Záchrana patří Jehovovi
„Pravý Bůh je pro nás Bohem záchranných skutků.“ (ŽALM 68:20)
1, 2. (a) Proč můžeme říci, že Jehova je Zdroj záchrany? (b) Jak byste vysvětlili Přísloví 21:31?
JEHOVA je Zachránce lidí, kteří ho milují. (Izajáš 43:11) To z vlastní zkušenosti věděl proslulý izraelský král David, a proto ze srdce zpíval: „Záchrana patří Jehovovi.“ (Žalm 3:8) Stejná slova použil prorok Jonáš, když se vroucně modlil v břiše velké ryby. (Jonáš 2:9)
2 To, že Jehova je Zdroj záchrany, věděl i Davidův syn Šalomoun. Řekl totiž: „Kůň, ten je připravován pro den bitvy, ale záchrana patří Jehovovi.“ (Přísloví 21:31) Ve starověku bylo na Středním východě běžné, že voli tahali pluh, osli nosili náklad, na mulech se jezdilo a koně se používali ve válkách. Než však Izraelité vešli do Zaslíbené země, Bůh přikázal, že by si jejich budoucí král „neměl zvětšovat počet koní“. (5. Mojžíšova 17:16) Izraelité tedy válečné koně nepotřebovali, protože záchranu svého lidu měl zajistit Jehova.
3. Které otázky si zaslouží, abychom o nich uvažovali?
3 Svrchovaný Pán Jehova je „Bohem záchranných skutků“. (Žalm 68:20) Tato myšlenka je opravdu velmi povzbudivá. Jaké ‚záchranné skutky‘ však Jehova vykonal? A koho vlastně zachránil?
Jehova zachraňuje ty, kdo jsou přímí
4. Jak víme, že Jehova zachraňuje zbožné lidi?
4 Všichni lidé, kteří žijí bezúhonně a zasvětili svůj život Bohu jako jeho služebníci, mohou načerpat útěchu ze slov apoštola Petra: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ Na podporu této myšlenky Petr uvedl, že Bůh „se nezdržel potrestání starodávného světa, ale Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí“. (2. Petra 2:5, 9)
5. Za jakých podmínek sloužil Noe jako ‚kazatel spravedlnosti‘?
5 Představte si, že žijete v takových podmínkách, jaké byly v Noemově době. Na zemi jsou zhmotnělí démoni. Potomci těchto neposlušných andělů jednají s lidmi surově, a země je „naplněna násilím“. (1. Mojžíšova 6:1–12) Noe se však nenechá ničím donutit k tomu, že by se vzdal své služby Jehovovi. Naopak, je ‚kazatelem spravedlnosti‘. Společně se členy své rodiny staví archu a nikdo z nich ani na chvilku nepochybuje o tom, že ničemnost bude odstraněna ještě za jejich života. Noemova víra odsuzuje tehdejší svět. (Hebrejcům 11:7) Situace v Noemově době se podobá tomu, co se děje dnes, a to ukazuje, že žijeme v posledních dnech tohoto ničemného systému věcí. (Matouš 24:37–39; 2. Timoteovi 3:1–5) Prokážete i vy, že jste věrnými kazateli spravedlnosti podobně jako Noe, a budete sloužit Bohu společně s jeho lidem, zatímco čekáte záchranu od Jehovy?
6. Jak slova ve 2. Petra 2:7, 8 dokazují, že Jehova zachraňuje přímé?
6 Petr poskytuje další doklad toho, že Jehova zachraňuje přímé. Apoštol říká: „[Bůh] osvobodil spravedlivého Lota, který byl značně stísněn tím, že si lidé vzdorující zákonu libovali v nevázaném chování — neboť ten spravedlivý tím, co viděl a slyšel, když bydlel mezi nimi, den co den trýznil svou spravedlivou duši kvůli jejich nezákonným skutkům.“ (2. Petra 2:7, 8; 1. Mojžíšova 19:1–29) V těchto posledních dnech je sexuální nemravnost běžnou součástí života milionů lidí. Jste podobně jako Lot ‚značně stísněni‘ tím, že si dnes tolik lidí ‚libuje v nevázaném chování‘? Pokud ano a pokud konáte spravedlnost, můžete být mezi těmi lidmi, které Jehova zachrání, až zničí tento ničemný systém.
