak ve 2. Timoteovi 3:16 je jasně řečeno, že „celé Písmo je inspirováno Bohem“. Bible tedy nevznikla nějakým osobním výkladem lidských záležitostí. „V žádné době nebylo proroctví [prohlášení o tom, co má nastat, Boží příkazy, biblické mravní normy] proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:21)
3. a) Uveď příklady, z nichž je patrné, jak si lidé v různých zemích vážili Bible. b) Proč byli někteří lidé ochotni riskovat život, aby mohli číst Písma?
3 Nemálo lidí, kteří si uvědomovali hodnotu Bible, riskovalo, že budou uvězněni, nebo dokonce usmrceni, protože vlastnili a četli tuto knihu. Před lety se to stávalo v katolickém Španělsku, kde se duchovenstvo obávalo, že by mohlo ztratit svůj vliv, kdyby lidé četli Bibli ve svém jazyce. Dělo se to i v Albánii, kde ateistický režim zavedl tvrdá opatření, aby odstranil veškerý náboženský vliv. Bohabojní lidé přesto uchovávali výtisky Písma jako poklad, četli si v nich a dělili se o ně s druhými lidmi. Za druhé světové války si vězni v koncentračním táboře Sachsenhausen opatrně posílali Bibli z jednoho vězeňského bloku do druhého (ačkoli to bylo zakázané) a ti, kteří k ní měli přístup, se učili různé biblické pasáže zpaměti, aby jimi mohli potěšit ostatní. Během padesátých let v někdejším komunistickém východním Německu si svědkové Jehovovi, kteří byli za svou víru vězněni, posílali mezi sebou malé části Bible, aby v nich mohli po nocích číst — přestože tím riskovali dlouhodobou samovazbu. Proč to dělali? Protože si uvědomovali, že Bible je Boží slovo, a věděli, že člověk „nežije samotným chlebem“, ale „každým výrokem Jehovových úst“. (5. Mojžíšova 8:3) ‚Výroky Jehovových úst‘ jsou zapsány v Bibli, a těmto svědkům umožnily, aby zůstali duchovně živí navzdory nepředstavitelné krutosti, jíž byli vystaveni.
4. Jaké místo by měla Bible zaujímat v našem životě?
4 Bible tedy není kniha, kterou uklidíme do knihovny, a jen občas si v ní něco vyhledáme, ani není určena pouze pro chvíle, kdy se spoluvěřící sejdou k bohoslužbě. Měla by být používána denně, aby vrhala světlo na různé situace, do nichž se dostáváme, a aby nám ukazovala správnou cestu životem. (Žalm 25:4, 5)
Je určena k tomu, aby se četla a aby jí lidé rozuměli
5. a) Co by každý z nás měl vlastnit, pokud to je alespoň trochu možné? b) Jak se lidé ve starověkém Izraeli dozvídali, co je zapsáno v Písmech? c) Jak je tvůj postoj ke čtení Bible ovlivněn slovy Žalmu 19:7–11?
5 Ve většině zemí je dnes Bible snadno dostupná. Rádi bychom každého čtenáře Strážné věže povzbudili, aby si Bibli obstaral. V době, kdy byla Bible sepisována, ještě neexistoval knihtisk. Většina lidí Bibli nevlastnila. Jehova však zařídil, aby jeho služebníci mohli slyšet, co bylo napsáno. Ve 2. Mojžíšově 24:7 je uvedeno, že když Mojžíš zapsal, co mu Jehova nařídil, „vzal knihu smlouvy a četl ji do uší lidu“. Lid shromážděný u hory Sinaj viděl na vlastní oči nadpřirozené úkazy, a proto si uvědomoval, že to, co Mojžíš četl, bylo od Boha a že to byly potřebné informace. (2. Mojžíšova 19:9, 16–19; 20:22) I my potřebujeme vědět, co je zaznamenáno v Božím slově. (Žalm 19:7–11)
6. a) Co udělal Mojžíš předtím, než izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země? b) Jak bychom mohli my jednat podle Mojžíšova příkladu?
6 Když se izraelský národ připravoval na přechod řeky Jordánu, aby mohl vstoupit do Zaslíbené země a opustit kočovný život v pustině, bylo vhodné, aby si připomněl Jehovův Zákon i to, jak Jehova jednal se svým lidem. Mojžíš byl podnícen Božím duchem, aby lidu zopakoval Zákon. Připomněl mu podrobnosti Zákona a zdůraznil zásady, na nichž byl Zákon založen, i postoje, které měly ovlivňovat vztah Izraelitů k Jehovovi. (5. Mojžíšova 4:9, 35; 7:7, 8; 8:10–14; 10:12, 13) Když přijímáme nějaký nový úkol nebo když se dostaneme do nějaké nové životní situace, je dobré také uvažovat o tom, jak by rady z Písem měly ovlivnit naše jednání.
