Uvažujte o „pozdějším konci“
ŽIVOT je vlastně neustálé rozhodování. Je jako dlouhá cesta, na níž se člověk ocitá na jedné křižovatce za druhou. Pokaždé, než se rozhodne, kterým směrem se vydá, je určitě moudré zjistit, co na konci té které cesty je. Někteří lidé totiž svých rozhodnutí později hořce litovali. Možná i vy jste si někdy povzdechli: ‚Kdybych tušil, jak to dopadne, rozhodl bych se úplně jinak.‘
Zkušený cestovatel chce vědět, kam každá z cest vede. Dívá se do mapy nebo se ptá lidí, kteří to tam znají. Určitě si také všímá ukazatelů. Jak je to ale v životě? Jak můžete zjistit, kterou cestou by bylo nejlepší se vydat? O starověkých Izraelitech jednou Bůh prostřednictvím Mojžíše řekl: „Ach, kdyby byli moudří! Pak by se nad tím zahloubali. Uvažovali by o svém pozdějším konci.“ (5. Mojžíšova 32:29)
Ty nejlepší rady
O „pozdějším konci“ stezek, které jsou na dlouhé cestě životem, nemusíme být na pochybách. Vzhledem ke svému vyvýšenému postavení je Bůh tím nejlepším rádcem. Každému dokáže nejlépe poradit, kudy by měl jít. Viděl už mnoho cest, kterými se lidé vydali, a také viděl, kam došli. Bible říká: „Jehova má před očima mužovy cesty a sleduje všechny jeho stopy.“ (Přísloví 5:21)
Jehova se o ty, kdo ho milují, s láskou stará. Dal lidem Bibli, své Slovo, jejímž prostřednictvím ukazuje, která cesta je pro ně nejlepší. Čteme v ní: „Způsobím, abys měl pochopení, a budu tě poučovat o cestě, po níž bys měl jít. Budu radit s okem upřeným na tebe.“ Než se tedy na nějakou cestu vydáte, je moudré nechat si od Boha poradit, podobně jako to dělal David, král starověkého Izraele. Modlil se: „Dej mi na vědomí cestu, kterou bych měl chodit.“ (Žalm 32:8; 143:8)
Když jdete po cestě, kterou vám ukázal důvěryhodný a zkušený cestovatel, nejste nejistí, nemáte strach ani si neděláte starosti s tím, zda jdete dobrým směrem. David Jehovu žádal, aby mu ukazoval, kudy jít, a pak se jeho vedením řídil. Výsledkem bylo, že měl pokoj mysli, což je krásně vyjádřeno ve známém 23. žalmu. David napsal: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách; vodí mě u dobře zavlažovaných míst odpočinku. Občerstvuje mou duši. Vede mě ve stopách spravedlnosti pro své jméno. I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného.“ (Žalm 23:1–4)
Co je čeká?
Jeden muž — žalmista, kterým byl buď Asaf, nebo někdo z jeho potomků — připustil, že ze správné cesty ‚málem odbočil‘. Jak se do takové situace dostal? Viděl, že se daří dobře těm, kdo jednají nepoctivě a násilně, a záviděl „pokoj ničemných lidí“. Myslel si, že jsou „na neurčito v poklidu“. Co však bylo horší, začal pochybovat o tom, že je moudré jít po cestě spravedlnosti, kterou si vybral. (Žalm 73:2, 3, 6, 12, 13)
Žalmista pak vešel do Jehovovy svatyně, kde se modlil a uvažoval o tom, jak ničemní lidé dopadnou. „Chtěl jsem rozpoznat jejich budoucnost,“ řekl. Přemýšlel, co čeká lidi, kterým záviděl. Uvědomil si, že jsou ‚na kluzké zemské půdě‘ a že s nimi bude „skoncováno náhlými zděšeními“. A co cesta, po které šel on? „Pak mě [Jehovo] dovedeš dokonce k slávě,“ řekl. (Žalm 73:17–19, 24)
Když přemýšlel o tom, co čeká lidi, kterým se díky krátkodobě výhodnému nebo pochybnému jednání daří dobře, ujistil se, že je na té správné cestě. Nakonec dospěl k závěru: „Pokud . . . jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré.“ Držet se Jehovy Boha vede vždycky k trvalému užitku. (Žalm 73:28)
„Měl bys vědět, kterým směrem jít“
Před podobnými rozhodnutími stojíme i my dnes. Může se jednat o nabídku výhodné obchodní smlouvy, o povýšení v práci nebo o účast na výnosném podnikání. Je samozřejmé, že kdykoli se člověk pouští do něčeho nového, je s tím spojeno určité riziko. Než se však rozhodnete, nebylo by moudré uvažovat o „pozdějším konci“? K čemu vaše rozhodnutí asi povede? Budete muset být daleko od domova, což by mohlo vašemu manželskému partnerovi nebo vám působit stres? Budete trávit čas v nevhodné společnosti obchodních partnerů, lidí v hotelech nebo někde jinde? Jestliže pečlivě prozkoumáte cestu, která je před vámi, budete schopni rozhodnout se moudře. Jednejte podle Šalomounovy rady: „Měl bys vědět, kterým směrem jít.“ (Přísloví 4:26, Contemporary English Version)
Nad touto radou by se měl hluboce zamyslet každý z nás, ale především mladí lidé. Jeden mladý muž si půjčil videokazetu, přestože věděl, že jsou v ní erotické scény. Později řekl, že to, co viděl, v něm vzbudilo tak silnou sexuální touhu, že šel za prostitutkou, která bydlela poblíž. K čemu takové jednání vedlo? Byl zdrcený, měl špatné svědomí a obavy z případné nemoci. Stalo se přesně to, co Bible popisuje těmito slovy: „Zcela náhle jde za ní jako býk, který přichází až na porážku.“ Kdyby jen přemýšlel o svém „pozdějším konci“! (Přísloví 7:22, 23)
Nechte se vést ukazateli
Většina lidí by souhlasila s tím, že ignorovat ukazatele není moudré. Je však smutné, že právě to někteří dělají na své cestě životem. Přestože ukazatel udává jiný směr, jdou si svou vlastní cestou. Zamyslete se nad tím, co se stalo v době Jeremjáše. Izraelité stáli na pomyslné křižovatce a Jehova Bůh jim dal následující radu: „Ptejte se po dávných vozových cestách, kde je teď dobrá cesta; a kráčejte po ní.“ Národ však vzpurně odpověděl, že po této cestě ‚nepůjde‘. (Jeremjáš 6:16) Co bylo ‚pozdějším koncem‘ toho, že se svéhlavě vydali svou vlastní cestou? V roce 607 př. n. l. přišli Babylóňané, Jeruzalém úplně zničili a jeho obyvatele odvedli do zajetí.
