Poprvé byla posvátná klatba vyjádřena, když byl dán Zákon. Ve 2. Mojžíšově 22:20 čteme: „Kdo obětuje jakýmkoli bohům kromě samotnému Jehovovi, má být zasvěcen zničení [tvar slova cha·ramʹ].“ Tento výnos platil i na samotné Izraelity, jako v případě modlářství v Šittimu, které mělo za následek smrt asi 24 000 lidí. (4Mo 25:1–9) Do klatby se mohl dostat také člověk, který vlastnil věc zasvěcenou zničení. Vzhledem k náboženským sochám kananejských národů proto Bůh Izraelity varoval: „A nepřineseš si do domu odpornou věc [sochu] a nestaneš se skutečně věcí zasvěcenou zničení [cheʹrem] jako ona. Měl by sis to důkladně hnusit a mít k tomu naprostý odpor, protože je to něco zasvěceného zničení.“ (5Mo 7:25, 26)

Na Z od Jordánu bylo Jericho prvním městem zasvěceným zničení a nemělo se v něm zachovat nic kromě kovových předmětů pro použití v chrámu. Pro svou víru byla z této klatby vyjmuta Raab a její rodina. Navzdory Jozuově přísné výstraze, že porušení této klatby by mohlo mít za následek to, že celý národ bude zasvěcen zničení, Achan vzal některé z předmětů, které byly pod klatbou, a tudíž se stal „tím, co je zasvěceno zničení“. Jen díky tomu, že byl Achan zabit, se pod tuto klatbu nedostal celý národ. (Joz 6:17–19; 7:10–15, 24–26)