Láska vítězí nad nevhodnou žárlivostí

„Láska není žárlivá.“ (1. KORINŤANŮM 13:4)

1., 2. a) Co řekl Ježíš svým učedníkům o lásce? b) Je možné současně milovat i žárlit? Proč tak odpovídáš?

LÁSKA je poznávacím znakem pravého křesťanství. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku,“ řekl Ježíš Kristus. (Jan 13:35) Apoštol Pavel byl inspirován, aby vysvětlil, jak by láska měla ovlivňovat vztahy křesťanů. Mimo jiné napsal: „Láska není žárlivá.“ (1. Korinťanům 13:4)

² Když Pavel psal ta slova, měl na mysli takovou žárlivost, která je nevhodná. Jinak by témuž sboru nemohl říci: „Jsem . . . na vás žárlivý bohabojnou žárlivostí.“ (2. Korinťanům 11:2) Jeho ‚bohabojná žárlivost‘ byla vzbuzena kvůli mužům, kteří ve sboru působili špatným vlivem. To Pavla podnítilo k tomu, aby korintským křesťanům napsal druhý inspirovaný dopis, v němž je obsaženo mnoho láskyplných rad. (2. Korinťanům 11:3–5)

Žárlivost mezi křesťany

3. Jak mezi korintskými křesťany vznikl problém se žárlivostí?

³ Ve svém prvním dopise Korinťanům se Pavel musel zabývat určitým problémem, který těmto novým křesťanům překážel v dobrých vzájemných vztazích. Vyvyšovali určité muže, byli „nadutí ve prospěch jednoho proti druhému“. To ve sboru způsobilo rozdělení, kdy různí členové sboru říkali: „ ‚Patřím Pavlovi‘, ‚Ale já Apollovi‘, ‚Ale já Kéfovi‘.“ (1. Korinťanům 1:12; 4:6) Apoštol Pavel byl pod vedením svatého ducha schopen odhalit kořen problému. Korinťané jednali jako tělesně smýšlející lidé, ne jako ‚duchovní lidé‘. Proto Pavel napsal: „Jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé?“ (1. Korinťanům 3:1–3)

4. Jaké znázornění použil Pavel, když chtěl svým bratrům pomoci, aby získali jeden na druhého správný náhled, a jaké poučení z toho plyne pro nás?

⁴ Pavel Korinťanům pomáhal, aby získali správný náhled na vlohy a schopnosti různých členů sboru. Ptal se: „Kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako bys to nepřijal?“ (1. Korinťanům 4:7) Ve 12. kapitole 1. Korinťanům Pavel vysvětlil, že jednotliví členové sboru jsou jako různé údy lidského těla, například jako ruka, oko nebo ucho. Poukázal na to, že Bůh stvořil údy lidského těla tak, že o sebe navzájem pečují. Dále Pavel napsal: „Jestliže je nějaký úd oslavován, všechny ostatní údy se radují s ním.“ (1. Korinťanům 12:26) Tuto zásadu by ve vzájemných vztazích měli uplatňovat všichni dnešní Boží služebníci. Místo toho, abychom na někoho žárlili kvůli úkolu, kterým byl pověřen, nebo kvůli výsledkům, které má ve službě pro Boha, měli bychom se s ním radovat.

5. Co se dozvídáme ze slov Jakuba 4:5 a jak Písmo zdůrazňuje pravdivost těchto slov?

⁵ To se samozřejmě snadno řekne, ale těžko udělá. Biblický pisatel Jakub nám připomíná, že každý hříšný člověk je ‚náchylný k závisti‘. (Jakub 4:5) K první lidské smrti došlo proto, že Kain podlehl nevhodné žárlivosti. Filištínové pronásledovali Izáka proto, že mu záviděli jeho rostoucí blahobyt. Ráchel žárlila na svou sestru proto, že ta byla plodná a rodila děti. Jákobovi synové žárlili na svého mladšího bratra Josefa proto, že mu byla projevena přízeň. Miriam očividně žárlila na svou neizraelitskou švagrovou. Korach, Datan a Abiram ze závisti zosnovali proti Mojžíšovi a Áronovi spiknutí. Král Saul začal žárlit na Davida kvůli jeho vojenským úspěchům. Žárlivost byla nepochybně jedním z faktorů, které působily, že se Ježíšovi učedníci opakovaně hádali, kdo z nich je největší. Skutečností je, že žádný nedokonalý člověk není zcela oproštěn od hříšné ‚náchylnosti k závisti‘. (1. Mojžíšova 4:4–8; 26:14; 30:1; 37:11; 4. Mojžíšova 12:1, 2; 16:1–3; Žalm 106:16; 1. Samuelova 18:7–9; Matouš 20:21, 24; Marek 9:33, 34; Lukáš 22:24)