Pokud budeme ukazatele od Boha ignorovat, nikdy to nepovede k našemu dobru. Písmo nás nabádá: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6)
Některá varování od Boha se podobají cedulím s nápisem „NEVSTUPOVAT“. Bible například říká: „Na stezku ničemných nevstupuj a nechoď přímo dál na cestu špatných.“ (Přísloví 4:14) O jedné z takových škodlivých stezek se píše v Příslovích 5:3, 4: „Rty cizí ženy stále kanou jako plástev medu a její patro je hladší než olej. Ale to, co po sobě zanechává, je tak hořké jako pelyněk; je to tak ostré jako dvojsečný meč.“ Někoho může lákat nemravný poměr — ať už s prostitutkou, nebo s někým jiným. Pokud v oblasti morálky lidé přehlížejí ceduli s nápisem „NEVSTUPOVAT“ a touto stezkou se vydají, na jejím konci je nemůže čekat nic jiného než katastrofa.
Jestliže vás taková stezka láká, položte si otázku: ‚Kam mě dovede?‘ Už jen to, že budete uvažovat o případném „pozdějším konci“, může být pro vás dostatečnou pomocí, abyste se nevydali směrem, který by mohl vést k smutným následkům. Stezka lidí, kteří se rozhodli ignorovat ukazatele od Boha, je zanesena pomyslnými odpadky, jako je například AIDS a jiné sexuálně přenášené nemoci, nechtěné těhotenství, potrat, zničené vztahy a zatížené svědomí. Konec cesty těch, kdo se dopouštějí nemravnosti, je jasně vyjádřen slovy apoštola Pavla, který řekl, že takoví lidé „nezdědí Boží království“. (1. Korinťanům 6:9, 10)
„To je ta cesta“
Vidět, kam nás určitá stezka dovede, je někdy obtížné. Jsme proto velmi vděční, že Bůh o nás má láskyplný zájem a jasně nám říká, kudy máme jít. „To je ta cesta,“ říká Jehova, „choďte po ní.“ (Izajáš 30:21) Co je na konci cesty, kterou nám Jehova ukazuje? Ježíš řekl, že ačkoli je úzká a náročná, vede k věčnému životu. (Matouš 7:14)
Na chvíli se zamyslete nad tím, po které cestě jdete. Je to ta správná? Kam směřuje? Modlete se k Jehovovi o vedení. Dívejte se do mapy, kterou je Bible. Možná budete mít pocit, že se potřebujete zeptat nějakého zkušeného cestovatele, někoho, kdo se Bohem nechává vést. Pokud zjistíte, že musíte změnit směr, udělejte to rychle.
Cestovatel je rád, když uvidí ukazatel, na základě kterého se ujistí, že cesta, po které jde, je ta správná. Pokud při zamyšlení nad svým životem dojdete k závěru, že jste na cestě spravedlnosti, rozhodně po ní jděte dál. Ten úsek cesty, který vám přinese největší odměnu, je totiž přímo před vámi. (2. Petra 3:13)
Každá cesta někam vede. Až dojdete na konec té, kterou jste si vybrali, kde budete? Když si pak řeknete ‚škoda, že jsem se tehdy nerozhodl jinak‘, nebude vám to už nic platné. Než tedy na cestě životem uděláte další krok, zeptejte se sami sebe: ‚Jaký bude její „pozdější konec“?‘
[Rámeček a obrázky na straně 10]
Jaký by mohl být ‚pozdější konec‘?
Mladí lidé jsou často vystaveni lákadlům a tlakům vyzkoušet si něco, co je běžné. Může to být některá z následujících situací.
◼ Někdo ti nabídne cigaretu.
◼ Učitel, který to s tebou myslí dobře, tě povzbuzuje ke studiu na vysoké škole.
◼ Dostaneš pozvání na party, kde bude volně k dispozici alkohol a možná i drogy.
◼ „Proč si nevytvoříš svůj osobní profil na internetu?“ zeptá se tě někdo.
◼ Kamarád tě pozve na film, ve kterém je násilí nebo nemravnost.
Pokud se dostaneš do některé z těchto situací, co uděláš? Podlehneš pokušení, nebo budeš uvažovat o tom, jaký by mohl být ‚pozdější konec‘? Bude moudré, když se zamyslíš nad otázkami: „Může si muž shrabat do náruče oheň, aniž se propálí samotné jeho oděvy? Anebo může muž chodit po uhlech, a neožehnout si nohy?“ (Přísloví 6:27, 28)