JONATAN
[Jehova dal].
Český překlad hebrejského jména Jó·na·thanʹ a jeho delší formy Jehó·na·thanʹ. (Viz heslo JEHONATAN.)
1. Levita, který sloužil jako kněz ve spojitosti s falešným uctíváním v domě Micheáše z kmene Efrajim a později v kmenu Danovců. Zpráva v 17. a 18. kapitole Soudců se několikrát zmiňuje o mladém Levitovi, který je v Soudcích 18:30 nazýván „Jonatan, syn Mojžíšova syna Geršoma“. Dříve o něm bylo napsáno, že je „z Judovy rodiny“, což se možná prostě vztahuje na to, že bydlel v Betlémě na území Judy. (Sd 17:7)
Potulný Jonatan nakonec přišel do Micheášova domu v hornatém kraji Efrajima. Micheáš postavil ve svém domě vyřezávanou sochu. Jonatan souhlasil, že bude té domácnosti sloužit jako kněz, i když nebyl z Áronovy rodiny, a socha byla používána k uctívání. Později se s Jonatanem setkalo pět Danovců, kteří hledali místo, kde by se mohla část jejich kmene trvale usadit. Požádali Jonatana, aby se zeptal Boha, zda jejich cesta bude úspěšná, a on jim dal jménem Jehovy kladnou odpověď.
Když hlavní skupina 600 Danovců se svými rodinami a dobytkem procházela kolem Micheášova domu, vzali si odtud předměty určené k uctívání i vyřezávanou sochu. Přemluvili také sobeckého Jonatana, aby se přidal k nim, stal se jejich knězem a už nebyl knězem jen pro jednu rodinu. (Sd 17:7–18:21) Jonatan „a jeho synové se stali kněžími pro kmen Danovců až do dne, kdy byla země vzata do vyhnanství“. (Sd 18:30) Někteří komentátoři tento text uplatňují na dobytí této oblasti — například Tiglat-pileserem III. — nebo všech severních kmenů v roce 740 př. n. l. (2Kr 15:29; 17:6) Protože však knihu Soudci nepochybně napsal Samuel, platí tento text určitě na dřívější období. V Soudcích 18:31 je zmínka o tom, že Danovci měli vyřezávanou sochu „stále pro sebe postavenou po všechny dny, kdy byl dům pravého Boha v Šilu“. To ukazuje, na jaké časové období se předchozí verš vztahuje, a podporuje názor, že členové Jonatanovy rodiny sloužili jako kněží do té doby, než se Filištíni zmocnili Truhly. Badatelé tvrdí, že 30. verš by se měl číst ‚až do dne, kdy byla truhla vzata do vyhnanství‘. (1Sa 4:11, 22) Tento úsudek o tom, jak dlouho trvala kněžská služba Jonatanovy rodiny, však může být správný i beze změny znění 30. verše, protože tento verš se dá brát také tak, že země byla v určitém smyslu odvedena do vyhnanství, když byla Truhla ukořistěna.
2. Nejstarší a nejmilejší syn krále Saula, Benjamínovce, a zřejmě Achimaacovy dcery Achinoam. (1Sa 14:49, 50) Jonatan je především znám svým nesobeckým přátelstvím k Davidovi a tím, že Davida podporoval jako krále, kterého ustanovil Jehova.
