„Dále rostl u Jehovy“

1., 2. Za jakých okolností Samuel promlouvá k Izraelitům a proč měli činit pokání?

SAMUEL se dívá na shromážděný lid. Tento věrný muž už celá desetiletí slouží jako prorok a soudce a nyní svolal národ do Gilgalu. Podle našeho kalendáře je květen nebo červen a je období sucha. Pšenice na polích dozrála, a žeň může začít. Dav se utiší. Čím Samuel zapůsobí na srdce Izraelitů?

² Vůbec si totiž neuvědomují, do jak závažné situace se dostali. Trvají na tom, aby nad nimi vládl lidský král. Nechápou, že tím projevují hrubou neúctu ke svému Bohu a k jeho proroku. Vlastně dávají najevo, že už Jehovu nechtějí mít jako svého krále. Co může Samuel udělat pro to, aby si svůj hřích uvědomili?

3., 4. (a) Proč se Samuel zmínil o svém mládí? (b) Proč pro nás může být Samuelův příklad poučný?

³ Samuel říká: „Já jsem zestárl a zešedivěl.“ Pokročilý věk dodává jeho slovům váhu. Pak pokračuje: „Já jsem před vámi chodil od svého mládí až do tohoto dne.“ (1. Sam. 11:14, 15; 12:2) Samuel je starý, ale jeho vzpomínky na mládí jsou stále živé. Už tehdy se rozhodl jednat způsobem, ze kterého byla vidět pevná víra a oddanost Bohu.

⁴ Svou víru ale musel neustále upevňovat, protože byl obklopený lidmi, kteří ji neměli a Bohu se nepodřizovali. I my musíme svou víru posilovat, protože žijeme v bezbožném a zkaženém světě. (Přečti Lukáše 18:8.) Podívejme se, jak se můžeme ze Samuelova příkladu poučit. Nejprve se zamysleme nad jeho dětstvím.

5., 6. V čem bylo Samuelovo dětství neobvyklé a proč si jeho rodiče mohli být jistí, že o něj bude dobře postaráno?

⁵ Samuelovo dětství bylo neobvyklé. Krátce potom, co ho maminka přestala kojit – mohly mu být nejméně tři roky –, začal sloužit v Jehovově svatostánku v Šilu, vzdáleném od rodného města Ramy něco přes 30 kilometrů. Jeho rodiče, Elkana a Hana, ho zasvětili Jehovovi, aby se věnoval zvláštnímu druhu služby. Měl se stát na celý život Nazirejcem.a Znamená to, že Samuela jeho rodiče opustili a že ho nemilovali?

⁶ To rozhodně ne! Věděli, že v Šilu je o něj dobře postaráno. Velekněz Eli, pod jehož vedením Samuel pracoval, na to bezpochyby dohlížel. O Samuela možná pečovaly i ženy, které ve svatostánku pomáhaly. (2. Mojž. 38:8; Soud. 11:34–40)

7., 8. (a) Jak Samuela jeho rodiče rok co rok povzbuzovali? (b) Co se od Hany a Elkany mohou naučit dnešní rodiče?

⁷ Hana a Elkana na svého milovaného prvorozeného syna nikdy nezapomněli. Vždyť samotné jeho narození bylo odpovědí na Haninu modlitbu. Hana prosila Jehovu o syna a slíbila, že mu ho dá, aby mu sloužil. Každý rok Samuelovi přinášela nový plášť bez rukávů, který nosil při službě ve svatostánku. Malý Samuel byl určitě rád, že ho rodiče navštěvovali a že ho láskyplně povzbuzovali a vedli k tomu, aby si služby na tomto výjimečném místě vážil.

⁸ Od Hany a Elkany se rodiče mohou hodně naučit. V dnešní době se mnozí zaměřují pouze na to, aby se o své děti postarali po hmotné stránce, a zanedbávají jejich duchovní potřeby. Samuelovi rodiče ale duchovní věci dávali na první místo. Významně tím ovlivnili, jaký člověk z něj vyrostl. (Přečti Přísloví 22:6.)

