Boaz a Rut — Neočekávaný sňatek

JE JARO a na mlatu nedaleko Betléma panuje čilý pracovní ruch. Byl to dlouhý den. Vůně čerstvě upraženého zrní připomíná hladovým dělníkům, že je čas jíst. Každý bude mít užitek z plodů své tvrdé práce.

Boaz, bohatý majitel půdy, se dosyta najedl a napil a teď odpočívá u velké hromady obilí. Tento den žně později končí a pohodlné místo k odpočinku si hledá každý. Boaz je spokojen, přikryje se a pomalu usíná.

Setkání pokradmu

Kolem půlnoci se Boaz probouzí — chvěje se zimou. Někdo mu leží u nohou a zřejmě mu je předtím odkryl. Ve tmě Boaz nerozeznává, kdo to je, a tak se ptá: „Kdo jsi?“ Odpovídá mu ženský hlas: „Jsem Rut, tvá otrokyně, a rozestřeš svou suknici přes svou otrokyni, neboť jsi výkupce.“ (Rut 3:1–9)

Rozhovor, který nikdo jiný neslyší, probíhá potmě. Není zvykem, aby ženy takto chodily na mlat samy. (Rut 3:14) Boaz však Rut vybízí, aby zůstala ležet u jeho nohou, než začne svítat. Krátce před rozedněním Rut odchází, a tak nemůže dojít k žádnému nepodloženému kritizování.

Byla to snad nějaká romantická schůzka? Byl tento bohatý starší muž chytře sveden mladou vdovou Rut, která byla chudá a pocházela z pohanské země? Nebo snad v tu noc Boaz využil okolností, ve kterých Rut byla, a toho, že jsou spolu o samotě? Odpověď na tyto otázky souvisí s věrnou oddaností a láskou k Bohu. A to, co se stalo, je navíc velmi dojemné.

Ale kdo vůbec je Rut? O co jí jde? A kdo je ten bohatý muž Boaz?

„Znamenitá žena“

Mnoho let předtím postihl Judu hladomor. Kvůli tomu odešla jedna čtyřčlenná izraelská rodina do úrodné moabské země. Byli to Elimelek, jeho manželka Noemi a jejich dva synové Machlon a Kiljon. Synové se oženili s dvěma Moabkami — Rut a Orpou. Všichni tři muži však v Moabu zemřeli. Noemi a její snachy se pak doslechly, že situace v Izraeli se zlepšila. Noemi se tedy rozhodla, že se vrátí do své rodné země — ovdovělá, zahořklá a bez dětí nebo vnuků. (Rut 1:1–14)

Cestou do Izraele Noemi přesvědčila Orpu, aby se vrátila ke svému lidu. Potom se obrátila k Rut: „Pohleď, tvá ovdovělá švagrová se navrátila k svému lidu a svým bohům. Vrať se se svou ovdovělou švagrovou.“ Rut však řekla: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, ... vždyť kam jdeš ty, půjdu já... Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, tam zemřu já a tam také budu pohřbena.“ (Rut 1:15–17) A tak se ty dvě opuštěné chudé vdovy vydaly do Betléma. Rut zahrnovala svou tchyni láskou a péčí, což velmi zapůsobilo na jejich tamější sousedy, kteří dokonce prohlásili, že Rut „je pro [Noemi] lepší než sedm synů“. Jiní o Rut řekli, že je „znamenitá žena“. (Rut 3:11; 4:15)

Když v Betlémě začala sklizeň ječmene, Rut řekla Noemi: „Dovol mi, prosím, jít na pole a paběrkovat mezi klasy, abych šla za kýmkoli, v jehož očích bych našla přízeň.“ (Rut 2:2)

Rut náhodou přichází na pole, jež patří Boazovi, příbuznému jejího tchána Elimeleka. Žádá předáka o dovolení, aby mohla paběrkovat. Při paběrkování pracuje mimořádně pilně a předák se o její práci pochvalně zmiňuje Boazovi. (Rut 1:22–2:7)

Ochránce a dobrodinec

Boaz je oddaný ctitel Jehovy. Každé ráno zdraví žence slovy: „Jehova buď s vámi.“ A oni odpovídají: „Požehnej ti Jehova.“ (Rut 2:4) Když Boaz vidí, jak pilně Rut pracuje, a když se dozvídá o její věrné oddanosti vůči Noemi, dává jí v souvislosti s paběrkováním zvláštní výsadu. V podstatě jí říká: ‚Zůstaň na mých polích. Není potřeba, abys chodila jinam. Drž se poblíž mých mladých žen, s nimi budeš v bezpečí. Mladým mužům jsem přikázal, aby se tě nedotýkali. Když budeš mít žízeň, načerpají ti vodu.‘ (Rut 2:8, 9)

