Jehova oslavuje své jméno

1., 2. Jak je v Překladu nového světa oslavováno Boží jméno?

BYLO chladné, ale slunečné úterní ráno, 2. prosince 1947. Malá skupina pomazaných bratrů, kteří sloužili v brooklynském betelu, si stanovila nelehký úkol. Práce, kterou následujících 12 let vykonávali, byla náročná, ale oni v ní vytrvali. V neděli 13. března 1960 dokončili text nového překladu Bible. O tři měsíce později, 18. června, oznámil bratr Nathan Knorr účastníkům sjezdu v Manchesteru uveřejnění posledního svazku Svatého Písma – Překladu nového světa. Všichni přítomní byli nadšení. Bratr Knorr výstižně vyjádřil jejich pocity, když prohlásil: „Dnešek je pro svědky Jehovovy na celém světě dnem radosti.“ Důvodem k radosti byl zejména jeden rys nového překladu – důsledně se v něm používalo Boží jméno.

² Mnohé překlady Bible Boží jméno nepoužívají. Satanově snaze vymazat Boží jméno z lidské paměti se ale Jehovovi pomazaní služebníci vzepřeli. V úvodu Překladu nového světa je napsáno: „Nejvýznačnějším rysem tohoto překladu je . . . navrácení Božího jména na jeho řádné místo.“ V Překladu nového světa se Boží osobní jméno Jehova objevuje víc než 7 000krát. Je to překlad, který oslavuje jméno našeho nebeského Otce Jehovy.

 3. (a) Co naši bratři pochopili, pokud jde o význam Božího jména? (b) Jak máme chápat slova ve 2. Mojžíšově 3:13, 14? (Viz rámeček „Význam Božího jména“.)

³ Badatelé Bible se zpočátku domnívali, že Boží jméno zkrátka znamená „Jsem, který jsem“. (2. Mojž. 3:14, King James Version) Ve Strážné věži z 1. ledna 1926 proto bylo uvedeno: „Jméno Jehova označuje někoho, kdo existuje nezávisle na čemkoli, . . . někoho, kdo nemá počátek ani konec.“ Ale ještě předtím než začala práce na Překladu nového světa, Jehova svým služebníkům pomohl pochopit důležitou skutečnost – jeho jméno znamená nejen to, že existuje nezávisle na čemkoli, ale především to, že je Bohem, který má svůj záměr a vyvíjí určitou činnost. Porozuměli tomu, že jméno Jehova znamená „Působí, že se stane“. A to je skutečně výstižné. Jehova totiž způsobil, aby začal existovat vesmír a inteligentní bytosti, a zároveň stále působí, aby se uskutečňovala jeho vůle a záměr. Proč je ale tak důležité, aby Boží jméno bylo oslavováno? A jak se na tom můžeme podílet my?

4., 5. (a) O co žádáme, když se modlíme „ať je posvěceno tvé jméno“? (b) Kdy a jak Bůh své jméno posvětí?

⁴ Jehova chce, aby jeho jméno bylo posvěceno – je to ta nejdůležitější součást jeho záměru. Poznáváme to z první prosby, kterou Ježíš uvedl ve vzorové modlitbě: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9) O co vlastně těmito slovy žádáme?

⁵ Jak jsme si ukázali v 1. kapitole této knihy, žádost „ať je posvěceno tvé jméno“ obsažená v Ježíšově vzorové modlitbě je jednou ze tří proseb, které souvisí s Jehovovým záměrem. Zbývající dvě jsou: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle.“ (Mat. 6:10) Podobně jako Jehovu prosíme, aby podnikl určité kroky a způsobil, že přijde jeho království a že se bude dít jeho vůle, prosíme ho i o to, aby konkrétními kroky způsobil, že bude posvěceno jeho jméno. Jinými slovy ho žádáme, aby své jméno očistil od veškeré pohany, která na něj byla od vzpoury v Edenu navršena. Jak Jehova na tuto prosbu zareaguje? Říká: „Jistě posvětím své velké jméno, které bylo znesvěcováno mezi národy.“ (Ezek. 36:23; 38:23) Až Jehova v Armagedonu odstraní veškerou špatnost, posvětí své jméno před zraky celého stvoření.