Jehova svůj lid zachraňuje z rukou utlačovatelů
7. Jak Jehovův způsob jednání s Izraelity v Egyptě dokazuje, že Jehova osvobozuje svůj lid z útlaku?
7 Dokud bude existovat tento starý systém, budou Jehovovi služebníci zažívat pronásledování a útlak od nepřátel. Mohou však důvěřovat tomu, že je Jehova osvobodí, protože i v minulosti osvobozoval svůj utlačovaný lid. Představte si, že jste jedním z Izraelitů, kteří v Mojžíšově době zažívali útlak ze strany Egypťanů. (2. Mojžíšova 1:1–14; 6:8) Bůh sesílá na Egypt jednu ránu za druhou. (2. Mojžíšova 8:5–10:29) Když si smrtonosná desátá rána vyžádá životy egyptských prvorozených, dovoluje faraón Izraelitům odejít. Přesto později zmobilizuje své vojenské síly a žene se za Izraelity. Brzy však je i se svými muži zničen v Rudém moři. (2. Mojžíšova 14:23–28) Společně s Mojžíšem a s celým Izraelem zpíváte tuto píseň: „Jehova je mužný válečník. Jehova je jeho jméno. Faraónovy dvoukolé vozy a jeho vojenské síly uvrhl do moře, a jeho vybraní válečníci byli potopeni v Rudém moři. Vzdouvající se vody je začaly přikrývat; šli dolů do hlubin jako kámen.“ (2. Mojžíšova 15:3–5) Podobná pohroma čeká všechny ty, kdo utlačují Boží lid v těchto posledních dnech.
8, 9. Uveďte příklad z knihy Soudci, který dokazuje, že Jehova svůj lid zachraňuje z rukou utlačovatelů.
8 Když Izraelité vešli do Zaslíbené země, po mnoho let vykonávali mezi nimi právo soudci. Izraelité někdy zakoušeli útlak od cizích utlačovatelů, ale Bůh používal věrné soudce, aby svůj lid osvobodil. I my můžeme ‚sténat kvůli svým utlačovatelům a těm, kdo nám činí ústrk‘, ale i nás Jehova zachrání jako své věrné služebníky. (Soudci 2:16–18; 3:9, 15) O tom a také o ještě větší záchraně, kterou Bůh poskytne prostřednictvím svého ustanoveného Soudce, Ježíše Krista, nás ujišťuje biblická kniha Soudci.
9 Vraťme se nyní zpět do doby soudce Baraka. Falešným uctíváním vyvolali Izraelité Boží nelibost, a proto 20 let zažívají krutou nadvládu kananejského krále Jabina. Velitelem obrovského kananejského vojska je Sisera. Izraelitů jsou asi čtyři miliony, ale přesto ‚není vidět štít ani kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli‘. (Soudci 5:6–8) Izraelité kajícně volají k Jehovovi. Na příkaz, který Bůh dává prostřednictvím prorokyně Debory, Barak shromažďuje na hoře Tabor 10 000 mužů. Údolím pod vysokým Taborem Jehova vede nepřítele. Siserovy legie a 900 válečných dvoukolých vozů postupují se hřmotem přes pláň a suchým korytem Kišonu. Ten se však naplní množstvím valící se vody, kterou přináší prudký liják. Bouře kryje Baraka a jeho muže při sestupu z hory Tabor. Jsou svědky pohromy způsobené tím, že Jehova dává průchod svému rozlícení. Barakovi muži střílejí na zděšené prchající Kananejce, z nichž nikdo neunikne. To je opravdu vážná výstraha pro naše utlačovatele, kteří se opovažují bojovat proti Bohu! (Soudci 4:3–16; 5:19–22)
