Ehud láme jho utlačovatele

TATO událost, v níž hrála velkou roli odvaha a taktika, se skutečně stala, a to asi před 3 000 lety. Biblická zpráva začíná slovy: „Izraelští synové znovu začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích. Na to Jehova nechal zesílit proti Izraeli moabského krále Eglona, protože činili to, co bylo špatné v Jehovových očích. Dále ještě proti nim shromáždil syny Ammona a Amaleka. Tehdy šli a udeřili Izrael a vzali do vlastnictví město palem. A izraelští synové dále sloužili moabskému králi Eglonovi osmnáct let.“ (Soudci 3:12–14)

Území Moabců leželo na východ od Jordánu a od Mrtvého moře. Moabci však překročili řeku, zabrali území kolem Jericha, „města palem“, a přiměli Izraelity, aby jim sloužili. (5. Mojžíšova 34:3) Téměř po dvě desetiletí moabský král Eglon, „velmi tlustý muž“, vymáhal od Izraele tíživý a pokořující tribut. (Soudci 3:17) Ale to, že takový tribut vyžadoval, poskytlo Izraelitům příležitost se tohoto tyrana zbavit.

Zpráva říká: „Izraelští synové začali volat k Jehovovi o přispění. Jehova tedy pro ně vzbudil zachránce, Ehuda, syna Benjamínovce Gery, leváka. Časem izraelští synové po něm poslali tribut moabskému králi Eglonovi.“ (Soudci 3:15) Jehova se jistě postaral o to, aby k odevzdání tributu byl vybrán právě Ehud. Není uvedeno, zda Ehud vykonával tuto povinnost někdy předtím. Ale z toho, jak pečlivě se na setkání s Eglonem připravil a jakou taktiku použil, se dá usuzovat, že Eglonův palác do jisté míry znal a že věděl, co tam může očekávat. Při tom všem hrála významnou roli skutečnost, že Ehud byl levák.

Člověk s tělesnou vadou, anebo válečník?

Výraz „levák“ v hebrejštině doslova znamená ten, kdo má ‚zavřenou, chromou nebo spoutanou pravou ruku‘. Znamená to snad, že Ehud měl nějakou tělesnou vadu, například že měl pravou ruku zdeformovanou? Povšimněme si toho, co Bible říká o ‚sedmi stech vybraných mužů‘ z kmene Benjamín, kteří byli leváci. „Každý z nich střílel kameny z praku navlas přesně a nemíjel se,“ uvádí se v knize Soudci 20:16. Velmi pravděpodobně byli vybráni proto, že byli obratní v bitvě. Podle některých znalců Bible výraz „levák“ označuje člověka, ‚který užívá obou rukou jako pravice‘, to znamená člověka, který je schopný používat obě ruce stejně. (Soudci 3:15, Bible česká v překladu dr. Hejčla)

Kmen Benjamín byl svými leváky proslulý. V 1. Paralipomenon 12:1, 2 čteme o tom, že někteří příslušníci tohoto kmene byli „silnými muži, pomocníky ve válčení, [byli] ozbrojeni lukem, používali pravici a používali levici s kameny nebo šípy v luku“. Podle jedné odborné publikace bylo této schopnosti dosahováno tím, „že se malým dětem svazovala pravice — takže měly pravou ruku spoutanou — a učily se mít zručnou levou ruku“. Nepřátelé Izraelitů byli obvykle vycvičeni tak, aby se mohli střetávat s bojovníky, kteří používají pravou ruku. Jestliže se tedy nepřátelé neočekávaně setkali s vojákem, který používal levou ruku, jejich výcvik se prokázal do značné míry zbytečný.

„Tajné slovo“ pro krále

První věcí, kterou Ehud udělal, bylo to, že si připravil meč — dvojsečný meč, který byl natolik krátký, aby bylo možné jej ukrýt pod oděv. Očekával možná, že bude podroben prohlídce. Meč se obvykle nosil po levé straně, aby jej praváci mohli snadno vytáhnout. Ehud si jako levák schoval zbraň „pod oděv k pravému stehnu“, kde by královi strážci pravděpodobně nehledali. Bez překážek tudíž „přistoupil k tomu, aby moabskému králi Eglonovi předložil tribut“. (Soudci 3:16, 17)

O tom, co se dělo bezprostředně po Ehudově příchodu na Eglonův dvůr, nevíme nic podrobného. Bible pouze říká: „Stalo se, že když [Ehud] ukončil předkládání tributu, ihned poslal lidi, nosiče tributu, pryč.“ (Soudci 3:18) Ehud předložil tribut, doprovodil nosiče do bezpečné vzdálenosti od Eglonova sídla, poslal je pryč a pak se vrátil. Proč? Byli s ním ti muži proto, aby ho chránili, nebo jejich přítomnost vyžadovaly společenské předpisy? Či to snad byli jen nosiči tributu? A proč Ehud vykonal svůj plán teprve tehdy, když odešli? Chtěl snad, aby byli v bezpečí? Ať byly důvody jakékoli, Ehud se odvážně vrátil sám.