Ve sboru

6. Jak mohou starší ovládnout svůj sklon k závisti?

⁶ Všichni křesťané se musí střežit před závistí a nevhodnou žárlivostí. To platí také pro bratry v radách starších, kteří byli pověřeni tím, aby se starali o sbory Božího lidu. Pokud starší vykonává svou službu s ponížeností mysli, nebude se ctižádostivě snažit zastínit druhé. A jestliže určitý starší vyniká po stránce organizačních nebo řečnických schopností, budou z toho mít ostatní starší radost a budou to považovat za požehnání pro sbor. (Římanům 12:15, 16) Některý bratr možná dělá pěkné pokroky a projevuje ve svém životě ovoce Božího ducha. Když starší zvažují, zda odpovídá požadavkům, měli by dbát na to, aby nezveličili nějaký jeho drobný nedostatek, čímž by ospravedlnili, že ho nedoporučují ke jmenování služebním pomocníkem nebo starším. Projevili by tím nedostatek lásky a rozumnosti.

7. Jaký problém může vzniknout, když je některý křesťan pověřen určitým teokratickým úkolem?

⁷ Jestliže někdo dostane nějaký teokratický úkol nebo nějaké duchovní požehnání, je nutné, aby se druzí ve sboru vyvarovali závisti. Například se může stát, že některá schopná sestra má demonstrace na křesťanských shromážděních častěji než jiná sestra. To může někdy vyvolat u některých sester žárlivost. Podobný problém byl možná mezi Euodií a Syntychou ve sboru ve Filipech. Ženy, které mají dnes tento problém, možná potřebují laskavé povzbuzení od starších, aby byly pokorné a aby „byly stejné mysli v Pánu“. (Filipanům 2:2, 3; 4:2, 3)

8. K jakým hříšným skutkům může žárlivost vést?

⁸ Některý křesťan snad ví o určité chybě, které se v minulosti dopustil někdo, kdo má nyní požehnání v podobě výsad ve sboru. (Jakub 3:2) Žárlivost by ho mohla svádět k tomu, aby o této chybě mluvil s ostatními a aby vyvolával pochybnosti o tom, zda ten bratr má být pověřen takovým úkolem ve sboru. To by bylo v rozporu s láskou, která „přikrývá množství hříchů“. (1. Petra 4:8) Žárlivá řeč může narušit pokoj sboru. „Máte-li . . . ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost,“ varoval učedník Jakub, „nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která sestupuje shora, ale je zemská, živočišná, démonská.“ (Jakub 3:14, 15)

V rodině

9. Jak mohou žárlivost ovládat manželští partneři?

⁹ Mnohá manželství se hroutí kvůli nevhodné žárlivosti. Není láskyplné, když si manželé vzájemně projevují nedůvěru. (1. Korinťanům 13:7) Na druhé straně se může stát, že jeden manželský druh si nevšímá pocitů žárlivosti druhého. Například manželka by mohla žárlit proto, že její manžel věnuje pozornost nějaké jiné ženě. A manžel by mohl začít žárlit kvůli tomu, kolik času jeho manželka věnuje některému příbuznému, který potřebuje její pomoc. Takové pocity působí rozpaky, proto o nich lidé mlčí a svou nespokojenost projevují způsoby, které problém ještě více komplikují. Žárlivý manželský druh potřebuje opak — potřebuje o svých pocitech otevřeně mluvit. Jeho partner musí projevit porozumění a ujistit ho o své lásce. (Efezanům 5:28, 29) Možná budou muset ke zmírnění žárlivosti přispět oba tím, že se budou vyhýbat situacím, které by ji mohly vyvolat. Někdy se stává, že křesťanský dozorce musí své manželce pomoci pochopit, že některým ženám věnuje v určité omezené míře vhodným způsobem pozornost, protože tím plní svůj zodpovědný úkol pastýře Božího stáda. (Izajáš 32:2) Starší by si samozřejmě měl dávat pozor, aby nikdy nezavdal skutečnou příčinu k žárlivosti. K tomu je zapotřebí vyrovnanosti; starší by měl dbát na to, aby věnoval čas upevňování vztahu ke své manželce. (1. Timoteovi 3:5; 5:1, 2)

