GIBEA
[pahorek].
1. Potomek Kaleba z kmene Juda (1Pa 2:42, 49); nebo možná město Gibea (Joz 15:57), které „zplodil“ neboli založil jeden z Kalebových potomků, Ševa. (Viz č. 2.)
2. Město v hornatém kraji Judy. (Joz 15:1, 48, 57) Někteří učenci jej spojují s dnešní lokalitou El Džabʽa, asi 12 km na ZJZ od Betléma. Jiní se však domnívají, že starověká Gibea ležela někde v kraji na JV od Hebronu, protože je uvedena mezi dalšími městy, která leží v této oblasti. (Joz 15:55–57) Toto město (nebo č. 3) možná bylo domovem Maaky (Mikaji), matky judského krále Abijama (Abijáše). (2Pa 13:1, 2; 1Kr 15:1, 2)
3. Město na území kmene Benjamín (Joz 18:28), také nazývané ‚Benjamínova Gibea‘ (1Sa 13:2), ‚Gibea synů Benjamína‘ (2Sa 23:29) a ‚Gibea Saula‘ (2Sa 21:6). Podle všeho ležela poblíž hlavní silnice mezi Jebusem (Jeruzalémem) a Ramou. (Sd 19:11–15) Díky tomu, že Gibea ležela na jednom z vrcholků palestinského centrálního horského hřbetu, dobře sloužila jako strážní místo v době války. (1Sa 14:16) Učenci toto město obvykle ztotožňují s Tell el-Fulem (Givʽat Šaʼulem), asi 5 km na S od Chrámové hory v Jeruzalémě.
Hebrejský pravopis slova Geba (mužský rod heb. slova, jež znamená „pahorek“) a Gibea (ženský rod heb. výrazu znamenajícího „pahorek“) je téměř totožný. Mnozí badatelé se domnívají, že vlivem toho došlo v masoretském textu k chybám při opisování, a doporučují, aby se v jistých textech nahradilo slovo „Gibea“ slovem „Geba“ a naopak. Jeden komentář o tom v souvislosti s 1. Samuelovou, kapitolami 13 a 14, uvádí: „Ale komentátoři se velmi liší v tom, kde by se takové nahrazení mělo provést (např. Smith uvádí všude Geba místo Gibea; Kennedy píše Geba místo Gibea v [kapitole 13] ve verši 2, Gibea místo Geba ve verši 3 a Geba místo Gibea v xiv. 2); a není nemožné pochopit postup tažení i bez takových změn.“ (Soncino Books of the Bible, A. Cohen, ed., Londýn, 1951, Samuel, s. 69) Z kontextu veršů v Soudcích 20:10, 33 vyplývá, že je v těchto verších myšlena „Gibea“, a proto se zde mnoho překladatelů odchyluje od znění masoretského textu a místo „Geba“ používají „Gibea“.
V období soudců město Gibea figurovalo v incidentu, který vedl téměř k vyhlazení celého kmene Benjamín. Jeden starý muž pozval efrajimovského Levitu a jeho konkubínu, aby u něho zůstali přes noc. Neužiteční muži z Gibeje brzy obklopili dům a vyžadovali, aby jim byl Levita vydán a mohli s ním mít styk. Když jim Levita vydal svou konkubínu, celou noc ji tak zneužívali, že ráno zemřela. (Je možné, že na tento otřesný hřích naráží Oz 9:9 a 10:9.) Kmen Benjamín tyto provinilé muže kryl, a proto ostatní kmeny vedly proti Benjamínovi válku. Dvakrát utrpěly vážné ztráty, ale nakonec Benjamínovce porazily a Gibeu vypálily. (Sd 19:15–20:48) (Někteří učenci spojují biblický záznam o zničení Gibeje s archeologickými doklady v Tell el-Fulu, že město bylo vypáleno.)
Gibea byla domovem prvního izraelského krále, Saula (1Sa 10:26; 15:34), a zjevně také Ittaie (Itaie), jednoho z Davidových silných mužů (2Sa 23:8, 29; 1Pa 11:26, 31), a Achiezera a Joaše, dvou válečníků, kteří se připojili k Davidovi v Ciklagu. (1Pa 12:1–3) Gibea za vlády Saula zřejmě také sloužila jako první hlavní město izraelského království. V Gibeji žádali o pomoc poslové z Jabeše (Jabeš-gileadu), když čelili ammonitskému obležení, a odtud král Saul ihned povolal Izrael do války, aby to nebezpečí odvrátil. (1Sa 11:1–7) Pozdější Saulovy válečné operace proti Filištínům byly zahájeny z blízkosti Gibeje. (1Sa 13:2–4, 15; 14:2, 16) Ve dvou případech také muži ze Zifu ohlásili v Gibeji Saulovi, kde se skrývá psanec David. (1Sa 23:19; 26:1)
Za vlády Davida bylo v Gibeji (podle Aquily, Symmacha a LXX „v Gibeonu“) usmrceno sedm Saulových synů a vnuků kvůli vině krve, která padla na Saulův dům, protože nechal usmrtit mnoho Gibeoňanů. Saulova ovdovělá konkubína držela stráž nad mrtvými muži, aby ptáci a zvířata nežrali jejich těla. (2Sa 21:1–10)
V osmém století př. n. l. Jehova prostřednictvím proroka Izajáše prorocky mluvil o Gibeji, že prchla před asyrským vojskem, které mířilo na Jeruzalém. (Iz 10:24, 29–32) A prostřednictvím Ozeáše Bůh prorocky líčí situaci tak, jako kdyby severní desetikmenné království již bylo dobyto a nepřítel nyní ohrožoval Gibeu a Ramu na území kmene Benjamín (v jižním judském království). (Oz 5:8–10)