PŘEŽVÝKANÁ PÍCE
Potrava vrácená ze zažívacího traktu zvířete, aby byla přežvýkána. Pod mojžíšským Zákonem byla zvířata, která přežvykovala a měla rozpolcená kopyta, považována za čistá a vhodná k jídlu. Mezi „čistá“, přežvykující zvířata patřili jelen, gazela, srnec, antilopa, kamzík, domácí i divoký tur, ovce a koza. Nepatřil mezi ně velbloud, daman ani zajíc nebo králík, kteří sice jsou přežvýkaví, ale nemají rozpolcená kopyta. (3Mo 11:1–8, 26; 5Mo 14:4–8) Někteří komentátoři tvrdí, že zvířata, která nemají drápy a přežvykují, jsou ve svých stravovacích návycích obvykle čistší a jejich přežvýkaná potrava je důkladněji strávena, takže když spasou jedovaté rostliny, většina jedu se neutralizuje nebo se vyloučí složitými chemickými procesy delšího trávení.
Přežvykování je jedním ze zajímavých divů stvoření. Většina přežvýkavců má v žaludku tři nebo čtyři oddíly a cyklus přežvykování je u nich obvykle podobný. Většina potravy, kterou zkonzumují, prochází jen částečně rozžvýkaná do první dutiny a odtud do druhé, kde je změkčena a vytvarována do kulatých chuchvalců. Když se zvíře přestane pást a odpočívá, svalové stahy vypudí chuchvalce zpět do ústní dutiny k dalšímu žvýkání a smísení se slinami. Když je potrava spolknuta podruhé, prochází prvním a druhým oddílem do třetího a nakonec do čtvrtého, kde je trávicí proces dokončen.
Proč Bible řadí zajíce mezi přežvýkavce?
Kritici Bible často zpochybňovali vyjádření Písma, že zajíc je přežvýkavec. (3Mo 11:4, 6; 5Mo 14:7) Nemělo by se však přehlížet, že moderní, vědecké vymezení toho, co je přežvykování, není základem pro posuzování toho, co říká Bible, protože v Mojžíšově době takové vymezení neexistovalo. Dokonce v 18. století anglický básník William Cowper, který dlouho pozoroval své domácí králíky, poznamenal, že „přežvykovali celý den až do večera“. I Carl Linné, slavný přírodovědec z téhož století, se domníval, že zajíc přežvykuje. Avšak zůstalo na jiných, aby poskytli vědečtější data. Francouz Morot v roce 1882 objevil, že králíci znovu polykají až 90 procent své denní dávky potravy. V jedné novodobé publikaci Ivan T. Sanderson o zajíci píše: „Jedním z nejzvláštnějších [zvyků] podle našeho způsobu uvažování je jejich metoda trávení. Není typická jen pro zajícovce [zajíce, králíky]. Nyní se ví, že se vyskytuje i u mnoha hlodavců. Když je dostupná čerstvá zelená potrava, nikoli suchá zimní píce, zvířata ji nenasytně hltají a pak ji vyměšují v okolí svého pelechu v polostrávené formě. Po nějaké době ji znovu spolykají. Tento proces se může opakovat více než jednou. Zdá se, že u králíka mají tento zvyk jen plně dospělí jedinci.“ (Living Mammals of the World, 1955, s. 114)
Jistí britští vědci v tomto století podrobně sledovali zvyky králíků, kteří byli pod pečlivou kontrolou. Výsledky, jež získali, byly publikovány v Proceedings of the Zoological Society of London, 1940, sv. 110, s. 159–163. Způsob, jak králík znovu tráví svou potravu, se dá stručně popsat takto: Jestliže posnídá čerstvou píci, ta projde žaludkem do tenkého střeva a v kardiální části žaludku za sebou nechá asi 40 nebo 50 gramů kuliček, které tam již byly, když králík snědl čerstvou potravu. Z tenkého střeva jde ranní potrava do slepého střeva neboli slepého konce tlustého střeva a tam nějaký čas zůstane. Během dne kuličky sestoupí do střev a ve střevech je strávena bakteriální bílkovina, kterou obsahují. Když se dostanou do tlustého střeva, projdou kolem materiálu ve slepém střevě a jdou do tračníku, kde se vstřebá nadměrná vlhkost a vzniknou známé suché bobky, které králík vyměšuje. Když je tato fáze cyklu dokončena, materiál uchovaný ve slepém střevě vejde do tračníku; vlhkost se z něj však neodstraní, ale materiál dojde do konečníku v poměrně měkkém stavu. Je ve tvaru kuliček, z nichž každá je pokryta silnou vrstvou hlenu, aby se neslepily. Nyní, když tyto kuličky dojdou do konečníku, králík, místo aby je vyloučil, se ohne, vezme je do tlamy a uchová je v kardiální části žaludku, dokud nesežere další potravu. Tak je tento zvláštní rytmický cyklus dokončen a většina potravy prošla zažívacím ústrojím dvakrát.
Doktor Waldo L. Schmitt, vrchní kurátor oddělení zoologie ve Smithsonian Institution ve Washingtonu, tato zjištění komentoval: „Zdá se, že není důvod pochybovat o autentičnosti zpráv různých pracovníků, že králíci obvykle uchovávají natrávenou potravu ve slepém střevě a že je tato potrava později znovu požírána a trávicím ústrojím prochází podruhé.“ Také podotkl, že se tím vysvětluje, proč je „slepé střevo králíků neobyčejně velké ve srovnání s jinými savci“. (Probuďte se!, 22. dubna 1951, s. 27, 28, angl.)