10. Jak mohou rodiče pomáhat dětem, aby se uměly potýkat se žárlivostí?

¹⁰ Také rodiče musí pomáhat svým dětem, aby pochopily, co to je nevhodná žárlivost. Dětské šarvátky nezřídka přerostou ve rvačku. Kořenem zla je často žárlivost. Každé dítě má specifické potřeby, proto nelze jednat se všemi dětmi stejně. Děti kromě toho potřebují pochopit, že každé z nich má určité silné i slabé stránky. Pokud budeme některé dítě neustále vybízet, aby se vyrovnalo jinému dítěti, mohli bychom v jednom pěstovat závist a v druhém pýchu. Rodiče by proto měli své děti učit, aby své pokroky poměřovaly podle vzorů, které jsou v Božím slově, a ne aby vzájemně soupeřily. Bible říká: „Neprosazujme sami sebe tím, že bychom jeden druhého popuzovali k soutěživosti a jeden druhému záviděli.“ Naopak, „ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ (Galaťanům 5:26; 6:4) Ze všeho nejdůležitější však je, aby křesťanští rodiče pomáhali svým dětem prostřednictvím pravidelného biblického studia, při němž zdůrazňují dobré a špatné příklady z Božího slova. (2. Timoteovi 3:15)

Vzory v ovládání žárlivosti

11. Jak se Mojžíš stal dobrým vzorem v ovládání žárlivosti?

¹¹ „Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy,“ a tím se naprosto lišil od vůdců tohoto světa, kteří prahnou po moci. (4. Mojžíšova 12:3) Když se vedoucí postavení nad Izraelity stalo pro Mojžíše břemenem, začal Jehova působit svým duchem na sedmdesát jiných Izraelitů, takže dostali sílu k tomu, aby Mojžíšovi pomohli. Když se dva z těchto mužů začali chovat jako proroci, měl Jozue dojem, že to snižuje význam Mojžíšova vedoucího postavení. Jozue v tom chtěl těmto mužům bránit, ale Mojžíš mu pokorně domluvil: „Jsi snad kvůli mně žárlivý? Ne, přál bych si, aby všichni z Jehovova lidu byli proroky, protože by na ně Jehova vložil svého ducha!“ (4. Mojžíšova 11:29) Ano, Mojžíš měl radost, když dostali výsadu služby i jiní lidé. Nežádal žárlivě slávu jen pro sebe.

12. Co pomohlo Jonatanovi, aby se vyvaroval žárlivosti?

¹² Vynikajícím příkladem toho, jak láska překonává nevhodnou žárlivost, byl Jonatan, syn izraelského krále Saula. Jonatan měl zdědit po svém otci trůn, ale Jehova vybral za příštího krále Davida, syna Jišaje. Mnozí lidé by na Jonatanově místě na Davida žárlili, protože by ho považovali za konkurenta. Avšak Jonatan Davida miloval, a proto se takovým pocitem ovládnout nedal. Když se David doslechl o Jonatanově smrti, mohl říci: „Jsem kvůli tobě stísněn, můj bratře Jonatane, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen.“ (2. Samuelova 1:26)

Nejvýznačnější vzory

13. Kdo je tím nejlepším vzorem v ovládání žárlivosti a proč?

¹³ Nejvýznačnějším vzorem v ovládání žárlivosti, dokonce i vhodné žárlivosti, je Jehova Bůh. Jehova takové pocity dokonale ovládá. Každý mocný projev Boží žárlivosti je vždy v souladu s Boží láskou, smyslem pro právo a moudrostí. (Izajáš 42:13, 14)

14. Jaký vzor dal Ježíš v protikladu k Satanovi?

¹⁴ Druhým velmi význačným vzorem v ovládání žárlivosti je Boží milovaný Syn, Ježíš Kristus. „Ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu.“ (Filipanům 2:6) To je opravdu příkrý protiklad toho, jak začal jednat ctižádostivý anděl, který se stal Satanem Ďáblem! Satan, podobně jako ‚babylónský král‘, žárlivě toužil po tom, aby se ‚připodobnil Nejvyššímu‘, a tak se v odporu proti Jehovovi postavil do role konkurujícího boha. (Izajáš 14:4, 14; 2. Korinťanům 4:4) Satan se dokonce snažil přimět Ježíše, aby ‚padl a prokázal mu akt uctívání‘. (Matouš 4:9) Ježíše však nemohlo nic odvrátit od pokorné podřízenosti Jehovově svrchovanosti. Ježíš se na rozdíl od Satana „zřekl . . . sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu coby člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ Ježíš podpořil právoplatnost vlády svého Otce a úplně odmítl Ďáblovo pyšné a žárlivé jednání. Díky této věrnosti „Bůh [Ježíše] vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. (Filipanům 2:7–11)

