Biblická kniha číslo 19 — Žalmy

Pisatelé: David a jiní

Psaní dokončeno: asi 460 př. n. l.

1. Co je kniha Žalmů a co obsahuje?

KNIHA Žalmů byla v dávných dobách inspirovaným zpěvníkem pravých Jehovových ctitelů, sbírkou 150 posvátných písní neboli žalmů, zhudebněných a upravených pro veřejné uctívání Jehovy Boha v jeho chrámu v Jeruzalémě. Žalmy jsou písněmi k Jehovově chvále, obsahují také modlitby s pokornými prosbami o milosrdenství a pomoc, ale i vyjádření naděje a důvěry. Oplývají díkůvzdáními a slovy velebení a projevy velké, až překypující radosti. Některé jsou přehledným shrnutím historických událostí a zamyšlením nad Jehovovou milující laskavostí a jeho velkými skutky. Jsou plné proroctví, z nichž mnohá se již pozoruhodně splnila. Obsahují množství prospěšného a budujícího poučení, jež je celé oděno vznešenou řečí a metaforami, které čtenáře hluboce dojímají. Žalmy jsou vybraným duchovním pokrmem, skvěle připraveným a přitažlivě předloženým.

2. a) Jaké názvy se pro Žalmy používají a jaký význam mají? b) Co je to žalm?

² Jaký je význam názvu knihy a kdo napsal Žalmy? V hebrejské Bibli je kniha nazývána Sefer Tehillim, což znamená „kniha chval“, či prostě Tehillim neboli „chvály“. Je to množné číslo slova Tehilla, které znamená „chvála“ nebo „píseň chvály“, a nacházíme je v nadpise Žalmu 145. Název „Chvály“ je nanejvýš vhodný, neboť kniha činí středem pozornosti chválu Jehovy. Název „Žalmy“ pochází z řecké Septuaginty, která použila slovo Psalmoi, jež označuje písně zpívané s hudebním doprovodem. Toto slovo také nacházíme na některých místech Křesťanských řeckých písem, jako u Lukáše 20:42 a ve Skutcích 1:20. Žalm je posvátná píseň nebo báseň používaná při chvále a uctívání Boha.

3. Co říkají o pisatelích nadpisy?

³ Mnohé žalmy mají záhlaví neboli nadpisy, které často uvádějí pisatele. Sedmdesát tři záhlaví nese jméno Davida, „toho příjemného z izraelských melodií“. (2. Sam. 23:1) Bezpochyby také Žalmy 2, 72, a 95 napsal David. (Viz Skutky 4:25, Žalm 72:20 a Hebrejcům 4:7.) Zdá se, že Žalmy 10 a 71 jsou navíc pokračováním Žalmů 9 a 70, a tak mohou být také přičítány Davidovi. Dvanáct žalmů se připisuje Asafovi, což zřejmě označuje Asafův dům, protože některé z nich mluví o událostech, které se odehrály později než v Asafově době. (Žalm 79; 80; 1. Par. 16:4, 5, 7; Ezra 2:41) Jedenáct žalmů se přisuzuje Korachovým synům. (1. Par. 6:31–38) Žalm 43 je zřejmě pokračováním Žalmu 42, takže může být připsán synům Koracha. Kromě zmínky o „Korachových synech“ potvrzuje Žalm 88 ve svém nadpise také Hemana, a Žalm 89 uvádí jako pisatele Etana. Žalm 90 se přisuzuje Mojžíšovi a Žalm 91 je pravděpodobně rovněž Mojžíšův. Žalm 127 je Šalomounův. Přes dvě třetiny žalmů tedy pocházejí od různých pisatelů.

4. Jak dlouho byla kniha sepisována?

⁴ Kniha Žalmů je největší jednotlivá kniha Bible. Podle Žalmů 90, 126 a 137 byla kniha sepisována dlouho, a to nejméně od doby, kdy psal Mojžíš (1513–1473 př. n. l.), až do doby po návratu z Babylóna a pravděpodobně do dnů Ezry (537–asi 460 př. n. l.). Z toho je patrné, že psaní pokrývá přibližně tisíc let. Doba, kterou zahrnuje obsah, je však mnohem delší, protože začíná od doby stvoření a shrnuje dějiny Jehovova jednání s jeho služebníky až do doby sepsání posledního z žalmů.

