Elijáš přišel za Achabem a řekl mu: „Vyjdi, jez a pij, neboť se ozývá hlučení lijáku.“ (41. verš) Poučil se ničemný král z událostí toho dne? V biblické zprávě nenajdeme nic, z čeho by se dalo usoudit, že Achab činil pokání — nenajdeme tam žádnou žádost, aby mu Elijáš pomohl obrátit se k Jehovovi a poprosit ho o odpuštění. Bible uvádí pouze to, že Achab „vyšel, aby jedl a pil“. (42. verš) A co Elijáš?

Elijáš nedočkavě vyhlížel jakýkoli náznak toho, že Jehova začíná jednat. Poslal proto svého sloužícího na vyvýšené místo, ze kterého mohl dobře vidět, jestli se už obloha nezačíná zatahovat. Sloužící se však vrátil s ne zrovna optimistickou zprávou: „Není tam vůbec nic.“ Obloha byla jasná a na obzoru nebyl ani mráček. Nepřipadá vám tedy zvláštní, že Elijáš Achabovi právě řekl, že „se ozývá hlučení lijáku“? Jak to mohl říct, když nebe vůbec nevypadalo na to, že bude pršet?

Elijáš znal Jehovův slib. Jako jeho prorok a představitel byl přesvědčený, že Bůh své slovo dodrží. Měl v něj takovou důvěru, že liják už jakoby slyšel. Možná nám to připomíná, jak Bible popisuje Mojžíše. Říká o něm, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. Je pro vás Bůh také tak skutečný? K tomu, abychom v něj i v jeho sliby mohli mít pevnou víru, nám poskytuje nespočetné množství důvodů. (Hebrejcům 11:1, 27)