Plnili Jehovovu vůli

Elijáš vyvyšuje pravého Boha

BYL nejhledanějším mužem v Izraeli. Kdyby ho král našel, s největší pravděpodobností by ho dal usmrtit. Kdo byl tímto stíhaným mužem? Jehovův prorok Elijáš.

Král Achab a jeho manželka, pohanka Jezábel, způsobili, že se v Izraeli rozbujelo uctívání Baala. To mělo za následek, že Jehova uvedl na zemi sucho, které už trvalo čtvrtý rok. Rozzlobená Jezábel byla rozhodnuta pobít všechny Jehovovy proroky, ale Achab se chtěl Elijáše zmocnit snad ještě více. Před více než třemi lety Elijáš Achabovi sdělil: „Během těchto let nenastane ani rosa, ani déšť, jedině z nařízení mého slova!“ (1. Královská 17:1) A následné sucho stále trvalo.

Když byl Elijáš v této nebezpečné situaci, Jehova mu řekl: „Jdi, ukaž se Achabovi, jelikož jsem rozhodnut, že dám déšť na povrch zemské půdy.“ Elijáš i přes velké riziko Jehovův příkaz poslechl. (1. Královská 18:1, 2)

Dva protivníci se setkávají

„Jsi to ty, ten, kdo přivádí na Izrael zavržení?“ ptal se Achab, když Elijáše zahlédl. „Já jsem na Izrael zavržení nepřivedl,“ odpověděl Elijáš statečně, „ale ty a dům tvého otce ano, protože jste opustili Jehovova přikázání a následoval jsi Baaly.“ Pak Elijáš řekl, aby se celý Izrael shromáždil na horu Karmel a také „čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků posvátného kůlu“. Pak Elijáš oslovil zástup: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory?a Jestliže je pravým Bohem Jehova, následujte jeho; ale jestliže Baal, následujte jeho.“ (1. Královská 18:17–21)

Lid stál jako oněmělý. Možná si uvědomili svou vinu, protože Jehovovi neprojevovali výlučnou oddanost. (2. Mojžíšova 20:4, 5) Nebo možná měli svědomí tak znecitlivělé, že na tom, že svou oddanost rozdělili mezi Jehovu a Baala, neviděli nic hříšného. Ať už to bylo jakkoli, Elijáš lidi vybídl, aby přinesli dva mladé býky — jednoho pro Baalovy proroky a druhého pro něj. Oba býci měli být přichystáni k oběti, ale neměl být zapalován žádný oheň. „A budete vzývat jméno svého boha,“ řekl Elijáš, „a já, já budu vzývat jméno Jehovy; a stane se, že pravý Bůh, který odpoví ohněm, je pravý Bůh.“ (1. Královská 18:23, 24)

Jehova je vyvýšen

Baalovi proroci „kulhali okolo oltáře, který udělali“. Celé dopoledne volali: „Baale, odpověz nám!“ Baal ale mlčel. (1. Královská 18:26) Elijáš se jim začal posmívat: „Volejte tím nejsilnějším hlasem, vždyť je to bůh.“ (1. Královská 18:27) Baalovi proroci se dokonce začali sekat dýkami a kopími, což byla obvyklá metoda, jíž se pohané snažili vzbudit soucit svých bohů.b (1. Královská 18:28)

Už minulo poledne a Baalovi ctitelé se nadále „chovali jako proroci“ — tato fráze v tomto kontextu vyjadřuje myšlenku, že se chovali poblouzněně a přestali se ovládat. Později odpoledne Elijáš konečně lidu řekl: „Přibližte se ke mně.“ Všichni pozorně sledovali, jak Elijáš znovu postavil Jehovův oltář, vykopal kolem něj příkop, rozsekal na kusy mladého býka a položil ho na oltář společně s kusy dřeva. Potom nechal býka, oltář i dřevo důkladně polít vodou a příkop naplnit vodou (nepochybně mořskou vodou ze Středozemního moře). Pak se Elijáš modlil k Jehovovi: „Ať je dnes známo, že jsi Bohem v Izraeli a já jsem tvůj sluha a to všechno jsem učinil tvým slovem. Odpověz mi, Jehovo, odpověz mi, aby tento lid poznal, že jsi, Jehovo, pravý Bůh a že jsi sám obrátil jejich srdce zpět.“ (1. Královská 18:29–37)

Znenadání z nebe sestoupil oheň, „pohltil zápalnou oběť a kusy dřeva a kameny a prach, a slízl vodu, která byla v příkopě“. Lidé, kteří to pozorovali, se okamžitě vrhli k zemi a volali: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ Na Elijášův příkaz byli Baalovi proroci pochytáni a přivedeni do říčního údolí Kišon, kde byli popraveni. (1. Královská 18:38–40)

Poučení pro nás

Elijáš projevil smělost, která se zdá téměř nadlidská. Avšak biblický pisatel Jakub nás ujišťuje, že „Elijáš byl člověk s pocity, jako jsou naše“. (Jakub 5:17) I on do jisté míry podléhal strachu a obavám. Například když Jezábel později přísahala, že se pomstí za ztrátu Baalových proroků, Elijáš uprchl a volal k Jehovovi v modlitbě: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo.“ (1. Královská 19:4)

Jehova Elijášovu duši neodňal, nenechal ho zemřít. Místo toho mu milosrdně opatřil pomoc. (1. Královská 19:5–8) Dnešní Boží služebníci si mohou být jisti, že Jehova udělá totéž, když na ně přijdou úzkostné chvíle, třeba kvůli odporu. Když se budou modlit, aby jim Bůh pomohl, Jehova jim jistě poskytne „moc, která je nad to, co je normální“, takže i když jsou „všemožně tlačeni“, nebudou ‚stísněni tak, že by se nemohli hnout‘. Stejně jako Elijáš dostanou pomoc, aby vytrvali. (2. Korinťanům 4:7, 8)

[Poznámky pod čarou]