5. a) Jak osvětluje kniha Žalmů organizaci? b) Jakou další informaci podávají nadpisy? c) Proč není nutné při čtení žalmů vyslovovat slovo „Sela“?

⁵ Kniha Žalmů patří k těm, které vrhají světlo na organizaci. David sám se odvolává na „průvody mého Boha, mého Krále, na svaté místo. Vpředu šli zpěváci, za nimi hráči na strunné nástroje; mezi nimi byly dívky tlukoucí do tamburín. Ve shromážděných davech žehnejte Bohu, Jehovovi.“ (Žalm 68:24–26) To vysvětluje, proč se v nadpisech často opakuje výraz „Vedoucímu“ a také mnoho básnických a hudebních termínů. Některé nadpisy vysvětlují použití nebo účel žalmu, nebo poskytují poučení pro hudebníky. (Viz nadpisy Žalmů 6, 30, 38, 60, 88, 102 a 120.) Nejméně u třinácti Davidových žalmů je stručná zmínka o událostech, jež daly podnět k jejich složení, například u Žalmu 18 a 51. Čtyřiatřicet žalmů je bez nadpisu. Slůvko „Sela“, jež se vyskytuje 71krát v hlavním textu, se všeobecně považuje za nějaký odborný výraz týkající se hudby nebo přednesu, avšak jeho přesný význam je neznámý. Někteří se domnívají, že označuje přestávku pro tiché rozjímání buď při samotném zpěvu, nebo jak při zpěvu, tak při hře na nástroje. Při čtení se tedy nemusí toto slovo vyslovovat.

6. a) Do kterých jednotlivých svazků byla rozdělena kniha Žalmů? b) Kdo zřejmě uspořádal Žalmy do konečné podoby?

⁶ Už v minulosti byla kniha Žalmů rozdělena do pěti jednotlivých knih neboli svazků, a to: 1. Žalmy 1–41; 2. Žalmy 42–72; 3. Žalmy 73–89; 4. Žalmy 90–106; 5. Žalmy 107–150. Zdá se, že sbírku těchto písní nejprve sestavil David. Zřejmě to však byl Ezra, kněz a „zručný opisovač v Mojžíšově zákoně“, koho Jehova použil, aby uspořádal knihu Žalmů do její konečné podoby. — Ezra 7:6.

7. Kterých jiných rysů Žalmů bychom si měli povšimnout?

⁷ Sbírka rostla postupně, a to snad vysvětluje, proč se některé žalmy v různých částech opakují, jako Žalmy 14 a 53; 40:13–17 a 70; 57:7–11 a 108:1–5. Každá z pěti částí končí provoláním požehnání Jehovovi neboli tzv. doxologií — první čtyři pak obsahují odpovědi lidu a poslední je celý Žalm 150. — Žalm 41:13, poznámka pod čarou v Rbi8.

8. Vysvětli a znázorni, co je to akrostich.

⁸ V devíti žalmech se používá velmi zvláštní způsob skladby, založený na abecední stavbě, který se nazývá akrostich. (Žalmy 9, 10, 25, 34, 37, 111, 112, 119 a 145) V této stavbě začíná první verš nebo verše první strofy prvním písmenem hebrejské abecedy alef (א), další verš (nebo verše) druhým písmenem bet (ב) a tak dále přes všechna nebo téměř všechna písmena hebrejské abecedy. Snad to sloužilo jako pomůcka paměti — pomysleme jen na chrámové zpěváky, kteří si museli pamatovat dlouhé písně jako například Žalm 119. Je zajímavé, že v Žalmu 96:11 je akrostich Jehovova jména. První polovina tohoto verše v hebrejštině se skládá ze čtyř slov, jejichž začáteční písmena, když je čteme zprava doleva, jsou čtyři hebrejské souhlásky tetragrammatu JHVH (יהוה).

9. a) Co způsobuje, že se mnohé žalmy přímo dotýkají mysli a srdce? b) Co jinak přispívá k jejich síle a kráse?