9., 10. (a) Jak vypadal svatostánek a jaký postoj k němu měl Samuel? (Viz také poznámku pod čarou.) (b) Co patřilo mezi Samuelovy povinnosti a jak mohou jeho příklad napodobovat mladí lidé dnes?

⁹ Představ si, jak se mladý Samuel toulá po pahorcích okolo Šila. Dívá se dolů na město a na údolí, které se pod ním rozprostírá. Když vidí Jehovův svatostánek, jistě cítí radost i hrdost. Je to opravdu posvátné místo.b Svatostánek Izraelité postavili skoro před 400 lety pod vedením samotného Mojžíše a bylo to jediné středisko čistého uctívání na světě.

¹⁰ Mladý Samuel si svatostánek zamiloval. Ve zprávě, kterou později napsal, čteme: „Samuel jako chlapec sloužil před Jehovou a měl lněný efod opásán.“ (1. Sam. 2:18) Podle tohoto oděvu bez rukávů bylo možné poznat, že ve svatostánku pomáhal kněžím. I když nebyl z kněžské třídy, měl určité povinnosti, například každé ráno otevíral dveře vedoucí na nádvoří svatostánku a sloužil stárnoucímu Elimu. Služba mu přinášela radost, ale časem ho něco začalo trápit. V Jehovově domě se totiž děly hrozné věci.

11., 12. (a) Z čeho pramenily hříchy Chofniho a Pinechase? (b) Jakých špatností se Chofni a Pinechas dopouštěli ve svatostánku? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹¹ Samuel byl svědkem špatného jednání. Eli měl dva syny, Chofniho a Pinechase. Samuelova zpráva uvádí: „Eliho synové byli neužiteční muži; neuznávali Jehovu.“ (1. Sam. 2:12) Tento popis dobře vystihuje, v čem byl jejich problém. Chofni a Pinechas byli „neužiteční muži“, doslova „synové neužitečnosti“, protože neměli úctu k Jehovovi. Jeho spravedlivá měřítka a požadavky zcela přehlíželi. A z toho pramenily všechny jejich další hříchy.

¹² Boží zákon podrobně popisoval povinnosti kněží i způsob, jak měli předkládat oběti. Nebylo to v něm uvedeno bezdůvodně. Oběti totiž představovaly Boží opatření, na základě kterého mohly být lidem odpuštěny hříchy. Díky tomu mohli být v Božích očích čistí a získat jeho požehnání a vedení. Ale Chofni a Pinechas zacházeli s oběťmi krajně neuctivě a pobízeli k tomu i další kněze.c

13., 14. (a) Jak muselo na lidi působit to, co se dělo ve svatostánku? (b) Jak Eli selhal v úloze otce i velekněze?

¹³ Představ si mladého Samuela, jak nevěřícně sleduje, že se proti tak hrubému porušování Božího zákona nic nedělá. Kolikrát asi viděl, jak chudí, pokorní a utlačovaní lidé přicházeli ke svatostánku, aby tam získali alespoň nějakou duchovní útěchu a sílu, ale odešli zklamaní, zdrcení a pokoření! A jak se asi musel cítit, když zjistil, že Chofni a Pinechas dávají své pohrdání Jehovovými zákony najevo také tím, že se dopouštějí nemravnosti se ženami, které slouží u svatostánku? (1. Sam. 2:22) Možná doufal, že Eli zasáhne.

¹⁴ Díky svému postavení to byl právě on, kdo s touto situací mohl něco udělat a zabránit tak blížící se katastrofě. Jako velekněz byl zodpovědný za to, co se ve svatostánku dělo, a jako otec měl povinnost své syny ukáznit. Vždyť ubližovali nejen sobě, ale také mnoha jiným lidem! Eli však v obou úlohách selhal. Své syny sice pokáral, ale zdaleka ne tak důrazně, jak to potřebovali. (Přečti 1. Samuelovu 2:23–25.) Dopouštěli se totiž hříchů, za které si zasloužili zemřít.