7. Co se krátce po přechodu Jordánu podniklo pro to, aby se Jehovův Zákon vryl Izraelitům do mysli i do srdce?
7 Krátce po přechodu řeky Jordánu se lid opět shromáždil, aby si zopakoval, co mu Jehova prostřednictvím Mojžíše řekl. Bylo to asi padesát kilometrů severně od Jeruzaléma. Polovina kmenů se rozmístila před horou Ebal a polovina před horou Gerizim. Tam Jozue „četl nahlas všechna slova zákona, požehnání a zlořečení“. A tak muži, ženy, maličcí i cizí usedlíci slyšeli aktuálně zopakované zákony týkající se jednak toho, čím na sebe mohli přivést Jehovovu nelibost, a jednak požehnání, které mohli dostat, pokud by Jehovu poslouchali. (Jozue 8:34, 35) Bylo potřebné, aby si jasně pamatovali, co je z Jehovova stanoviska dobré, a co špatné. Také bylo zapotřebí, aby si vryli do srdce lásku k dobrému a nenávist ke špatnému — což platí i pro každého z nás. (Žalm 97:10; 119:103, 104; Amos 5:15)
8. Proč bylo užitečné, že se v Izraeli při určitých celonárodních shromážděních pravidelně četlo Boží slovo?
8 Zákon se však nečetl jen při těchto historicky významných událostech. V 5. Mojžíšově 31:10–12 bylo uvedeno opatření pro pravidelné čtení Božího slova. Každý sedmý rok se měl celý národ sejít, aby vyslechl předčítání Božího slova. Tak byl lidu poskytován duchovní pokrm. Díky tomu se mysl i srdce Izraelitů stále upínaly ke slibům týkajícím se Semene; a věrní lidé tak byli vedeni k Mesiášovi. Avšak toto opatření, které bylo zavedeno v době přebývání lidu v pustině, nezaniklo, když Izraelité vstoupili do Zaslíbené země. (1. Korinťanům 10:3, 4) Boží slovo bylo naopak ještě obohaceno, protože k němu přibyla další prorocká zjevení.
9. a) Četli Izraelité Písma pouze tehdy, když se sešli ve velkých skupinách? Vysvětli to. b) Jak se členové jednotlivých rodin učili z Písem a co bylo cílem takové výuky?
9 Opakování rad z Božího slova se nemělo omezovat jen na dobu, kdy se lid sešel ve velkém shromáždění. O různých úsecích Božího slova a o biblických zásadách se mělo rozmlouvat denně. (5. Mojžíšova 6:4–9) Mladí lidé dnes většinou mají možnost vlastnit Bibli a je velmi užitečné, když této možnosti využijí. Avšak v dávném Izraeli byla situace jiná. Když v těch dobách rodiče vyučovali své děti z Božího slova, museli se spoléhat jednak na to, co uměli zpaměti, a jednak na pravdy, které si uchovávali v srdci, a snad také na krátké osobní výpisky. Častým opakováním biblických myšlenek se snažili v dětech vypěstovat lásku k Jehovovi a k jeho cestám. Cílem nebylo, aby každý člen rodiny měl co možná největší znalosti, ale aby svým životem projevoval lásku k Jehovovi a k jeho slovu. (5. Mojžíšova 11:18, 19, 22, 23)
Předčítání Písem v synagógách
10, 11. Jaký program čtení Písem se dodržoval v synagógách a jak se na čtení v synagógách díval Ježíš?
10 Někdy potom, co byli Židé odvedeni do babylónského vyhnanství, se začaly zakládat synagógy jako místa určená pro uctívání Boha. Začalo se pořizovat více opisů Písem, aby se na těchto shromaždištích mohly číst a probírat. To je jedním z činitelů, které přispěly k tomu, že se dodnes dochovalo kolem šesti tisíc starověkých rukopisů obsahujících úseky Hebrejských písem.
