PŘÍSLOVEČNÉ RČENÍ

Všeobecně se předpokládá, že hebrejský výraz (ma·šalʹ), který se překládá jako „příslovečné rčení“ nebo „příslovečný výrok“, je odvozen od kořenného slova, jež znamená „být jako“ nebo „být srovnatelný s“ (Ža 49:12), a skutečně v mnoha příslovečných rčeních je použito přirovnání k něčemu či srovnání s něčím. Někteří učenci spojují výraz „příslovečné rčení“ s hebrejským slovesem, které znamená „panovat“; takže jej někdy lze chápat jako výrok panovníka či výrok, jenž má autoritu anebo je v myšlenkovém ohledu nadřazený. Tomuto pohledu odpovídá skutečnost, že král Šalomoun, který byl znám svou moudrostí, dokázal vyjádřit 3 000 přísloví a mnoho z těchto příslovečných rčení zaznamenal. (1Kr 4:32)

Mezi Izraelity byly oblíbené a často používané výroky, které souvisely s prostředím, v němž Izraelité žili. Tato příslovečná rčení bývala většinou stručná. (1Sa 10:12) Ne všechna příslovečná rčení však vyjadřovala správný pohled a zvláště s některými Jehova nesouhlasil. (Ez 12:22, 23; 18:2, 3)

Některá rčení se stala běžným vyjádřením posměchu nebo pohrdání některými lidmi. (Hab 2:6) V takových případech se dokonce říkalo i o předmětu opovržení, ať to byl člověk, nebo něco neživého, že je „příslovečným rčením“. Izraelité byli tudíž varováni, že pokud nebudou Jehovovi naslouchat a řídit se jeho přikázáními, stanou se jak oni, tak i jejich chrám příslovečným rčením mezi národy. (5Mo 28:15, 37; 1Kr 9:7; 2Pa 7:20) Postoj k národu, jenž se stal příslovečným rčením, je v Bibli dobře vidět na výrazech, které ukazují, že Izrael se stane předmětem pohany, výsměchu, pošklebků, pokoření a popichování. (Ža 44:13–15; Jer 24:9) Lidé, kteří se stali příslovečným rčením, se tudíž stali námětem písní pijáků opojného nápoje a někým, komu se plivne do obličeje. (Ža 69:11, 12; Job 17:6) Je tedy jasné, že ten, kdo se stal příslovečným rčením, byl velmi ponížen.

Ne všechna příslovečná rčení byla vyjádřena jednou nebo dvěma krátkými, výstižnými větami. U Izajáše ve 14. kapitole je zapsáno rozsáhlejší příslovečné rčení, které na výstižných srovnáních živě zobrazuje katastrofální následky pýchy babylónského krále. Se sžíravým sarkasmem vrší posměch na toho, kdo si o sobě myslel, že je ‚zářící syn úsvitu‘.

Příslovečné rčení, v němž je přirovnání nebo srovnání zpočátku poněkud skryté nebo záhadné, lze také označit jako hádanku. (Ža 78:2) Ezekiel byl inspirován, aby takové příslovečné rčení řekl Izraeli. Zaměření Izraele na Babylón a Egypt v něm přirovnal k révě, kterou zasadil jeden orel, ale réva se později hladově natáhla k jinému orlu. (Ez 17:2–18)

Některé příslovečné výroky, například Jobovy, byly předloženy v básnickém stylu. (Job 27:1; 29:1) Myšlenky, které Job pod inspirací vyjadřoval, nebyly zapsány ve stručném stylu, který je charakteristický pro většinu přísloví, ale Job je rozvinul do vysoce poučných básní, které jsou plné obrazné řeči.

Bůh rovněž způsobil, aby Balám pronesl řadu příslovečných výroků, a ty jsou zaznamenány v básnické podobě. (4Mo 23:7, 18; 24:3, 15, 20, 21, 23) Balám však v těchto příslovečných výrocích nevyjádřil Izraeli žádné opovržení, ale ‚až do krajnosti mu požehnal‘. (4Mo 23:11) Tyto výroky jsou příslovečné ne pro nějaké populární opakování toho, co Balám řekl, ani ne proto, že by jeho výroky výstižně vyjadřovaly moudrost. Příslovečnými výroky byly spíše nazvány pro moc a hloubku významu toho, co Balám řekl, a proto, že ve svých prohlášeních použil rozličná přirovnání nebo srovnání.