SEDEKJÁŠ

[Jehova je spravedlnost].

1. „Syn Kenaanův“; falešný prorok, který krále Achaba ujistil, že králova snaha odejmout Syřanům Ramot-gilead bude úspěšná. Sedekjáš si „udělal železné rohy“, aby ukázal, že Achab bude trkat Syřany, dokud je nevyhubí. Když potom Jehovův pravý prorok Mikajáš předpověděl Achabovi neštěstí, Sedekjáš ho udeřil do tváře. (1Kr 22:11, 23, 24; 2Pa 18:10, 22, 23)

2. Kníže v době krále Jehojakima. (Jer 36:12)

3. ‚Syn Maasejášův‘; cizoložník a lživý prorok mezi vyhnanci v Babylóně. Jehovův prorok Jeremjáš předpověděl, že král Nebukadnecar upraží Sedekjáše a jeho společníka Achaba v ohni. (Jer 29:21–23)

4. Syn Josijáše a jeho manželky Chamutal; poslední z judských králů, který vládl v Jeruzalémě. Když ho babylónský král Nebukadnecar dosadil jako vazalského krále, změnil jeho jméno z Mattanjáše na Sedekjáše. Během 11 let své vlády Sedekjáš „dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích“. (2Kr 24:17–19; 2Pa 36:10–12; Jer 37:1; 52:1, 2)

V 1. Paralipomenon 3:15 je Sedekjáš uveden jako „třetí“ syn Josijáše. Sedekjáš se narodil vlastně jako čtvrtý v pořadí (srovnej 2Kr 23:30, 31; 24:18; Jer 22:11), ale před svého vlastního bratra Šalluma (Jehoachaza) je umístěn možná proto, že vládl mnohem déle.

Sedekjášův otec, král Josijáš, byl u Megidda smrtelně raněn, když se pokoušel odvrátit egyptské vojsko vedené faraónem Nekem (asi 629 př. n. l.). Tehdy bylo Sedekjášovi asi devět let a byl asi o tři roky starší než jeho synovec Jehojakin. Lid tehdy udělal králem Sedekjášova vlastního bratra, třiadvacetiletého Jehoachaza. Jehoachaz vládl pouhé tři měsíce, protože ho král Neko sesadil a nahradil ho Eljakimem (přejmenovaným na Jehojakima), což byl pětadvacetiletý nevlastní bratr Jehoachaza a Sedekjáše. Po smrti Jehojakima začal vládnout jako král jeho syn Jehojakin. Zdá se, že Jeruzalém v tu dobu obléhalo babylónské vojsko pod vedením krále Nebukadnecara. Jehojakin vládl tři měsíce a deset dnů a potom se babylónskému králi vzdal (617 př. n. l.). (2Kr 23:29–24:12; 2Pa 35:20–36:10)

Počáteční roky vlády. Nebukadnecar potom dal dosadit na trůn v Jeruzalémě Sedekjáše a nechal ho přísahat v Jehovově jménu. Touto přísahou se Sedekjáš zavázal, že bude věrným vazalským králem. (2Pa 36:10, 11; Ez 17:12–14; srovnej 2Pa 36:13.)

Zřejmě na počátku Sedekjášovy vlády přišli poslové z Edomu, Moabu, Ammonu, Tyru a Sidonu, snad se záměrem, aby s nimi Sedekjáš vytvořil proti Nebukadnecarovi koalici. (Jer 27:1–3; zmínka o Jehojakimovi v prvním verši může být záměna za Sedekjáše, která vznikla při přepisování; viz Rbi8, ppč.) Písmo neříká, čeho poslové dosáhli. Jejich návštěva možná nebyla úspěšná, protože Jeremjáš vybízel Sedekjáše a jeho poddané, aby babylónskému králi zůstali podřízeni, a také poslům předal tyče jha, které symbolizovaly skutečnost, že i národy, z nichž tito poslové pocházeli, by se měly podrobit Nebukadnecarovi. (Jer 27:2–22)

Sedekjáš poslal někdy na počátku své vlády (z nějakého důvodu není v Bibli uvedeno kdy) Elasu a Gemarjáše do Babylóna. Pokud je tato událost uvedena v chronologickém pořadí, byl by to čtvrtý rok Sedekjášovy vlády. (Jer 28:1, 16, 17; 29:1–3)

Ve čtvrtém roce své vlády odešel do Babylóna sám Sedekjáš. Pravděpodobně to bylo proto, aby předložil tribut a ujistil tak Nebukadnecara, že je mu jako vazalský král stále oddaný. Sedekjáše při této příležitosti doprovázel jeho ubytovací úředník Serajáš, jemuž prorok Jeremjáš svěřil svitek oznamující všechny Jehovovy rozsudky proti Babylónu. (Jer 51:59–64)

Asi o rok později začal mezi židovskými vyhnanci v Babylóně sloužit jako prorok Ezekiel. (Ez 1:1–3; srovnej 2Kr 24:12, 17.) V šestém měsíci šestého roku Sedekjášovy královské vlády (612 př. n. l.) měl Ezekiel vidění, v němž spatřil modlářské zvyklosti včetně uctívání boha Tammuze a slunce, které se prováděly v Jeruzalémě. (Ez 8:1–17)

Bouří se proti Nebukadnecarovi. Přibližně za tři roky (asi 609 př. n. l.) se Sedekjáš proti Nebukadnecarovi vzbouřil a poslal do Egypta pro vojenskou pomoc. Bylo to proti Jehovovu slovu pronesenému skrze Jeremjáše a v rozporu s přísahou, kterou se v Jehovově jménu zavázal. (2Kr 24:20; 2Pa 36:13; Jer 52:3; Ez 17:15) Babylónská armáda v čele s Nebukadnecarem proto přitáhla proti Jeruzalému. Obléhání města začalo „v devátém roce, v desátém měsíci, desátý den měsíce“. (Ez 24:1–6)

