Slzy přírody

JE ČASNÉ ráno a vzduch je chladný a klidný. Každý jednotlivý list a každé stéblo trávy se lesknou kapkami, jež se zářivě třpytí v prvním denním světle. V jistém smyslu to vypadá, jako by všechna zeleň prolévala slzy radosti, když zdraví východ slunce. Nelze se vůbec divit, že rosa inspirovala básníky — a fotografy.

Rosa však dokáže ještě něco víc než jen osvěžit lidského ducha. Tento atmosférický jev je — s výjimkou polárních oblastí — běžný všude na světě; je přikrývkou životodárné vláhy. Jehova Bůh utvořil atmosféru tak, že když se přes noc za určitých okolností ochladí, dosáhne vzduch toho, čemu se říká rosný bod. Je to teplota, při které se již vláha neudrží ve vzduchu, a usadí se na povrchu země, jenž je chladnější než okolní vzduch. Je známo, že žíznivé rostliny svými listy vstřebají z rosy tolik vody, kolik samy váží, a většina této vody se dostane kořeny do půdy a tvoří tam zásobu.

V biblických zemích, kde je dlouhé období sucha, bývá někdy rosa skutečně tím jediným zdrojem vody, který rostliny mají. V Bibli proto rosa bývá spojována s úrodou — a nedostatek rosy zase bývá spojován s hladem.

Rosa může také mít ještě osobnější význam. Mojžíš napsal v písni, kterou se loučil s Božím lidem: „Mé poučení bude kanout jako déšť, a má řeč se bude řinout jako rosa, jako jemné deště na trávu a jako vydatné spršky na rostlinstvo.“ (5. Mojžíšova 32:2) Mojžíšova slova byla stejně životodárná jako rosa. Mojžíš byl nejmírnějším ze všech lidí, a tak měl jistě ve zvyku být jemný a ohleduplný i v tom, co kdy říkal. (4. Mojžíšova 12:3) Stejně jako rosa nebo jemný déšť, tak i jeho slova vždy poskytla výživu, aniž nějak ublížila.

Až budete příště obdivovat něžnou krásu ranní rosy — slz přírody — možná budete cítit potřebu uvažovat o moudrosti Stvořitele rosy, moudrosti, která budí bázeň.