Útočištná města — Boží milosrdné opatření

„Těch šest měst bude sloužit jako útočiště, . . . aby tam uprchl kdokoli, kdo neúmyslně smrtelně udeří duši.“ (4. MOJŽÍŠOVA 35:15)

1. Jak Bůh pohlíží na život a na vinu krve?

JEHOVA BŮH považuje lidský život za posvátný. A život je v krvi. (3. Mojžíšova 17:11, 14) Když tedy Kain, první člověk, který se narodil na zemi, zavraždil svého bratra Abela, způsobil si vinu krve. Bůh tudíž Kainovi řekl: „Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.“ Krev, která na místě činu potřísnila půdu, vydávala neslyšné, a přesto výmluvné svědectví o životě, který byl bezcitně ukončen. Abelova krev volala k Bohu o pomstu. (1. Mojžíšova 4:4–11)

2. Jak byla Boží úcta k životu zdůrazněna po potopě světa?

² Když po potopě světa spravedlivý Noe a jeho rodina vystoupili z archy, byla Boží úcta k lidskému životu zdůrazněna. Jehova tehdy lidstvu dovolil, aby do své stravy zahrnulo zvířecí maso — ne však krev. Také vyhlásil: „Vyžádám [si] zpět vaši krev vašich duší. Z ruky každého živého tvora si ji vyžádám zpět; a z ruky člověka, z ruky každého, kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši člověka. Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ (1. Mojžíšova 9:5, 6) Jehova uznával, že nejbližší příbuzný zabitého má právo vraha usmrtit, „když na něho připadne“. (4. Mojžíšova 35:19)

3. Jak byla svatost života zdůrazňována v mojžíšském Zákoně?

³ V Zákoně, který Izrael dostal prostřednictvím proroka Mojžíše, byla svatost života opakovaně zdůrazňována. Bůh například přikázal: „Nezavraždíš.“ (2. Mojžíšova 20:13) Úcta k životu byla patrná i z toho, co mojžíšský Zákon říkal o situaci, kdy byla způsobena smrtelná nehoda těhotné ženě nebo jejímu plodu. Zákon výslovně uváděl, že když v důsledku zápasu dvou mužů zemře těhotná žena nebo její nenarozené dítě, budou soudci zvažovat okolnosti a míru úmyslného zavinění — ale mohli by dospět k rozsudku, který by zněl „duši za duši“ neboli život za život. (2. Mojžíšova 21:22–25) Mohl však Izraelita někoho zavraždit, a přesto nějakým způsobem uniknout následkům svého násilného činu?

Azyl pro vrahy?

4. Jaká útočiště v minulosti existovala mimo Izrael?

⁴ V jiných národech bylo vrahům i jiným zločincům poskytován azyl neboli útočiště. Mezi taková útočiště patřil například chrám bohyně Artemis ve starověkém Efezu. O podobných místech čteme: „Některé svatyně byly semeništěm kriminálních živlů; často bylo nezbytné počet takových útočišť omezit. V Aténách byly jako útočiště zákonem uznávány pouze některé svatyně (například chrám Thésea byl útočištěm otroků); za vlády Tiberia byly sebranky desperátů ve svatyních tak nebezpečné, že právo azylu bylo (v roce 22) omezeno jen na několik měst.“ (The Jewish Encyclopedia, 1909, svazek II, strana 256) Později se takovými útočišti staly kostely křesťanstva. Tím se však zpravidla stalo, že pravomoci civilních úřadů se přenesly na kněžstvo a to neprospívalo správnému uplatňování práva. Zneužívání kostelních útočišť vedlo nakonec k tomu, že bylo toto opatření zrušeno.

5. Co svědčí o tom, že Zákon nepřipouštěl, aby byla udělena milost někomu, kdo svou nedbalostí zavinil smrt?

⁵ Mezi Izraelity však svévolným vrahům žádný azyl poskytován nebyl. I levitský kněz, který sloužil u Božího oltáře, měl být odveden a popraven, jestliže spáchal úkladnou vraždu. (2. Mojžíšova 21:12–14) A byla-li něčí smrt zaviněna nedbalostí, Zákon nepřipouštěl, aby byla viníkovi udělena milost. Kupříkladu plochá střecha nového domu měla být opatřena zábradlím. Kdyby totiž někdo ze střechy spadl a zabil se, lpěla by na tom domě vina krve. (5. Mojžíšova 22:8) A kdyby se stalo, že majitel trkavého býka své zvíře navzdory varování nehlídal a býk někoho zabil, pak by jeho majitel měl vinu krve, a mohl být usmrcen. (2. Mojžíšova 21:28–32) Dalším důkazem toho, jak vysoce si Bůh cení života, je skutečnost, že každý, kdo smrtelně zranil zloděje za dne, kdy bylo možné pachatele dobře vidět, a kdy mohla být rozpoznána jeho totožnost, měl vinu krve. (2. Mojžíšova 22:2, 3) Je zjevné, že Boží dokonale vyvážené příkazy neumožňovaly úmyslným vrahům uniknout trestu smrti.