 6. Jak můžeme posvěcovat Boží jméno?

⁶ V průběhu historie Jehova svým služebníkům dovoloval, aby na posvěcování jeho jména měli svůj podíl. My samozřejmě nemůžeme docílit toho, aby Boží jméno bylo ještě svatější. Je totiž svaté v absolutním slova smyslu. Jak ho tedy můžeme posvěcovat? Izajáš řekl: „Jehova vojsk – on je Ten, s nímž byste měli zacházet jako se svatým.“ A sám Jehova o svém lidu prohlásil: „Jistě budou posvěcovat mé jméno . . . a na Boha Izraele budou hledět s posvátnou úctou.“ (Iz. 8:13; 29:23) Boží jméno tedy posvěcujeme tím, že ho považujeme za jedinečné a vznešenější než všechna ostatní jména, tím, že si vážíme toho, co představuje, a tím, že pomáháme druhým, aby ho také považovali za svaté. Svou hlubokou úctu k Božímu jménu dáváme najevo hlavně tak, že Jehovu uznáváme jako svého panovníka a že ho ze srdce posloucháme. (Přísl. 3:1; Zjev. 4:11)

7., 8. (a) Proč to nějakou dobu trvalo, než mohli Boží služebníci začít nosit Jehovovo jméno? (b) O čem teď budeme uvažovat?

⁷ Boží novodobí služebníci používají Jehovovo jméno ve svých publikacích už od sedmdesátých let 19. století. Objevilo se například v Sionské Strážné věži ze srpna 1879 a ve zpěvníku Songs of the Bride (Písně nevěsty), který byl uveřejněn ve stejném roce. Zdá se ale, že než Jehova dovolil, aby se jeho služebníci začali veřejně hlásit k jeho svatému jménu, postaral se, aby pro tuto mimořádnou čest byli způsobilí. Jak Jehova připravoval badatele Bible na to, aby mohli nést jeho jméno?

⁸ Když zkoumáme to, co se dělo koncem 19. a začátkem 20. století, vidíme, jak Jehova svým služebníkům pomáhal pochopit důležité skutečnosti, které se jeho jména týkaly. O třech z nich teď budeme uvažovat.

9., 10. (a) Proč se zpočátku Strážná věž zaměřovala převážně na Ježíše? (b) Co se změnilo od roku 1919 a k čemu to vedlo? (Viz také rámeček „Jak Strážná věž oslavuje Boží jméno“.)

⁹ Za prvé, Jehovovi služebníci získali správný pohled na důležitost Božího jména. Za hlavní biblickou nauku věrní badatelé Bible zpočátku považovali výkupní oběť. To vysvětluje, proč se Strážná věž často zaměřovala na Ježíše. Například během prvního roku se v ní Ježíšovo jméno objevovalo desetkrát častěji než jméno Jehovy. Ve vydání z 15. března 1976 bylo uvedeno, že badatelé Bible zpočátku kladli na osobu Ježíše nepřiměřený důraz. Postupem času jim však Jehova pomohl pochopit, jaký význam ve svém Slově připisuje svému osobnímu jménu. Jak to badatele Bible ovlivnilo? V již zmiňované Strážné věži bylo napsáno, že především od roku 1919 „začali projevovat větší ocenění pro Mesiášova nebeského Otce, Jehovu“. V letech 1920 až 1929 se Boží jméno ve Strážné věži objevilo víc než 6 500krát!

¹⁰ Tím, že jménu Jehova věnovali patřičnou pozornost, dali naši bratři najevo, že Boží jméno milují. Podobně jako Mojžíš se rozhodli „oznamovat jméno Jehovy“. (5. Mojž. 32:3; Žalm 34:3) A jak Bůh ve svém Slově slíbil, nenechal jejich lásku bez povšimnutí a projevil jim přízeň. (Žalm 119:132; Hebr. 6:10)

11., 12. (a) Jak se změnilo zaměření našich publikací krátce po roce 1919? (b) Na co Jehova upozorňoval své služebníky a proč?

¹¹ Za druhé, Jehova pravým křesťanům pomohl, aby správně pochopili, jaký úkol jim svěřil. Krátce po roce 1919 začali pomazaní bratři, kteří poskytovali vedení, zkoumat Izajášovo proroctví. V důsledku toho se zaměření našich publikací změnilo. Proč můžeme tuto úpravu označit za „pokrm v pravý čas“? (Mat. 24:45)

¹² Před rokem 1919 se ve Strážné věži nikdy nerozebírala slova: „‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil.‘“ (Přečti Izajáše 43:10–12.) Ale nedlouho po tomto roce se naše publikace začaly této biblické pasáži věnovat. Všichni pomazaní křesťané byli povzbuzováni, aby vykonávali práci, kterou jim Jehova svěřil, tedy aby o něm svědčili. Jen v letech 1925 až 1931 se 43. kapitola Izajáše rozebírala v 57 vydáních Strážné věže – a pokaždé byla uplatněna na pravé křesťany. Je zřejmé, že Jehova v té době své služebníky upozorňoval na práci, kterou mají vykonávat. Proč to dělal? Aby byli v určitém smyslu „nejprve vyzkoušeni, zda jsou vhodní“. (1. Tim. 3:10) Než mohli badatelé Bible začít oprávněně nosit Boží jméno, museli svými skutky Jehovovi dokázat, že skutečně jsou jeho svědky. (Luk. 24:47, 48)