⁹ Tyto posvátné, lyrické básně jsou psány nerýmovaným hebrejským veršem a vynikají nepředstižitelnou krásou slohu a rytmickým sledem myšlenek. Mluví přímo k mysli a srdci. Kreslí živé obrazy. Podivuhodná šířka a hloubka námětu i vyjádření silných citových hnutí jsou částečně dány Davidovými mimořádnými životními zkušenostmi, které jsou pozadím mnoha žalmů. Málo lidí žilo tak pestrý život jako pastýřský hoch, osamělý válečník proti Goliatovi, dvorní hudebník, psanec mezi věrně oddanými přáteli a mezi zrádci, král a dobyvatel, milující otec soužený rozpory ve vlastní domácnosti, člověk, který dvakrát zakusil hořkost vážného hříchu, a přece byl stále nadšeným ctitelem Jehovy a miloval jeho Zákon. Není divu, že na takovém pozadí zrcadlí kniha Žalmů celou stupnici lidských citových hnutí. Básnické paralely a kontrasty, tak charakteristické pro hebrejský verš, přispívají k síle a kráse této knihy. — Žalm 1:6; 22:20; 42:1; 121:3, 4.

10. Co dosvědčuje věrohodnost Žalmů?

¹⁰ Věrohodnost těchto nejstarších písní k Jehovově chvále je dostatečně potvrzena naprostým souladem s ostatními Písmy. Knihu Žalmů několikrát citují pisatelé Křesťanských řeckých písem (Žalm 5:9 [Řím. 3:13]; Žalm 10:7 [Řím. 3:14]; Žalm 24:1 [1. Kor. 10:26]; Žalm 50:14 [Mat. 5:33]; Žalm 78:24 [Jan 6:31]; Žalm 102:25–27 [Hebr. 1:10–12]; Žalm 112:9 [2. Kor. 9:9]) Sám David řekl ve své poslední písni: „Jehovův duch to byl, jenž skrze mne mluvil, a jeho slovo bylo na mém jazyku.“ Tento duch na něho působil ode dne, kdy ho Samuel pomazal. (2. Sam. 23:2; 1. Sam. 16:13) Také apoštolové citovali z Žalmů. Petr se odvolával na „text Písma, o kterém předem mluvil svatý duch Davidovými ústy“, a u některých citátů z Žalmů na ně pisatel dopisu Hebrejcům poukazoval buď jako na Bohem pronesené výroky, nebo je uváděl slovy „právě jak říká svatý duch“. — Sk. 1:16; 4:25; Hebr. 1:5–14; 3:7; 5:5, 6.

11. Jak toto svědectví korunují Ježíšovy vlastní výroky?

¹¹ Jako nejpádnější důkaz věrohodnosti citujeme Ježíše, vzkříšeného Pána, který říká učedníkům: „To jsou má slova, která jsem k vám mluvil,. . . že se musí splnit všechno napsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech.“ Ježíš zde rozdělil celá Hebrejská písma způsobem, který Židé zavedli a také dobře znali. Jeho zmínka o Žalmech zahrnovala celou třetí skupinu Písem zvanou Hagiografa (neboli „svaté spisy“), jejíž první knihou byly Žalmy. To vše potvrzuje Ježíšův výrok pronesený o několik hodin dříve k dvěma učedníkům na jejich cestě do Emauz, když ‚jim vykládal věci, které se na něj v celých Písmech vztahovaly‘. — Luk. 24:27, 44.

OBSAH ŽALMŮ

12. Jak Žalmy rychle navazují na námět štěstí i na námět Království?

¹² První kniha (Žalmy 1–41). Všechny žalmy jsou připisovány přímo Davidovi, kromě Žalmů 1, 2, 10 a 33. Žalm 1 na začátku vystihuje základní myšlenku, když prohlašuje za šťastného muže, který má potěšení v Jehovově zákoně a rozjímá o něm dnem i nocí, aby se jím mohl řídit, na rozdíl od bezbožných hříšníků. To je první prohlášení o štěstí, které v Žalmech nacházíme. Žalm 2 začíná vyzývavou otázkou a vypráví o společném postoji všech králů a vysokých úředníků země „proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“. Jehovovi jsou k posměchu, a pak k nim mluví v prudkém hněvu a říká: „Já, ano já jsem nastolil svého krále na Sionu, své svaté hoře.“ Je to on, kdo rozbije a rozrazí na kusy všechen odpor. Vy ostatní králové a vládci, „služte Jehovovi s bázní“ a uznejte jeho Syna, jinak zaniknete! (Verše 2, 6, 11) A tak Žalmy rychle navazují na námět Bible — Království.

