ACHAB
[otcův bratr].
1. Syn Omriho a král severního království Izraele. Vládl v Samaří dvacet dva let asi od roku 940 př. n. l. (1Kr 16:28, 29)
Přehlíží falešné uctívání. Achabův životopis je po stránce pravého uctívání — a to je velmi důležitá oblast — jeden z nejhorších. Nejenže dovolil, aby byl Jehova dále nesprávně uctíván prostřednictvím Jeroboamových zlatých telat, ale také připustil, aby se v Izraeli nebývalou měrou rozšířilo uctívání Baala. Bylo to způsobeno tím, že se velmi záhy oženil s Jezábel, dcerou sidonského krále Etbaala. Když Josephus citoval slova starověkého historika Menandera, mluvil o Etbaalovi jako o Ithobalovi (Proti Apiónovi, I, 123 [18]) a řekl o něm, že před tím, než zavraždil krále a sám dosedl na trůn, byl knězem bohyně Astarte.
Achab se nechal svou pohanskou manželkou přimět k tomu, aby začal uctívat Baala a postavil Baalovi chrám a aby vztyčil posvátný kůl na počest bohyně Aštoret (Astarte). (1Kr 16:30–33) Zanedlouho bylo u dvora 450 Baalových proroků a 400 proroků posvátného kůlu a všichni byli hoštěni u královského stolu Jezábel. (1Kr 18:19) Praví Jehovovi proroci byli pobíjeni mečem a jenom díky zásahu věrného Obadjáše, správce Achabova domu, se sto proroků zachránilo. Obadjáš je schoval do jeskyní, kde žili jen o chlebu a vodě. (1Kr 18:3, 4, 13; 19:10)
Achab začal uctívat Baala, a proto mu Elijáš řekl, že přijde hrozné sucho, které podle Lukáše 4:25 a Jakuba 5:17 trvalo tři roky a šest měsíců. (1Kr 17:1; 18:1) Déšť měl přijít pouze na Elijášův pokyn, ale přestože Achab Elijáše hledal v okolních národech a královstvích, Elijáš zůstal mimo jeho dosah až do stanoveného času. (1Kr 17:8, 9; 18:2, 10) Achab se pak na Elijáše snažil svést vinu za sucho a hladomor. Elijáš však takové obvinění odmítl a vysvětlil, že pravou příčinou je uctívání Baala, které Achab podporoval. Na vrcholu hory Karmel pak proběhla zkouška, která ukázala, že Baal neexistuje a že Jehova je pravý Bůh. Baalovi proroci byli na Elijášův pokyn pobiti a krátce nato silný liják ukončil období sucha. (1Kr 18:17–46) Achab se vrátil do Jezreelu ke své manželce a informoval ji o Elijášově zásahu proti baalismu. Jezábel pohrozila Elijášovi smrtí a on uprchl na horu Choreb. (1Kr 19:1–8)
Výstavba hlavního města; vítězství nad Sýrií. Předpokládá se, že součástí Achabovy stavební činnosti bylo dokončení samařského opevnění. Jak ukázala archeologie, toto opevnění se skládalo ze tří nesmírně silných zdí, které byly postaveny vynikajícím způsobem. Vykopávky odhalily základy obdélníkového paláce o velikosti asi 90 × 180 m, který byl obehnán zdí z kvalitního kvádrového zdiva. Nalezla se řada slonovinových destiček na zdobení nábytku a obkladových destiček na stěny, které byly možná použity v Achabově ‚domě ze slonoviny‘, o němž je zmínka v 1. Královské 22:39. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 948; také srovnej Am 3:15; 6:4.)
