„Jehovovi, svému Bohu, budeme sloužit“
„Já a má domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ — Joz. 24:15
1. Jak nám slouží kniha Jozue k povzbuzení a ochraně?
VZRUŠUJÍCÍ události knihy Jozue jsou zaznamenány „pro naše poučení“ a jako „příklady“ k povzbuzení a ochraně pro nás, „na které přišly konce systémů věcí“. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11) Jsou zdůrazněny zbožné vlastnosti jako vytrvalost, víra a poslušnost. „Vírou padly zdi Jericha, když byly obcházeny sedm dnů. Vírou nezahynula nevěstka Raab s těmi, kteří jednali neposlušně, protože pokojně přijala zvědy.“ (Hebr. 11:30, 31) Víra Jozua, Raab a jiných věrně oddaných z těch dob by nás měla podněcovat, abychom byli odvážní a silní a dokončili dnes Boží dílo. — Joz. 10:25; Jan 4:34.
2. a) Jak projevil Jozue poslušnost až do nejmenší podrobnosti? b) Co se stalo na horách Ebal a Gerizim?
2 Po rozhodném vítězství u Aje věnoval Jozue pozornost podrobným pokynům zaznamenaným v 5. Mojžíšově 27:1 až 28:68. Na hoře Ebal postavil oltář z celých kamenů a provedl příkaz: „Budeš tam obětovat oběti společenství a jíst je tam a budeš se radovat před Jehovou, svým Bohem.“ Jiné kameny byly postaveny jako památník, byly obíleny a byla na ně napsána slova Zákona. Pak se kmeny rozdělily. Jedna část se postavila na horu Gerazim, ‚aby žehnala lidu‘, a druhá se postavila ‚ke zlořečení na horu Ebal‘. Levité pozdviženými hlasy pronesli prokletí za neposlušnost a všechen lid odpověděl: „Amen!“ Pak byla pronesena požehnání za poslušnost. Ale běda Izraeli, jestliže nebude ‚konat všechna slova zákona a bát se slavného a bázeň vzbuzujícího jména Jehovy Boha‘! — Joz. 8:32–35.
3, 4. a) Jaké důrazné poučení nám dnes dává dráha Izraele? b) Proč by nás nikdy nemělo unavit, že slyšíme totéž znovu a znovu? c) Co je nutné k tomu, abychom vstoupili „těsnou branou“?
3 Poslouchal Izrael stále ‚slova zákona‘? Přes často opakované nabádání Mojžíšovo a později Jozuovo bídně selhal. Pro nás dnes je to důrazným poučením. Přes stálé varování se vždycky najdou takoví, kteří si myslí, že mohou přezírat Boží požadavky, ‚dělat si věci po svém‘, a přesto přežít. Jaké bláznovství! Když Pavel poukázal na dřívější zkušenosti Izraele, řekl: „Ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl.“ — 1. Kor. 10:12; Kaz. 2:13.
4 Někteří z Božího lidu kritizují výstrahy, jež jsou dávány, a říkají, že už je unavuje poslouchat pořád totéž. Ale právě takoví často první padají do satanovy pasti. Inspirovaná biblická kniha 5. Mojžíšova (hebrejsky Mišne hattora, což znamená „Opakování Zákona“) se skládá hlavně ze čtyř Mojžíšových proslovů; ty Izraeli objasnily, že musí poslouchat Jehovovy dříve vyhlášené zákony. Na výstrahu před neposlušností a na „prokletí“, jež z ní vyplynou, použil Mojžíš čtyřikrát tolik slov jako na líčení „požehnání“. Na hoře Ebal upozornil Jozue opět Izrael, že musí poslouchat. Nenaznačuje nám to, jak důležité je usilovat, abychom vešli „úzkou branou“? — Mat. 7:13, 14, 24–27; 24:21, 22.
5. Jakému spolku teď čelil Izrael a jakou odpovídající situaci vidíme dnes?
5 Nyní se schylovalo k rozhodnému střetnutí. Brána Kanaánu, Jericho, byla zničena asi tak, jako bude zpustošeno falešné náboženství, až začne „velké soužení“. Padl Aj. Ale nyní „všichni králové, kteří byli na té straně Jordánu v hornatém kraji a v Šefele a podél celého pobřeží Velkého moře a před Libanonem, Hetité a Amorejci, Kananejci, Perizejci, Chivijci a Jebuzejci. . . se začali všichni společně shromažďovat, aby jednomyslně válčili proti Jozuovi a Izraeli.“ (Joz. 9:1, 2) V moderní obdobě k tomu zjišťujeme, že národy země se dnes seskupily v tak zvané Spojené národy. Usilují o mír a bezpečnost podle vlastních podmínek, ale tím „se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“, Většímu Jozuovi. (Žalm 2:1, 2) Jak to skončí?
JEDNALI BYSTŘE
6, 7. a) O co projevili zájem Gibeoňané a jakou strategii přijali? b) Jak to rozsoudil Jozue?
6 I jiní Neizraelité, jako předtím Raab, nyní začali projevovat zájem o přežití. Byli to obyvatelé Gibeonu, velkého města severně od Jebusu čili Jeruzaléma. Slyšeli o Jehovových mocných skutcích a rozhodli se, že budou usilovat o mír a bezpečnost podle Jehovových podmínek. Ale jak? Poslali do izraelského tábora v Gilgalu muže s vyschlými a drobivými potravinami a opotřebovanými pytli a vinnými měchy, v záplatovaných šatech a sandálech. Když tito muži přišli k Jozuovi, řekli: „Z velmi vzdálené země přišli tvoji sluhové s ohledem na jméno Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu.“ Když to slyšel, „Jozue s nimi učinil mír a uzavřel s nimi smlouvu, že je ponechá naživu“. — Joz. 9:3–15.
7 Izrael se však brzy dověděl, že Gibeoňané ve skutečnosti ‚bydlí právě v jejich středu‘. Jak se nyní Jozue díval na jejich úskok? Ctil přísahu, kterou jim předtím dal, ‚ponechal je naživu, a stali se sběrači dřeva a čerpači vody pro celé shromáždění‘. — Joz. 9:16–27; srovnej 5. Mojžíšovu 20:10, 11.
8. V čem předstiňují Gibeoňané „velký zástup“?
8 Mnozí netinim, kteří v pozdějších dobách sloužili při Jehovově chrámu, byli pravděpodobně gibeonského původu. Gibeoňané tedy mohou dobře předstínit „velký zástup“, který nyní prokazuje Bohu „dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. (Zjev. 7:9, 15) Žijí sice ve světě, který je jako Kanaán, ale srdcem nejsou „částí světa“. Dříve se museli spokojovat s ‚drobícími se‘ duchovními potravinami, jaké se najdou v církvích křesťanstva, a neměli žádné „víno“ radosti. Když přišli do styku s Božím lidem, uznali, že Jehova koná mocné skutky prostřednictvím svých svědků. Vykonali dlouhou pouť ze satanova světa, aby vyměnili roztrhané ‚oděvy‘ za novou totožnost pokorných služebníků Jehovy, oblečených novou osobností. — Jan 14:6; 17:11, 14, 16; Ef. 4:22–24.
ORGANIZAČNÍ PODPORA
9. a) Jaká krize pak nastala? b) Jak reagoval Jozue a o čem byl ubezpečen?
9 Když se jeruzalémský král Adoni–Cedek doslechl, že Gibeoňané uzavřeli mír s Izraelem, začal se „velmi bát, protože Gibeon bylo město velké jako jedno z královských měst, . . . a všichni jeho muži byli silní“. Spojil své síly se čtyřmi jinými králi a oblehli Gibeon. Gibeoňané se okamžitě obrátili na Jozua: „Přijď k nám rychle a zachraň nás přece a pomoz nám.“ Jozue ihned reagoval a Jehova ho ubezpečil: „Neboj se jich, neboť jsem je dal do tvé ruky. Ani jeden muž z nich proti tobě neobstojí.“ Jozue a jeho stateční silní muži pochodovali „po celou noc“, aby nepřítele překvapili. — Joz. 10:1–9.
10. a) Jaké jednání je dnes obdobou obklíčení Gibeonu? b) Jaké odhodlání projevují dnes novodobí Gibeoňané?
10 Hlavy některých vlád se dnes zlobí stejně jako těch pět králů, když vidí tolik svých lidí — i „silných“ –, jak se staví na stranu Většího Jozua a jeho světaširého království spravedlnosti. Tito vládci se domnívají, že by se měly zachovat národní hranice, přestože národy se ustavičně přou a bojují mezi sebou. Proto se snaží odříznout dodávky duchovního pokrmu pro mírumilovné členy „velkého zástupu“, zakázat shromáždění, na nichž tento „pokrm“ přijímají, a umlčet je, aby s druhými nemluvili o duchovních věcech. Ale tito novodobí Gibeoňané stojí s věrnou oddaností při duchovním izraeli a říkají: „Chceme jít s vámi.“ — Zech. 8:23; srovnej Skutky 4:19, 20; 5:29.
11. Jak řeší krize svědkové Jehovovi dnes?
11 Když „velký zástup“ volá ke své ‚mateřské‘ organizaci o pomoc, je jim poskytnuta okamžitě a štědře. Pohotovost, s níž svědkové Jehovovi vyřizují věci, je zřejmá i v mnoha jiných ohledech — například když se ihned po přírodních katastrofách konají záchranná opatření nebo se rychle staví potřebné sály království a jiná shromaždiště pro rozdělování „pokrmu“. Když byl loni v červnu plánován sjezd na newyorském Yankee stadiónu, armáda dobrovolných uklízečů nastoupila o půlnoci po basebalovém zápase; stadión nikdy tak nezářil čistotou jako v následujících čtyřech dnech. Také odpovědní starší svědků Jehovových postupují rychle při řešení krizí, jež nastávají při kázání dobrého poselství. — Fil. 1:6, 7.
JEHOVA BOJUJE ZA IZRAEL
12. Jaké zázraky koná Jehova, když bojuje za Izrael na obranu Gibeoňanů? (Srovnej Habakuka 3:1, 2, 11, 12.)
12 Pohleďme však nyní na Gibeon. Jehova vrhá nepřátelské síly ve zmatek. Izrael je pronásleduje a pobíjí. Ale co to padá z nebes? Veliké kusy ledu! Více je zabito tímto krupobitím než izraelskými válečníky. A teď naslouchej. Jozue mluví k Jehovovi. A co povídá „před očima Izraele“? Říká: „Slunce, buď nehybné nad Gibeonem, a měsíci, nad nížinou Ajalon.“ Další zázrak, který vzbuzuje bázeň! „Asi tak po celý den“ ozařuje slunce bitevní pole, dokud není úplně dokonána Boží pomsta. Nám nepřísluší dohadovat se, jak vykonal Jehova ten zázrak, jako se neptáme, jak to ‚udělal‘, aby dvě velká svítící tělesa zazářila v jeho čtvrtém stvořitelském „dnu“. (1. Mojž. 1:16–19; Žalm 135:5, 6) Zpráva je jasná: „Žádný den se neprokázal takový jako onen, ani před ním ani po něm, v němž Jehova naslouchal hlasu muže, neboť Jehova sám bojoval za Izrael.“ — Joz. 10:10–14.
13. Jak dále povzbuzuje Jozue své velitele a k čemu to nakonec vede?
13 Likvidace vrcholí pobitím pěti králů. Tehdy říká Jozue svým velitelům: „Nebojte se ani se neděste. Buďte odvážní a silní, neboť podobně učiní Jehova všem vašim nepřátelům, proti kterým válčíte.“ Již se to prokázalo jako pravdivé v případě sedmi kananejských králů a opět je to pravdivé, když padá další úplný počet 24 království. Teprve pak, po šesti letech válčení, země odpočívá. — Joz. 10:16–25; 12:7–24.
14. S jakým postojem a důvěrou bychom měli vyhlížet Armageddon?
14 Dnes, kdy máme před sebou konečnou bitvu armageddonskou, buďme odvážní a silní, jako byl Jozue, jeho silní muži a ohromný izraelský tábor. Můžeme mít důvěru. Jako přivedl Jehova několik miliónů Izraelitů bez úhony do Zaslíbené země, dokáže vykonat další zázraky, které vzbudí bázeň, až povede milióny ze svého nebojácného lidu přes Armageddon do svého nového systému. — Zjev. 7:1–3, 9, 14; 19:11–21; 21:1–5.
NAŠE ODHODLÁNÍ
15. Jaké úkoly mohou očekávat „jiné ovce“ v Božím novém systému?
15 Jozuovi již šlo na 90. rok, ale měl před sebou ještě jiný velký úkol — rozdělit zemi mezi izraelské kmeny. To neznamenalo, že Izraelité budou mít snadný život. Kaleb například požádal o území Hebronu, kde žili obři Anakim; chtěl se dál nasazovat tím, že vypudí poslední Jehovovy nepřátele. To nenaznačuje, že za Kristova tisíciletého panství nad zemí zde budou lidští nepřátelé. Ale bude tu práce. V novém systému věcí bychom neměli očekávat snadný, zahálčivý život. Až Pánovy „jiné ovce“ obdrží své úkoly v „nové zemi“, budou mít záplavu práce na obrovském projektu, který povede ke zkrášlení země a k její proměně v doslovný ráj. — Joz. 14:6–15; Mar. 10:29, 30; Řím. 12:11.
16. Co je dnes znázorněno Jehovovým uspořádáním „útočištných měst“?
16 Při rozdělování země vyčlenil Jozue šest levitských měst jako „útočištná města“, na každé straně Jordánu po třech. To bylo Jehovovo uspořádání pro ochranu toho, kdo neúmyslně zabil člověka. Takový člověk mohl do jednoho z těchto měst uprchnout. Musel však dokázat, že má před Bohem čisté svědomí, a sice tím, že ve městě zůstal až do smrti velekněze. Podobně musí dnes „velký zástup“ usilovat o dobré svědomí u Boha kvůli svému dřívějšímu společenství s tímto krvavým světem. Dobré svědomí získávají jeho členové, když vyznávají své hříchy, obracejí se, oddávají se Jehovovi a podstupují křest ve vodě. Pak musí tento stav zachovat. Je nutné, aby „velký zástup“ zůstal v „městě“, dokud Ježíš obrazně nezemře vzhledem ke svému velekněžskému dílu na konci svého tisíciletého panování. — Joz. 20:1–9; Zjev. 20:4, 5; 1. Kor. 15:22, 25, 26.
17. Jaký radostný výsledek dnes očekáváme?
17 Jak podivuhodně požehnal Jehova svému lidu Izraeli! Cesta byla těžká a zkoušky mnohé. Ale nakonec vešli Izraelité do Zaslíbené země a usídlili se tam. Jejich srdce muselo přetékat vděčností Jehovovi. A prokážeme-li se věrní svému Bohu, můžeme mít podobnou radost, až vstoupíme do jeho nového systému, který zahrnuje „novou zemi“. Vskutku o nás bude platit, jako platilo za Jozuových dnů: „Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal izraelskému domu; všechno se splnilo.“ (Joz. 21:45) Kéž se na tom ve štěstí podílíš!
18. a) Co vyprávěl Jozue izraelským starším? b) Jakou touhu bychom měli mít ve vztahu k Jehovovu novému systému?
18 Nakonec ve stáří 110 let shromáždil Jozue izraelské starší muže. Vyprávěl jim, jak podivuhodně žehnal Jehova svému věrnému lidu od doby Abrahamovy až po onen den. Jehova jim nyní řekl: „Tak jsem vám dal zemi, pro kterou jste se nelopotili, a města, jež jste nestavěli, a obydleli jste je. Jíte z vinic a olivových hájů, které jste nesázeli.“ Při takové hojnosti všeho se přece bude Izrael jistě ‚bát Jehovy a sloužit mu v bezúhonnosti a v pravdě‘ po všechny časy. A když pohlédneme vpřed do Jehovova slavného nového systému pro tuto zemi, jistě by měl mít každý z nás stejnou touhu. — Joz. 24:13, 14.
19. a) Jakou volbu předložil nyní Jozue lidu a jak odpověděli? b) Komu bychom se měli chtít podobat? c) Jakou volbu bychom měli učinit a s jakým odhodláním?
19 Pak Jozue lidu jasně předložil: „Jestliže je ve vašich očích špatné sloužit Jehovovi, vyberte si dnes, komu budete sloužit. . . ALE JÁ A MÁ DOMÁCNOST, MY BUDEME SLOUŽIT JEHOVOVI.“ Může ta slova říci ozvěnou každý z nás jako jednotlivec, věřící členové našich rodin, naše sbory, světaširá „Boží domácnost“? Ovšem že může! (Ef. 2:19) Lid za Jozuových dnů Jozuovi odpověděl: „Jehovovi, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlasu budeme naslouchat!“ (Joz. 24:15, 24) Smutné je, že to však v pozdějších letech nedělali. Nechceme být jako ti, kteří selhali. Chceme být jako Jozue a jeho domácnost, jako Kaleb, jako Gibeoňané a jako Raab. Ano, „BUDEME SLOUŽIT JEHOVOVI“. Čiňme to odvážně a s plnou důvěrou, že nikdo a nic „nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. — Řím. 8:39.
Čemu se učíme z knihy Jozue. . .
◆ o prospěšnosti opakovaného nabádání?
◆ o péči o novodobé Gibeoňany?
◆ o tom, jak bude Jehova bojovat v Armageddonu?
◆ o potřebě útěku do „útočištného města“?
◆ o volbě toho, komu budeme sloužit?