Rut se před Boazem sklání k zemi a říká: ‚Jak to, že jsem našla přízeň v tvých očích, když jsem cizinka?‘ Boaz odpovídá: ‚Podali mi obšírnou zprávu o všem, co jsi po smrti svého manžela učinila pro svou tchyni — jak jsi opustila svého otce, matku a příbuzné i svou zemi, abys šla k lidu, který jsi dříve neznala. Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání. Kéž ti dá dokonalou mzdu.‘ (Rut 2:10–12)

Boaz se nesnaží získat její náklonnost. Jeho pochvala je upřímná. Rut je vděčná a pokorně mu děkuje za povzbuzující útěchu. Považuje to za projev nezasloužené laskavosti a pracuje pak ještě pilněji. Potom v době jídla Boaz volá na Rut: ‚Pojď sem, sněz trochu chleba a namoč svůj kousek v octu.‘ Rut se nají dosyta a ještě ušetří nějaké jídlo pro Noemi. (Rut 2:14)

Na konci dne má Rut napaběrkováno asi 22 litrů ječmene. Obilí a také ušetřené jídlo přináší k Noemi domů. (Rut 2:15–18) Noemi má velkou radost z té hojnosti, a tak říká: „Kde jsi dnes paběrkovala...? Kéž je požehnáno tomu, kdo si tě povšiml.“ Když se Noemi dozvídá, že to byl Boaz, prohlašuje: „Požehnaný buď on od Jehovy, který neopustil svou milující laskavost projevovanou živým a mrtvým. ... Ten muž je náš příbuzný. Je jedním z našich výkupců.“ (Rut 2:19, 20)

Naskýtá se „místo odpočinku“

Noemi chce najít pro svou snachu „místo odpočinku“ neboli domov, a proto využívá této příležitosti a v souladu s Božím Zákonem zařizuje, aby byla předložena žádost o vykoupení. (3. Mojžíšova 25:25; 5. Mojžíšova 25:5, 6) Noemi dává své snaše Rut pokyny, jak velice účinně, i když trochu dramatickým způsobem upoutat Boazovu pozornost. Rut je tedy dobře připravena, a pod rouškou tmy odchází na mlat, který patří Boazovi. Vidí, že tam Boaz spí. Rut mu odkrývá nohy a čeká, až se Boaz probudí. (Rut 3:1–7)

Boaz se probudí a to, co Rut symbolicky vyjádřila svým jednáním, mu nepochybně pomáhá pochopit význam její žádosti, aby ‚rozestřel svou suknici přes svou otrokyni‘. Díky tomu, co Rut udělala, si tento letitý Judejec uvědomuje svou povinnost výkupce. Je totiž příbuzným Machlona, zesnulého manžela Rut. (Rut 3:9)

Boaz netušil, že k němu Rut v noci přijde. Jeho reakce však naznačuje, že žádost o vykoupení, kterou Rut předložila, nebyla úplně nečekaná. Boaz byl ochoten jednat v souladu s její žádostí.

V jejím hlase byla jistě patrná úzkost, a tak Boaz uklidňuje Rut slovy: „Teď se, má dcero, neboj. Vše, co říkáš, pro tebe udělám, protože každý v bráně mého lidu ví, že jsi znamenitá žena.“ (Rut 3:11)

Jednání Rut bylo v Boazových očích zcela ctnostné, jak je patrné z jeho slov: „Kéž ti Jehova požehná, má dcero. Vyjádřila jsi svou milující laskavost v posledním případě lépe než v prvním případě.“ (Rut 3:10) V prvním případě Rut projevila milující laskavost neboli věrně oddanou lásku k Noemi. Posledním případem bylo to, že Rut dala Boazovi, mnohem staršímu muži, nesobecky najevo, že potřebuje být vykoupena. Boaz byl totiž výkupcem. Rut byla ochotna vychovat potomstvo pro jméno svého zesnulého manžela Machlona a pro Noemi.

