Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z 3. Mojžíšovy
NEUPLYNUL ještě ani rok od toho, co byli Izraelité vysvobozeni z egyptského otroctví. Nyní jsou jako nový, organizovaný národ na cestě do země Kanaán. Jehovovým záměrem je, aby tam žil svatý národ. Avšak způsob života a náboženské zvyklosti Kananejců jsou velmi zkažené. Jehova proto dá izraelskému sboru předpisy, kterými budou odděleni pro službu Bohu. Jsou zaznamenány ve 3. Mojžíšově. Tato kniha byla napsána prorokem Mojžíšem v pustině Sinaj zřejmě v roce 1512 př. n. l. Nezahrnuje dobu delší než jeden lunární měsíc. (2. Mojžíšova 40:17; 4. Mojžíšova 1:1–3) Jehova své ctitele opakovaně vybízí, aby byli svatí. (3. Mojžíšova 11:44; 19:2; 20:7, 26)
V dnešní době Jehovovi svědkové nejsou pod Zákonem, který dal Bůh prostřednictvím Mojžíše. Smrtí Ježíše Krista byl tento Zákon odstraněn. (Římanům 6:14; Efezanům 2:11–16) Avšak předpisy ze 3. Mojžíšovy nám mohou přinést užitek a mohou nás mnoho naučit o uctívání našeho Boha Jehovy.
DOBROVOLNÉ A POVINNÉ SVATÉ OBĚTNÍ DARY
Některé obětní dary a oběti, které stanovil Zákon, byly dobrovolné, zatímco jiné byly povinné. Dobrovolný byl například zápalný obětní dar. Předkládal se Bohu celý, právě tak jako Ježíš Kristus ochotně a cele dal svůj život jako výkupní oběť. Na dobrovolné oběti společenství se podílelo více účastníků. Část z ní byla na oltáři předložena Bohu, část jedli kněží, a další část snědl ten, kdo oběť přinesl. Podobně pro pomazané křesťany je Slavnost na památku Kristovy smrti jídlem společenství. (1. Korinťanům 10:16–22)
Oběti za hřích a oběti za vinu byly povinné. Oběti za hřích přinášely usmíření za neúmyslné hříchy, tedy za ty, které byly způsobeny nedopatřením. Oběti za vinu uspokojovaly Boha, když bylo porušeno právo, nebo kajícnému provinilci umožňovaly, aby určitá práva znovu získal, anebo plnila obojí úlohu. Byly také předkládány obilné oběti. Ty byly projevem ocenění pro Jehovovu štědrost. Dnes o těchto věcech se zájmem uvažujeme, protože oběti, které přikazovala smlouva Zákona, poukazovaly na Ježíše Krista a jeho oběť nebo na užitek, který z ní vyplývá. (Hebrejcům 8:3–6; 9:9–14; 10:5–10)
Odpovědi na biblické otázky:
2:11, 12 — Proč med nebyl Jehovovi přijatelný ‚jako ohnivá oběť‘? Slovo med, které je zde použito, se nemohlo vztahovat na včelí med. Ačkoli nebylo dovoleno předkládat ho „jako ohnivou oběť“, patřil mezi ‚první plody toho, co urodilo pole ‘. (2. Paralipomenon 31:5) Tímto medem byla zřejmě šťáva neboli sirup z ovoce. Protože by mohl zkvasit, bylo nepřijatelné obětovat ho na oltáři.
2:13 — Proč měla být „s každým . . . obětním darem“ předkládána také sůl? Nebylo to proto, aby se zlepšila chuť obětí. Všude na světě se sůl používá jako konzervační prostředek. Sůl byla předkládána s oběťmi pravděpodobně proto, že znázorňuje nezkaženost a odolnost proti rozkladu.
Poučení pro nás:
3:17. Tuk byl považován za nejlepší nebo nejvybranější část. To, že bylo zakázáno ho jíst, tedy mělo Izraelitům zřejmě zdůraznit, že nejlepší část patří Jehovovi. (1. Mojžíšova 45:18) Připomíná nám to, že bychom měli Jehovovi dávat to nejlepší. (Přísloví 3:9, 10; Kolosanům 3:23, 24)
7:26, 27. Izraelité neměli jíst krev. Z Božího pohledu krev představuje život. „Duše [život] těla je . . . v krvi,“ uvádí 3. Mojžíšova 17:11. Zásada zdržovat se krve platí pro pravé ctitele i v dnešní době. (Skutky 15:28, 29)
JE USTANOVENO SVATÉ KNĚŽSTVO
Kdo byl pověřen, aby plnil povinnosti spojené s oběťmi a obětními dary? Tato odpovědnost byla svěřena kněžím. Podle Božího pokynu vykonal Mojžíš obřad, při němž byl Áron slavnostně uveden do úřadu velekněze a jeho čtyři synové do úřadu nižších kněží. Obřad podle všeho trval sedm dní a následující den kněží začali vykonávat svůj úřad.