13. Jak Boží Slovo ukazuje, co je tou nejdůležitější otázkou, jaká musí být vyřešena?

¹³ Za třetí, Jehovovi služebníci pochopili, jak je důležité posvěcení Božího jména. V průběhu dvacátých let 20. století badatelé Bible rozpoznali, že posvěcení Božího jména je tou nejdůležitější otázkou, jaká musí být vyřešena. Jak na tuto skutečnost poukazuje Boží Slovo? Uvažujme o dvou příkladech. Co bylo hlavním důvodem, proč Bůh vysvobodil Izraelity z Egypta? On sám prohlásil: „Aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ (2. Mojž. 9:16) A proč projevil Izraelitům milosrdenství, když se proti němu vzbouřili? Jehova řekl: „Jednal jsem kvůli svému vlastnímu jménu, aby nebylo znesvěceno před očima národů.“ (Ezek. 20:8–10) Co díky těmto a dalším biblickým zprávám badatelé Bible pochopili?

14. (a) Co si koncem 20. let Boží služebníci uvědomili? (b) K čemu toto jasnější porozumění badatele Bible motivovalo? (Viz také rámeček „Pádný důvod ke kázání“.)

¹⁴ Koncem 20. let si Boží služebníci uvědomili závažnost slov, která pronesl Izajáš asi o 2 700 let dřív. O Jehovovi řekl: „Tak jsi vedl svůj lid, aby sis udělal krásné jméno.“ (Iz. 63:14) Badatelé Bible pochopili, že tím nejdůležitějším není osobní záchrana, ale posvěcení Božího jména. (Iz. 37:20; Ezek. 38:23) V roce 1929 bylo v knize Proroctví uvedeno, že posvěcení Jehovova jména je „tou nejdůležitější otázkou [jaká musí být vyřešena] před celým stvořením“. Toto jasnější porozumění Boží služebníky ještě víc motivovalo k tomu, aby o Jehovovi vydávali svědectví a očišťovali jeho jméno od pohany.

15. (a) Čemu do začátku 30. let naši bratři porozuměli? (b) K čemu nadešel ten správný čas?

¹⁵ Do začátku 30. let získali naši bratři správný pohled na důležitost Božího jména, jasněji pochopili úkol, který od Boha dostali, a lépe porozuměli té nejzávažnější otázce, jaká musí být vyřešena. Pak nastal čas, kdy se Jehova rozhodl své služebníky poctít tím, že budou moci veřejně nosit jeho jméno. Uvažujme o několika událostech, které tomu předcházely.

16. (a) Jakým úžasným způsobem Jehova oslavuje své jméno? (b) Kdo byl tím prvním, koho si v minulosti Bůh vyvolil, aby nesl jeho jméno?

¹⁶ Jedním z úžasných způsobů, jak Jehova oslavuje své jméno, je to, že má na zemi lid, který jeho jméno nosí. Od roku 1513 př. n. l. byl jeho lidem izraelský národ. (Iz. 43:12) Izraelité však nedodrželi smlouvu s Bohem, a v roce 33 n. l. proto přišli o mimořádný vztah, který s ním měli. Krátce potom Jehova „obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Sk. 15:14) Tento nově vybraný lid se stal známým jako „Boží Izrael“ a tvoří ho Kristovi pomazaní následovníci z různých národů. (Gal. 6:16)

17. Co se Satanovi podařilo?

¹⁷ Kolem roku 44 byli Kristovi učedníci „božskou prozřetelností nazváni křesťané“. (Sk. 11:26) Zpočátku bylo toto označení dostatečně určující, protože se vztahovalo pouze na pravé křesťany. (1. Petra 4:16) Jak ale ukázal Ježíš ve svém podobenství o pšenici a plevelu, Satanovi se podařilo toto jedinečné označení vztáhnout i na všechny ty, kdo se za křesťany pouze vydávali. Po mnoho staletí proto nebylo možné pravé a zdánlivé křesťany jasně rozlišit. To se ale změnilo během „období žně“, které začalo v roce 1914. Díky čemu? Andělé totiž začali zdánlivé křesťany od těch pravých oddělovat. (Mat. 13:30, 39–41)