Možná to bylo na počátku tohoto obléhání, kdy Sedekjáš poslal „Pašchura, syna Malkijášova, a kněze Sefanjáše, syna Maasejášova,“ k Jeremjášovi, aby se dotázal Jehovy, zda Nebukadnecar od Jeruzaléma odtáhne. Jehovovo slovo pronesené skrze Jeremjáše bylo, že město a jeho obyvatelé zažijí neštěstí z rukou Babylóňanů. (Jer 21:1–10) Zdá se, že na Boží příkaz Jeremjáš potom šel osobně k Sedekjášovi, aby mu oznámil, že Jeruzalém bude zničen a že král bude odveden do Babylóna a v míru zde zemře. (Jer 34:1–7)

Sedekjáš a jeho knížata v obleženém Jeruzalémě pokládali za účelné, aby se v něčem Jehovově zákonu podřídili a získali tak Boží přízeň. Nebyl sice Jubilejní rok, ale oni se rozhodli uzavřít smlouvu a propustit z otroctví své hebrejské otroky. Později tuto smlouvu porušili, protože opět zotročili ty, koho propustili. (Jer 34:8–22) Zdá se, že se to stalo v době, kdy na obranu Jeruzaléma přišly vojenské síly z Egypta, a Babylóňané museli obléhání dočasně přerušit, aby egyptskou hrozbu odvrátili. (Jer 37:5) Ti, kdo propustili hebrejské otroky, byli zjevně přesvědčeni, že nebezpečí je zažehnáno, protože Babylóňané budou poraženi a nebudou v obléhání pokračovat, a tak vzali propuštěné hebrejské otroky opět do otroctví.

Během tohoto období poslal Sedekjáš k „Jeremjášovi Jehukala, syna Šelemjášova, a kněze Sefanjáše, syna Maasejášova,“ s žádostí, aby se prorok Jeremjáš modlil ve prospěch lidu zjevně v tom smyslu, aby předpověděné zničení Jeruzaléma nepřišlo. Jehovova odpověď, kterou tlumočil Jeremjáš, však ukázala, že Boží rozsudek se nezměnil. Chaldejci se vrátí a Jeruzalém zničí. (Jer 37:3–10)

Když se Jeremjáš později rozhodl opustit Jeruzalém a jít na území Benjamína, byl v Benjamínově bráně zajat a falešně obviněn z toho, že odpadá k Chaldejcům. Jeremjáš toto obvinění popřel, ale Jirijáš, úředník konající dozor, mu nenaslouchal a odvedl ho ke knížatům. Jeremjáš byl uvězněn v domě Jehonatana. Po uplynutí poměrně dlouhé doby Babylóňané zjevně opět oblehli Jeruzalém a Sedekjáš poslal pro Jeremjáše. V odpovědi na královo dotazování Jeremjáš řekl, že Sedekjáš bude vydán do ruky babylónského krále. Když Jeremjáš prosil, aby nebyl poslán do domu Jehonatana, Sedekjáš jeho prosbě vyhověl a nechal ho dát do vazby na Nádvoří stráže. (Jer 37:11–21; 32:1–5)

Skutečnost, že Sedekjáš byl velmi slabým vládcem, dokládá to, že když ho knížata později žádala, aby byl Jeremjáš usmrcen, protože údajně narušoval morálku obležených obyvatel, Sedekjáš jim řekl: „Pohleďte, je ve vašich rukou. Vždyť není vůbec nic, v čem nad vámi může král získat převahu.“ Nicméně Sedekjáš potom vyhověl Ebed-melekově žádosti, aby byl Jeremjáš zachráněn, a nařídil Ebed-melekovi, aby si vzal na pomoc 30 mužů. Sedekjáš se s Jeremjášem později opět soukromě setkal. Ujistil proroka o tom, že ho neusmrtí ani nevydá do rukou těch, kdo usilují o prorokův život. Sedekjáš se však bál represálií Židů, kteří odpadli k Chaldejcům, a tudíž Jeremjášovu inspirovanou radu, aby se babylónským knížatům vzdal, neposlechl. Král svůj strach projevil také tehdy, když Jeremjáše žádal, aby podezíravým knížatům neřekl nic o tom, o čem v tomto soukromém rozhovoru mluvili. (Jer 38:1–28)

Pád Jeruzaléma. Nakonec (v roce 607 př. n. l.) „v Sedekjášově jedenáctém roce, ve čtvrtém měsíci, devátý den měsíce“ byl Jeruzalém dobyt. Sedekjáš a válečníci v noci uprchli. Na pouštních pláních Jericha byl Sedekjáš dostižen a odveden k Nebukadnecarovi do Ribly. Sedekjášovi synové byli před jeho očima pobiti. Sedekjášovi bylo v tu dobu asi 32 let, a tudíž to museli být malí chlapci. Potom, co Sedekjáš viděl smrt svých synů, byl oslepen, spoután měděnými okovy a odveden do Babylóna, kde v domě zadržení zemřel. (2Kr 25:2–7; Jer 39:2–7; 44:30; 52:6–11; srovnej Jer 24:8–10; Ez 12:11–16; 21:25–27.)

5. Syn Jekonjáše (Jehojakina); zjevně to však nebyl žádný ze sedmi synů, kteří se mu narodili, když byl vězněn v Babylóně. (1Pa 3:16–18)

6. Kněz nebo předek kněze, který patřil k těm, kdo pečetí stvrdili „důvěryhodnou úmluvu“, která byla uzavřena za Nehemjášova místodržitelství. (Ne 9:38; 10:1, 8)