10. Proč si můžeme být jisti, že Bůh své novodobé služebníky zachrání z rukou všech jejich utlačovatelů?
10 Tak jako Jehova zachraňoval bohabojný Izrael v dobách nebezpečí, zachrání z ruky všech utlačujících nepřátel i své novodobé služebníky. (Izajáš 43:3; Jeremjáš 14:8) „Z dlaně všech jeho nepřátel“ osvobodil Bůh Davida. (2. Samuelova 22:1–3) I když jsme tedy jakožto Jehovovi ctitelé utlačováni nebo pronásledováni, buďme odvážní, protože Boží mesiášské Království nás od útlaku osvobodí. Ano, „duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši.“ (Žalm 72:13, 14) Toto vyplacení je skutečně blízko!
Bůh zachraňuje ty, kdo mu důvěřují
11. Jaký příklad ve spoléhání na Jehovu dal mladý David?
11 Chceme-li zažít záchranu od Jehovy, musíme být odvážní a důvěřovat mu. David ukázal, že je odvážný a že spoléhá na Boha, když vyšel, aby se utkal s obrem Goliatem. Představte si tohoto obrovitého Filištína, jak stojí před mladým Davidem, který volá: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky a jistě tě srazím a odejmu ti hlavu; a mrtvoly filištínského tábora jistě dám tohoto dne nebeskému ptactvu a divokým zemským zvířatům; a lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem, ani kopím, protože bitva patří Jehovovi.“ Goliat je brzy mrtev a Filištíni jsou poraženi na hlavu. Je zcela zřejmé, že Jehova zachránil svůj lid. (1. Samuelova 17:45–54)
12. Proč může být užitečné pamatovat na Davidova silného muže Eleazara?
12 Když stojíme tváří v tvář pronásledovatelům, možná potřebujeme ‚sebrat odvahu‘ a více důvěřovat Bohu. (Izajáš 46:8–13; Přísloví 3:5, 6) Všimněte si, co se stalo na místě zvaném Pas-dammim. Izrael ustupuje před filištínskými vojsky, ale Eleazara, jednoho ze tří Davidových vynikajících silných mužů strach neochromuje. Zaujme své postavení na poli s ječmenem, a jednou rukou sráží Filištíny mečem. Tak Jehova ‚zachraňuje Izrael velkou záchranou‘. (1. Paralipomenon 11:12–14; 2. Samuelova 23:9, 10) Od nás se neočekává, že jednou rukou budeme odrážet nějaké vojsko. Ale někdy možná zůstaneme zcela sami, až na nás budou nepřátelé vyvíjet nátlak. Budeme na modlitbách spoléhat na Jehovu, Boha záchranných skutků? Budeme ho žádat o pomoc, abychom před pronásledovateli nezradili své spoluvěřící?
Jehova zachraňuje ty, kdo zachovávají ryzost
13. Proč bylo obtížné zachovávat ryzost v desetikmenném království Izraele?
13 Chceme-li zažít záchranu od Jehovy, musíme stůj co stůj zachovávat ryzost. Ve starověku zažíval Boží lid různé zkoušky. Jen uvažte, co by vás mohlo potkat, kdybyste žili v desetikmenném království Izraele. Rechoboam byl tak krutý, že to deset kmenů podnítilo k tomu, aby ho přestali podporovat a aby vytvořili severní království Izraele. (2. Paralipomenon 10:16, 17; 11:13, 14) Nejlepším z mnoha králů tohoto království byl Jehu, ale ani on ‚nechodil v zákoně Jehovy, Boha Izraele, celým svým srdcem‘. (2. Královská 10:30, 31) Nicméně i v desetikmenném království byli lidé, kteří zachovávali ryzost. (1. Královská 19:18) Projevovali víru v Boha, a on prokazoval, že je s nimi. Zachováváte i vy ryzost, přestože procházíte různými zkouškami víry?
