Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z 2. Královské
BIBLICKÁ kniha Druhá Královská navazuje na děj První Královské. Je to záznam o 29 panovnících — 12 panovnících severního království Izraele a 17 panovnících jižního království Judy. Druhá Královská také pojednává o činnosti proroků Elijáše, Eliši a Izajáše. I když kniha nezaznamenává události v přísně chronologickém pořadí, její děj sahá až do doby zničení Samaří a končí zničením Jeruzaléma. Druhá Královská celkově zahrnuje období 340 let — od roku 920 př. n. l. do roku 580 př. n. l., kdy prorok Jeremjáš psaní této knihy dokončil.
V čem je Druhá Královská pro nás hodnotná? Co se z ní dozvídáme o Jehovovi a jeho jednání? Jaké poučení si můžeme vzít z činů králů, proroků a jiných lidí, o kterých se v této knize mluví? Podívejme se, čemu se můžeme z Druhé Královské naučit.
ELIŠA SE STÁVÁ NÁSTUPCEM ELIJÁŠE
Izraelský král Achazjáš propadá mříží ve svém domě a onemocní. Od proroka Elijáše dostává zprávu, že zemře. Achazjáš umírá a na trůn místo něj usedá jeho bratr Jehoram. V Judě tou dobou panuje král Jehošafat. Elijáš je vzat ve větrné bouři a místo něj se stává prorokem jeho pomocník Eliša. Během následujících asi šedesáti let své služby koná Eliša mnoho zázraků. (Viz rámeček „Elišovy zázraky“.)
Když se proti Izraeli bouří moabský král, vycházejí Jehoram, Jehošafat a král Edomu, aby se s ním střetli v bitvě. Vítězství je jim dáno kvůli tomu, že je mezi nimi věrný Jehošafat. Později naplánuje na Izrael překvapivý útok král Sýrie. Eliša však jeho plán překazí. Syrský král se rozzuří a vysílá „koně a válečné dvoukolé vozy a mohutnou vojenskou sílu“, aby Elišu zajal. (2. Královská 6:14) Eliša působí dva zázraky a v míru posílá Syřany zpět. Za čas syrský král Ben-hadad oblehne Samaří. To vede ke krutému hladomoru, ale Eliša předpovídá, že hladomor brzy skončí.
O nějaký čas později přichází Eliša do Damašku. Král Ben-hadad, který je právě nemocný, se jej prostřednictvím Chazaela dotazuje, zda se z nemoci uzdraví. Eliša předpovídá, že král zemře a že Chazael bude vládnout místo něj. Hned příští den Chazael udusí krále mokrou „síťovanou látkou“ a zmocní se kralování. (2. Královská 8:15, poznámka pod čarou) V Judě usedá na trůn Jehošafatův syn Jehoram. Po něm se stává králem Jehoramův syn Achazjáš. (Viz rámeček „Judští a izraelští králové“.)
Odpovědi na biblické otázky:
2:9 — Proč Eliša požádal o ‚dva podíly na Elijášově duchu‘? K tomu, aby Eliša mohl plnit úlohu proroka v Izraeli, potřeboval stejného ducha, jakého projevoval Elijáš, ducha odvahy a nebojácnosti. Eliša si to uvědomoval, a proto požádal o dvojitý podíl na Elijášově duchu. Elijáš jmenoval Elišu jako svého nástupce a Eliša mu šest let sloužil, takže z duchovního hlediska považoval Elijáše za svého otce. Byl v podstatě Elijášovým prvorozeným duchovním synem. (1. Královská 19:19–21; 2. Královská 2:12) A stejně jako doslovný prvorozený syn dostával dva podíly na dědictví svého otce, tak i Eliša dostal dva podíly na duchovním dědictví Elijáše, když o ně požádal.
