Otázky čtenářů

◼ Když David a Bat-Šeba zhřešili, proč musel zemřít jejich syn, jestliže 5. Mojžíšova 24:16 a Ezekiel 18:20 říkají, že syn nemá zemřít za provinění svého otce?

David a Bat-Šeba měli každý své manželství, když se dopustili cizoložství a ona otěhotněla. Jejich cizoložství bylo těžkým hříchem, který byl pod Božím zákonem trestán smrtí. (2. Sam. 11:1–5; 5. Mojž. 5:18; 22:22) Kdyby byl Bůh připustil, aby s nimi jednali lidé pod Zákonem, byl by syn vyvíjející se v jejím lůnu zemřel společně se svou matkou. Ale Jehova se rozhodl, že bude v jejich případě jednat odlišně, na což měl „soudce celé země“ jistě právo. — 1. Mojž. 18:25.

Když byla Davidovi postavena před oči jeho vina, přiznal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ Tehdy řekl Davidovi Boží mluvčí: „Jehova zase opravdu nechává tvůj hřích projít. Nezemřeš.“ (2. Sam. 12:13) Davidovi bylo prokázáno milosrdenství kvůli smlouvě o království. A protože Bůh je schopen číst v srdcích, jistě hodnotil pravost Davidova pokání a došel k závěru, že zde byl základ pro milosrdenství vůči Davidovi a Bat-Šebě. Ale všem odplatám za své provinění neměli uniknout. Bylo jim řečeno: „Nicméně, protože jsi touto věcí bezesporu jednal s Jehovou neuctivě, také syn, který se ti právě narodil, rozhodně zemře.“ — 2. Sam. 12:14.

Bůh „uštědřil ránu“ týkající se jejich dítěte, na něž neměli právo; chlapec onemocněl a zemřel. Někdo by se dnes snad chtěl zaměřovat na smrt dítěte a domníval by se, že byl vykonán tvrdý rozsudek. Je však dobré si uvědomit, že kdyby bylo cizoložství posuzováno a dokázáno před lidskými soudci pod Zákonem, byli by ztratili svůj život všichni tři (David, Bat-Šeba i syn v jejím lůně). Pozorujeme-li věc v tomto světle, bylo milosrdné, že Bůh připustil, aby dva z nich zůstali naživu. A dnes, po tak dlouhé době, neznáme všechny skutečnosti, například informaci o tom, jaký byl zdravotní stav děcka ihned po narození. Můžeme však přijmout Boží jednání v této věci, s důvěrou, že jednal nestranně, moudře a spravedlivě. I David později uznal: „Pokud jde o pravého Boha, jeho cesta je dokonalá.“ — 2. Sam. 22:31; srovnej Joba 34:12; Izajáše 55:11.

To odpovídá Davidově reakci, když vyšel Boží rozsudek. Když bylo dítě nemocné, David se trápil a postil. Ale jakmile nastala smrt, David ocenil, že věc skončila. (2. Sam. 12:22, 23) David tedy důvěřoval Božímu soudu a šel potěšil Bat-Šebu (nyní svou zákonnou manželku), a ujistil ji, že jejich manželský vztah bude trvat. Později se jim narodil Šalomoun a stal se Davidovým nástupcem.

Nemusíme se domnívat, že by Boží jednání v tomto případě bylo v rozporu s 5. Mojžíšovou 24:16 nebo Ezekielem 18:20.

K Zákonu patřil Boží příkaz: „Otcové by neměli být usmrceni kvůli dětem a děti by neměly být usmrceny kvůli otcům. Každý by měl být usmrcen za svůj vlastní hřích.“ (5. Mojž. 24:16) Tyto směrnice platily pro izraelské soudce, kteří projednávali právní případy. Soudci nemohli číst v srdcích. Museli jednat s každým člověkem na základě jeho chování, jež se dalo poznat ze skutečností.

Podobně je u Ezekiela 18:20 řečeno: „Syn neponese nic kvůli provinění otce a otec neponese nic kvůli provinění syna. Spravedlnost spravedlivého, ta bude na něm samotném, a ničemnost ničemného, ta bude na něm samotném.“ To se týkalo v prvé řadě dospělých. V okolních textech se mluví o synu, který byl svědkem špatnosti svého otce, ale nechtěl se na ní podílet. Syn naopak vykonával Jehovova soudcovská rozhodnutí a chodil v jeho ustanoveních. Takový syn byl zachován naživu, když jeho otec zemřel. — Ezek. 18:14–17.

Je však nepopiratelné, že děti mohou trpět následky jednání svých rodičů. Rodiče, kteří jednají marnotratně nebo pošetile, mohou uvést do bídy celou rodinu. Nebo si představme, jak působí na děti, jestliže je někdo z rodičů odsouzen do vězení za nějaký zločin. I neštěstí, která Bůh právem přivedl na Izrael za jejich špatnost, postihla tehdejší děti. (5. Mojž. 28:15, 20–32; Ezek. 8:6–18; 9:5–10) Bůh naopak vybízel svůj lid: „Vyvol si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že na něm budeš lpět; on je totiž tvým životem a délkou tvých dnů.“ — 5. Mojž. 30:19, 20.

Zkušenost Davida a Bat-Šeby by tedy měla rodičům zdůraznit, že jejich chování může velmi zapůsobit na jejich děti. Jestliže mají ‚bázeň před Božím jménem, slunce spravedlnosti může zářit‘ k požehnání celé rodiny. — Mal. 4:2.