VARLATA
Mužské pohlavní žlázy. Podle Božího zákona nesměl vykonávat kněžskou službu muž, který měl porušená varlata; byla to jedna z několika závažných tělesných vad, pro které byl muž vyloučen z kněžství. (3Mo 21:17–21, 23) Tato vysoká měřítka na kněze byla v souladu se svatostí kněžského úřadu, protože kněží byli představitelé Jehovovy svatosti před Izraelem. Odpovídá to rovněž skutečnosti, že izraelské kněžstvo znázorňovalo Kristovo nebeské kněžstvo a Kristův sbor nižších kněží, na nichž není nalezena žádná vada. (Heb 7:26; Ef 5:27; Zj 14:1, 5; 20:6) Kromě toho Bůh si přál mít kněze, kteří mohli mít děti, jež by po nich nastoupily do úřadu. Postiženým lidem však Zákon umožňoval jíst ze svatých věcí, které byly kněžstvu poskytovány na obživu. (3Mo 21:21, 22)
Ze stejných důvodů nesmělo být obětováno jako oběť zvíře, které mělo zmáčknutá, rozdrcená, odříznutá nebo odtržená varlata. (3Mo 22:24; srovnej Mal 1:6–8; 1Pe 1:19.) Izraelité tudíž zvířata nekastrovali, protože Zákon vyžadoval, aby všechna domácí zvířata, která se zabíjela pro jídlo, byla k zabití přinesena do svatyně a jedla se jako oběť společenství. Stejný zákon platil v Zaslíbené zemi pro ty, kdo nebydleli příliš daleko od Jeruzaléma. (3Mo 17:3–5; 5Mo 12:20–25)
Zákon dále uváděl: „Žádný muž, který je vykastrován rozdrcením varlat nebo odříznutím svého mužského údu, nesmí vejít do Jehovova sboru.“ (5Mo 23:1) Taková ‚kastrace‘ se netýkala vrozených vad nebo vad způsobených úrazem. (Srovnej 3Mo 21:17–21; 5Mo 25:11, 12.) Zjevně se týkala záměrného vykleštění pro nemravné účely, jako byla homosexualita. Takový člověk neměl přístup do Jehovova sboru a nesměl s ním být v kontaktu, aby se chránila čistota sboru.
Zákon zdůrazňoval, že Jehova má úctu k právu muže mít se svou manželkou děti i k rozmnožovacím schopnostem, které muži i ženě dal. Švagrovské manželství zajišťovalo, aby rodová linie, jméno a dědictví určitého muže pokračovalo. (5Mo 25:5–10) Bezprostředně potom, co je uvedeno toto uspořádání, Zákon říká, že když spolu dva muži zápasí a manželka jednoho z nich ve snaze pomoci svému manželovi popadne toho druhého za přirození (čin, který by mohl zničit rozmnožovací schopnost tohoto muže), má být ženě useknuta ruka. (5Mo 25:11, 12) Zde tedy neplatil zákon stejné za stejné. (5Mo 19:21) Bůh nevyžadoval, aby byly zničeny její rozmnožovací orgány či orgány jejího manžela. Manželství tedy mohlo být plodné a rodová linie manžela této ženy mohla pokračovat.
Kristovou obětí byl Zákon zrušen, a tudíž není vykastrovanému muži zakázáno vstoupit do křesťanského sboru. (Kol 2:13, 14) Nicméně citované zákony dokládají, že Bůh má rozmnožovací orgány v úctě, a jasně ukazují, že operace, kterou se zničí rozmnožovací schopnosti člověka jen proto, že takový člověk nemá ocenění pro tento Boží dar, by byla špatná.
Pohlavní orgány. Hebrejské slovo pro „tělo; maso“ (ba·sarʹ) je ve 3. Mojžíšově 15:2, 3 použito ve vztahu k mužskému pohlavnímu orgánu penisu, avšak odděleně od varlat. (Viz heslo ČISTOTA, ČISTÝ; srovnej Iz 57:8, Rbi8, ppč.)
Ve starověku byl mužský pohlavní orgán předmětem pohanského uctívání sexu, jako je to v některých zemích i dnes. Ezekiel 8:17 (Rbi8, ppč) říká, že takové uctívání nakazilo v Ezekielově době odpadlý Izrael.