Výkupce se vzdává svého práva

Příštího rána se Boaz obrací na příbuzného označeného jako ‚Ten a ten‘, který je Noeminým bližším příbuzným než Boaz. Před obyvateli a staršími muži města Boaz říká: ‚Myslel jsem si, že bych ti měl odhalit právo vykoupit od Noemi kus země, který patřil jejímu manželu Elimelekovi a který Noemi musí prodat.‘ Boaz pokračuje: ‚Vykoupíš to? Jestliže ne, vykoupím to já.‘ Na to ‚Ten a ten‘ odpovídá, že to vykoupí. (Rut 4:1–4)

Ale Toho a toho čeká překvapení. Boaz nyní před všemi svědky prohlašuje: „V ten den, kdy koupíš pole z ruky Noemi, koupíš je i od Moabky Rut, manželky mrtvého muže, aby bylo jméno mrtvého muže pozdviženo nad jeho dědictvím.“ Nejbližší příbuzný se obává, že by mohl poškodit své vlastní dědictví, a tak se svého výkupního práva vzdává: „Nejsem schopen provést vykoupení.“ (Rut 4:5, 6)

Podle zvyku si muž, který odmítl provést vykoupení, musel zout sandál a dát ho svému druhovi. Když tedy výkupce vybízí Boaza: „Kup to pro sebe“, zouvá si sandál. Boaz potom říká starším mužům a všemu lidu: „Jste dnes svědky, že já kupuji z ruky Noemi všechno, co náleželo Elimelekovi, a všechno, co náleželo Kiljonovi a Machlonovi. A kupuji opravdu též pro sebe za manželku Moabku Rut, manželku Machlonovu, abych způsobil, že jméno mrtvého muže bude pozdviženo nad jeho dědictvím... Vy jste dnes svědky.“ (Rut 4:7–10)

Všichni lidé, kteří jsou v bráně, Boazovi říkají: „Kéž Jehova dopřeje, aby manželka, která vstupuje do tvého domu, byla jako Ráchel a jako Lea, jež obě vystavěly dům Izraele; a ty prokaž svou hodnotu v Efratě a učiň si význačné jméno v Betlémě.“ (Rut 4:11, 12)

Lid Boazovi požehnal a on si vzal Rut za manželku. Později mu porodila syna, který dostal jméno Obed. Rut a Boaz se tak stali předky krále Davida, a tedy i Ježíše Krista. (Rut 4:13–17; Matouš 1:5, 6, 16)

‚Dokonalá mzda‘

Kdekoli se v tomto vyprávění mluví o Boazovi — od prvních laskavých slov, jimiž zdravil dělníky, až po zprávu o tom, že na sebe bere odpovědnost zachovat jméno Elimelekovy rodiny —, jeví se Boaz jako mimořádný člověk. Byl muž činu, muž projevující autoritu a zároveň i sebeovládání, víru a ryzost. Vyznačoval se štědrostí, laskavostí a morální bezúhonností. Také ve všech ohledech plně poslouchal Jehovova přikázání.

Rut vyniká láskou k Jehovovi a věrnou oddaností k Noemi, a také svou přičinlivostí a pokorou. Není tedy divu, že ji lidé považovali za ‚znamenitou ženu‘. Nejedla „chléb lenosti“ a díky své tvrdé práci se měla o co podělit se svou chudou tchyní. (Přísloví 31:27, 31) Rut na sebe vzala závazek starat se o Noemi, a proto jistě pocítila štěstí, které vyplývá z dávání. (Skutky 20:35; 1. Timoteovi 5:4, 8)

V knize Rut se můžeme dočíst o skutečně znamenitých příkladech. Na Noemi Jehova pamatoval. Rut dostala ‚dokonalou mzdu‘, neboť se stala jedním z předků Ježíše Krista. Boaz získal ‚znamenitou ženu‘, což bylo požehnání. A pro nás jsou tito lidé příkladem víry.

[Rámeček na straně 26]

Paprsek naděje

Pokud máte někdy dojem, že žijete v těžkých časech, příběh o Rut vám může dodat jiskru naděje. Kniha Rut tvoří jakoby závěr knihy Soudci. Vypráví se v ní o tom, jak Jehova použil pokornou vdovu z cizího národa Moabců, aby jejím prostřednictvím později vzešel král Božího lidu. Na pozadí knihy Soudci je víra Rut jako zářící světlo té doby.

Když čtete knihu Rut, můžete získat ujištění, že bez ohledu na to, co hrozného se děje, Bůh vždy pečuje o svůj lid a plní své záměry.