13. Co jiného činí první sbírku žalmů tak význačnou?

¹³ V této první sbírce jsou vynikající modlitby, a to jak prosebné žádosti, tak i díkůvzdání. Žalm 8 staví proti sobě velikost Jehovy a nepatrnost člověka a Žalm 14 odhaluje pošetilost lidí, kteří se odmítají podrobit autoritě Boha. Žalm 19 ukazuje, jak obdivuhodné stvoření oznamuje slávu Jehovy Boha, a verše 7–14 vychvalují blahodárná dobrodiní plynoucí ze zachovávání Božího dokonalého zákona, o němž se později uvažuje mnohem šířeji v Žalmu 119. Žalm 23 se všeobecně považuje za jedno z mistrovských děl veškeré literatury, ale je ještě velkolepější krásnou jednoduchostí, s níž vyjadřuje věrně oddanou důvěru v Jehovu. Kéž bychom všichni ‚bydleli v domě Jehovy, velkého Pastýře, do délky dnů‘! (23:1, 6) Žalm 37 dává dobrou radu bohabojným lidem, kteří žijí mezi zločinci, a Žalm 40 vyjadřuje potěšení z konání Boží vůle, jak ji konal i David.

14. Co říká druhá kniha Žalmů o vykoupení a kterým Davidovým modlitbám je věnována pozornost?

¹⁴ Druhá kniha (Žalmy 42–72). Tato část začíná osmi žalmy Korachovců. Žalmy 42 a 43 jsou připisovány Korachovým synům, protože jsou vlastně jedinou básní ve třech strofách spojených opakujícím se veršem. (42:5, 11; 43:5) Žalm 49 zdůrazňuje, že si člověk sám nemůže opatřit vlastního vykupitele, a poukazuje na to, že Bůh je dostatečně mocný, aby člověka vykoupil z „ruky šeolu“. (Verš 15) Žalm 51 je Davidova modlitba vyslovená po jeho hrozném hříchu s Bat–šebou, manželkou Hetity Urijáše, a zrcadlí jeho opravdové pokání. (2. Sam. 11:1–12:24) Tato část končí žalmem „o Šalomounovi“. Je to modlitba za jeho pokojnou vládu a za to, aby měl Jehovovo požehnání. — Žalm 72.

15. Co uvádí třetí kniha o dějinách Izraele, Jehovových soudech a jeho smlouvě o Království?

¹⁵ Třetí kniha (Žalmy 73–89). Nejméně dva z těchto žalmů, Žalmy 74 a 79, byly složeny po zkáze Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Naříkají nad touto velkou katastrofou a doprošují se Jehovy, aby pomohl svému lidu „kvůli slávě svého jména“. (79:9) Žalm 78 opakuje dějiny Izraele od doby Mojžíšovy až do doby, kdy David začal Izraelity ‚pást podle ryzosti svého srdce‘ (verš 72), a Žalm 80 poukazuje na Jehovu jako na skutečného „Pastýře Izraele“. (Verš 1) Žalmy 82 a 83 jsou naléhavé prosby k Jehovovi, aby vykonal své rozsudky proti svým nepřátelům a nepřátelům svého lidu. Tyto prosebné žádosti zdaleka nejsou pomstychtivé, ale sledují účel, „aby lidé pátrali po tvém jménu, Jehovo.. . .; aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (83:16, 18) Poslední v této části je Žalm 89, který vyzdvihuje ‚Jehovovy projevy milující laskavosti‘, jež jsou výrazně patrné v jeho smlouvě uzavřené s Davidem. Tato smlouva platí pro věčného dědice Davidova trůnu, který bude panovat před Jehovou na neurčitý čas. — Verše 1, 34–37.