18. Proč naši bratři začali uvažovat o novém jménu?

¹⁸ Potom co v roce 1919 Jehova ustanovil věrného otroka, pomohl svým služebníkům pochopit, jaký úkol jim svěřil. Praví křesťané si rychle uvědomili, že kázáním dům od domu se od všech zdánlivých křesťanů odlišují. Potom zbýval už jen krůček k tomu, aby došli k závěru, že označení „badatelé Bible“ je příliš obecné. Smyslem jejich života totiž nebylo jen studovat Bibli, ale především vydávat svědectví o Bohu a ctít a oslavovat jeho jméno. Jaké označení by tedy dobře vystihovalo práci, kterou vykonávali? Odpověď na tuto otázku přišla v roce 1931.

19., 20. (a) Jaká významná rezoluce zazněla na sjezdu v roce 1931? (b) Jak na přijetí nového jména bratři zareagovali?

¹⁹ V červenci 1931 přijelo na sjezd do města Columbus ve státě Ohio asi 15 000 badatelů Bible. Na titulní straně sjezdového programu je zaujala dvě velká písmena – J a W. Všichni přemýšleli, co by to mohlo znamenat. Někteří si mysleli, že je to zkratka slov „jen pozorujme“ (Just Watch), jiní se přikláněli k variantě „jen čekejme“ (Just Wait). V neděli 26. července bratr Joseph Rutherford přednesl rezoluci, která obsahovala toto působivé prohlášení: „Přejeme si být známi a nazýváni tímto jménem, totiž jako svědkové Jehovovi.“ V tu chvíli všichni přítomní pochopili, co ta písmena znamenají – že jsou zkratkou jména svědkové Jehovovi (Jehovah’s Witnesses), které vychází z Izajáše 43:10.

²⁰ Po přečtení rezoluce následoval ohlušující jásot a dlouhý potlesk. Nadšenou reakci posluchačů v Columbu slyšeli díky rozhlasovému vysílání i bratři a sestry na druhé straně zeměkoule. Ernest a Naomi Barberovi z Austrálie vzpomínali: „Když se v Americe rozburácel potlesk, bratři v Melbourne vyskočili a k potlesku se přidali. Na ten okamžik nikdy nezapomeneme!“a

21. K čemu přijetí nového jména přispělo?

²¹ To, že Boží služebníci přijali jméno svědkové Jehovovi, bylo pro ně dalším impulzem ke kazatelské službě. Edward a Jessie Grimesovi, průkopníci ze Spojených států, kteří se onoho památného sjezdu zúčastnili, vzpomínali: „Z domova jsme odjeli jako badatelé Bible, ale vrátili jsme se jako svědkové Jehovovi. Byli jsme šťastní, že díky tomuto novému jménu můžeme lépe oslavovat jméno našeho Boha.“ Po sjezdu začali někteří svědkové používat ve službě nový způsob, jak na Boží jméno upozornit. Lidem se představovali tak, že jim podali navštívenku, na které bylo napsáno: „Svědek JEHOVŮV, který káže o království našeho Boha JEHOVY.“ Boží služebníci byli skutečně hrdí na to, že mohou nosit Jehovovo jméno, a byli připraveni veřejně oznamovat, jak je významné. (Iz. 12:4)

22. Čím se Jehovovi služebníci liší od ostatních náboženství?

²² Od chvíle, kdy Jehova pomazané bratry podnítil, aby přijali nové jméno, uplynulo už mnoho let. Podařilo se od té doby Satanovi zakrýt totožnost Božího lidu? Dosáhl snad toho, že bychom se obrazně řečeno ztratili mezi ostatními náboženstvími? V žádném případě! Jako Boží svědkové se dnes lišíme víc než kdykoli předtím. (Přečti Micheáše 4:5; Malachiáše 3:18.) S Božím jménem jsme spojováni tak úzce, že kdokoli toto jméno běžně používá, je okamžitě považován za jednoho ze svědků Jehovových. Pravé uctívání Jehovy není zastíněno horami v podobě falešných náboženství. Naopak je „pevně [založeno] nad vrcholkem hor“. (Iz. 2:2) Jehovovo svaté jméno je dnes skutečně oslavováno.

23. Co pro nás může být posilou, jak to vyplývá ze Žalmu 121:5?

²³ Vědomí, že Jehova je ochotný nás střežit před současnými i budoucími útoky Satana, je pro nás velkou posilou. (Žalm 121:5) Můžeme mít stejné pocity jako žalmista, který napsal: „Šťastný je národ, jehož Bohem je Jehova, lid, který si vyvolil za své dědictví.“ (Žalm 33:12)