Natan — Věrný zastánce čistého uctívání
Není jednoduché přimět mocného vládce, aby uznal, že jednal špatně a že s tím musí něco udělat. Měl bys odvahu před takového člověka předstoupit, kdybys věděl, že kvůli tomu, aby zachránil svou pověst, už nechal někoho usmrtit?
David, král starověkého Izraele, se dopustil cizoložství s Bat-šebou a ona otěhotněla. Chtěl tento hřích zakrýt, a proto jejího manžela nechal usmrtit a pak si ji vzal za manželku. Několik měsíců žil dvojím životem a bezpochyby dál plnil své královské povinnosti. Jehova se však postaral o to, aby Davidovy hříchy vyšly najevo. Poslal za ním svého proroka Natana.
Úkol, který Natan dostal, byl opravdu náročný. Jak by ses na jeho místě cítil ty? K tomu, aby Davidovi poukázal na jeho hříchy, ho určitě podněcovala věrnost Jehovovi a úcta k jeho měřítkům. Jak se mu podařilo Davida přesvědčit, že je nutné, aby činil pokání?
TAKTNÍ UČITEL
Udělej si chvilku času a přečti si 2. Samuelovu 12:1–25. Představ si, že místo Natana jsi to ty, kdo vypráví Davidovi následující příběh: „V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý s malými prostředky. Boháč měl velmi mnoho ovcí a skotu, ale muž s malými prostředky neměl nic než jednu ovečku, malou, kterou si koupil. A zachovával ji naživu a rostla u něho a u jeho synů, všichni pospolu. Jídala z jeho sousta a pila z jeho poháru a lehávala mu v náruči a byla pro něho jako dcera. Po nějaké době přišel k boháči návštěvník; on však šetřil a nevzal nějaké ze svých vlastních ovcí a ze svého vlastního skotu, aby je přichystal pro cestujícího, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku muže, který měl málo prostředků, a přichystal ji muži, který k němu přišel.“ (2. Sam. 12:1–4)
David, bývalý pastýř, si očividně myslel, že Natan popisuje skutečnou událost. Jeden učenec napsal: „Je možné, že Natan za ním běžně přicházel a předkládal mu případy lidí, kterým bylo ublíženo a nikde nenašli dovolání. A tak si David myslel, že teď je na něm věc napravit.“ Ať už je názor tohoto učence správný, nebo ne, tím, že Natan před krále se svým příběhem předstoupil, projevil odvahu a věrnost Bohu. To, co Natan vyprávěl, Davida rozlítilo. Zvolal: „Jakože Jehova žije, muž, který tohle dělá, zaslouží zemřít!“ Pak zazněla Natanova zdrcující slova: „Ty sám jsi ten muž!“ (2. Sam. 12:5–7)
Uvažuj o tom, proč Natan zvolil právě takový přístup. Pro člověka, který si k někomu vytvoří citový vztah, není snadné vidět situaci objektivně. Sklon ospravedlňovat své nesprávné jednání máme všichni. Natanovo podobenství však na Davida zapůsobilo tak, že nevědomky odsoudil své vlastní jednání. Dobře totiž věděl, že to, co mu Natan popsal, bylo zavrženíhodné. Až potom co David vyjádřil své rozhořčení, mu Natan řekl, že to podobenství je o něm samotném. Tehdy si David uvědomil, jak těžkého hříchu se dopustil. Díky tomu byl myšlenkově připraven přijmout ukáznění. Přiznal, že tím, co udělal, vlastně pohrdl Jehovou, a přijal zasloužený trest. (2. Sam. 12:9–14; Žalm 51, nadpis)
Co se z toho dozvídáme? Když někoho učíme biblickým pravdám, chceme mu pomoci, aby došel ke správnému závěru. Natan měl k Davidovi úctu, a proto s ním jednal taktně. Věděl, že v srdci David miluje spravedlnost. A právě Davidovy spravedlnosti se chtěl svým podobenstvím dovolat. I my můžeme takovým způsobem pomáhat upřímným lidem, aby chápali, jak se Jehova na různé věci dívá. Můžeme to dělat tak, že působíme na jejich smysl pro spravedlnost, aniž nějak naznačujeme, že my sami jsme lepší. Navíc v otázce toho, co je a co není správné, je autoritou Bible, a ne náš názor.
Pokárat mocného krále dokázal Natan především díky tomu, že chtěl být věrný Bohu. (2. Sam. 12:1) Podobně i nám věrnost může dodávat odvahu, abychom se Jehovových spravedlivých zásad za všech okolností zastávali.