16. Jak vyvyšuje čtvrtá kniha Jehovovo kralování a jeho dodržování smlouvy?

¹⁶ Čtvrtá kniha (Žalmy 90–106). Obsahuje 17 žalmů jako třetí kniha. Začíná Mojžíšovou modlitbou, která staví do ostrého protikladu Boží věčnou existenci a krátkost života smrtelného člověka. Žalm 92 velebí Jehovovy vznešené vlastnosti. Potom přichází velkolepá skupina Žalmů 93–100, jež začínají vzrušujícím zvoláním: „Sám Jehova se stal králem!“ Proto jsou vyzváni „všichni lidé země“, aby ‚zpívali Jehovovi, žehnali jeho jménu. . . Vždyť Jehova je velký a má být velmi mnoho chválen.‘ „Jehova je velký na Sionu.“ (93:1; 96:1, 2, 4; 99:2) Žalmy 105 a 106 jsou poděkováním Jehovovi za jeho zázračné skutky ve prospěch jeho lidu a za to, že věrně dodržel svou smlouvu s Abrahamem a dal jeho semeni zemi, i vzdor jejich nesčetnému reptání a pokleskům.

17. Proč je Žalm 104 neobyčejně zajímavý a jaký námět se od této chvíle opakuje?

¹⁷ Neobyčejně zajímavý je Žalm 104, který velebí Jehovu pro důstojnost a nádheru, jimiž se oděl. Popisuje jeho moudrost, která se projevuje v jeho mnohých dílech a výtvorech na zemi. Pak je s plnou silou předložen námět celé knihy Žalmů, když se poprvé objevuje zvolání: „Chvalte Jah!“ (Verš 35) Tato výzva k pravým ctitelům, aby chválili Jehovu pro jeho jméno, je v hebrejštině pouze jedním slovem halelu–Jah neboli „Haleluja“. Tento druhý tvar je dnes dobře známý lidem po celé zemi. Od tohoto verše se tento výraz vyskytuje 24krát. Několik žalmů jím začíná i končí.

18. a) Jaký refrén vyzdvihuje Žalm 107? b) Co jsou takzvané žalmy Hallel?

¹⁸ Pátá kniha (Žalmy 107–150). V Žalmu 107 máme popis Jehovových osvobození, doprovázených melodickým refrénem: „Ať lidé vzdávají díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodná díla vůči lidským synům.“ (Verše 8, 15, 21, 31) Žalmy 113 až 118 jsou takzvané žalmy Hallel. Mišna naznačuje, že je Židé zpívali při pasach a o svátcích letnic, chýší a zasvěcení.

19. Jak se od sebe liší Žalmy 117 a 119? Uveď některé rysy Žalmu 119.

¹⁹ Žalm 117 je mocný svou jednoduchostí. Je nejkratší ze všech žalmů a kapitol v Bibli. Žalm 119 je naproti tomu nejdelší ze všech žalmů a kapitol Bible. Obsahuje celkem 176 veršů ve 22 abecedních strofách, z nichž každá má 8 veršů. Všechny tyto verše, až na dva (90 a 122), se určitým způsobem odvolávají na slovo nebo zákon Jehovy Boha. V každé strofě se opakuje několik výrazů, nebo všechny (zákon, připomínka, nařízení, přikázání, soudcovská rozhodnutí) z Žalmu 19:7–14. Mluví se zde více než 170krát o Božím slově, a to některým z následujících osmi výrazů: přikázání, soudcovská rozhodnutí, zákon, nařízení, předpisy, připomínky, řeč a slovo.

20, 21. a) Co jsou Písně výstupů? b) Jak vyjadřují Davidovo ocenění pro potřebu sjednoceného uctívání?

²⁰ Dále nacházíme jinou skupinu žalmů, patnáct Písní výstupů, Žalmy 120–134. Překladatelé podávají tento výraz různě, protože jeho významu se plně nerozumí. Někteří říkají, že pochází ze vznešeného obsahu těchto žalmů, i když se nezdá, že by byl zřejmý důvod vyvyšovat je nad ostatní inspirované žalmy. Mnoho komentátorů naznačuje, že název pochází z toho, že tyto písně zpívali ctitelé, kteří cestovali neboli „stoupali“ do Jeruzaléma ke každoročním slavnostem. Cesta do hlavního města se považovala za výstup, protože město bylo položeno vysoko v judských horách. (Srovnej Ezru 7:9.) Zejména David měl hluboké ocenění pro potřebu Božího lidu sjednotit se v uctívání. Radoval se, když slyšel pozvání: „Pojďme do Jehovova domu“; a kmeny vyšly, ‚aby vzdávaly díky Jehovovu jménu‘. Proto vážně usiloval o pokoj, bezpečnost a blahobyt Jeruzaléma a modlil se: „Kvůli domu Jehovy, našeho Boha, chci pro tebe stále hledat dobro.“ — 122:1, 4, 9.

