Udivující šíře Boží dobroty
BŮH je dobrý! Kolikrát jsi slyšel tento výrok nebo jsi ho dokonce sám použil? Ale přemýšlel jsi někdy o plné šíři dobroty, kterou ti Bůh projevuje? Takové uvažování nám pomůže, abychom si hlouběji uvědomovali, jakého Boha uctíváme.
Nejprve však musíme pochopit, co je dobrota. Dobrota je samozřejmě vlastnost toho, kdo je dobrý, na rozdíl od toho, kdo je ničemný. Dobrota je však mnohem víc. Je to aktivní vlastnost. Dobrý člověk působí dobro. A Bůh pro nás ve své dobrotě působí tolik dobrých věcí, že si získává naše srdce.
Široký rozsah Boží dobroty je patrný ze slov, která Bůh řekl Mojžíšovi v Sinajské pustině. Tam slíbil svému věrnému služebníkovi: „Sám způsobím, aby před tvým obličejem přešla všechna má dobrota.“ Pak Bůh splňuje tento slib, užívá svého jména a dále říká: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu.“ — 2. Mojžíšova 33:19; 34:6, 7.
K Boží dobrotě tedy patří Boží milosrdenství i milostivost, milující laskavost a pravda. Boží dobrota je také patrná z toho, že Bůh je „pomalý k hněvu“, shovívavý. To však neznamená, že by jednal jako příliš shovívavý rodič a že by dovoloval, aby hřích pokračoval bez překážky navždy. Hříšníky, kteří nečiní pokání, „rozhodně nezprostí trestu“. Dobrý Bůh nemůže připustit, aby bez překážky existovala ničemnost.
Hojnost Boží dobroty
Nyní uvažuj o některých způsobech, jak nám Bůh prokazuje dobrotu. Začněme s tím, že byl dobrý k lidem, když stvořil Zemi. Nespokojil se s tím, že by poskytl lidem k životu jen to nejnutnější. Naopak, vybavil naši planetu tak bohatě, aby bylo skutečně potěšením na ní žít. Dal nejrůznější věci k jídlu a pití. Vytvořil úžasně rozmanitá zvířata a ptáky a stvořil květiny, které dodávají našemu prostředí barvu a spanilost. Vytvořil také nejrůznější přírodní krásy, na které je radost pohledět. Vždyť i každý nádherný západ slunce nebo pozoruhodný tvar oblaku je pro nás důkazem Boží dobroty!
Když Bůh stvořil muže a ženu, opět v tom byla patrná jeho dobrota. Dal Adamovi a Evě dokonalé, zdravé tělo a postavil je do edenské zahrady. Potom jim dal vzrušující, podnětné poslání: „Naplňte zemi a podmaňte si ji.“ Předložil jim také vyhlídku, že se budou moci navždy těšit ze života na rajské zemi mezi svými mnoha potomky. (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:7–9) Jak úžasný svatební dar to byl pro první lidskou dvojici!
I když se Adam a Eva dopustili vzpoury, Bůh je zcela neopustil. Kdyby je byl v té chvíli potrestal okamžitou smrtí, udělal by jedině to, co je spravedlivé. Byl však dobrý k lidské dvojici, která byla nyní hříšná. Dovolil, aby ještě nějaký čas žili a měli děti. — 1. Mojžíšova 5:1–5.
Bůh však od té doby projevuje i nadále padlému lidstvu svou dobrotu. Král David řekl: „Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:9) Činí hojná opatření, aby mohl na jeho majetku, na jeho Zemi, pokračovat lidský život. Ježíš řekl Židům ve své době: ‚Váš Otec, který je v nebesích . . . působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.‘ (Matouš 5:45) Jestliže je někde hlad nebo nedostatek, není to proto, že by se Bůh o lidstvo nepostaral. Je to proto, že jsou lidé zkažení, krutí a neschopní.
Bůh také dovoluje, aby lidé využívali nerostné bohatství země, a neskryl před nimi určitou míru porozumění o hvězdných nebesích a o hmotném složení věcí. Jehova je dobrý k lidstvu, i když mnozí opovážlivě říkají, že žádný Bůh neexistuje, a jiní využívají jeho dobroty k sobeckým cílům, a dokonce k tomu, aby utlačovali jiné. — Žalm 14:1.
