POLE

Hebrejským slovem sa·dhehʹ, které je nejčastěji překládáno jako „pole“, může být označeno loviště, pruh země používaný jako pastvina nebo pole, neobdělaná zalesněná oblast, vrcholek hory, nebo dokonce kraj obydlený jistým lidem, například „moabské pole“; také se používá v protikladu k „městu“. (1Mo 27:5; 31:4; 37:5–7; Sd 9:32, 36; 1Sa 14:25; 4Mo 21:20; 5Mo 28:3) Řecký výraz a·grosʹ se vztahuje na obdělané „pole“ (Mt 13:24), na „venkov“ v protikladu k městu (Mr 16:12) a v množném čísle se v tomto významu vyskytuje u Marka 5:14.

Za „pole“ se také dalo považovat několik pozemků různých vlastníků dohromady, jak je vidět ze zprávy v knize Rut. Když šla Rut na „pole“, náhodou „narazila na kus pole patřící Boazovi“. Z toho je vidět, že Boaz vlastnil jen část toho pozemku. (Rut 2:2, 3) Zatímco vinice a zahrady byly podle všeho uzavřené, zdá se, že pole nikoli. (4Mo 22:24; Pís 4:12) Zákon zakazoval odsunovat mezníky bližního; z toho je vidět, že se to dalo poměrně snadno udělat. (5Mo 19:14) Podle Zákona se neopevněné osady považovaly za část pole krajiny. (3Mo 25:31)

Z jednoho pole na druhé se snadno mohl šířit požár a také se muselo dávat pozor na domácí zvířata, aby nezašla na pole někoho jiného. (2Mo 22:5, 6) U Izajáše 28:25 je řečeno, že se na hranici pole sela špalda. Tím, že na okraje pole seli tento méně kvalitní druh pšenice, si možná zemědělci do jisté míry chránili cennější plodiny, například pšenici a ječmen, před dobytkem, který by se snad na okraj pole dostal.

Pravděpodobně se dalo projít polem po pěšinách a ty možná také oddělovaly jeden pozemek od druhého. Je totiž velmi nepravděpodobné, že Ježíš a jeho učedníci šli přímo po obilném poli a obilí pošlapali. Kdyby to udělali, farizeové by na to také jistě poukazovali. (Lk 6:1–5) Možná, že měl takové cesty Ježíš na mysli ve svém podobenství o rozsévači, když říkal, že některá semena padla podél cesty. (Mt 13:4)