6. Jak bylo ve starověkém Izraeli učiněno zadost zákonu ‚život za život‘?

⁶ Když byla ve starověkém Izraeli spáchána vražda, měla být krev oběti pomstěna. Zákonu ‚život za život‘ bylo učiněno zadost, když vraha usmrtil ‚mstitel krve‘. (4. Mojžíšova 35:19) Mstitelem krve byl nejbližší mužský příbuzný zavražděného. Co se však stalo s člověkem, který zabil neúmyslně?

Jehovovo milosrdné opatření

7. Jaké opatření Bůh udělal pro lidi, kteří někoho neúmyslně zabili?

⁷ Pro lidi, kteří někoho zabili nešťastnou náhodou, neúmyslně, Bůh láskyplně opatřil útočištná města. Mojžíšovi bylo o těchto městech řečeno: „Mluv k izraelským synům, a řekneš jim: ‚Překračujete Jordán do kananejské země. A vyvolíte si příhodná města. Budou vám sloužit jako útočištná města, a uprchne tam ten, kdo zabil, kdo neúmyslně smrtelně udeří duši. A města vám budou sloužit jako útočiště před mstitelem krve, aby ten, kdo zabil, nezemřel, dokud se nepostaví k soudu před shromáždění. A města, která dáte, šest útočištných měst, vám budou k službám. Tři města dáte na této straně Jordánu a tři města dáte v kananejské zemi. Budou sloužit jako útočištná města . . . , aby tam uprchl kdokoli, kdo neúmyslně smrtelně udeří duši.‘ “ (4. Mojžíšova 35:9–15)

8. Kde ležela útočištná města, a jaká pomoc se nabízela lidem, kteří někoho neúmyslně zabili?

⁸ Když Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, poslušně určili šest útočištných měst. Tři z nich, Kedeš, Šechem a Hebron, se nacházela na západní straně řeky Jordánu. Na východ od Jordánu byla útočištná města Golan, Ramot a Becer. Těchto šest útočištných měst bylo příhodně rozmístěno na dobře udržovaných silnicích. Na vhodných místech podél těchto silnic byly nápisy se slovem „útočiště“. Tyto nápisy ukazovaly směr do útočištného města a člověk, který někoho neúmyslně zabil, běžel do nejbližšího z nich, aby si zachránil život. Tam mohl najít ochranu před mstitelem krve. (Jozue 20:2–9)

9. Proč Jehova opatřil útočištná města, a v čí prospěch byla opatřena?

⁹ Proč Bůh zajistil, aby byla zřízena útočištná města? Bylo to proto, aby země nebyla znečištěna nevinnou krví a aby na lidu nelpěla vina krve. (5. Mojžíšova 19:10) V čí prospěch byla tato města zřízena? Zákon říkal: „Těch šest měst bude sloužit jako útočiště pro izraelské syny a pro cizího usedlíka a pro osadníka v jejich středu, aby tam uprchl kdokoli, kdo neúmyslně smrtelně udeří duši.“ (4. Mojžíšova 35:15) Jehova tedy v zájmu spravedlnosti a milosrdenství vyhradil útočištná města pro lidi, kteří neúmyslně zabili a kteří patřili 1. k rodilým Izraelitům, 2. k cizím usedlíkům v Izraeli nebo 3. k osadníkům z jiných zemí, kteří v Izraeli žili.

10. Proč je možné říci, že útočištná města byla od Boha milosrdným opatřením?

¹⁰ Stojí za povšimnutí, že i když člověk někoho zabil neúmyslně, měl být usmrcen, protože Boží výnos zněl: „Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev.“ Když se tedy člověk, který neúmyslně zabil, mohl uchýlit do jednoho z útočištných měst, bylo to pouze díky milosrdnému opatření od Jehovy Boha. Zdá se, že lidé všeobecně měli soucit s tím, kdo prchal před mstitelem krve, protože si byli vědomi toho, že by se sami mohli neúmyslně dopustit podobného činu a že by pak také potřebovali útočiště a milosrdenství.