14. Jak Jehova opatřil záchranu v době krále Ezekjáše a co bylo příčinou toho, že Judu dobyli Babylóňané?
14 Všeobecně rozšířená neúcta k Božímu zákonu byla příčinou neštěstí izraelského království. Když ho v roce 740 př. n. l. dobyli Asyřané, jednotlivci z jeho deseti kmenů nepochybně utekli do dvoukmenného království Judy, kde mohli uctívat Jehovu v jeho chrámu. Čtyři z 19 judských králů z Davidovy rodové linie — Asa, Jehošafat, Ezekjáš a Josijáš — byli vynikajícím příkladem oddanosti Bohu. V době ryzího Ezekjáše vytáhlo proti Judě mohutné vojsko Asyřanů. Ezekjáš úpěnlivě žádal Boha o pomoc, a ten odpověděl tak, že prostřednictvím jediného anděla zabil za jednu noc 185 000 Asyřanů, čímž své ctitele zachránil! (Izajáš 37:36–38) Později národ přestal dodržovat Zákon a poslouchat varování Božích proroků. To vedlo k tomu, že v roce 607 př. n. l. dobyli Judu Babylóňané a zničili její hlavní město Jeruzalém a chrám.
15. Proč židovští vyhnanci v Babylóně potřebovali vytrvalost a jak je Jehova nakonec osvobodil?
15 Židovští vyhnanci museli projevovat vytrvalost, aby po 70 let zajetí v Babylóně zůstali ryzí. (Žalm 137:1–6) Jedním z těch, kdo pozoruhodným způsobem zachovávali ryzost, byl Daniel. (Daniel 1:1–7; 9:1–3) Představte si, jakou radost musel mít, když v roce 537 př. n. l. vstoupil v platnost výnos perského krále Kýra. Na základě tohoto výnosu se totiž Židé mohli vrátit do Judy a znovu vybudovat chrám. (Ezra 1:1–4) Daniel a další Židé museli vytrvávat mnoho let, ale nakonec zažili porážku Babylóna a vysvobození Jehovova lidu. To by nám mělo pomáhat, abychom i my vytrvávali, když čekáme, že bude zničen „Velký Babylón“, světová říše falešného náboženství. (Zjevení 18:1–5)
Jehova svůj lid zachraňuje vždy
16. Jak Bůh opatřil záchranu v době královny Ester?
16 Jehova své služebníky zachraňuje vždy, když jsou věrní jeho jménu. (1. Samuelova 12:22; Izajáš 43:10–12) Vraťme se zpět do doby královny Ester — do 5. století př. n. l. Král Ahasverus (Xerxes I.) jmenuje ministerským předsedou Hamana. Ten se rozvzteklí, protože Žid Mordekai se mu odmítá poklonit. Haman tedy strojí úklady, že Mordekaie a všechny Židy v Perské říši zničí. Vykreslí je jako lidi, kteří porušují zákon, připojí určitý ekonomický stimul, a tak je mu dovoleno použít králův pečetní prsten k zapečetění dokumentu, který obsahuje nařízení o vyhlazení Židů. Ester králi odvážně odhaluje svůj židovský původ a ukazuje mu na Hamanův vražedný plán. Haman pak brzy visí na tom kůlu, který připravil pro popravu Mordekaie. Mordekai se stává ministerským předsedou a získává pravomoc dovolit Židům, aby se bránili. Ti dosahují významného vítězství nad svými nepřáteli. (Ester 3:1–9:19) Tato událost by měla posílit naši víru, že Jehova vykoná záchranné skutky ve prospěch svých poslušných novodobých služebníků.
