PABĚRKOVÁNÍ

Sbírání toho, co po sklizni nějaké plodiny úmyslně nebo neúmyslně zanechali ti, kdo na sklizni pracovali. Boží zákon Izraelitům výslovně přikazoval, aby okraje svých polí nesklízeli úplně, aby neprohledávali větve po sklizni úrody z olivovníku, kdy byly olivy ze stromu otloukány, ani aby nesbírali zbytky ze svých vinic. I když byl snop na poli zanechán z nepozornosti, nesměl se později odnést. Paběrkování bylo právo, které Bůh dal chudým lidem v zemi — ztrápenému, cizímu usedlíkovi, chlapci bez otce a vdově. (3Mo 19:9, 10; 5Mo 24:19–21)

Vynikající příklad uplatnění tohoto láskyplného opatření Božího zákona nám poskytuje zpráva o Rut. I když Rut měla právo paběrkovat, přesto požádala muže, který dohlížel na žence, aby jí to dovolil, a to možná bylo běžným zvykem těch, kdo paběrkovali. S Rut se zacházelo laskavě, a Boaz dal dokonce svým žencům pokyny, aby vytáhli nějaké klasy ze snopů a nechali je za sebou, aby mohla paběrkovat. Tím sice měla Rut paběrkování usnadněno, přesto se však musela hodně snažit. Od rána až do večera stále pilně paběrkovala za Boazovými ženci a posadila se v domě jen na malou chvíli, aby něco pojedla. (Rut 2:5–7, 14–17)

Je zřejmé, že toto vynikající opatření pro chudé lidi v Izraeli povzbuzovalo ke štědrosti, nesobeckosti a spoléhání na Jehovovo požehnání, a přesto nijak nepodporovalo lenost. To vrhá světlo na Davidův výrok: „Neviděl [jsem] nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Ža 37:25) Pokud chudí lidé využívali toto opatření vyplývající pro ně ze Zákona a usilovně pracovali, tak i když byli chudí, nemuseli hladovět a ani jejich děti nemusely žebrat o chléb.

Obrazné použití. Když Efrajimovci obvinili Gideona, že je na začátku bitvy proti Midianovi nezavolal, aby šli bojovat, Gideon řekl: „Není Efrajimovo paběrkování lepší než Abi-ezerovo [domu, z něhož pocházel Gideon] vinobraní?“ Své znázornění vysvětlil připomínkou, že zajmutím midianských knížat Oreba a Zeeba udělal Efrajim (i když až po počáteční bitvě) mnohem víc, než udělal on sám. (Sd 8:1–3; 6:11) Také o pobíjení bojovníků, kteří zůstali naživu po skončení hlavní části bitvy, se Písmo zmiňuje ve smyslu „paběrkování“. (Sd 20:44, 45) Ti, kdo zbudou po vykonání Jehovova rozsudku, jsou přirovnáni k „paběrkování, když vinobraní dospělo ke konci“, a Micheáš popisuje ostatek Božího dědictví uprostřed mravně zkaženého lidu jako „paběrkování při vinobraní“. (Iz 24:13; Mi 7:1–8, 18; srovnej Jer 6:9; 49:9, 10.)