Útěk do útočiště

11. Co mohl ve starověkém Izraeli udělat člověk, který svému spolupracovníkovi způsobil smrtelnou nehodu?

¹¹ Uveďme si znázornění, které nám pomůže ještě více ocenit Boží milosrdné opatření v podobě útočištných měst. Představ si, že žiješ ve starověkém Izraeli a právě sekáš dříví. Najednou se ti sekera sesmekne z topůrka a smrtelně zraní tvého spolupracovníka. Co uděláš? Přesně tato situace byla v Zákoně rozebrána. Nepochybně bys využil následující Boží ustanovení: „To je případ toho, kdo zabil, kdo . . . smí prchnout [do útočištného města] a bude žít: Když nevědomky udeří svého bližního, a předtím ho neměl v nenávisti, nebo když jde se svým bližním do lesa sbírat dříví, a jeho ruka byla pozvednuta, aby udeřil sekerou, aby sekl do stromu, a železo sklouzlo z dřevěného topůrka a zasáhlo jeho bližního, a ten zemřel, měl by prchnout do jednoho z těchto měst a bude žít.“ (5. Mojžíšova 19:4, 5) Uchýlil ses tedy do útočištného města, ale to tě nezbavuje veškeré odpovědnosti za to, co se stalo.

12. Jak se postupovalo, když člověk, který neúmyslně zabil, přišel do útočištného města?

¹² Přesto, že jsi byl přijat pohostinně, budeš muset se svou situací seznámit starší v bráně útočištného města. Po vstupu do útočištného města budeš poslán zpět, aby tě soudili starší zastupující izraelský sbor v bráně města, do jehož soudní oblasti spadá místo činu. Tam ti bude dána příležitost dokázat svou nevinu.

Když byl člověk, který zabil, u soudu

13., 14. O čem se izraelští starší chtěli přesvědčit při soudním jednání s někým, kdo zabil?

¹³ Během soudu před staršími v bráně města patřičné soudní oblasti si pravděpodobně s povděkem všimneš, že se velký důraz klade na tvé dřívější jednání. Starší pečlivě zvažují, jaký jsi měl k mrtvému vztah. Nenáviděl jsi jej, číhal jsi na něj v záloze a pak ho úmyslně smrtelně udeřil? Pokud ano, pak tě starší budou muset předat mstiteli krve, a zemřeš. Tito odpovědní muži si jsou vědomi požadavku Zákona, že ‚z Izraele musí být odklizena vina za nevinnou krev‘. (5. Mojžíšova 19:11–13) Podobně dnes, když probíhá právní jednání, potřebují křesťanští starší dobře znát Písmo, jednat v souladu s ním a brát ohled na to, jak provinilec dříve jednal a jaké měl názory.

¹⁴ Městští starší se laskavými otázkami budou snažit dozvědět, zda jsi na oběť nečíhal. (2. Mojžíšova 21:12, 13) Přepadl jsi toho člověka ze zálohy? (5. Mojžíšova 27:24) Byl jsi proti němu tak rozpálen hněvem, že ses uchýlil k úkladným plánům, jak ho zabít? Jestliže ano, zasloužíš smrt. (2. Mojžíšova 21:14) Starší budou především potřebovat vědět, zda mezi tebou a obětí nepanovala nenávist. (5. Mojžíšova 19:4, 6, 7; Jozue 20:5) Řekněme však, že starší usoudili, že jsi nevinný a vrátili tě do útočištného města. Byl bys jistě nesmírně vděčný za to, že ti bylo projeveno milosrdenství!

Život v útočištném městě

15. Jaké požadavky byly kladeny na člověka, který neúmyslně zabil?

¹⁵ Člověk, který neúmyslně zabil, musel zůstat v útočištném městě nebo v okruhu 1000 loktů (445 metrů) za hradbami města. (4. Mojžíšova 35:2–4) Jestliže chtěl jít dál, mohl se potkat se mstitelem krve. V takovém případě mohl mstitel krve toho člověka beztrestně zabít. Ale ten, kdo někoho neúmyslně zabil, nebyl spoután okovy nebo uvězněn. Jako obyvatel útočištného města musel být užitečným členem společnosti, musel se naučit nějakému řemeslu nebo být dělníkem.

16. a) Jak dlouho musel člověk, který neúmyslně zabil, zůstat v útočištném městě? b) Proč smrt velekněze umožňovala člověku, který zabil, opustit útočištné město?