17. Jakou roli hrála poslušnost při záchraně židovských křesťanů, kteří v prvním století žili v Judeji?
17 Bůh svůj lid zachraňuje také proto, že poslouchají jeho i jeho Syna. Vžijte se do situace Ježíšových židovských učedníků v prvním století. Ježíš jim říká: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (Lukáš 21:20–22) Léta plynou a vy si říkáte, kdy se tato slova splní. Pak přichází rok 66 n. l. a židovská vzpoura. Římská vojska pod vedením Cestia Galla obkličují Jeruzalém a pronikají až ke zdem chrámu. Náhle, bez zjevného důvodu, Římané ustupují. Co udělají židovští křesťané? Utíkají z Jeruzaléma a z Judeje, jak ve svém díle Církevní dějiny (kniha III, kapitola V, 3) popsal Eusebius. Zachránili si život, protože uposlechli Ježíšovo prorocké varování. Přizpůsobujete se tak pohotově i vy biblickému vedení, které poskytuje ‚věrný správce‘ ustanovený nade vším Ježíšovým „majetkem“? (Lukáš 12:42–44)
Záchrana k věčnému životu
18, 19. (a) Jaká záchrana je možná díky Ježíšově smrti a pro koho? (b) Co byl apoštol Pavel rozhodnut dělat?
18 Uposlechnutí Ježíšova varování zachránilo život židovským křesťanům v Judeji. Ježíšova smrt však umožňuje záchranu k věčnému životu ‚lidem všeho druhu‘. (1. Timoteovi 4:10) Potřeba výkupného vznikla tehdy, když Adam zhřešil. Tím totiž on sám ztratil život, a lidský rod prodal do otroctví hříchu a smrti. (Římanům 5:12–19) Zvířecí oběti předkládané v době platnosti mojžíšského Zákona byly pouze symbolickým přikrytím hříchu. (Hebrejcům 10:1–4) Ježíš se narodil bez zděděného hříchu nebo zděděné nedokonalosti, protože neměl lidského otce a protože Boží svatý duch zcela nepochybně ‚zastiňoval‘ Marii v době od početí až do Ježíšova narození. (Lukáš 1:35; Jan 1:29; 1. Petra 1:18, 19) Když zemřel jako dokonalý člověk, který zachoval ryzost, obětoval svůj dokonalý život, aby mohlo být lidstvo vykoupeno a osvobozeno. (Hebrejcům 2:14, 15) Kristus tak „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. (1. Timoteovi 2:5, 6) Z tohoto opatření k záchraně nebudou mít užitek všichni lidé — Bůh schválí jeho uplatnění pouze ve prospěch těch, kdo toto opatření s vírou přijímají.
19 V nebi Kristus předložil Bohu hodnotu své výkupní oběti a tím vykoupil Adamovy potomky. (Hebrejcům 9:24) Ježíš tak získává Nevěstu tvořenou jeho 144 000 pomazanými následovníky, vzkříšenými k nebeskému životu. (Efezanům 5:25–27; Zjevení 14:3, 4; 21:9) Také se stává ‚Věčným otcem‘ těch, kdo přijímají jeho oběť a získávají věčný život na zemi. (Izajáš 9:6, 7; 1. Jana 2:1, 2) To je skutečně láskyplné opatření. Velké ocenění pro něj měl Pavel. Je to patrné z jeho druhého inspirovaného dopisu křesťanům v Korintu, jak ukáže následující článek. Pavel chtěl pomáhat druhým lidem, aby z Jehovova nádherného opatření pro záchranu k věčnému životu měli prospěch. Byl proto rozhodnut, že nepřipustí, aby mu v tom cokoli bránilo.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak Písmo dokazuje, že Bůh zachraňuje přímé lidi?
◻ Jak víme, že Jehova zachraňuje ty, kdo v něj důvěřují a zachovávají ryzost?
◻ Jaké opatření pro záchranu k věčnému životu Bůh udělal?
[Obrázek na straně 12]
David důvěřoval v Jehovu, ‚Boha záchranných skutků‘. Důvěřujete v něj i vy?
[Obrázek na straně 15]
Jehova vždy zachraňuje svůj lid, jak to prokázal v době královny Ester