SVÁTEK TROUBENÍ NA TRUBKU

Tento svátek se konal prvního dne (neboli o novoluní) sedmého měsíce, etanimu (tišri). Byl to začátek židovského světského roku. Svátek troubení na trubku byl oddělen od Svátku novoluní slaveného v ostatních 11 měsících, protože měl větší význam. Příkaz týkající se Svátku troubení na trubku dále říká, že by měl být vyčleněn jako den svatého shromáždění, v němž se nemá vykonávat žádná namáhavá práce.

Svátek dostal své jméno na základě příkazu: „Měl [by] pro vás nastat úplný odpočinek, památka troubením na trubku.“ „Měl by se prokázat být pro vás dnem troubení na trubku.“ V tento den měl být obětován jeden mladý býk, jeden beran a sedm zdravých ročních beránků, a také obilná oběť jemné mouky zvlhčené olejem; předkládán byl také jeden kozlík jako oběť za hřích. Tyto obětní dary se přinášely vedle stálých každodenních obětí a také obětí, které byly speciálně předkládány o novoluních. (3Mo 23:24; 4Mo 29:1–6)

Tento svátek měl samozřejmě velký význam, a to nejen proto, že měsíc, který jím začínal, byl začátkem nového zemědělského a pracovního roku, ale také proto, že na 10. den tohoto měsíce připadal Den smíření a 15. den začínal Svátek chýší. V tomto měsíci měla být dokončena hlavní část sklizně právě končícího roku. K plodinám, které se v tomto měsíci sklízely, patřily vinné hrozny, z nichž se vyrábělo víno, jež rozradostňuje srdce člověka. Také k nim patřily olivy, které mimo jiné sloužily jako potrava a ze kterých se získával olej do lamp a pro použití v souvislosti s mnoha obilnými oběťmi. (Ža 104:15) Tento svátek skutečně označoval začátek měsíce díkůvzdání Jehovovi.