2:11 — Co byla „nebesa“, ke kterým „Elijáš vystoupil ve větrné bouři“? Nejednalo se o vzdálené části hmotného vesmíru ani o duchovní místo, kde přebývá Bůh se svými andělskými syny. (5. Mojžíšova 4:19; Žalm 11:4; Matouš 6:9; 18:10) „Nebesa“, do nichž vystoupil Elijáš, byla nebesa ve smyslu atmosféry. (Žalm 78:26; Matouš 6:26) Je zřejmé, že ohnivý dvoukolý vůz přenesl Elijáše zemskou atmosférou na jiné místo na zemi. Tam Elijáš nějakou dobu dále žil, protože ještě po několika letech napsal dopis judskému králi Jehoramovi. (2. Paralipomenon 21:1, 12–15)
5:15, 16 — Proč Eliša nepřijal Naamanův dar? Eliša dar odmítl, protože uznával, že zázračné uzdravení Naamana nezpůsobil vlastními silami, ale díky moci od Jehovy. Bylo pro něj nemyslitelné, aby těžil z úřadu, který mu dal Bůh. Ani dnešním pravým ctitelům nejde o to, aby ze služby Jehovovi měli nějaký osobní zisk. Berou si k srdci Ježíšův pokyn: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Matouš 10:8)
5:18, 19 — Žádal Naaman odpuštění za to, že se musí podílet na náboženském úkonu? Syrský král byl zřejmě starý a slabý a musel se o Naamana opírat. Když se král skláněl při uctívání Rimmona, Naaman se skláněl také. Pro Naamana to však byl čistě mechanický úkon, jehož účelem bylo pouze podepřít královo tělo, a ne podílet se na uctívání. Naaman prosil Jehovu, aby mu odpustil, že bude tuto občanskou povinnost vykonávat. Eliša Naamanovi uvěřil a řekl mu: „Jdi v pokoji.“
Poučení pro nás:
1:13, 14. Jestliže si bereme poučení z toho, co vidíme, a jestliže jednáme pokorně, může to vést k záchraně života.
2:2, 4, 6. I když byl Eliša už asi šest let Elijášovým sloužícím, trval na tom, že jej neopustí. To je nádherný příklad věrné oddanosti a přátelského vztahu. (Přísloví 18:24)
2:23, 24. Hlavní příčinou tohoto posměchu vůči Elišovi bylo zřejmě to, že děti viděly holohlavého muže, který měl na sobě Elijášovo úřední roucho. Děti rozpoznaly v Elišovi Jehovova představitele a zkrátka ho tam nechtěly. Říkaly mu, aby ‚šel vzhůru‘, tedy aby šel dál do výše položeného Betelu nebo aby byl vzat tak jako Elijáš. Děti zjevně napodobovaly nepřátelský postoj svých rodičů. Je opravdu nutné, aby rodiče svým dětem vštěpovali úctu k Božím představitelům.
3:14, 18, 24. Jehovovo slovo se vždy splní.
3:22. V důsledku odrazu slunečních paprsků za časného rána vypadala voda jako krev. Tento optický klam vznikl snad díky tomu, že půda v čerstvě vyhloubených příkopech obsahovala červený jíl. K dosažení svých záměrů může Jehova použít přírodní úkazy.
4:8–11. Žena v Šunemu si uvědomovala, že Eliša je „svatý Boží muž“, a proto jej přijala pohostinně. Neměli bychom se snad k věrným Jehovovým ctitelům chovat stejně?
5:3. Izraelská dívenka měla víru v to, že Bůh je schopen vykonávat zázraky. O své víře také odvážně mluvila. Mladí křesťané, snažíte se upevňovat svou víru v Boží sliby a odvážně hovořit o pravdě se svými učiteli a spolužáky?
5:9–19. Z Naamanova příkladu je jasně patrné, že i pyšný člověk se může naučit pokoře. (1. Petra 5:5)
5:20–27. Gechazi zaplatil opravdu vysokou cenu za to, že se pokusil druhé obelhat. Když dobře uvážíme, jak bolestné a tragické následky by pro nás mělo, kdybychom vedli dvojí život, pomůže nám to, abychom se ho vyvarovali.
IZRAEL I JUDA JDOU DO VYHNANSTVÍ
Za krále nad Izraelem je pomazán Jehu. Neztrácí čas a na Jehovův pokyn podniká tažení, aby srazil Achabův dům. Jehu používá chytrou strategii a ‚vyhlazuje Baala z Izraele‘. (2. Královská 10:28) Když se Achazjášova matka Atalja doslýchá o tom, že Jehu jejího syna zabil, ‚vstává a ničí všechno potomstvo království Judy‘ a zmocňuje se trůnu. (2. Královská 11:1) Zachráněn je pouze Achazjášův malý syn Jehoaš, který je šest let ukrýván a poté jmenován králem nad Judou. Jehoaš je poučován knězem Jehojadou a dále činí to, co je správné v Jehovových očích.