²¹ Žalm 132 vypráví o Davidově přísaze, že si nedopřeje klid, dokud nenajde místo odpočinku pro Jehovu, kterého představuje truhla smlouvy. Po umístění Truhly na Sionu jako by Jehova krásnou básnickou mluvou říkal, že si vyvolil Sion, své „místo odpočinku navždy; zde budu bydlet, neboť jsem po tom toužil“. Uznal toto ústřední místo uctívání, „vždyť tam Jehova přikázal, aby bylo požehnání“. „Kéž ti Jehova požehná ze Sionu.“ — 132:1–6, 13, 14; 133:3; 134:3; viz též Žalm 48.

22. a) Jak žalmy vyzdvihují, že Jehova je hoden chvály? b) Jak spěje k vyvrcholení slavný námět knihy v závěrečných žalmech?

²² Žalm 135 velebí Jehovu jako chvályhodného Boha, který činí vše, co ho těší, na rozdíl od marných a prázdných model, jimž se budou podobat jejich výrobci. Žalm 136 je určen pro responsoriální zpěv, protože každý verš končí slovy: „Vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ Takové odpovědi se používaly při mnoha příležitostech. (1. Par. 16:41; 2. Par. 5:13; 7:6; 20:21; Ezra 3:11) Žalm 137 líčí touhu po Sionu, kterou chovali v srdci Židé ve vyhnanství v Babylóně, a také svědčí o tom, že písně neboli žalmy o Sionu nezapomněli, ačkoli byli daleko od vlasti. Žalm 145 vyvyšuje Jehovovu dobrotu a jeho kralování a ukazuje, že on „střeží všechny, kteří ho milují, ale všechny ničemné vyhladí“. (Verš 20) Potom, jako burcující závěr, Žalmy 146 až 150 opět navazují na slavný námět knihy. Každý začíná a končí slovy: „Chvalte Jah!“ Tato melodie chvály stoupá k velkolepému vyvrcholení v Žalmu 150, který vyzývá 13krát v šesti verších všechno stvoření, aby chválilo Jehovu.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

23. a) Jaké živé poselství obsahují Žalmy? b) Jak je vyvyšováno Jehovovo jméno a jeho svrchovanost?

²³ Biblické žalmy je možné zahrnout mezi největší literární díla jakéhokoli jazyka pro jejich dokonalou krásu a sloh. Jsou však mnohem víc než jen krásnou literaturou. Jsou živým poselstvím od Nejvyššího svrchovaného Panovníka celého vesmíru, samotného Jehovy Boha. Umožňují do hloubky pochopit základní učení Bible, když mluví především o Jehovovi, svém Autoru. Jasně ukazují, že je Stvořitel vesmíru a všeho, co je v něm. (8:3–9; 90:1, 2; 100:3; 104:1–5, 24; 139:14) Kniha Žalmů opravdu velebí Jehovovo jméno, neboť se v ní objevuje asi 700krát. Kromě toho v ní nalézáme 43krát zkrácený tvar „Jah“, takže dohromady je božské jméno v každém žalmu uvedeno průměrně asi pětkrát. Nadto více než 350krát se o Jehovovi mluví jako o Elohim neboli Bohu. Mnoho žalmů poukazuje na Jehovovo svrchované vladařství tím, že o něm mluví jako o „Svrchovaném Pánu“. — Žalm 68:20; 69:6; 71:5; 73:28; 140:7; 141:8.

24. Co se říká v Žalmech o smrtelném člověku a jakou zdravou radu dostáváme?

²⁴ Na rozdíl od věčného Boha se smrtelný člověk rodí v hříchu a potřebuje vykupitele. Umírá a vrací se do „rozdrcené hmoty“, sestupuje do šeolu, všeobecného hrobu lidstva. (6:4, 5; 49:7–20; 51:5, 7; 89:48; 90:1–5; 115:17; 146:4) Kniha Žalmů zdůrazňuje, že je nutné dbát na Boží zákon a důvěřovat v Jehovu. (1:1, 2; 62:8; 65:5; 77:12; 115:11; 118:8; 119:97, 105, 165) Varuje před opovážlivostí a „skrytými hříchy“ (19:12–14; 131:1) a povzbuzuje k čestnému a zdravému společenství. (15:1–5; 26:5; 101:5) Ukazuje, že správné chování přináší Jehovovo schválení. (34:13–15; 97:10) Vyzdvihuje jasnou naději, protože „záchrana patří Jehovovi“, a pokud jde o ty, kteří se ho bojí, ‚osvobodí jejich duši od samotné smrti‘. (3:8; 33:19) A to nás přivádí k prorockým rysům žalmů.