¹⁶ Jak dlouho měl člověk, který neúmyslně zabil, zůstat v útočištném městě? Možná až do konce svého života. V každém případě Zákon uváděl: „Měl . . . bydlet ve svém útočištném městě až do smrti velekněze, a po smrti velekněze se ten, kdo zabil, smí vrátit do země svého vlastnictví.“ (4. Mojžíšova 35:26–28) Proč mohl opustit útočištné město teprve po smrti velekněze? Velekněz byl jednou z nejvýznamnějších osob v národě. Jeho smrt byla tak významnou událostí, že se o tom roznesla zpráva po všech izraelských kmenech. Všichni lidé, kteří žili jako uprchlíci v útočištném městě, se mohli vrátit do svých domovů a nehrozilo jim nebezpečí, že by padli do rukou mstitele krve. Proč? Protože Boží Zákon stanovoval, že příležitost mstitele krve zabít toho, kdo někomu neúmyslně způsobil smrt, vyprší se smrtí velekněze — a o té věděl každý. Kdyby některý z dalších příbuzných oběti potom vykonal pomstu za její smrt, stal by se vrahem a byl by potrestán za vraždu.

Trvalý účinek

17. Jaký účinek pravděpodobně měla omezení uložená lidem, kteří někoho neúmyslně zabili?

¹⁷ Jaký účinek pravděpodobně měla omezení uložená lidem, kteří někoho neúmyslně zabili? Připomínala jim, že někoho připravili o život. Pravděpodobně by se již vždy dívali na lidský život jako na něco posvátného. A stěží by zapomněli na to, jak milosrdně se s nimi zacházelo. Jistě by si pak přáli sami jednat milosrdně s druhými. Jehovovo opatření v podobě útočištných měst bylo také prospěšné pro lid všeobecně. Jak? Lidem se určitě vrylo do mysli, že nemají s lidským životem zacházet neopatrně nebo k němu být lhostejní. Křesťané by si proto měli připomínat, jak je potřebné vyhýbat se nedbalosti, která by mohla způsobit smrtelnou nehodu. Boží milosrdné opatření v podobě útočištných měst by nás také mělo podnítit k tomu, abychom sami byli milosrdní, když je milosrdenství na místě. (Jakub 2:13)

18. V jakých směrech bylo Boží opatření v podobě útočištných měst přínosné?

¹⁸ Opatření v podobě útočištných měst bylo prospěšné i v jiném ohledu. Lidé netvořili oddíly dobrovolníků, aby provinilce pronásledovali a předpokládali jeho vinu ještě dříve, než byl postaven před soud. Místo toho Izraelité takového člověka považovali za nevinného ve věci úkladné vraždy, a dokonce mu pomáhali dostat se do bezpečí. Útočištná města byla pravým opakem novodobých věznic a pracovních táborů, kde vězni žijí z finanční podpory společnosti a kde se z nich často stanou ještě horší zločinci v důsledku úzkého kontaktu s jinými přestupníky zákona. V útočištném městě nebylo nutné stavět, udržovat a hlídat nákladné obezděné věznice vybavené železnými mřížemi, z nichž by se vězni každou chvíli snažili uprchnout. Člověk, který někoho neúmyslně zabil, naopak své „vězení“ vyhledal a zůstal v něm předepsanou dobu. Také musel pracovat, takže dělal něco pro své bližní.

19. Které otázky vznikají v souvislosti s útočištnými městy?

¹⁹ Jehovovo opatření v podobě izraelských útočištných měst, v nichž mohli nalézt ochranu lidé, kteří někomu neúmyslně způsobili smrt, bylo opravdu milosrdné. Tímto opatřením byla rozhodně podpořena úcta k životu. Mají však starověká útočištná města nějaký význam pro lidi, kteří žijí ve dvacátém století? Mohli bychom snad mít před Jehovou Bohem vinu krve, a neuvědomovat si přitom, že potřebujeme jeho milosrdenství? Mají izraelská útočištná města nějaký novodobý význam pro nás?

Jak bys odpověděl?

◻ Jak Bůh pohlíží na lidský život?

◻ Co Bůh milosrdně opatřil pro lidi, kteří neúmyslně zabili?

◻ Jak získal člověk, který neúmyslně zabil, přístup do útočištného města a jak dlouho tam měl zůstat?

◻ Jaký účinek pravděpodobně měla omezení uložená lidem, kteří někoho neúmyslně zabili?

[Mapa na straně 12]

Izraelská útočištná města měla výhodnou polohu

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KEDEŠ Jordán GOLAN

ŠECHEM RAMOT

HEBRON BECER