11 Důležitou součástí bohoslužby v synagóze bylo čtení Tóry neboli té části Písem, která v novodobých Biblích odpovídá prvním pěti knihám. Ve Skutcích 15:21 je zaznamenáno, že v prvním století našeho letopočtu se z Tóry předčítalo o každém Sabatu, a z Mišny je patrné, že ve druhém století se z Tóry četlo také druhý a pátý den v týdnu. V předčítání předepsaných úseků se postupně střídala řada lidí. Židé, kteří žili v Babylóně, měli ve zvyku přečíst celou Tóru za rok; palestinští Židé ji zpravidla přečetli za tři roky. Zároveň se také četl a vykládal některý úsek prorockých knih. Ježíš byl zvyklý účastnit se programu sabatního čtení Bible, který se konal v místě jeho bydliště. (Lukáš 4:16–21)
Osobní postoj a uplatnění
12. a) K čemu lidu posloužilo to, že mu Mojžíš četl Zákon? b) Jakou to mělo u lidu odezvu?
12 Čtení inspirovaných Písem nemělo být pouhou formalitou. Písma se neměla číst jen jako zajímavost. Když na pláni před horou Sinaj četl Mojžíš Izraelitům „knihu smlouvy“, dělal to proto, aby si byli vědomi své odpovědnosti před Bohem a aby v souladu s tím jednali. Jak na to reagovali? To, co jim bylo předčítáno, od nich vyžadovalo, aby projevili své postoje. Uvědomovali si to, a proto řekli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. Mojžíšova 24:7; srovnej 2. Mojžíšovu 19:8; 24:3.)
13. Co měl lid dělat, když Jozue četl o jednotlivých zlořečeních za neposlušnost, a jaký to mělo mít účinek?
13 Později, když Jozue četl izraelskému národu o slíbeném požehnání a prokletí neboli zlořečení, žádalo se, aby na to lid reagoval. Po každém uvedeném prokletí následoval pokyn: „A všechen lid odpoví a řekne: ‚Amen!‘ “ (5. Mojžíšova 27:4–26) Když tedy Izraelité slyšeli číst záznam o tom, jak Jehova odsuzuje jednotlivé přestupky, vyjadřovali svůj souhlas. Musela to být neobyčejně působivá podívaná, když celým národem mohutně zněla souhlasná odpověď.
14. Proč bylo v Nehemjášových dnech obzvlášť užitečné, že se veřejně předčítal Zákon?
14 Ve dnech Nehemjáše se všechen lid shromáždil v Jeruzalémě, aby si vyslechl Zákon. Tehdy Izraelité pochopili, že se neřídili předpisy Zákona úplně. A tak to, co slyšeli, pohotově uplatnili. Jaký výsledek to přineslo? „Nastalo velmi veliké radování.“ (Nehemjáš 8:13–17) Po svátečním týdnu, kdy se denně předčítalo z Bible, si uvědomili, že se toho od nich žádá ještě více. S hlubokou úctou si připomněli, jak Jehova jednal se svým lidem od Abrahamových dnů až do jejich doby, a to vše je podnítilo k tomu, že složili přísahu. Přísahali, že budou dodržovat požadavky Zákona, že nebudou uzavírat sňatky s cizinci a že přijmou odpovědné úkoly související s údržbou chrámu a chrámovou službou. (Nehemjáš, kapitoly 8–10.)
15. Jak je z pokynů uvedených v 5. Mojžíšově 6:6–9 patrné, že rodinná výuka Božího slova neměla být pouhou formalitou?
15 Ani v rodině neměla být výuka Písem pouhou formalitou. Jak již bylo uvedeno, podle 5. Mojžíšovy 6:6–9 si měli Izraelité obrazně řečeno ‚uvázat Boží slova jako znamení na ruku‘ — neboli svým příkladem a svými skutky prokazovat, že si zamilovali Jehovovy cesty. Měli si dát Boží slova ‚jako náčelní pásku mezi oči‘ — což znamená, že zásady obsažené v Písmech měli mít stále na paměti a na těchto zásadách měli zakládat svá rozhodnutí. (Srovnej, jaké pojmy používá 2. Mojžíšova 13:9, 14–16.) Měli si ta slova zapsat „na zárubně svého domu a na své brány“ — to znamená, že jejich domy a obce měly být místem, kde je respektováno a uplatňováno Boží slovo. Jinými slovy, svým životem měli poskytovat hojné doklady toho, že Jehovovy spravedlivé předpisy milují a že se jimi také řídí. A mohlo to pro ně být velmi užitečné. Patří Božímu slovu takové výsadní místo v každodenním životě tvé rodiny? Je politováníhodné, že Židé z toho udělali pouhou formalitu: nosili pouzdra s biblickými texty jako talismany. Přestali uctívat Jehovu srdcem, a Jehova jejich způsob uctívání zavrhl. (Izajáš 29:13, 14; Matouš 15:7–9)
