HADADEZER
[Hadad je pomocník].
Syn Rechobův a král Coby, syrského (aramejského) království. Má se za to, že toto království leželo na S od Damašku (2Sa 8:3, 5; 1Kr 11:23; 1Pa 18:3, 5) a že k němu patřily vazalské státy. (2Sa 10:19) Než byl Hadadezer poražen králem Davidem, vedl válku proti Toiovi (Touovi), králi Chamatu. (2Sa 8:9, 10; 1Pa 18:9, 10)
Když byli poraženi Syřané, které si najali Ammonité k boji proti Davidovi, Hadadezer posílil své vojsko povoláním dalších Syřanů z oblasti Eufratu. (2Sa 10:6, 15, 16; 1Pa 19:16) Na to možná naráží 2. Samuelova 8:3 (srovnej 1Pa 18:3), která se, jak se zdá, zmiňuje o Hadadezerově snaze znovu ovládnout řeku Eufrat. K tomu Cookovo dílo Comentary podotýká, že hebrejský text doslova znamená „způsobit, aby se jeho ruka vrátila“, a uvádí: „Přesná síla této metafory . . . musí být určena z kontextu. Jestliže se tento verš vztahuje k situaci, která je podrobněji popsána [ve 2Sa 10:15–19] — a to je velmi pravděpodobné —, význam tohoto obratu zde bude když (Hadadezer) šel obnovit svůj útok (na Izrael), nebo doplnit svou sílu proti Izraeli, u řeky Eufrat.“
U Chelamu se střetla Hadadezerova vojska pod vedením Šobaka (Šofacha) s vojsky Davidovými a byla poražena. Hned nato Hadadezerovi vazalové uzavřeli s Izraelem mír. (2Sa 10:17–19; 1Pa 19:17–19) Při tomto konfliktu bylo zabito 40 000 syrských jezdců na koních. Možná, že tito jezdci chtěli uprchnout divokým terénem, a tak sesedli z koně a byli zabiti jako pěšáci. Tím by se mohlo vysvětlit, proč jsou ve 2. Samuelově 10:18 nazváni ‚jezdci na koních‘, a v 1. Paralipomenon 19:18 ‚pěší muži‘. Rozdíl v počtu vozatajů zabitých v boji je obvykle připisován písařské chybě a za správný se považuje ten nižší údaj, 700 vozatajů.
David také vzal z Betachu (zřejmě také zvaném Tibchat) a Berotaie (možná totéž místo jako Kun), dvou měst v Hadadezerově říši, mnoho mědi a přinesl do Jeruzaléma zlaté štíty, které patřily Hadadezerovým sluhům, pravděpodobně vazalským králům. (2Sa 8:7, 8; 1Pa 18:7, 8; srovnej 2Sa 10:19.) David se také zmocnil mnoha Hadadezerových koní, dvoukolých vozů a pěších mužů. Odchylky v jejich počtu ve 2. Samuelově 8:4 a 1. Paralipomenon 18:4 možná vznikly písařskou chybou. V řecké Septuagintě obě pasáže říkají, že se David zmocnil tisíce dvoukolých vozů a sedmi tisíc jezdců na koních, a tak původní znění je možná zachováno v 1. Paralipomenon 18:4.
Je však třeba říci, že to, co se ve zprávě o Davidově konfliktu s Hadadezerem všeobecně považuje za chyby opisovačů, může prostě zrcadlit jiné stránky války nebo jiný způsob počítání.