GIDEON

[porážeč; ten, kdo odřezává].

Jeden z vynikajících soudců Izraele; syn Joaše z rodiny Abi-ezera z kmene Manasse. Gideon žil v Ofře, městě zřejmě na Z od Jordánu. Kmenový oddíl, ke kterému patřil, byl v kmenu Manasse ten nejméně významný a Gideon byl „ten nejmenší v domě svého otce“. (Sd 6:11, 15)

Gideon žil ve velmi bouřlivé době izraelských dějin. Kvůli tomu, že Izraelité nebyli věrní Jehovovi, netěšili se z plodů své práce. Sousední pohanské národy, zvláště Midianité, řadu let napadaly Izrael v době žní a jejich hordy byly ‚četné jako kobylky‘. Ukázalo se, že ruka Midiana byla po sedm let tak těžká, že si Izraelité udělali podzemní zásobárny, aby před nájezdníky ukryli zásoby potravin. (Sd 6:1–6)

Povolán jako vysvoboditel. Gideon mlátil pšenici, ale ne venku, nýbrž ve vinném lisu, aby na to Midianité nepřišli. Vtom se mu objevil anděl a řekl: „Jehova je s tebou, ty statečný, silný.“ To Gideona přimělo, aby se zeptal, jak je to možné, když Midianité tak utlačují národ. Když mu bylo řečeno, že on bude tím, kdo Izrael vysvobodí, skromně mluvil o své bezvýznamnosti. Byl však ujištěn, že Jehova prokáže, že je s ním. Gideon tedy požádal o znamení, podle něhož by poznal, že posel je skutečně Jehovův anděl. Přinesl dar, který sestával z masa, nekvašených chlebů a vývaru a na andělův pokyn položil maso a chleby na velkou skálu a vylil vývar. Anděl se holí dotkl masa a nekvašených chlebů a ze skály začal vystupovat oheň a stravovat oběť. Anděl při tom zmizel. (Sd 6:11–22)

Právě tu noc Jehova Gideona vyzkoušel. Přikázal mu, aby strhl Baalův oltář, který patřil Gideonovu otci, a podetnul posvátný kůl, který je u oltáře. Měl také vystavět oltář Jehovovi a pak na něm obětovat otcova mladého sedmiletého býka (zřejmě býka, který byl považován za zasvěceného Baalovi) a jako palivo měl použít posvátný kůl. S patřičnou opatrností to Gideon provedl v noci s pomocí deseti služebníků. Když muži města ráno vstali, uviděli, co se stalo, a dozvěděli se, že to udělal Gideon, žádali jeho život. Joaš jim však svého syna nevydal, ale odpověděl, že Baal by se měl obhájit sám. Joaš tehdy dal svému synovi jméno Jerubbaal (což znamená „ať Baal právně obhájí [zápolí]“) a řekl: „Ať se Baal právně obhájí ve svůj vlastní prospěch, protože mu někdo zbořil oltář.“ (Sd 6:25–32)

Vítězství nad Midianem. Když potom Midianité s Amalekity a lidmi z Východu znovu napadli Izrael a utábořili se v údolí Jezreel, Gideona zahalil Jehovův duch. Gideon svolal Abi-ezrovce k boji, vyslal posly po celém kmeni Manasse, Ašer, Zebulon a Naftali a vyzýval muže, aby se k němu připojili. Gideon toužil po dalším dokladu toho, že Jehova je s ním, a proto požádal, aby rouno, rozprostřené v noci na mlatu, bylo ráno vlhké od rosy, ale aby mlat byl suchý. Když pro něj Jehova tento zázrak udělal, opatrný Gideon chtěl ještě jedno znamení, že Jehova je s ním, a požádal o podobný zázrak — aby bylo rouno suché a mlat vlhký — a Jehova udělal i to. (Sd 6:33–40)

U Gideona se na jeho výzvu shromáždilo třicet dva tisíc bojeschopných mužů. Utábořili se u studny Charod, na J od midianského tábora, který byl u pahorku More v nížině. Útočníci byli vůči 32 000 Izraelitů ve více než čtyřnásobné přesile; bylo jich asi 135 000. (Sd 8:10) Ale Jehova řekl, že s Gideonem je příliš mnoho mužů. Kdyby totiž Bůh dal Midianity do jejich ruky, mohli by dojít k závěru, že se zachránili vlastní silou. Na Boží pokyn Gideon řekl, aby ti, kdo se bojí a třesou se, odstoupili. Odešlo 22 000 mužů, ale stále jich zbývalo příliš mnoho. Jehova tedy přikázal Gideonovi, aby zbylých 10 000 mužů přivedl k vodě, aby byli vyzkoušeni. Jen několik z nich, pouhých 300, si rukou přinášelo vodu k ústům, a ti byli odděleni na jednu stranu. Ostatní, kteří pili tak, že si klekali na kolena, nebyli použiti. Těch tři sta mužů tím, jak pili, projevilo ostražitost a zájem o boj za pravé uctívání v Jehovově jménu. Jehova slíbil, že zachrání Izrael prostřednictvím této třísetčlenné skupiny. (Sd 7:1–7)

Gideon se svým sloužícím Purou šli v noci na výzvědy do nepřátelského tábora. Tam Gideon zaslechl, jak jeden muž vypráví svému společníkovi sen. Jeho společník sen vykládal tak, že Midian a celý tábor padnou do Gideonovy ruky. Gideon se vrátil do izraelského tábora posílen a rozdělil svých 300 mužů do tří skupin, aby se mohli přiblížit k midianskému táboru ze tří stran. Každému muži dal roh a velký džbán, uvnitř něhož byla pochodeň. (Sd 7:9–16)

