HOŠEA

[zkrácená forma jména Hošajáš].

1. Jeden ze 12 zvědů, které v roce 1512 př. n. l. vyslal Mojžíš, aby vyzvídali v Zaslíbené zemi; syn Nunův, z kmene Efrajim. Mojžíš mu však říkal Jehošua, což znamená „Jehova je záchrana“. (4Mo 13:8, 16) V řecké Septuagintě je uvedeno jméno I·e·sousʹ (Ježíš). Jako Mojžíšův nástupce byl většinou nazýván zkrácenou hebrejskou formou „Jozue“. (Joz 1:1)

2. Kníže kmene Efrajim za Davidovy vlády; syn Azazjášův. (1Pa 27:20, 22)

3. Hebrejské znění jména Jehovova proroka Ozeáše, který žil na přelomu devátého a osmého století př. n. l., za vlády judských králů Uzzijáše, Jotama, Achaza a Ezekjáše. (Oz 1:1; viz heslo OZEÁŠ.)

4. Poslední král severního izraelského království, které skončilo v roce 740 př. n. l.; syn Elahův. Činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, ale ne v takové míře jako jeho předchůdci. (2Kr 17:1, 2) Hošea neměl žádný dědičný nárok na trůn ani neměl od Boha žádné zvláštní pomazání za krále. Uchvatitel trůnu Hošea se dostal na trůn spiknutím proti králi Pekachovi a tím, že Pekacha zavraždil. Druhá Královská 15:30 uvádí, že Hošea Pekacha usmrtil a „začal místo něho vládnout ve dvacátém roce Jotama“. Judskému králi Jotamovi se připisuje jen šestnáct let vlády (2Kr 15:32, 33; 2Pa 27:1, 8), takže dvacátý rok se možná počítá od začátku Jotamova kralování. Tento rok byl vlastně čtvrtým rokem vlády Jotamova nástupce Achaza. (Viz heslo JOTAM č. 3.)

Zdá se však, že Hošea byl plně uznán za krále nad Izraelem až za nějaký čas. Druhá Královská 17:1 uvádí, že Hošea „se stal na devět let v Samaří králem nad Izraelem“ ve 12. roce Achaza. Je tedy možné, že v té době byl Hošea schopen plně ovládnout Izrael ze Samaří. Možná, že mu tehdy pomohla asyrská podpora, protože v záznamech asyrského krále Tiglat-pilesera III. se uvádí, že tento asyrský král dosadil Hošeu na trůn. (Viz tabulku „Významná data v období judských a izraelských králů“ pod heslem CHRONOLOGIE.)

Salmanasar V., následník Tiglat-pilesera III., přinutil Hošeu platit tribut, ale zanedlouho Hošea vyslal posly k egyptskému králi Soovi, požádal ho o pomoc a přestal Asyřanům daň platit. Když se Salmanasar V. o tomto tajném spiknutí dozvěděl, zavřel Hošeu do domu zadržení a oblehl Samaří. V roce 740 př. n. l., po tříletém obléhání, město padlo, jeho obyvatelé byli odvedeni do vyhnanství a odštěpené desetikmenné království zaniklo. (2Kr 17:3–6)

5. Jeden z představených lidu, jehož potomek, nebo možná on sám, v době Nehemjášově souhlasil s návrhem Levitů uzavřít důvěryhodnou úmluvu. (Ne 9:5, 38; 10:1, 14, 23)