Odpovědi na biblické otázky:
9:9 — Jaký význam má to, že krev byla vylévána u spodku oltáře a dávána na různé předměty? To ukazovalo, že Jehova přijímá krev pro účely smíření. Celé opatření pro smíření bylo založeno na krvi. „Téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví,“ napsal apoštol Pavel, „a pokud není vylita krev, nedochází k odpuštění.“ (Hebrejcům 9:22)
10:1, 2 — V čem mohl spočívat hřích Áronových synů Nadaba a Abihua? Brzy potom, co Nadab a Abihu jednali nepřístojně, když vykonávali své kněžské povinnosti, Jehova zakázal kněžím pít víno a opojný nápoj v době, kdy slouží u svatostánku. (3. Mojžíšova 10:9) To naznačuje, že Áronovi dva synové možná byli při oné události pod vlivem alkoholu. Avšak skutečným důvodem jejich smrti bylo to, že obětovali „nedovolený oheň, který jim [Jehova] nepředepsal“.
Poučení pro nás:
10:1, 2. Také dnes musí odpovědní služebníci Jehovy Boha vyhovovat Božím požadavkům. A při plnění svých povinností nesmí jednat opovážlivě.
10:9. Neměli bychom vykonávat Bohem dané povinnosti, pokud jsme pod vlivem alkoholických nápojů.
SVATÉ UCTÍVÁNÍ VYŽADUJE ČISTOTU
Předpisy týkající se jedení čistých a nečistých zvířat přinášely Izraelitům užitek ve dvou směrech. Jednak je chránily, aby se nenakazili škodlivými organismy, a jednak posilovaly přehradu mezi Izraelity a lidmi z okolních národů. Další předpisy pojednávaly o znečištění mrtvými těly, o očišťování žen po porodu, o nečistotě způsobené výtokem z mužských i ženských pohlavních orgánů a o tom, jak postupovat při malomocenství. Kněží měli dohlížet na záležitosti související s jednotlivci, kteří se stali nečistými.
Odpovědi na biblické otázky:
12:2, 5 — Proč byla žena po porodu „nečistá“? Rozmnožovací orgány byly vytvořeny tak, aby předávaly dokonalý lidský život. Zděděný hřích však vedl k tomu, že potomkům byl předáván život nedokonalý a hříšný. Přechodná období ‚nečistoty‘ spojená s porodem a také s jinými okolnostmi, jako je například menstruace nebo výron semene, byla připomínkou této dědičné hříšnosti. (3. Mojžíšova 15:16–24; Žalm 51:5; Římanům 5:12) Předpisy pro povinné očišťování měly Izraelitům pomoci, aby si uvědomovali potřebu výkupní oběti, která přikryje hříchy lidstva a díky které bude obnovena lidská dokonalost. Tak se Zákon stal jejich „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. (Galaťanům 3:24)
15:16–18 — Co je „výron semene“, o kterém se mluví v těchto verších? To se zřejmě vztahuje na noční výron a také na manželské pohlavní styky.
Poučení pro nás:
11:45. Jehova Bůh je svatý a svatost vyžaduje i od těch, kdo mu prokazují posvátnou službu. Tito lidé musí usilovat o svatost a zachovávat tělesnou i duchovní čistotu. (2. Korinťanům 7:1; 1. Petra 1:15, 16)
12:8. Jehova dovolil, aby jako obětní dar chudí lidé předkládali ptáky místo ovce, která byla mnohem dražší. Je ohleduplný vůči chudým.
MUSÍ BÝT ZACHOVÁVÁNA SVATOST
Nejdůležitější oběti za hříchy byly předkládány při každoročním Dni smíření. Za kněze a za kmen Levi byl obětován býk. Za izraelské nekněžské kmeny byl obětován kozel. Jiný kozel byl vyhnán živý do pustiny potom, co nad ním byly vyznány hříchy lidu. Tito dva kozli byli považováni za jednu oběť za hřích. To vše ukazovalo na skutečnost, že Ježíš Kristus bude obětován a že také odnese hříchy.
