Svitky od Mrtvého moře — Nebývalý poklad

NA SEVEROZÁPADNÍ straně Mrtvého moře se nalézá na úpatí Vádí Kumránu jakási starobylá zřícenina. Archeologové ji po dlouhou dobu považovali za zbytky římské pevnosti a nevěnovali jí velkou pozornost. Objev knihy Izajášovy mezi svitky od Mrtvého moře v roce 1947 však dal podnět k tomu, aby se odborníci znovu začali tímto místem zabývat.

Badatelé brzy zjistili, že stavby patřily židovské náboženské obci. Okamžitě vznikla domněnka, že svitky ukryli v nedalekých skalních jeskyních tito lidé. Zdálo se však, že pozdější nálezy tuto domněnku zpochybňovaly.

Nebývalý nález

Beduíni si dobře uvědomovali, jakou hodnotu mají rukopisy, které již našli. V roce 1952 vylíčil jeden starý muž, že jako chlapec jednou honil zraněnou křepelku, až mu zmizela v otvoru ve skalní stěně. Tam potom nalezl nějaké hliněné nádoby a starou olejovou lampu. Začalo se tedy znovu hledat.

Tento starý muž byl ještě schopen mezi hlubokými rozsedlinami ve strmé skalní stěně rozpoznat vchod do této jeskyně. Ukázalo se, že ji vyhloubili lidé a dnes je označována jako „jeskyně 4“. Asi metr pod tehdejším dnem jeskyně nalezl tento beduín kusy rukopisů. Ani jeden z nich nebyl uchován v hliněných nádobách, a proto byly většinou velmi poničené, zčernalé a velmi křehké. Časem bylo získáno zpět asi 40 000 zlomků, které představovaly téměř 400 rukopisů. Mezi stovkou biblických rukopisů byly zastoupeny všechny knihy Hebrejských písem, s výjimkou knihy Ester. Značná část z nálezu v „jeskyni 4“ nebyla dosud publikována.

Jedním z významnějších rukopisů byly Samuelovy knihy opsané do jediného svitku. Z původního hebrejského textu, který měl pravděpodobně 57 sloupců, se dochovalo jen 47 sloupců. Jeho znění je velmi podobné tomu, které použili překladatelé řecké Septuaginty. Jsou zde také řecké zlomky Septuaginty z 3. a 4. knihy Mojžíšovy, které pocházejí z prvního století př. n. l. V rukopise 3. Mojžíšovy se používá místo řeckého Kyrios neboli „Pán“ písmen IAO, která představují hebrejské יהוה, tedy Boží jméno.a

Ve zlomku 5. Mojžíšovy obsahuje hebrejský text část z 32. kapitoly, 43. verše, který se nachází v Septuagintě a který je citován v Hebrejcům 1:6: „Ať mu vzdají poctu všichni Boží andělé.“ Je to poprvé, kdy byla tato řádka nalezena v nějakém hebrejském rukopise a odhaluje text, který byl průkazně podkladem pro řecký překlad. Badatelé tak mohli proniknout hlouběji do textu Septuaginty, která je velmi často citována v Křesťanských řeckých písmech.

Stáří jednoho svitku 2. Mojžíšovy bylo stanoveno do třetí čtvrtiny třetího století př. n. l., svitku Samuela do konce téhož století a svitku Jeremjáše do období mezi lety 225 a 175 př. n. l. Bylo nalezeno dostatečné množství materiálu z období od třetího do prvního století př. n. l., aby se daly vysledovat změny ve stylu psaní a v podobě jednotlivých písmen hebrejské a aramejské abecedy, což je při určování stáří rukopisů velmi cenné.

Překvapení v „jeskyni 11“

Místní beduíni i archeologové nakonec důkladně prohledali celé okolí Kumránu. Jednoho dne roku 1956 si však někteří beduíni povšimli, že ze štěrbin ve skalách na sever od „jeskyně 1“ vylétají netopýři. Vyšplhali nahoru a objevili další jeskyni, jejíž vchod byl zasypán. K odkrytí vchodu bylo nutné odstranit dvě tuny napadaného kamení. Objevy uvnitř byly ohromující — dva úplné rukopisy a pět velkých částí jiných rukopisů.

Nejvýznamnější byl objev krásného svitku žalmů. Tloušťka kůže nasvědčovala tomu, že jde spíše o teletinu, než o kozinku. Celková délka pěti archů pergamenu, čtyř oddělitelných listů a čtyř zlomků je více než čtyři metry. Vrchní část svitku je zachovalá, ale spodní část je značně poškozená. Pochází z první poloviny prvního století n. l. a obsahuje části 41 žalmů. Přibližně sto pětkrát je v textu napsán tetragramaton starobylými hebrejskými znaky, a proto v kontextu mezi hranatým hebrejským písmem vyniká.

Jiný rukopis, totiž 3. knihy Mojžíšovy, byl celý napsán starým hebrejským písmem, ale dosud není dostatečně dokázáno proč. Je to nejdelší existující dokument, ve kterém je použit tento způsob psaní, jenž se používal ke konci sedmého století př. n. l., v době, kdy Židé šli do babylónského zajetí.

Objevil se také opis jednoho targumu, totiž aramejské parafráze knihy Job. Patří k nejstarším targumům, které byly napsány. V různých jeskyních bylo nalezeno také několik komentářů k dalším biblickým knihám. Jak došlo k tomu, že byly tyto svitky tak dobře uschovány v těchto jeskyních?

Již dříve jsme řekli, že některé mohla skrýt kumránská obec. Důkazy však, jak se zdá, svědčí o tom, že mnohé z nich tam velmi pravděpodobně uložili Židé, kteří v roce 68 n. l., dva roky před konečným zničením Jeruzaléma, prchali před Římany, postupujícími do Judeje. Pro drahocenné rukopisy poskytovala judská pustina přirozený bezpečný úkryt, nejen v jeskyních blízko Kumránu, ale i mnoho kilometrů na sever v jeskyních kolem Jericha, a také na jih nedaleko Masady. Jsme velmi vděční, že byly tyto rukopisy zachovány. Poskytují další důkazy o neměnnosti inspirovaného Jehovova slova. Skutečně, „slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas“. — Izajáš 40:8.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 13]

BUDOU BRZY DALŠÍ?

Objev byl sice učiněn před desetiletími, ale značný počet zlomků svitků od Mrtvého moře dosud nebyl publikován. Noviny The New York Times z 23. prosince 1990 vyjádřily ostrou kritiku: „Skupina vědců, kteří se navzájem podporují, drží pod zámkem dokonce i jejich fotografie, jiní členové se svým kolegům vyhýbají a většinu materiálu, který vlastní, odmítají publikovat.“ Tyto noviny však uvedly, že nedávno došlo v tomto redakčním týmu ke změně v kádrovém obsazení, což může být krok, směřující k prolomení „klanových vztahů, které svitky obklopují. . . , a svět bude vědět více o neobyčejném období dějin“.

[Podpisek obrázku, strana 12]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.