ZASTÁNCE ČISTÉHO UCTÍVÁNÍ
Natan a David byli dobrými přáteli, což je zřejmé například z toho, že jméno Natan dal David jednomu ze svých synů. (1. Par. 3:1, 5) V biblické zprávě se Natan poprvé objevuje právě ve společnosti Davida. Oba milovali Jehovu a král zjevně důvěřoval Natanovu úsudku. Právě jemu se totiž svěřil se svým přáním postavit chrám pro Jehovu. Řekl: „‚Podívej se, já bydlím v cedrovém domě, kdežto truhla pravého Boha přebývá uprostřed stanových pláten.‘ Natan tedy králi řekl: ‚Všechno, co je ve tvém srdci — jdi, učiň, protože Jehova je s tebou.‘“ (2. Sam. 7:2, 3)
Jelikož Natan byl věrným Jehovovým ctitelem, Davidův plán postavit první trvalé středisko pravého uctívání na zemi nadšeně podpořil. Podle všeho ale vyjádřil své vlastní pocity, a ne to, co si o stavbě chrámu myslel Jehova. Tu noc mu totiž Bůh řekl, aby Davidovi předal jiné poselství — Jehovův chrám nepostaví on, ale jeden z jeho synů. Natan měl však pro krále ještě další zprávu. Oznámil mu, že Bůh s ním uzavírá smlouvu o tom, že jeho trůn bude „pevně založeným na neurčitý čas“. (2. Sam. 7:4–16)
Pokud jde o stavbu chrámu, Natanův názor nebyl v souladu s Boží vůlí. Pokorný prorok se však bez reptání podřídil Jehovovu záměru a podpořil ho. Je to pro nás vynikající příklad, jak reagovat, když jsme v nějakém ohledu usměrněni. Z toho, že Natan i nadále sloužil jako prorok, je zřejmé, že neztratil Jehovovu přízeň. Z biblické zprávy také vyplývá, že Natana a vizionáře Gada Bůh podnítil, aby dali Davidovi pokyn, že má pro službu v chrámu zorganizovat 4 000 hudebníků. (1. Par. 23:1–5; 2. Par. 29:25)
PODPOROVATEL KRÁLE
Natan věděl, že nástupcem zestárlého Davida má být Šalomoun, a proto odhodlaně zasáhl, když v posledních letech Davidova života se trůn pokusil uchvátit Adonijáš. I v té situaci Natan jednal s taktem a věrností. Nejprve se obrátil na Bat-šebu, aby Davidovi připomněla jeho přísahu, že vládnout bude jejich syn Šalomoun. Potom sám předstoupil před krále a zeptal se, zda rozhodl, že jeho nástupcem bude Adonijáš. David si uvědomil závažnost situace a nařídil Natanovi a dalším věrným služebníkům, aby Šalomouna prohlásili za krále. Adonijášovo spiknutí bylo zmařeno. (1. Král. 1:5–53)
SKROMNÝ HISTORIK
Má se za to, že Natan a Gad sepsali 1. Samuelovu kapitoly 25 až 31 a také celou 2. Samuelovu. O inspirovaných dějinách zapsaných v těchto knihách je uvedeno: „Pokud jde o záležitosti krále Davida, první a poslední, jsou zapsány tam mezi slovy jasnozřivce Samuela a mezi slovy proroka Natana a mezi slovy vizionáře Gada.“ (1. Par. 29:29) Natan také sepsal zprávu o vládě Šalomouna. (2. Par. 9:29) Je tedy velmi pravděpodobné, že na královském dvoře sloužil i po Davidově smrti.
Mnohé, co o Natanovi víme, asi zapsal on sám. Hodně se o něm ale dozvídáme i z toho, že řadu věcí neuvedl. Je zřejmé, že to byl skromný historik, který netoužil po tom, aby se nějak zapsal do dějin. V jednom biblickém slovníku je uvedeno, že Natan se v biblické zprávě objevuje „náhle a bez jakéhokoli rodokmenu“. O jeho předcích nebo osobním životě nevíme nic.
VĚRNÝ JEHOVŮV PROROK
I z těch několika málo zmínek o Natanovi jasně vyplývá, že to byl pokorný a zároveň odhodlaný zastánce pravého uctívání. Jehova Bůh mu svěřil závažné úkoly. Uvažuj o Natanových vlastnostech, jako je věrnost Jehovovi a hluboké ocenění pro Boží měřítka. Snaž se takové vlastnosti projevovat i ty.
Jehova tě asi nepověří tím, abys ukáznil krále nebo zmařil spiknutí. Bude ti však pomáhat, abys mu zůstal věrný a držel se jeho spravedlivých měřítek. I ty můžeš být odvážným, a přesto taktním učitelem pravdy a zastáncem čistého uctívání.
[Obrázek na straně 25]
Natan taktně promluvil s Bat-šebou, aby zmařil spiknutí proti králi