O Jonatanovi je první zmínka z počátečních let Saulovy vlády jako o statečném veliteli tisíce válečníků. (1Sa 13:2) Tehdy mu pravděpodobně bylo nejméně 20 let, a tak když asi v roce 1078 př. n. l. zemřel, bylo mu už téměř 60 let. (4Mo 1:3) Davidovi bylo v době Jonatanovy smrti 30 let. (1Sa 31:2; 2Sa 5:4) Takže v době, kdy se David přátelil s Jonatanem, byl Jonatan zjevně asi o 30 let starší než jeho přítel. Když se Saul stal králem, byl už Jonatan dospělý muž a to by možná pomohlo objasnit jeho povahu a názory. Během let jeho dospívání na něj měl otec možná dobrý vliv, protože Saul až do doby, kdy byl vybrán za krále, projevoval skromnost, poslušnost a úctu k Jehovovi i k jeho uspořádání. (1Sa 9:7, 21, 26; 10:21, 22)
V první zmínce o Jonatanovi je řečeno, že odvážně a úspěšně vedl tisíc špatně ozbrojených mužů proti filištínské posádce v Gebě. Nepřítel se shromáždil k odvetě v Mikmaši. Jonatan a jeho zbrojnoš tajně opustili Saula a jeho muže a přiblížili se k přední hlídce nepřítele. Již tímto činem Jonatan projevil udatnost a schopnost vzbuzovat důvěru v jiných lidech, a přesto dal najevo, že uznává Jehovovo vedení, protože se ve svých postupech opíral o znamení od Boha. Ti dva odvážní bojovníci srazili asi 20 Filištínů, a to vedlo k rozsáhlé bitvě a k vítězství Izraele. (1Sa 13:3–14:23) Jak boj pokračoval, Saul ukvapeně pod přísahou svolal kletbu na každého, kdo před ukončením bitvy něco sní. Jonatan to nevěděl a snědl trochu divokého medu. Když kvůli tomu stál později před Saulem, Jonatan neváhal za to podstoupit smrt. Lidé však poznali, že Bůh byl ten den s ním, a tak za něj zaplatili výkupné. (1Sa 14:24–45)
Tyto hrdinské činy jasně dokazují, že Jonatan byl odvážný, schopný a mužný válečník. On i Saul jsou právem popisováni jako „rychlejší než orli“ a „silnější než lvi“. (2Sa 1:23) Jonatan byl zručný lukostřelec. (2Sa 1:22; 1Sa 20:20) Možná hlavně jeho mužné vlastnosti mu získávaly Saulovu oblibu. Je zřejmé, že si Jonatan a Saul byli velmi blízcí. (1Sa 20:2) To však nezastínilo Jonatanovu horlivost pro Boha a věrnou oddanost příteli Davidovi.
David byl na královský dvůr uveden, aby Saulovi hrál na hudební nástroje, protože od krále se vzdálil Jehovův duch a místo něho na něm spočinul špatný duch — a Jonatan si toho možná povšiml. Přestože byl David mladý, byl to „statečný, silný muž a válečník“, Saul ‚si ho velmi zamiloval‘ a David ‚se stal jeho zbrojnošem‘. (1Sa 16:14–23)
Jonatanovo neobyčejné přátelství s Davidem začalo krátce potom, co David zabil Goliata. Tento nebojácný čin na obranu Jehovova lidu na Jonatana určitě mimořádně zapůsobil. Když vyslechl Davidovu zprávu o tom činu, „Jonatanova duše, ta se spoutala s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši“. (1Sa 18:1) Tito dva odvážní válečníci a zasvěcení Boží služebníci „přistoupili k tomu, aby uzavřeli smlouvu“ o přátelství. Jonatan viděl, že David má Božího ducha. (1Sa 18:3) Nežárlil na něho a nepovažoval ho za soka jako Saul. Naopak projevoval úctu k Božímu způsobu řešení záležitostí, a tím byl pro svého mladšího přítele znamenitým příkladem. Nezabil Davida, když si to Saul přál, ale naopak ho varoval a pokoušel se zakročit v jeho prospěch. Když David musel uprchnout, Jonatan se s ním setkal a uzavřeli spolu smlouvu v tom smyslu, že David bude Jonatana i jeho domácnost chránit. (1Sa 19:1–20:17)