Předpisy o jedení masa a o jiných záležitostech nám zdůrazňují, jak je při uctívání Jehovy důležitá svatost. Je vhodné, že kněží se měli zachovávat svatí. Tři svátky, které se v roce konaly, byly příležitostí pro velké radování a vzdávání díků Stvořiteli. Jehova svému lidu dal také předpisy, jež se týkaly zneužívání jeho svatého jména, zachovávání sabatů a jubilejního roku, jednání s chudými i zacházení s otroky. Požehnání, která měla vyplynout z poslušnosti Boha, jsou zde postavena do protikladu ke zlořečením, která měla přijít následkem neposlušnosti. Izraelité také dostali předpisy o obětech a odhadování hodnoty ve spojitosti se slavnostními sliby, o prvorozených zvířatech a o odevzdávání každého desátého dílu jako ‚něčeho svatého Jehovovi‘.
Odpovědi na biblické otázky:
16:29 — Jak měli Izraelité „trápit své duše“? Izraelité ‚trápili své duše‘ v Den smíření, kdy Boha prosili za odpuštění svých hříchů. Půst v tu dobu byl zřejmě spojen s uznáním hříšnosti. „Trápit své duše“ tedy s největší pravděpodobností znamenalo postit se.
19:27 — Co je míněno příkazy „nebudete si stříhat kadeře dokola po stranách hlavy“ a „neponičíš si koneček“ vousu? Tento zákon byl dán zřejmě proto, aby zabránil Židům stříhat si vousy nebo vlasy takovým způsobem, kterým by napodobovali určité pohanské zvyky. (Jeremjáš 9:25, 26; 25:23; 49:32) Avšak tento Boží příkaz neznamenal, že si Židé nemohli vousy a licousy stříhat vůbec. (2. Samuelova 19:24)
25:35–37 — Bylo vždy špatné, aby Izraelité vyžadovali úrok? Jestliže někdo půjčoval peníze k obchodním účelům, mohl si stanovit úrok. Zákon však zakazoval vyžadovat úroky z půjček, které pomáhaly člověku zmírnit chudobu. Bylo považováno za špatné těžit z nepříjemné situace strádajícího bližního. (2. Mojžíšova 22:25)
26:19 — Jak mohou být ‚nebesa učiněna jako železo a zem jako měď‘? Když byl nedostatek deště, nebesa nad zemí Kanaán vypadala jako tvrdé, nepropustné železo. Bez deště země mívala měděně zbarvený kovový lesk.
26:26 — Co znamená, že ‚deset žen bude péci chléb jen v jedné peci‘? Za normálních okolností každá žena potřebovala na všechno, co pekla, jednu pec. Tato slova však poukazovala na takový nedostatek potravy, kdy jedna pec bude stačit na všechno, co bude péci deset žen. To byl jeden z předpověděných následků toho, když nebude zachovávána svatost.
Poučení pro nás:
20:9. Nenávistný a zlomyslný duch byl v očích Jehovy stejně tak špatný jako vražda. Pro ty, kdo spílali svým rodičům, Jehova proto předepisoval stejný trest, jaký by je čekal, kdyby je skutečně zavraždili. Nemělo by nás to podněcovat k tomu, abychom svým spolukřesťanům projevovali lásku? (1. Jana 3:14, 15)
22:32; 24:10–16, 23. Jehovovo jméno nesmí být haněno. Musíme ho naopak chválit a modlit se o jeho posvěcení. (Žalm 7:17; Matouš 6:9)
JAK 3. MOJŽÍŠOVA OVLIVŇUJE NAŠE UCTÍVÁNÍ
Svědkové Jehovovi dnes nejsou pod Zákonem. (Galaťanům 3:23–25) To, o čem se mluví ve 3. Mojžíšově, nám však umožňuje lépe pochopit Jehovův názor na různé záležitosti, a to může ovlivnit naše uctívání.
Při týdenním čtení Bible v rámci přípravy na teokratickou školu vás jistě zaujme skutečnost, že náš Bůh vyžaduje od svých služebníků svatost. Tato biblická kniha vás také může podnítit k tomu, abyste dávali Nejvyššímu to nejlepší a abyste k jeho chvále stále zachovávali svatost.
[Obrázek na straně 21]
Oběti předkládané pod Zákonem poukazovaly na Ježíše Krista a jeho oběť
[Obrázek na straně 22]
Svátek nekvašených chlebů byl velmi radostnou událostí
[Obrázek na straně 23]
Každoroční svátky, jako Svátek chýší, byly příležitostí pro vzdávání díků Jehovovi