Všichni králové, kteří po Jehuovi vládnou Izraeli, činí to, co je špatné v Jehovových očích. Za vlády Jehuova vnuka umírá přirozenou smrtí Eliša. Čtvrtým judským králem, jenž nastupuje po Jehoašovi, je Achaz. Ani on ‚nečiní to, co je správné v očích Jehovy‘. (2. Královská 16:1, 2) Jeho syn Ezekjáš se však prokazuje jako král, který ‚se stále přidržuje Jehovy‘. (2. Královská 17:20; 18:6) V roce 740 př. n. l., když nad Judou panuje Ezekjáš a králem Izraele je Hošea, dochází k tomu, že asyrský král Salmanasar ‚dobývá Samaří a odvádí Izrael do vyhnanství v Asýrii‘. (2. Královská 17:6) Poté jsou na území Izraele přivedeni cizinci a vzniká samaritánské náboženství.
Ze sedmi králů, kteří po Ezekjášovi usedají na judský trůn, je to pouze Josijáš, kdo podniká kroky k tomu, aby bylo ze země odstraněno falešné uctívání. Roku 607 př. n. l. nakonec Jeruzalém dobývají Babylóňané a ‚Juda odchází do vyhnanství ze své půdy‘. (2. Královská 25:21)
Odpovědi na biblické otázky:
13:20, 21 — Lze z tohoto zázraku vyvozovat, že je správné uctívat náboženské relikvie? Rozhodně ne. Bible nemluví o tom, že by byly Elišovy kosti někdy uctívány. Tento zázrak se stal díky Boží moci, stejně jako všechny zázraky, které Eliša vykonal, dokud byl naživu.
15:1–6 — Proč Jehova postihl Azarjáše (Uzzijáše, 15:6, poznámka pod čarou) malomocenstvím? „Jakmile . . . byl [Uzzijáš] silný, jeho srdce se stalo domýšlivým, . . . takže jednal nevěrně proti Jehovovi, svému Bohu, a vešel do Jehovova chrámu pálit kadidlo na oltáři pro kadidlo.“ Když ‚se proti Uzzijášovi postavili‘ kněží a řekli mu, aby ‚vyšel ze svatyně‘, rozvzteklil se na ně a byl stižen malomocenstvím. (2. Paralipomenon 26:16–20)
18:19–21, 25 — Uzavřel Ezekjáš spojenectví s Egyptem? Ne. Rabšakeho obvinění bylo falešné, stejně jako jeho tvrzení, že přišel se ‚zmocněním od Jehovy‘. Věrný král Ezekjáš spoléhal pouze na Jehovu.
Poučení pro nás:
9:7, 26. Z přísného soudu nad Achabovým domem poznáváme, že falešné uctívání a také prolévání nevinné krve jsou Jehovovi odporné.
9:20. Jehu byl pověstný tím, že divoce jezdil ve svém dvoukolém voze. Byla z toho patrná horlivost, s níž plnil své pověření. Jsi ty znám jako horlivý hlasatel Království? (2. Timoteovi 4:2)
9:36, 37; 10:17; 13:18, 19, 25; 14:25; 19:20, 32–36; 20:16, 17; 24:13. Můžeme mít plnou důvěru, že ‚slovo, jež vychází z Jehovových úst, jistě bude mít vždy úspěch‘. (Izajáš 55:10, 11)
10:15. Stejně jako Jehonadab celým srdcem přijal Jehuovo pozvání, aby k němu nastoupil do dvoukolého vozu, tak i „velký zástup“ ochotně podporuje novodobého Jehua, Ježíše Krista, i jeho pomazané následovníky. (Zjevení 7:9)
10:30, 31. I když Jehuovo jednání nebylo bez vady, Jehova mu projevil ocenění za všechno, co udělal. Ano, ‚Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na naši práci‘. (Hebrejcům 6:10)
13:14–19. Jehoaš, vnuk Jehua, nevyvinul patřičné úsilí a udeřil svými šípy o zem jen třikrát, a proto dosáhl nad Syřany jen částečného vítězství. Jehova očekává, že práci, kterou nám uložil, budeme vykonávat horlivě a s nadšením.
20:2–6. Jehova je ‚Ten, který slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2)
24:3, 4. Jehova „nebyl svolný udělit [Judě] odpuštění“, protože na ni Manasse přivedl vinu krve. Na krev nevinných lidí Bůh pohlíží s úctou. Můžeme mít jistotu, že Jehova nevinnou krev pomstí, až zničí ty, kdo nesou odpovědnost za její prolití. (Žalm 37:9–11; 145:20)
Je pro nás velmi hodnotná
Druhá Královská působivě dokládá, že Jehova je Splnitelem slibů. To, že obyvatelé dvou království, nejprve Izraele a potom Judy, byli odvedeni do vyhnanství, je mocnou připomínkou toho, jak se naplnil prorocký rozsudek zaznamenaný v 5. Mojžíšově 28:15–29:28. O proroku Elišovi se v Druhé Královské dozvídáme, že měl mimořádnou horlivost pro Jehovovo jméno a pro pravé uctívání. Ezekjáš a Josijáš jsou představeni jako pokorní králové s hlubokou úctou k Božímu zákonu.