15. Jaký rozsudek Jehova oznámil a jak na to Eli a jeho synové reagovali?

¹⁵ Zašlo to až tak daleko, že Jehova poslal „Božího muže“, jistého proroka, aby Elimu oznámil tvrdý rozsudek. Jehova Elimu řekl: „Stále ctíš své syny víc než mne.“ Předpověděl, že Eliho zkažení synové zemřou v jednom dni a jeho rodina bude velmi trpět, a dokonce přijde o své výsadní postavení v kněžské třídě. Vedlo toto důrazné varování k nějaké změně? Biblická zpráva se o ničem takovém nezmiňuje. (1. Sam. 2:27–3:1)

16. (a) Co se dočítáme o mladém Samuelovi? (b) Proč jsou tyto zprávy povzbudivé?

¹⁶ Nechal se mladý Samuel zkaženým prostředím nějak ovlivnit? V tomto smutném vyprávění občas probleskne zpráva o tom, že si vedl dobře. V 1. Samuelově 2:18 jsme četli, že „jako chlapec sloužil před Jehovou“. Už jako dítě se tedy zaměřoval na svatou službu. Ve 21. verši stejné kapitoly se dozvídáme další povzbudivou zprávu: „Chlapec Samuel dále rostl u Jehovy.“ Je vidět, že si ke svému nebeskému Otci vytvářel stále pevnější pouto. Blízký vztah k Jehovovi je tou nejspolehlivější ochranou před špatným vlivem okolí.

17., 18. (a) Jak mohou mladí křesťané napodobovat Samuela, když někteří v jejich okolí jednají špatně? (b) Z čeho je vidět, že Samuel k celé situaci zaujal správný postoj?

¹⁷ Samuel si klidně mohl myslet, že když velekněz a jeho synové mohou hřešit, i on si může dělat, co chce. Špatné jednání druhých, včetně těch v odpovědném postavení, ale nikdy není omluvou pro naše vlastní hříchy. Mnozí mladí křesťané dnes napodobují Samuela a budují si blízký vztah k Jehovovi, i když jim někteří v jejich okolí nedávají dobrý příklad.

¹⁸ K čemu vedlo to, že se Samuel rozhodl poslouchat Jehovu? Čteme: „Zatím chlapec Samuel rostl a byl stále milejší jak ze stanoviska Jehovova, tak z lidského.“ (1. Sam. 2:26) Samuel byl tedy oblíbený, přinejmenším u těch, na jejichž názoru skutečně záleželo. Jehova ho za jeho věrnost miloval a Samuel si byl jistý, že proti veškeré špatnosti v Šilu určitě zasáhne. Možná si ale říkal, kdy k tomu dojde. Odpověď se dozvěděl jedné noci.

19., 20. (a) Popiš, co se jednou v noci stalo Samuelovi. (b) Jak Samuel jednal s Elim a jak se dozvěděl, kdo na něj mluví?

¹⁹ Blížilo se ráno, ale ještě byla tma. Ze svatostánku prosvítalo mihotavé světlo velkého svícnu. Do ticha zazněl hlas, který volal Samuela. Chlapec si myslel, že to je Eli, který už byl velmi starý a téměř slepý. Představ si, jak Samuel vstává a bosý běží, aby zjistil, co Eli potřebuje. Je hezké, že s ním jednal uctivě a laskavě. Přes všechny své nedostatky byl Eli pořád Jehovův velekněz. (1. Sam. 3:2–5)

²⁰ Samuel ho probudil slovy: „Tady jsem, vždyť jsi mě volal.“ Eli však odpověděl, že ho nevolal, a poslal ho spát. Jenže totéž se stalo ještě dvakrát. Eli si nakonec uvědomil, co se děje. Tehdy Jehova dával svému lidu vidění nebo prorocké poselství jen vzácně a není těžké pochopit proč. Jehova ale opět promluvil – tentokrát k malému Samuelovi. Eli mu řekl, aby si šel zase lehnout, a poradil mu, jak má reagovat. Samuel ho poslechl a za chvíli uslyšel hlas: „Samueli! Samueli!“ Chlapec odpověděl: „Mluv, neboť tvůj sluha naslouchá.“ (1. Sam. 3:1, 5–10)