Se svou stočlennou skupinou Gideon dorazil k okraji midianského tábora, právě když rozestavili stráže na prostřední noční hlídku. Potom muži podle Gideonových pokynů dělali přesně to, co dělal Gideon. Ticho noci bylo přerušeno zvukem tří set rohů, rozbitím tří set velkých džbánů a válečným pokřikem tří set mužů; zároveň nebe osvětlilo tři sta pochodní. V nepřátelském táboře nastal zmatek. Vetřelci začali křičet a utíkat a „Jehova přistoupil k tomu, aby v celém táboře namířil meč jednoho proti druhému; a tábor dále prchal až k Bet-šittě, dál k Cereře, až k okraji Abel-mecholy u Tabbatu“. (Sd 7:17–22)

Mezitím byli svoláni muži z Naftaliho, Ašera a Manasseho a honili Midianity. Také byli vysláni poslové do Efrajima, aby prchajícím Midianitům odřízli ústupovou cestu. Efrajimovci boj dokončili — zmocnili se vod až k Bet-baře a k Jordánu. Také zajali a zabili dvě midianská knížata Oreba a Zeeba. Když se však setkali s Gideonem, „prudce se pokoušeli vyvolat s ním hádku“ kvůli tomu, že je nepovolal už na začátku, aby mu pomohli. Gideon však skromně poukázal na to, že on neudělal nic ve srovnání s nimi, když zajali Oreba a Zeeba, a tak je uklidnil a odvrátil konflikt. (Sd 7:23–8:3)

Gideon a jeho tři sta mužů překročili Jordán, a přestože byli unaveni, dále pronásledovali midianské krále Zebacha a Calmunnu a muže, kteří byli s nimi. Cestou žádal o potraviny sukkotská knížata, ale oni mu odmítli poskytnout pomoc. Řekli: „Jsou už Zebachovy a Calmunnovy dlaně v tvé ruce, takže tvému vojsku musí být podán chléb?“ I muži z Penuelu odmítli vyhovět Gideonově žádosti. (Sd 8:4–9)

Když Gideon dorazil do Karkoru, kde se utábořili vetřelci, kterých zbylo jen asi 15 000, udeřil na nepřátelský tábor, který právě nebyl střežen. Zebach a Calmunna se dali na útěk. Gideon je ihned začal pronásledovat a zajal je. Navíc „v celém táboře vyvolal chvění“. (Sd 8:10–12)

Když se Gideon vracel z boje, zajal mladého muže ze Sukkotu a zjistil od něho jména knížat a starších mužů města. V souladu s tím, co řekl dříve, když sukkotští starší muži nevyhověli jeho žádosti o potraviny, dal jim za vyučenou trním a šípkem. Také strhl penuelskou věž, jak varoval, a zabil muže toho města za to, že s ním nechtěli spolupracovat a neposkytli jeho mužům jídlo. (Sd 8:13–17)

Potom Gideon nařídil, aby jeho prvorozený syn Jeter popravil Zebacha a Calmunnu, protože oni pozabíjeli Gideonovy bratry, syny jeho matky. Jeter byl mladý muž a bál se midianské krále usmrtit. Zebach a Calmunna Gideona vyzvali, aby je popravil on sám, a on to také udělal. (Sd 8:18–21)

Zhotovil efod. Vděční Izraelité požádali Gideona, aby svou rodinu ustanovil jako panovnickou dynastii. Gideon si však vážil toho, že právoplatným izraelským Králem je Jehova, a proto jejich žádosti nevyhověl. Pak požádal, aby mu každý přispěl zlatým šperkem, který získali jako válečnou kořist. Jen sebrané nosní kroužky představovaly 1 700 šekelů zlata (218 365 dolarů). Gideon pak z příspěvku z kořisti zhotovil efod a vystavil jej v Orfě. Ale Izrael začal mít s efodem ‚nemravný styk‘ a efod se stal léčkou i pro Gideona a jeho domácnost. A tak přestože Gideonův čin nepochybně vycházel z dobrých pohnutek, efod odvrátil pozornost od pravé svatyně, kterou určil Jehova — od svatostánku. Gideonovo úsilí se minulo cílem a jeho výsledek byl opakem toho, co měl Gideon v úmyslu. (Sd 8:22–27; viz heslo EFOD [I].)

Umírá jako schválený svědek. Vysvobození, které Jehova vykonal prostřednictvím Gideona, bylo tak úplné, že země nebyla vyrušována celých čtyřicet let, kdy Gideon soudil Izrael. Gideon měl mnoho manželek a s nimi měl sedmdesát synů. Když Gideon ve vysokém věku zemřel, Izrael znovu propadl uctívání Baala. Navíc Abimelek, syn Gideona a jeho konkubíny, šekemské ženy, zabil ostatní Gideonovy syny. Jen nejmladší Jotam unikl. (Sd 8:28–9:5; viz hesla ABIMELEK č. 4; OFRA č. 3.)

To, že Gideon měl víru i za nepříznivých okolností, ho oprávnilo k tomu, aby byl uveden jako jeden z ‚velkého oblaku svědků‘. (Heb 11:32; 12:1) Kromě toho byl příkladný svou skromností, která byla doprovázena opatrností. Gideonova opatrnost byla podle všeho zdravá. Nemá se usuzovat, že pramenila z nedostatku víry, protože Gideon za ni nikdy nebyl pokárán. Navíc, jak naznačuje Žalm 83, porážka Midianitů v době Gideonově poskytuje prorocký příklad nadcházejícího zničení všech Jehovových protivníků. Tím Jehova vyvýší své jméno a ospravedlní svou svrchovanost. (Srovnej Iz 9:4; 10:26.)