„[Ehud] se vrátil od lomů, které byly u Gilgalu, a přistoupil k tomu, aby řekl: ‚Mám pro tebe tajné slovo, králi.‘“ Jak se mu podařilo znovu se dostat do Eglonovy blízkosti, to nám Písmo nevysvětluje. Nemělo to u strážců vyvolat podezření? Mysleli si, že jeden Izraelita nemůže jejich pána nijak ohrozit? Když Ehud přišel sám, vyvolalo to snad dojem, že své krajany zrazuje? V každém případě Ehud usiloval o soukromou audienci u krále, a ta mu byla udělena. (Soudci 3:19)

Inspirovaná zpráva pokračuje: „Ehud k [Eglonovi] přišel, když seděl ve své chladné nástřešní místnosti, kterou měl pro sebe. A Ehud přikročil k tomu, aby řekl: ‚Mám pro tebe Boží slovo.‘“ Ehud tím nemyslel, že má ústní poselství od Boha. Měl v úmyslu použít svůj meč. Král možná očekával, že uslyší nějaké poselství od svého boha Kemoše, a proto „vstal ze svého trůnu“. Rychlostí blesku Ehud vytasil zbraň a vbodl ji Eglonovi do břicha. Mezi čepelí meče a jeho jílcem zřejmě nebyla záštita. Proto „za čepelí vnikal také jílec, takže se tuk za čepelí zavřel . . . a začaly vycházet výkaly“ — buď ranou, anebo bezděčným vyměšováním z Eglonových střev. (Soudci 3:20–22)

Hladký únik

Ehud neztrácel čas tím, že by se svůj meč pokoušel získat zpátky. „Přistoupil k tomu, aby vyšel větracím otvorem, ale zavřel za sebou dveře nástřešní místnosti a zamkl je. A sám vyšel. A [Eglonovi] služebníci přišli a podívali se a dveře nástřešní místnosti byly zamčené. Řekli tedy: ‚Vykonává právě potřebu v chladném vnitřním pokoji.‘“ (Soudci 3:23, 24)

Co byl tento ‚větrací otvor‘, jímž Ehud odešel? „Přesný význam [tohoto hebrejského slova] není jasný,“ říká jedna odborná publikace, ale „nabízí se možnost, že to bylo ‚sloupořadí‘ [nebo] ‚vstupní místnost‘“. Zamkl Ehud dveře zevnitř a odešel pak nějakou jinou cestou? Nebo zamkl dveře z vnější strany klíčem, který by si vzal od mrtvého krále? Prošel potom nenuceně kolem strážců, jako kdyby se nic nestalo? Písmo o tom nemluví. Ale ať si Ehud počínal jakkoli, když Eglonovi sluhové našli dveře zamčené, zpočátku neměli žádné podezření. Jednoduše si mysleli, že král „vykonává právě potřebu“.

Královi služebníci otáleli a Ehud mezitím unikl. Potom povolal své krajany a řekl: „Následujte mě, protože Jehova vám dal do ruky vaše nepřátele, Moabce.“ Ehudovi muži obsadili strategické jordánské brody a Moabcům, kteří neměli žádného vůdce, tím odřízli cestu k útěku do jejich domoviny. A tak „tehdy [Izraelité] srazili Moaba, asi deset tisíc mužů, každého statného a každého statečného muže; a ani jediný neunikl. A toho dne byl Moab podroben Izraelově ruce; a země nebyla dále vyrušována osmdesát let.“ (Soudci 3:25–30)

Poučení pro nás

Události z doby Ehuda jsou pro nás poučením, že děláme-li to, co je špatné v Jehovových očích, bude to mít katastrofální následky. Jehova naproti tomu pomáhá těm, kdo se k němu kajícně obracejí.

Ehud vykonal svůj plán úspěšně ne proto, že by byl tak chytrý, nebo proto, že by jeho nepřítel byl v nějakém směru neschopný. Splnění Božích záměrů nezávisí na lidských činitelích. Hlavním důvodem Ehudova úspěchu bylo to, že ho Bůh podporoval, protože Ehud jednal v souladu s jeho záměrem. Bůh si totiž přál osvobodit svůj lid, a jeho vůli nemohl nikdo zmařit. Ehuda povolal Bůh, a když „Jehova [svému lidu] přece vzbudil soudce, Jehova se prokázal být s tím soudcem“. (Soudci 2:18; 3:15)