Jonatan se před Saulem znovu zmínil o Davidovi a skoro ho to stálo život, protože Saul v záchvatu vzteku vrhl po svém vlastním synovi kopí. Podle dohody se Jonatan a David sešli na poli, kam králův syn šel pod záminkou, že bude střílet z luku. (1Sa 20:24–40) Tito dva přátelé znovu projevili svůj vřelý vztah a „začali se líbat a plakat pro sebe navzájem“, jak to dělávali i jiní muži a jak to dělají v některých zemích ještě dnes. (1Sa 20:41; 1Mo 29:13; 45:15; Sk 20:37) Později se Jonatanovi naposledy podařilo setkat se s Davidem u Choreše a posílit „jeho ruku vzhledem k Bohu“; tam obnovili svou smlouvu. (1Sa 23:16–18)
V Bibli nejsou žádné údaje o tom, že se Jonatan účastnil výprav, které jeho otec podnikal proti Davidovi. Bojoval však až do smrti proti Božím nepřátelům, Filištínům, protože zahynul tentýž den jako jeho dva bratři a otec. Jejich mrtvoly Filištíni pověsili na zdi v Bet-šanu. Stateční muži z Jabeš-gileadu však mrtvá těla odstranili a pohřbili je v Jabeši. Saulovy a Jonatanovy kosti dal David později přenést do Cely. (1Sa 31:1–13; 2Sa 21:12–14; 1Pa 10:1–12) David hlasitě oplakával smrt svého blízkého přítele Jonatana, a dokonce nad Saulem a Jonatanem zpíval žalozpěv nazvaný „Luk“. (2Sa 1:17–27) Mimořádnou laskavost král David projevil Jonatanovu chromému synovi Mefibošetovi, kterému v době, kdy jeho otec zahynul, bylo pět let. Mefibošet měl později trvalé místo u králova stolu. (2Sa 4:4; 9:10–13) Jonatanův rod pokračoval po mnoho generací. (1Pa 8:33–40)
3. Syn velekněze Abjatara; jeden z Davidových kurýrů za Absalomovy vzpoury, když David utekl z Jeruzaléma; Jonatan se však později zřejmě postavil na stranu vzpurného Adonijáše. Jonatanův otec Abjatar, z něhož se později stal velekněz, putoval s Davidem, když se tento budoucí král stal kvůli Saulovi psancem. V době, kdy Absalom uchvátil trůn, David poslal Abjatara a Cadoka zpátky do hlavního města, aby mu odtamtud dodávali informace. Tehdy je o Jonatanovi, synovi kněze Abjatara, poprvé zmínka v biblické zprávě. Jonatan a Cadokův syn Achimaac měli Davidovi nosit důležité zprávy od svých otců a od Chušaie. (2Sa 15:27–29, 36) Tito dva kurýři nemohli vstoupit do města, protože by byli poznáni, a tak čekali blízko města u pramene neboli studny nazvané En-rogel. Když se Chušaiovi zdálo, že Absalom přijme jeho radu, poslal vzkaz po dvou čekajících poslech, Jonatanovi a Achimaacovi. Ti spěchali se vzkazem ke králi. Byli objeveni, pronásledováni a již téměř dopadeni. S pomocí jedné ženy se však ukryli ve studni, počkali, dokud nebezpečí nepominulo, a pak šli k Davidovi a předali mu radu, aby překročil Jordán. (2Sa 17:15–22)
V posledních dnech Davidova života jeho syn Adonijáš zosnoval spiknutí, aby se stal králem místo Šalomouna, a Abjatar se k němu přidal. Jonatan zjevně přešel k Adonijášovi, snad proto, že byl ovlivněn příkladem svého otce. Právě Jonatan přinesl hodujícímu uchvatiteli trůnu zneklidňující zprávu, že David udělal králem Šalomouna a tak spiknutí překazil. O Jonatanovi Bible už nic jiného neříká. Možná byl společně se svým otcem vypovězen, ale ať se stalo cokoli, úřad velekněze v jeho rodině dále nezůstal. (1Kr 1:41–43; 2:26, 27)
4. Synovec krále Davida; srazil obra, který popichoval Izrael u Gatu. (2Sa 21:20, 21; 1Pa 20:6, 7) Tento Jonatan je uveden jako syn Šimey neboli Šimeie, bratra krále Davida. Ve 2. Samuelově 13:3 je jako syn Davidova bratra Šimeaha jmenován Jehonadab, a proto se někteří komentátoři domnívají, že je jím míněn tentýž člověk. (Viz heslo JEHONADAB č. 1.)