21. Jak můžeme Jehovovi naslouchat a jaký užitek z toho budeme mít?

²¹ Konečně měl Jehova v Šilu služebníka, který mu naslouchal. Samuel to dělal po celý svůj život. A co ty? Dnes nemusíme čekat na to, až se nám v noci ozve nadpřirozený hlas. Bůh k nám v určitém smyslu mluví stále, a to prostřednictvím svého Slova, Bible. Čím víc mu nasloucháme, tím silnější je naše víra. Tak to bylo i v případě Samuela.

22., 23. (a) Jak se Jehovovo proroctví o Elim a jeho rodině splnilo? (b) Jakou pověst si Samuel získával?

²² Ta noc v Šilu byla v Samuelově životě milníkem. Tehdy totiž mezi ním a Jehovou vznikl výjimečný vztah – Samuel se stal jeho prorokem a mluvčím. Nejdřív se bál Elimu sdělit to, co se v noci dozvěděl. Jehova totiž s konečnou platností rozhodl, že nad Eliho rodinou vykoná svůj soud. Samuel pak ale sebral odvahu a Eli Boží rozsudek pokorně přijal. Všechno, co Jehova řekl, se zanedlouho splnilo. Izrael vytáhl do války proti Filištínům a Chofni a Pinechas přišli o život v jednom dni. A když se Eli dozvěděl, že se Filištíni zmocnili Jehovovy posvátné truhly, zemřel i on. (1. Sam. 3:10–18; 4:1–18)

²³ Samuel si ale dál získával pověst věrného proroka. „Sám Jehova se prokazoval být s ním,“ říká zpráva a dodává, že Jehova nepřipustil, aby se Samuelova proroctví nesplnila. (Přečti 1. Samuelovu 3:19.)

24. Jak se Izraelité časem rozhodli a proč to byl závažný hřích?

²⁴ A co Izraelité? Napodobovali Samuelův příklad a stali se duchovně smýšlejícím a Bohu oddaným národem? Ne. Po čase se rozhodli, že už nechtějí, aby je soudil pouhý prorok. Chtěli mít nad sebou lidského krále stejně jako jiné národy. Na Jehovův pokyn jim Samuel vyhověl. Musel jim ale ukázat, jak závažný je jejich hřích. Neodmítali pouhého člověka, ale samotného Jehovu! A tak Samuel svolal lid do Gilgalu.

25., 26. Jak Samuel pomohl Izraelitům, aby si uvědomili závažnost svého hříchu?

²⁵ Přenesme se do napjaté situace, o které jsme se zmínili v úvodu. Letitý Samuel promlouvá k Izraelitům a připomíná jim, že on sám po celý život věrně slouží Bohu. Pak volá k Jehovovi a žádá ho, aby způsobil bouři. (1. Sam. 12:17, 18)

²⁶ Bouře v období sucha? To by bylo velmi neobvyklé! Obloha se ale zatahuje. A pokud někdo pochyboval o Samuelových slovech nebo se jim vysmíval, začíná mu docházet, jak se mýlil. Zvedá se vítr a ohýbá pšenici až k zemi. Bouře burácí. Spouští se liják. Jak na to Izraelité reagují? Zpráva říká, že na ně padla „bázeň před Jehovou a před Samuelem“. Nakonec si závažnost svého hříchu uvědomili. (1. Sam. 12:18, 19)

27. Jak Jehova jedná s těmi, kdo napodobují Samuelovu víru?

²⁷ Ve skutečnosti to byl Jehova, kdo zapůsobil na jejich srdce. Byl se Samuelem už od jeho mládí a za jeho pevnou víru ho odměnil. Jehova se nezměnil a až dodnes pomáhá těm, kdo Samuelovu víru napodobují.