Bohatství města a jeho síla byly brzy vyzkoušeny, když Samaří obléhal syrský král Ben-hadad II. jako vůdce koalice třiceti dvou králů. Achab se nejdříve slabošsky podvolil požadavkům útočníků, ale potom odmítl dát souhlas k vyplenění svého paláce. Mírové ujednání přestalo platit a pod Božím vedením Achab použil bitevní strategii, díky níž zastihl nepřátele nepřipravené, což vedlo k jejich porážce. Ben-hadad však uprchl. (1Kr 20:1–21)
Ben-hadad byl přesvědčen, že Jehova je pouze „Bohem hor“, a když se příští rok vrátil se stejnou vojenskou silou, připravil se k bitvě v poměrně rovinaté krajině poblíž Afeku na území Manasseho a nepouštěl se do hornaté oblasti Samaří. (Viz heslo AFEK č. 5.) Izraelské vojsko sice na místo bitvy dorazilo, ale ve srovnání s obrovským syrským táborem vypadalo jako „dvě stádečka koz“. Jehova slíbil Achabovi, že ukáže, že jeho moc nezávisí na zeměpisných podmínkách, a nepřítel utrpěl z rukou Achabova vojska drtivou porážku. (1Kr 20:26–30) Avšak stejně jako král Saul ušetřil Amalekitu Agaga, Achab nechal Ben-hadada přežít a uzavřel s ním smlouvu, podle které měla být dříve dobytá města vrácena Izraeli a Achabovi měly být připsány určité ulice v Damašku, zjevně proto, aby tam mohl založit bazary neboli trhy a tak v hlavním městě Sýrie uplatnit své obchodní zájmy. (1Kr 20:31–34) Za to Jehova Achaba zavrhl, stejně jako Saula, a předpověděl, že v budoucnu přijde na něho a na jeho lid neštěstí. (1Kr 20:35–43)
Vražda Nabota a její důsledky. Během tříletého období míru se Achab zaměřil na to, aby získal vinici Nabota z Jezreelu, kus země, po kterém Achab velmi toužil, protože sousedil s pozemky jeho paláce. Nabot odmítl vinici prodat, protože podle Božího zákona byl dědičný majetek nedotknutelný. Uražený Achab se vrátil do svého domu, lehl si na pohovku obličejem ke zdi a odmítal jíst. Když se pohanka Jezábel dozvěděla, co Achaba trápí, napsala dopisy v Achabově jménu a zařídila, aby byl Nabot odsouzen za rouhání a pod tou záminkou zavražděn. Když šel Achab zabavit vytoužený kus půdy, potkal Elijáše, který ho ostře odsoudil jako vraha a jako toho, kdo se pod vlivem pohanské manželky zaprodal ničemnosti. Psi lízali Nabotovu krev a stejně tak budou lízat Achabovu a samotná Jezábel a Achabovi potomci se stanou potravou pro psy a mrchožravé ptáky. Tato slova Achaba zasáhla a on se v hlubokém zármutku oblékl do pytloviny a malomyslně střídavě seděl na podlaze a procházel se. Díky tomu mu Jehova projevil určitou míru milosrdenství, pokud jde o dobu, kdy Achabův dům toto neštěstí postihne. (1Kr 21:1–29)
Achabovy vztahy s Judou na J byly utuženy manželstvím, které uzavřela Achabova dcera Atalja s Jehoramem, synem krále Jehošafata. (1Kr 22:44; 2Kr 8:18, 26; 2Pa 18:1) Během přátelské návštěvy v Samaří Achab přiměl Jehošafata, aby mu pomohl získat zpátky Ramot-gilead od Syřanů, kteří zjevně neplnili smlouvu uzavřenou Ben-hadadem. Zatímco řada falešných proroků pěla své ujištění o úspěchu, na Jehošafatovo naléhání byl přiveden prorok Mikajáš — kterého Achab nenáviděl —, a ten předpověděl jisté neštěstí. Achab nařídil, aby byl Mikajáš uvězněn, a tvrdohlavě trval na tom, že zaútočí. Sice se z bezpečnostních důvodů přestrojil, ale zasáhl ho náhodně vystřelený šíp a Achab pomalu zemřel. Jeho tělo přivezli do Samaří, aby mohlo být pohřbeno, a když „začali umývat válečný dvoukolý vůz u samařského rybníka, . . . psi lízali jeho krev“. V sz. rohu prostorného palácového nádvoří v Samaří byla nalezena velká uměle vytvořená nádrž a ta mohla být místem, kde se splnilo toto proroctví. (1Kr 22:1–38)
Moabské a asyrské nápisy. Existuje zmínka o přestavbě Jericha za Achabovy vlády, což možná patřilo k programu na posílení izraelské nadvlády nad Moabem. (1Kr 16:34; srovnej 2Pa 28:15.) Moabský kámen Meši, krále Moabu, mluví o tom, že nad Moabem vládli král Omri a jeho syn.
Asyrské nápisy, které popisují bitvu u Karkaru mezi Salmanasarem III. a koalicí dvanácti králů, obsahují také jméno A-ha-ab-bu jakožto jméno jednoho člena koalice. Většina znalců to chápe jako zmínku o izraelském králi Achabovi. Avšak pod heslem SALMANASAR č. 1 najdete důkazy, že toto tvrzení nemusí být správné.
2. Falešný prorok, patřil k vyhnancům v Babylóně; syn Kolajáše. Jeremjáš předpověděl, že tohoto nemorálního a prolhaného proroka a jeho společníka upraží Nebukadnecar v ohni. (Jer 29:21–23)