25. a) Čeho je kniha Žalmů vlastně plná? b) Jak použil Petr Žalmy, když dokazoval totožnost většího Davida?

²⁵ Kniha Žalmů je vlastně plná proroctví poukazujících na Ježíše Krista, „syna Davidova“, a na úlohu, kterou má hrát jako Jehovův Pomazaný a Král.a (Mat. 1:1) V den letnic roku 33 n. l. byl uveden v život křesťanský sbor a od té doby začal svatý duch osvěcovat apoštoly, pokud jde o splnění těchto proroctví. Téhož dne Petr opakovaně citoval z Žalmů, když rozvíjel námět své proslulé řeči o osobě „Ježíše Nazaretského“. Závěrečnou část svého dokazování založil téměř celou na citátech z Žalmů, které dosvědčují, že Kristus Ježíš je větší David a že Jehova nenechal Ježíšovu duši v hádu, ale vzkřísil ho z mrtvých. Ne, „David skutečně nevystoupil do nebes“, ale učinil to jeho Pán, jak David předpověděl v Žalmu 110:1. Kdo je Davidův Pán? Petrova řeč slavně vrcholí mocnou odpovědí: ‚Ten Ježíš, kterého jste přibili na kůl!‘ — Skutky 2:14–36; Žalm 16:8–11; 132:11.

26. Jak se ukázala Petrova řeč jako prospěšná?

²⁶ Byla Petrova řeč, založená na Žalmech, prospěšná? Křest asi 3 000 osob, které se téhož dne připojily ke křesťanskému sboru, mluví sám za sebe. — Sk. 2:41.

27. Jak vyložil „svatý duch“ Žalm 2?

²⁷ Krátce poté se učedníci na zvláštní schůzce obrátili k Jehovovi s prosbou a citovali Žalm 2:1, 2. Vyjádřili, že se splnil ve sjednoceném odporu panovníků proti Božímu „svatému sluhovi Ježíšovi, kterého [Bůh] pomazal“. A zpráva pokračuje a říká, že byli ‚všichni naplněni svatým duchem‘. — Sk. 4:23–31.

28. a) Jaký důkaz za použití Žalmů rozvíjí Pavel v Hebrejcům, v kapitolách 1 až 3? b) Proč je Žalm 110:4 podkladem pro Pavlovo pojednání o Melchizedekově kněžství?

²⁸ A nyní se podívejme do dopisu Hebrejcům. V prvních dvou kapitolách najdeme několik citátů ze Žalmů o Ježíšovi, Božím Synu, dosazeném na nebeský trůn, a o jeho nadřazenosti nad anděly. Pavel ukazuje ze Žalmu 22:22 a dalších odkazů, že Ježíš má sbor ‚bratrů‘, kteří jsou částí Abrahamova semene a ‚účastníky nebeského povolání‘. (Hebr. 2:10–13, 16; 3:1) Potom, od Hebrejcům 6:20 a dál v sedmé kapitole, Pavel obšírněji hovoří o dalším úřadu, který Ježíš zastává jako ‚velekněz navždy podle způsobu Melchizedeka‘. To poukazuje na Boží slib stvrzený přísahou v Žalmu 110:4, na což se Pavel stále znovu odvolává, když dokazuje, že Ježíšovo kněžství je nadřazené Áronovu. Pavel vysvětluje, že na základě Jehovovy přísahy je Ježíš Kristus knězem, ne na zemi, ale v nebi a „zůstává knězem natrvalo“. Prospěch z jeho kněžské služby bude tedy věčný. — Hebr. 7:3, 15–17, 23–28.