Rozjímat o postojích a činech králů, proroků a jiných lidí, o kterých se mluví ve Druhé Královské, je opravdu hodnotné. Cožpak se zde nedozvídáme, o co bychom měli usilovat a čemu bychom se naopak měli vyhnout? (Římanům 15:4; 1. Korinťanům 10:11) Ano, „slovo Boha je živé a vykonává moc“. (Hebrejcům 4:12)
[Rámeček a obrázek na straně 10]
ELIŠOVY ZÁZRAKY
1. Vody Jordánu jsou rozděleny. (2. Královská 2:14)
2. Špatný zdroj vody v Jerichu je uzdraven. (2. Královská 2:19–22)
3. Mladiství výtržníci jsou napadeni medvědicemi. (2. Královská 2:23, 24)
4. Vojska jsou zásobena vodou. (2. Královská 3:16–26)
5. Vdova dostává jedlý olej. (2. Královská 4:1–7)
6. Neplodná Šunemanka počne dítě. (2. Královská 4:8–17)
7. Dítě je vzkříšeno. (2. Královská 4:18–37)
8. Jedovaté dušené jídlo se stává jedlým. (2. Královská 4:38–41)
9. Sto mužů je nasyceno dvaceti chleby. (2. Královská 4:42–44)
10. Naaman je vyléčen ze svého malomocenství. (2. Královská 5:1–14)
11. Naamanovo malomocenství přechází na Gechaziho. (2. Královská 5:24–27)
12. Hlava sekery se vynořuje z vody. (2. Královská 6:5–7)
13. Sluha vidí andělské dvoukolé vozy. (2. Královská 6:15–17)
14. Syrská armáda je postižena slepotou. (2. Královská 6:18)
15. Zrak je syrským vojákům navrácen. (2. Královská 6:19–23)
16. Mrtvý muž ožívá. (2. Královská 13:20, 21)
[Tabulka a obrázky na straně 12]
JUDŠTÍ A IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ
Saul/David/Šalomoun: 1117/1077/1037 př. n. l.a
JUDSKÉ KRÁLOVSTVÍ DATUM (PŘ. N. L.) IZRAELSKÉ KRÁLOVSTVÍ
Rechoboam ․․․․․․ 997 ․․․․․․ Jeroboam
Abijáš/Asa ․․․․ 980/978 ․․․․
․․ 976/975/952 ․․ Nadab/Baaša/Elah
․․ 951/951/951 ․․ Zimri/Omri/Tibni
․․․․․․ 940 ․․․․․․ Achab
Jehošafat ․․․․․․ 937 ․․․․․․
․․․․ 920/917 ․․․․ Achazjáš/Jehoram
Jehoram ․․․․․․ 913 ․․․․․․
Achazjáš ․․․․․․ 906 ․․․․․․
(Atalja) ․․․․․․ 905 ․․․․․․ Jehu
Jehoaš ․․․․․․ 898 ․․․․․․
․․․․ 876/859 ․․․․ Jehoachaz/Jehoaš
Amacjáš ․․․․․․ 858 ․․․․․․
․․․․․․ 844 ․․․․․․ Jeroboam II.
Azarjáš (Uzzijáš) ․․․․․․ 829 ․․․․․․
․․ 803/791/791 ․․ Zecharjáš/Šallum/Menachem
․․․․ 780/778 ․․․․ Pekachjáš/Pekach
Jotam/Achaz ․․․․ 777/762 ․․․․
․․․․․․ 758 ․․․․․․ Hošea
Ezekjáš ․․․․․․ 746 ․․․․․․
․․․․․․ 740 ․․․․․․ Dobytí Samaří
Manasse/Amon/Josijáš ․․ 716/661/659 ․․
Jehoachaz/Jehojakim ․․․․ 628/628 ․․․․
Jehojakin/Sedekjáš ․․․․ 618/617 ․․․․
Zničení Jeruzaléma ․․․․․․ 607 ․․․․․․
[Poznámka pod čarou]
a Některá data označují přibližný počáteční rok vlády.
[Obrázek na straně 8 a 9]
Naaman se pokořil a díky Jehovově moci byl uzdraven
[Obrázek na straně 8 a 9]
Co se s Elijášem stalo, když „vystoupil ve větrné bouři“?