Boží dobrota k věřícím
Bůh je dobrý k lidstvu všeobecně, ale jeho jednání s věřícími opravdu obšťastňuje srdce. Začněme s tím, že když se Adam a Eva dopustili první vzpoury, Bůh prorokoval, že se objeví „semeno“, které nakonec překoná špatné účinky jejich hříchu. (1. Mojžíšova 3:15) Mnozí z Adamových potomků během doby věrně uctívali Boha, ačkoli byli nedokonalí, a toto první proroctví jim poskytovalo naději na lepší budoucnost. Jeden z těchto věrných ctitelů, Abraham, byl dokonce nazván „Jehovovým přítelem“. — Jakub 2:23.
Bůh slíbil Abrahamovi, že se jeho potomci rozrostou do mnoha národů a že hlavní rodová linie jeho potomstva zdědí kananejskou zemi. Ke splnění tohoto slibu byli Izraelité, Abrahamovi potomci, později zorganizováni v národ. (1. Mojžíšova 17:3–8; 2. Mojžíšova 19:6) A Bůh byl opět dobrý k tomuto novému národu. Osvobodil je totiž z otroctví v Egyptě, chránil je v pustině, opatřil jim zákoník a kněžstvo a nakonec jim dal úrodnou kananejskou zemi jako dědictví.
Posléze se Izrael stal královstvím a Jehova pověřil jeho třetího lidského krále, Šalomouna, aby vybudoval v Jeruzalémě chrám jako světové středisko Jehovova uctívání. Když byl chrám dokončen, byl k zasvěcení uspořádán nádherný obřad a radostný svátek. Zpráva říká, že pak Izraelité „začali králi žehnat a šli do svých domovů, rozradovaní a s rozveseleným srdcem pro všechnu dobrotu, kterou Jehova vykonal“. (1. Královská 8:66) Byly také jiné příležitosti, kdy překypovalo srdce Izraelitů pro dobrotu, kterou jim Jehova prokazoval.
Oni si však naneštěstí nevážili výsady být ctiteli jediného pravého Boha. Nakonec se jako celek stali nevěrnými a Jehova připustil, aby byli v roce 607 př. n. l. odvedeni jako zajatci do Babylóna. Bůh kdysi řekl Mojžíšovi, že právě pro svou dobrotu „rozhodně nezprostí trestu“. — 2. Mojžíšova 34:7.
Po sedmdesáti letech však Bůh laskavě přivedl věrný ostatek Izraelitů zpět do jejich země. Co ho k tomu přimělo? Jeho dobrota. Jeremjáš prorokoval o návratu Izraelitů z Babylóna: „Jistě přijdou a budou radostně volat na sionské výšině a rozzáří se nad Jehovovou dobrotou.“ Prorok pokračoval: „ ‚Můj lid se nasytí mou dobrotou,‘ je Jehovův výrok.“ — Jeremjáš 31:12, 14.
Nakonec přišel na zem Ježíš a dokázal, že on je tím „semenem“, jež bylo kdysi předpověděno v Edenu. (1. Mojžíšova 3:15) Bible říká: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Ježíšova smrt poskytla výkupné, aby byli lidé vykoupeni z hříchu a aby jim mohla být vrácena dokonalost. Tak měly být nakonec překonány špatné účinky Adamova hříchu. Pavel o tom napsal Římanům: „Jako . . . prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí učiněni hříšníky, tak také prostřednictvím poslušnosti jednoho budou mnozí učiněni spravedlivými.“ (Římanům 5:19) Díky Boží dobrotě měli nyní lidé se správným stavem srdce naději, že dosáhnou věčného života. Mohou se dokonce stát Božími přáteli, jako kdysi Abraham.
