-
Moabský KirHlubší pochopení Písma, 1. svazek
-
-
Koncem desátého století př. n. l. zaútočila na Kir-chareset spojenecká vojska Izraele, Judy a Edomu. Jestliže je toto místo správně ztotožňováno s Karakem, pak střelci z praku ostřelovali toto město kameny bezpochyby právě z okolních hor. Kir-chareset sice zřejmě nebyl dobyt, ale boj proti moabskému králi byl tvrdý. Z nějakého důvodu, který není uveden, se král snažil probít se společně se 700 bojovníky bitevními řadami, aby se dostali k edomskému králi, ale nepodařilo se mu to. Zdá se, že se nakonec moabský král uchýlil k tomu, že veřejně obětoval svého prvorozeného syna, pravděpodobně proto, aby usmířil boha Kemoše. (2Kr 3:5, 9, 25–27) Hebrejskému textu (2Kr 3:27) je také možno rozumět tak, že se vztahuje na prvorozeného syna edomského krále, a někteří znalci se domnívají, že se k této události vztahují slova Amose 2:1. To však je méně pravděpodobné.
-
-
Moab, MoabciHlubší pochopení Písma, 1. svazek
-
-
Moab v proroctvích. Moabci vystupovali proti Izraeli odedávna, a proto jsou v Bibli uváděni mezi tvrdošíjnými nepřáteli Jehovova lidu. (Srovnej Iz 11:14.) Moab byl odsouzen za to, že haněl Izrael a že byl pyšný a domýšlivý, a nakonec se měl stát pustinou podobnou Sodomě. (Sef 2:8–11; viz také Jer 48:29.) Již na konci devátého století př. n. l. napsal Amos, že Moab bude postižen neštěstím za to, že ‚kosti edomského krále spálil na vápno‘. (Am 2:1–3) Někteří znalci se domnívají, že to poukazuje na událost z 2. Královské 3:26, 27, kde se podle jejich názoru nepojednává o tom, že by král Meša obětoval svého vlastního syna, ale o tom, že obětoval prvorozeného syna edomského krále; tento závěr však je nepravděpodobný. Jedna židovská tradice ovšem skutečně spojuje událost, o níž se zmiňuje Amos, s válkou proti Mešovi a tvrdí, že někdy po tomto boji Moabci vykopali kosti edomského krále a potom je spálili na vápno. Z biblické zprávy však nelze určit, kdy k tomu došlo.
-