Ovládejme svou žárlivost

15. Proč si musíme dávat pozor na to, abychom ovládali svou žárlivost?

¹⁵ Křesťané jsou na rozdíl od Boha a Krista nedokonalí, a jelikož jsou hříšní, mohou někdy jednat na základě hříšné žárlivosti. Avšak neměli bychom se nechat žárlivostí podnítit ke kritizování některého spoluvěřícího kvůli nějaké jeho drobné chybě nebo zdánlivému přestupku. Je důležité, abychom místo toho rozjímali o těchto inspirovaných slovech: „Nestaň se příliš spravedlivým, ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení?“ (Kazatel 7:16)

16. Jaká vynikající rada ohledně žárlivosti byla v minulosti dána v jednom z čísel tohoto časopisu?

¹⁶ Strážná věž z 15. března 1911 (angl.) uvedla na téma žárlivosti varovná slova: „Měli bychom být velmi horliví, velmi žárliví v Pánových věcech, ale měli bychom si dávat dobrý pozor, abychom nežárlili v osobních věcech; měli bychom dbát na to, abychom nebyli ‚všeteční‘. Měli bychom se také vždy zamyslet nad tím, zda je vhodné, aby se tou záležitostí zabývali starší, a zda je, nebo není naší povinností za staršími jít. Všichni bychom měli být značně žárliví v Pánových věcech a v Pánově díle, ale přitom si dát pozor, aby to nebyl hořký druh žárlivosti . . . jinými slovy, měli bychom velmi dbát na to, abychom nežárlili na druhé, ale abychom žárlili pro druhé, v jejich zájmu, kvůli jejich blahu.“ (1. Petra 4:15)

17. Jak se můžeme vyhnout hříšným skutkům vyvolaným žárlivostí?

¹⁷ Jak se my, křesťané, můžeme pýše, žárlivosti a závisti vyhnout? Řešením je, když dovolíme Božímu svatému duchu, aby v našem životě bez zábran působil. Například se potřebujeme modlit o Božího ducha a o pomoc v projevování ovoce ducha. (Lukáš 11:13) Potřebujeme se účastnit křesťanských shromáždění, která jsou zahajována modlitbou, mají Boží požehnání a působí na nich Boží duch. Také potřebujeme studovat Bibli, která je inspirována Bohem. (2. Timoteovi 3:16) A také se musíme podílet na kázání o Království — na kázání, které probíhá z moci Jehovova svatého ducha. (Skutky 1:8) Dalším způsobem, jak na sebe můžeme nechat působit dobrý vliv Božího ducha, je pomáhat spolukřesťanům, kteří jsou zdrceni, protože prožili něco zlého. (Izajáš 57:15; 1. Jana 3:15–17) Když budeme všechny tyto křesťanské povinnosti horlivě plnit, pomůže nám to, abychom se uchránili před hříšnými projevy žárlivosti, protože Boží slovo říká: „Choďte stále duchem a neprovedete vůbec žádnou tělesnou žádost.“ (Galaťanům 5:16)

18. Proč nebude náš boj s nevhodnou žárlivostí trvat neustále?

¹⁸ Na prvním místě mezi ovocem Božího svatého ducha je uvedena láska. (Galaťanům 5:22, 23) Dnes nám projevování lásky pomůže, abychom ovládali své hříšné sklony. Ale jaké to bude v budoucnosti? Miliony Jehovových služebníků mají naději na život v budoucím pozemském ráji a mohou se těšit, že tam budou přivedeni k lidské dokonalosti. V tom novém světě bude panovat láska a nikdo nebude podléhat nevhodné žárlivosti, protože „tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21)

Podněty k rozjímání

◻ Jaké znázornění použil Pavel, aby křesťanům pomohl bojovat se žárlivostí?

◻ Jak by žárlivost mohla narušit pokoj ve sboru?

◻ Jak mohou rodiče učit své děti potýkat se s žárlivostí?

◻ Jak se můžeme vyhnout hříšným skutkům vyvolaným žárlivostí?

[Obrázek na straně 16]

Nepřipusť, aby žárlivost narušila pokoj ve sboru

[Obrázek na straně 17]

Rodiče mohou učit své děti, jak se mají potýkat se žárlivostí