Bůh prokazuje svou dobrotu až dodnes těm, kteří ho uctívají. Prostřednictvím Bible jim poskytuje rady, aby jim pomáhal řešit jejich problémy. (Žalm 119:105) Jako velkorysý dar poskytuje svého ducha, aby jim pomáhal dostát Božím spravedlivým měřítkům. A zjevuje svá předsevzetí, aby se praví křesťané těšili na nový svět spravedlnosti, který začne, jakmile bude odstraněn tento starý svět. (Přísloví 4:18; 2. Petra 3:13) Křesťané jsou o takových věcech přesvědčeni, protože jim je Bůh ve své dobrotě zjevil ve svém neselhávajícím Slovu. — 2. Timoteovi 3:16.
Ano, uvažujeme-li o Boží dobrotě, rozhodně se tím k němu přibližuje naše srdce. Vyvolává to však také otázku:
Jaký užitek budeš mít z Boží dobroty?
Ať jsi kdokoli, vlastně již dnes máš užitek z Boží dobroty. Dýcháš, jíš, piješ, máš život — to všechno jsou dary od Boha. Máš však z toho všeho maximální užitek? Vzpomeň si, že Boží dobrota k Adamovi a Evě byla omezena, když zhřešili. Podobně omezí svou štědrost k nám, pokud nebudeme správně reagovat na projevy jeho laskavosti. Jak to můžeme dělat?
Žalmista se modlil: „Vyučuj mě dobrotě, rozumnosti a poznání, neboť projevuji víru v tvá přikázání.“ (Žalm 119:66) Také my bychom se měli tak modlit. Bůh je dobrý, a proto se musíme učit, abychom byli dobří jako on. Pavel nabádal: „Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti.“ — Efezanům 5:1.
V první řadě to činíme tím, že studujeme Bibli, abychom poznali, co je dobrota. Potom prosíme o Boží pomoc, abychom uměli tuto vlastnost rozvíjet. Dobrota je ovoce ducha, společně s ‚láskou, radostí, pokojem, shovívavostí, laskavostí . . . vírou, mírností [a] sebeovládáním‘. (Galaťanům 5:22, 23) Můžeme pěstovat všechny tyto vlastnosti, jestliže se spoléháme na Božího ducha, studujeme Bibli, která byla inspirována Bohem, modlíme se k němu o pomoc a pěstujeme společenství s křesťany, kteří smýšlejí stejně. —Žalm 1:1–3; 1. Tesaloničanům 5:17; Hebrejcům 10:24, 25.
Bible také říká: „Zmínkou o hojnosti tvé dobroty budou překypovat a pro tvou spravedlnost budou radostně volat.“ (Žalm 145:7) Ano, Bůh od nás očekává, že budeme druhým vyprávět o jeho dobrotě. Měli bychom mluvit bez zábran o svém nebeském Otci.
A konečně bychom neměli Boží dobrotu zneužívat. Je pravda, že Bůh odpouští hříšníkům. Král David se spoléhal, že bude příznivě vyslyšen, když se modlil: „Na hříchy mého mládí a na má vzbouření nevzpomínej. Vzpomínej na mne podle své milující laskavosti, pro svou dobrotu, Jehovo.“ (Žalm 25:7) Znamená to snad, že si můžeme dovolit dopouštět se hříchů, a přitom s důvěrou očekávat, že nám bude Bůh odpouštět? To jistě ne. Vzpomeň si, Boží dobrota znamená, že „rozhodně nezprostí trestu“ hříšníky, kteří nečiní pokání.
Raduj se z Boží dobroty
Jakmile jsme jednou plně okusili Boží dobrotu, naše srdce se k němu opravdu upíná. Jsme povzbuzováni, abychom se řídili znamenitou radou apoštola Pavla: „Choďte dále jako děti světla, neboť ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ — Efezanům 5:8, 9.
Každý den si uvědomujeme Boží laskavý zájem o nás. I za nejtěžších okolností víme, že Bůh neopouští ty, kteří ho milují. Ano, prožíváme vrcholný pokoj mysli, o němž mluvil žalmista: „Dobrota a milující laskavost mě jistě budou stíhat po všechny dny mého života; a budu bydlit v Jehovově domě do délky dnů.“ — Žalm 23:6.