Dozorci mají odpovědný úkol
16. Proč bylo důležité, aby Jozue pravidelně četl Písma?
16 Zvláštní pozornost se v souvislosti se čtením Písem věnovala těm, kdo v národě sloužili jako dozorci. Jozuovi Jehova řekl: ‚Dbej na to, abys jednal podle celého zákona.‘ Aby mohl tento odpovědný úkol dobře plnit, bylo Jozuovi řečeno: „Budeš v [knize Zákona] číst polohlasem dnem a nocí, . . . neboť potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře.“ (Jozue 1:7, 8) Pravidelné čtení Písem mělo Jozuovi pomoci, aby si jasně uchoval v mysli konkrétní příkazy, které Jehova dal svému lidu. A totéž platí pro každého křesťanského dozorce dnes. Jozue také potřeboval rozumět tomu, jak Jehova v různých situacích jednal se svými služebníky. Když četl o Božím záměru, bylo důležité, aby myslel na to, jakou odpovědnost v souvislosti s tímto záměrem má on sám.
17. a) Co muselo jít ruku v ruce se čtením Písem, pokud z toho měli mít králové takový užitek, o jakém mluvil Jehova? b) Proč je důležité, aby starší pravidelně četli Bibli a rozjímali o ní?
17 Jehova přikázal, že každý, kdo slouží jako král Božího lidu, si má na počátku svého kralování pořídit opis Božího Zákona podle rukopisu, který opatrovali kněží. Pak jej měl číst „po všechny dny svého života“. Cílem nebylo celý se ho naučit nazpaměť. Měl se z něho naučit, jak ‚se bát Jehovy, svého Boha‘ a také jak přimět své srdce, ‚aby se nevyvýšilo nad bratry‘. (5. Mojžíšova 17:18–20) K tomu bylo zapotřebí, aby do hloubky rozjímal o tom, co četl. Někteří králové si zjevně mysleli, že mají příliš mnoho administrativních povinností, než aby četli Zákon. Pak ovšem jejich nedbalostí trpěl celý národ. Starší křesťanského sboru v žádném případě nevystupují v roli králů. Avšak to, co platilo pro krále, platí i pro starší — je nezbytné, aby četli Boží slovo a rozjímali o něm. Když to budou dělat, pomůže jim to, aby si zachovali správný postoj k lidem, kteří jim byli svěřeni do péče. Budou také moci plnit své odpovědné úkoly související s vyučováním — a dělat to tak, aby to přinášelo Bohu skutečnou čest a aby se duchovní smýšlení jejich spolukřesťanů upevňovalo. (Titovi 1:9; srovnej Jana 7:16–18; naproti tomu viz 1. Timoteovi 1:6, 7.)
18. Co z Pavlova příkladu budeme moci napodobit, když budeme pravidelně číst a studovat Bibli?
18 K lidem, kteří dobře znali inspirovaná Písma, patřil apoštol Pavel, jenž sloužil jako dozorce v prvním století. Když vydával svědectví lidem ve starověké Tesalonice, mohl s nimi účinně rozmlouvat na základě Písem a pomoci jim pochopit smysl toho, co je v Písmech napsáno. (Skutky 17:1–4) Jeho slova pronikala k srdci upřímných posluchačů. Mnoho z lidí, kteří jej slyšeli, se stalo věřícími. (1. Tesaloničanům 2:13) Dokážeš i ty vést účinné biblické rozmluvy díky tomu, že máš stanovený program čtení a studia Písem? Je z toho, jaké místo zaujímá čtení Bible v tvém životě i jakým způsobem Bibli čteš, vidět, že si opravdu vážíš toho, co znamená vlastnit Boží slovo? V následujícím článku se budeme zamýšlet nad tím, jak to udělat, aby i velmi zaměstnaný člověk mohl na tuto otázku odpovědět kladně.
Jak bys odpověděl?
◻ Proč byli někteří lidé ochotni riskovat život a svobodu, aby mohli číst Bibli?
◻ Jaký užitek máme z toho, když si připomínáme, jaká existovala ve starověkém Izraeli opatření, aby lidé mohli slyšet Boží slovo?
◻ Jak bychom měli naložit s tím, co si v Bibli přečteme?
◻ Proč je zvláště pro starší důležité, aby četli Bibli a rozjímali o ní?
[Obrázek na straně 9]
Jehova řekl Jozuovi: „Budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí“