Byla „prohlášena za spravedlivou skutky“

RAAB se za svítání dívá z okna na pláň kolem Jericha. Shromáždila se tam armáda dobyvatelů – izraelské vojsko. Když začne už několikátý den pochodovat kolem města, zvedají se za ním oblaka prachu a je slyšet pronikavý zvuk rohů.

V Jerichu je Raab doma. Zná tam všechny ulice, domy, rušná tržiště a krámky. A ještě lépe zná místní obyvatele. Cítí, jak den po dni roste jejich strach. Izraelité stále opakují ten podivný rituál – jednou denně pochodují kolem města. Zvuk rohů se rozléhá ulicemi a náměstími, ale Raab na rozdíl od ostatních hrůzu ani zoufalství necítí.

Tento sedmý den Raab sleduje, jak se armáda časně ráno vydává na pochod. Mezi izraelskými vojáky vidí kněze, kteří troubí na rohy a nesou posvátnou truhlu smlouvy, znázorňující přítomnost jejich Boha Jehovy. Představte si, jak Raab stojí u okna svého domu, který je na hradbách, a ruku má položenou na šarlatové šňůře, jež visí z okna. Tato šňůra je pro Raab připomínkou, že ona i její rodina mají naději přežít zničení města. Byla Raab zrádkyně? V očích Jehovy určitě ne. Ten ji pokládal za ženu mimořádné víry. Vraťme se ale na začátek jejího příběhu a podívejme se, co se od ní můžeme naučit.

Raab byla prostitutka. Tento fakt byl pro některé komentátory Bible v minulosti šokující, a tak tvrdili, že pouze měla hostinec. Bible to však říká jasně a fakta nepřikrášluje. (Jozue 2:1; Hebrejcům 11:31; Jakub 2:25) V kananejské společnosti pravděpodobně byla prostituce přijatelným zdrojem obživy. Ale kultura nedokáže vždy potlačit svědomí – vnitřní cit pro to, co je správné a špatné, který nám všem dal Jehova. (Římanům 2:14, 15) Raab si možná jasně uvědomovala, že její způsob života je ponižující. Stejně jako mnozí lidé, kteří se tímto způsobem živí dnes, i ona mohla mít pocit, že je v pasti a nemá žádnou jinou možnost, jak se postarat o rodinu.

Raab nepochybně toužila po lepším životě. Její země byla plná násilí a zkaženosti včetně krvesmilstva a sexuálních styků se zvířaty. (3. Mojžíšova 18:3, 6, 21–24) Na tom, že tyto špatnosti byly tak rozšířené, mělo velký podíl náboženství. V chrámech se podporovala rituální prostituce a uctívání démonských bohů, jako byl Baal a Molek, kterým byly v posvátném ohni obětovány živé děti.

Jehova dobře věděl o tom, co se v Kanaánu děje. Kvůli mnoha zkaženým zvykům Kananejců prohlásil: „Ta země [je] nečistá, a přivedu na ni trest za její provinění, a ta země své obyvatele vyzvrátí.“ (3. Mojžíšova 18:25) Co zahrnoval „trest za její provinění“? Vyplývá to ze slibu, který Bůh dal Izraeli: „Jehova, tvůj Bůh, jistě před tebou tyto národy ponenáhlu vytlačí.“ (5. Mojžíšova 7:22) Staletí předtím Jehova slíbil tuto zemi potomkům Abrahama a víme, že „Bůh . . . nemůže lhát“. (Titovi 1:2; 1. Mojžíšova 12:7)

Jehova však také rozhodl, že některé národy mají být z této země úplně vyhlazeny. (5. Mojžíšova 7:1, 2) Jakožto spravedlivý „Soudce celé země“ dokázal číst v srdci každého z těch lidí a věděl, jak hluboko v sobě mají zakořeněnou ničemnost a zkaženost. (1. Mojžíšova 18:25; 1. Paralipomenon 28:9) Jaké to asi pro Raab bylo žít v tomto odsouzeném městě? Jak se asi cítila, když se doslechla zprávy o Izraeli? Slyšela, že Izraelitům – utiskovanému národu otroků – dal jejich Bůh úplné vítězství nad egyptskou armádou, což bylo nejmocnější vojsko tehdejšího světa. A nyní se Izrael chystal zaútočit na Jericho! Lidé v tomto městě však ve svém zkaženém jednání pokračovali. Není divu, že Bible popisuje krajany Raab jako ty, „kdo jednali neposlušně“. (Hebrejcům 11:31)

Raab byla jiná. Celá léta mohla přemýšlet o zprávách, které slyšela o Izraelitech a jejich Bohu Jehovovi. Jak odlišný od kananejských bohů Jehova byl! Byl to Bůh, který se svým lidem nejednal krutě, ale bojoval za něj. Svůj lid morálně nekazil, ale naopak ho pozvedal. Tento Bůh pokládal ženy za cenné, a ne za pouhé sexuální objekty, které lze koupit, prodat a ponižovat v rámci odporného uctívání. Když se Raab dozvěděla, že Izrael se utábořil za Jordánem a je připraven zaútočit, jistě se děsila toho, co to pro její lid znamená. Všiml si Jehova Raab a ocenil její dobré postoje?

Dnes je mnoho lidí v podobné situaci jako Raab. Jejich způsob života je připravuje o radost a lidskou důstojnost a oni nevidí žádné východisko. Připadá jim, že si jich nikdo nevšímá a neváží. Raab je povzbudivou připomínkou, že Bůh nikoho z nás nepřehlíží. Bez ohledu na to, jak bezvýznamní se cítíme, on „není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) Je nám nablízku a touží poskytnout naději všem, kdo v něj vloží svou důvěru. Využila toho Raab?

Nějakou dobu před tím, než Izraelité začali obcházet Jericho, se u dveří Raab objevili dva cizinci. Tito muži doufali, že si jich nikdo nevšimne, ale ve městě panovalo napětí a lidé byli ve střehu, protože si uvědomovali, že by Izrael mohl vyslat zvědy. Bystrá Raab pravděpodobně rychle poznala, koho má před sebou. To, že k ní přicházeli cizinci, nebylo ničím neobvyklým, ale tito dva chtěli pouze ubytování, a ne služby, které jako prostitutka nabízela.

Skutečně to byli zvědové z izraelského tábora. Jejich velitel Jozue je vyslal, aby zjistili, jaké jsou silné a slabé stránky Jericha. Bylo to první kananejské město, na které se chystal zaútočit, a možná mělo nejsilnější opevnění. Jozue chtěl vědět, co přesně jej a jeho muže čeká. Zvědové si nepochybně zvolili dům Raab záměrně. Na kterém jiném místě ve městě než v domě prostitutky mohli být méně nápadní? Možná také doufali, že získají užitečné informace z běžných rozhovorů, které tam zaslechnou.

Bible říká, že Raab přijala posly pohostinně. (Jakub 2:25) Vzala je do svého domu, a přestože tušila, kdo jsou a proč tam jsou, nechala je u sebe. Možná doufala, že se dozví něco dalšího o jejich Bohu Jehovovi.

Najednou se u ní objevili poslové jerišského krále. Rozšířila se totiž zpráva, že do jejího domu přišli izraelští zvědové. Co teď udělá? Pokud ty dva cizince ochrání, vystaví tím nebezpečí sebe a celou svou rodinu. Kdyby se obyvatelé Jericha dozvěděli, že poskytla přístřeší nepřátelům, všechny by je zabili. Na druhé straně Raab nyní měla jistotu, kdo ti muži jsou. A pokud jí bylo jasné, že Jehova je daleko lepší Bůh než její bozi, byla to pro ni příležitost postavit se na jeho stranu.

Raab neměla moc času na rozmyšlenou, ale byla vynalézavá a jednala rychle. Ukryla zvědy mezi stonky lnu, které se sušily na ploché střeše jejího domu. Pak královým poslům řekla: „Ano, ti muži ke mně opravdu přišli, a nevěděla jsem, odkud jsou. A při zavírání brány za setmění se stalo, že ti muži odešli. Prostě nevím, kam ti muži šli. Rychle je hoňte, neboť je dostihnete.“ (Jozue 2:4, 5) Představte si, jak Raab stojí před královými vyslanci a snaží se z jejich tváří vyčíst, zda nepoznali, jak jí buší srdce.

Lest se podařila! Královi muži se rychle vydali směrem k jordánským brodům. (Jozue 2:7) Raab si jistě oddechla. Jednoduchou taktikou spočívající v tom, že nebezpečným mužům, kteří neměli právo znát pravdu, dala zavádějící informace, zachránila služebníkům pravého Boha Jehovy život.

Raab spěchala zpět na střechu, aby zvědům řekla, co udělala. Prozradila jim také nesmírně důležitou informaci: Její krajané ztratili odvahu a mají z útočníků hrůzu. Z této dobré zprávy byli zvědové jistě nadšeni. Ti zkažení Kananejci mají děs z toho, jakou moc má Jehova, Bůh Izraele! Raab pak prohlásila něco, co má pro nás ještě větší význam. Řekla: „Jehova, váš Bůh, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi.“ (Jozue 2:11) To, co o Jehovovi slyšela, jí stačilo, aby si uvědomila jednu věc, totiž že Bůh Izraele si zaslouží její důvěru. A tak v něj projevila víru.

Raab nepochybovala, že Jehova dá svému lidu vítězství. Úpěnlivě tedy prosila o to, aby ona a její rodina byly ušetřeny. Zvědové jí to slíbili pod podmínkou, že je Raab neprozradí a že do svého okna v městských hradbách pověsí šarlatovou šňůru, což bude pro vojáky signál, aby jí ani její rodině neublížili. (Jozue 2:12–14, 18)

Z příběhu Raab můžeme o víře poznat jednu základní pravdu, a to že „víra . . . následuje za slyšeným“. (Římanům 10:17) Raab slyšela věrohodné zprávy o tom, jakou moc a smysl pro právo Jehova má, takže v něj uvěřila a spolehla se na něj. Dnes o Jehovovi máme k dispozici daleko víc informací. Měli bychom se tedy snažit lépe ho poznat a projevovat v něj víru na základě toho, co se dozvídáme z jeho Slova, Bible.

Na radu Raab zvědové slezli po stěně dolů po provaze, který pověsila ze svého okna, a rychle, aniž je někdo zpozoroval, se vydali k horám. Na sever od Jericha bylo v příkrých svazích mnoho jeskyní, kde se mohli ukrýt, než jim přestalo hrozit nebezpečí a mohli se s dobrou zprávou vrátit do izraelského tábora.

Když se později obyvatelé Jericha dozvěděli, že Jehova zázračně zastavil vody Jordánu a Izraelité ho přešli suchou nohou, určitě se třásli strachem. (Jozue 3:14–17) Pro Raab však byla tato zpráva dalším dokladem toho, že Jehovovi se vyplatí důvěřovat.

Pak následovalo šest dlouhých dnů, kdy Izraelité pochodovali kolem města – každý den ho obešli jednou. Nyní, sedmý den, to ale bylo jiné. Jak bylo popsáno v úvodu článku, začali pochodovat již za úsvitu. Poté, co armáda obešla město jednou, obcházela ho znovu a znovu. (Jozue 6:15) Co se dělo dál?

V tento sedmý den armáda obešla město celkem sedmkrát a potom se zastavila. Zvuk rohů utichl. Nastalo hrobové ticho. Napětí ve městě bylo téměř hmatatelné. Nato dal Jozue signál a Izraelité poprvé pozvedli hlas a vydali mohutný pokřik. Pokud si strážní na hradbách Jericha pomysleli, že to je nějaký zvláštní útok, nedivili se dlouho. Mohutné hradby se jim začaly chvět pod nohama. Zakymácely se, popraskaly a pak se zbortily až k zemi! Když prach opadl, ukázalo se, že jedna část hradeb je nedotčená. Dům Raab zůstal stát – jako nápadný důkaz víry jedné ženy. Dovedete si představit, co asi cítila, když viděla, jak ji Jehova ochránil?a Celá její rodina byla v bezpečí! (Jozue 6:10, 16, 20, 21)

Také Jehovův lid ocenil víru, kterou Raab projevila. Když viděli jeden dům čnící z rozbořených hradeb, poznali, že s touto ženou je Jehova. Při vykonání rozsudku nad tímto špatným městem ji i její rodinu ušetřili. Po bitvě bylo Raab dovoleno, aby žila blízko izraelského tábora. Časem se k tomuto národu připojila. Vdala se za muže, který se jmenoval Salmon. Z jejich syna Boaza vyrostl muž mimořádné víry. Ten se oženil s Moabkou Rut.b (Rut 4:13, 22) Z této vynikající rodiny pocházel král David i sám Mesiáš, Ježíš Kristus. (Jozue 6:22–25; Matouš 1:5, 6, 16)

Příběh Raab ukazuje, že pro Jehovu nikdo není bezvýznamný. Každého z nás vidí, čte v našem srdci a těší ho, když v něm najde jiskřičku víry, jako byla ta, která se rozhořela v srdci Raab. Její víra ji podnítila k jednání. Bible říká, že byla „prohlášena za spravedlivou skutky“. (Jakub 2:25) Bude opravdu moudré, když její víru napodobíme.