5. Jeden ze silných mužů z Davidových vojenských sil. Byl to syn Hararity Šageea. (2Sa 23:8, 32; 1Pa 11:26, 34)
6. Uzzijášův syn, který měl na starosti poklady krále Davida „na poli, ve městech a ve vesnicích a ve věžích“ — šlo tedy o jiné než o královské poklady v Jeruzalémě. (1Pa 27:25) Jonatan je uveden za královským pokladníkem Azmavetem a před těmi, kteří byli pověřeni dohledem nad určitou činností, například prací na vinicích nebo v olivových hájích. (1Pa 27:25–28)
7. Muž s porozuměním, tajemník a rádce krále Davida. (1Pa 27:32) V masoretském textu je Jonatanův vztah k Davidovi vyjádřen hebrejským slovem dódh, které obvykle znamená „strýc“. V Písmu jsou dvě místa, kde se mluví o Davidovu synovci Jonatanovi, a vzhledem k tomu je toto slovo zde pravděpodobně použito v širším významu jako „příbuzný“, totiž „bratrův syn“ nebo „synovec“. (Ro; AS, ppč; NS) Měl by tedy být totožný s č. 4.
8. Jeden z vojenských velitelů, kteří byli v poli, když v roce 607 př. n. l. Nebukadnecar dobyl Jeruzalém; syn Kareachův, bratr Jochananův. Potom, co Gedaljáš byl pověřen správou nad lidmi, kteří zůstali v zemi, Jonatan a ostatní vojenští velitelé z bitevního pole šli za ním a on je znovu ujistil, že jsou v bezpečí. (Jer 40:7–10) Jonatan byl nepochybně mezi těmi, kdo Gedaljáše varovali, aby nepřehlížel nebezpečí úkladné vraždy. (Jer 40:13–16)
9. Jeden ze dvou Jadových synů, potomek Jerachmeela, syna Judova vnuka Checrona. Jeho bratr Jeter zemřel bez synů, ale Jonatan měl dva syny, Peletha a Zazu. (1Pa 2:3, 25, 26, 28, 32, 33)
10. Izraelita z rodiny Adina; jeho syn Ebed se v roce 468 př. n. l. vrátil s Ezrou z Babylóna do Jeruzaléma. (Ezr 8:1, 6)
11. Asahelův syn, který se možná stavěl proti Ezrovu návrhu, aby Židé vyhnali své cizozemské manželky. Existuje však domněnka, že tento odpor nevyvstal proti Ezrovu návrhu, ale proti zvolenému postupu, jak tento návrh uskutečnit. (Ezr 10:15, Rbi8, ppč)
12. Jojadův syn a vnuk velekněze Eljašiba. (Ne 12:10, 11) Předpokládá se, že 11. verš by měl znít „Jochanan“, a ne „Jonatan“, protože Nehemjáš 12:22, 23 uvádí Jochanana jako „Eljašibova syna“ a „syn“ může znamenat „vnuk“. (Viz heslo JOCHANAN č. 7.)
13. Kněz, který za dnů velekněze Jojakima byl hlavou otcovského domu Mallukiho. (Ne 12:12, 14)
14. Syn Šemajáše z Asafovy rodiny, otec Zecharjáše, který byl kněžským trubačem v průvodu, který kráčel po obnovené jeruzalémské zdi. (Ne 12:31, 35, 36)