Jehova, jemuž patří náš život, prohlásil, že krev bychom neměli konzumovat. (1. Mojžíšova 9:3, 4) V Zákoně, který dostal starověký Izrael, Bůh používání krve omezil, protože představuje život. Bůh prohlásil: „Duše [neboli život] těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše.“ Co když nějaký člověk zabil zvíře pro pokrm? Bůh řekl: „V tom případě vylije jeho krev a pokryje ji prachem.“a (3. Mojžíšova 17:11, 13) Tento příkaz Jehova stále znovu opakoval. (5. Mojžíšova 12:16, 24; 15:23) Židovská publikace Soncino Chumash uvádí: „Krev nesmí být uchovávána, ale musí být znehodnocena pro konzumaci, a to tím, že je vylita na zem.“ Žádný Izraelita nesměl vzít, uchovávat a používat krev jiného tvora, jehož život patřil Bohu.

Občas lékař na pacienta naléhá, aby si nechal několik týdnů před operací odebrat svou vlastní krev (preoperativní odběr autologní krve), takže v případě potřeby by lékař mohl pacientovi tuto krev podat. Avšak takové odebrání, uchovávání a transfundování krve je v přímém rozporu s tím, co se říká ve 3. a 4. Mojžíšově. Krev by neměla být uchovávána, ale měla by být vylita — tedy jakoby vrácena Bohu. Je pravda, že mojžíšský Zákon již nyní neplatí. Svědkové Jehovovi však mají úctu k Božím zásadám, které obsahoval, a jsou rozhodnuti, že se budou ‚zdržovat krve‘. Z tohoto důvodu nejsme dárci krve, ani pro pozdější transfuzi neuchováváme svou vlastní krev, jež má být ‚vylita‘. Tyto metody jsou totiž v rozporu s Božím zákonem.