29. Na který vynikající vzor oddanosti, uvedený v Žalmech a vysvětlený v Hebrejcům 10:5–10, bychom měli dbát?

²⁹ Hebrejcům 10:5–10 nás dále seznamuje s tím, jak Ježíš pozoruhodně oceňoval obětní životní dráhu, na kterou nahlížel jako na Boží vůli, a s jeho rozhodnutím tuto vůli konat. To je založeno na Davidových slovech v Žalmu 40:6–8. Je pro nás všechny nanejvýš prospěšné uvažovat o tomto příkladném duchu oddanosti a napodobovat ho, abychom získali Boží schválení. — Viz též Žalm 116:14–19.

30. Jak Žalmy podrobně předpověděly Ježíšovu životní dráhu a jak z nich jistě čerpal útěchu?

³⁰ Životní dráha, kterou Ježíš nastoupil a jež vyvrcholila strašným utrpením na mučednickém kůlu, byla předpověděna v Žalmech do pozoruhodných podrobností. Tato předpověď mluvila o tom, že mu nabídnou ocet k pití, budou metat los o jeho svrchní oděvy, budou krutě zacházet s jeho rukama a nohama a budou se mu posmívat. Byla předpověděna i duševní úzkost onoho srdcervoucího výkřiku: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (Mat. 27:34, 35, 43, 46; Žalm 22:1, 7, 8, 14–18; 69:20, 21) Jak naznačuje Jan 19:23–30, Ježíš jistě čerpal i v těchto hodinách mnoho útěchy a vedení z Žalmů, neboť věděl, že všechny tyto texty Písma se musejí splnit do poslední podrobnosti. Ježíš věděl, že Žalmy mluví také o jeho vzkříšení a vyvýšení. Měl nepochybně tyto věci na mysli, když vedl apoštoly při ‚zpěvu chvály‘ neboli zpěvu žalmů poslední noc před smrtí. — Mat. 26:30.

31. Co předpovídá kniha Žalmů v souvislosti se Semenem království a Ježíšovým sborem?

³¹ Tak Žalmy jasně ukazují, že „syn Davidův“ a Semeno království je Ježíš Kristus, který je nyní vyvýšen jako Král i Kněz na nebeském Sionu. Nedostatek místa nedovoluje podrobně popsat všechny úseky Žalmů, které se splnily na tomto Jehovově Pomazaném a jež citují Křesťanská řecká písma. Uvádíme zde alespoň několik dalších příkladů: Žalm 78:2 — Mat. 13:31–35; Žalm 69:4 — Jan 15:25; Žalm 118:22, 23 — Marek 12:10, 11 a Skutky 4:11; Žalm 34:20 — Jan 19:33, 36; Žalm 45:6, 7 — Hebr. 1:8, 9. V Žalmech je rovněž předpověděn Ježíšův sbor pravých následovníků, ne jednotlivců, ale skupiny vybrané ze všech národů. Tato skupina je vzata do Boží přízně a podílí se na díle chválení Jehovova jména. — Žalm 117:1 — Řím. 15:11; Žalm 68:18 — Ef. 4:8–11; Žalm 95:7–11 — Hebr. 3:7, 8; 4:7.

32. a) Co zjevuje studium Žalmů ohledně Jehovova ospravedlnění a účelu Království? b) Jak můžeme dát najevo věrnou oddanost a vděčnost, když oceňujeme Boží kralování?

³² Naše studium Žalmů velmi přispěje k tomu, abychom si vážili kralování Jehovy Boha, které uskutečňuje skrze slíbené Semeno a dědice Království k Boží slávě a ospravedlnění. Kéž jsme stále mezi těmi věrně oddanými, kteří jásají nad ‚slavnou nádherou Jehovovy důstojnosti‘ a o nichž mluví Žalm 145. Tento žalm je známý jako „Chvála od Davida“ a říká: „O slávě tvého kralování budou hovořit a o tvé moci budou mluvit, aby lidským synům dali na vědomí jeho mocné činy a slávu nádhery jeho kralování. Tvé kralování je kralování na všechny neurčité časy a tvé panství je po všechny po sobě následující generace.“ (145:5, 11–13) Přesně podle tohoto prorockého žalmu se právě nyní nádhera Božího zřízeného království v čele s Kristem oznamuje lidským synům ve všech národech. Jakou vděčnost bychom měli cítit za toto Království a jeho Krále! Závěrečná slova Žalmů jsou tedy opravdu vhodná: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ — 150:6.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]