Jaké je Boží předsevzetí s lidstvem?

1–4. a) Jaké bylo Boží původní předsevzetí s lidstvem? b) Proč se člověk prokázal jako neposlušný? (Viz rámeček na straně 13.)

SLIB světa bez válek, jak jej popisuje Izajáš 2:2–4 a Micheáš 4:1–4, nám poskytuje nejen dobře podloženou naději do blízké budoucnosti, ale říká také něco velmi důležitého o našem Stvořiteli. On je Bohem předsevzetí. Proroctví ve 2. kapitole Izajáše je vlastně součástí dlouhé řady proroctví, která procházejí celou Biblí od prvních stránek až po ty poslední a objasňují nám, jak Bůh uskuteční své původní předsevzetí.

² Když Bůh stvořil první dvojici lidí, otevřeně jim řekl, jaké má vzhledem k nim předsevzetí. V 1. Mojžíšově, v první kapitole, verši 28, čteme: „Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a rozrůstejte se, naplňte zemi a vládněte nad ní; a panujte nad mořskými rybami, nebeskými ptáky a nad vším živým, co leze po zemi.‘ “ Když uvedeme tento příkaz do souvislosti s tím, co je řečeno v další kapitole 1. Mojžíšovy — „PÁN Bůh vzal člověka a umístil jej do zahrady Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni“ —, je zřejmé, že Bůh zamýšlel, aby první lidský pár společně se svým potomstvem rozšířil ráj za hranice zahrady Eden a nakonec jím pokryl celou zeměkouli.a — 1. Mojžíšova 2:15.

³ Jak dlouho se lidé měli těšit ze svého rajského domova? Písma naznačují, že člověk byl vytvořen, aby žil na zemi navždy. Smrt měla lidstvo postihnout jedině v tom případě, že by neuposlechli svého Stvořitele, jak je řečeno v 1. Mojžíšově, 2. kapitole, verších 16 a 17: „PÁN Bůh přikázal člověku a řekl: ‚Z každého stromu zahrady můžeš jíst; ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, protože jakmile z něj pojíš, zemřeš.‘ “ Trvalá poslušnost by tedy logicky vedla k trvalému životu v rajských podmínkách. — Žalm 37:29; Přísloví 2:21, 22.

⁴ Avšak jeden anděl, později označený jako Satan (což znamená „odpůrce“), ovlivnil první lidský pár, aby zneužil své svobodné vůle a zvolil si neposlušnost vůči Bohu. (Job 1:6–12; srovnej 5. Mojžíšovu 30:19, 20.) Tento vzpurný anděl vyvolal dojem, že had mluví, a přesvědčil Evu a jejím prostřednictvím Adama, že se stanou moudřejšími a jejich život že bude plnější, když se nebudou podřizovat Bohu jako Nejvyšší Autoritě.b (1. Mojžíšova 3:1–19) Pro svou otevřenou vzpouru byli odsouzeni k smrti. Znamenalo to, že Boží předsevzetí s lidstvem bylo zmařeno nebo selhalo? Ne, spíše to znamenalo, že bude třeba jiného prostředku, aby se splnilo původní Boží předsevzetí s rajskou zemí naplněnou poslušnými lidmi, kteří se těší z věčného života. Jak k tomu dojde?

Slíbené Semeno

5, 6. a) Co Bůh slíbil, aby na zemi vyřešil těžkosti způsobené Satanovou vzpourou? b) Co Bůh slíbil Abrahamovi?

⁵ Když Jehova Bůh vynášel rozsudek nad těmi, kteří se zapletli do vzpoury proti jeho autoritě, prohlásil, že vzbudí „semeno“ neboli „potomstvo“, které odstraní škody způsobené podněcovatelem vzpoury. V symbolických výrazech Bůh hovořil o hadovi, který představuje Satana, jemuž ono Semeno zasáhne neboli rozdrtí hlavu, a tak skončí Satanova existence i jeho vzpoura. Tento verš v 1. Mojžíšově se během let vykládal mnoha různými způsoby, které si vzájemně odporovaly. Protože se však slovo „semeno“ používá v mnoha proroctvích, další sliby, které se k němu vztahují, ukazují, co představuje. — 1. Mojžíšova 3:15.

⁶ Výraz „semeno“ se často vyskytuje v souvislosti s dovršením Božího předsevzetí s celým lidstvem. V 1. Mojžíšově 22:18 je zaznamenán slib, který dostal věrný Hebrejec Abraham od Boha: „Všechny národy země si budou žehnat tvými potomky [semenem, JP], protože jsi poslechl Můj příkaz.“ (Kurzíva od nás.) Bůh projevil zvláštní zájem o Abrahama, protože to byl muž, který Jej opravdu hledal. I když Bůh odměnil přímo Abrahama, tento text jasně ukazuje, že Boží zájem se netýkal jen jeho ani výlučně jeho tělesných potomků. Bůh pevně choval v mysli své původní předsevzetí ohledně rajské země pro celé lidstvo, pro „všechny národy“. Nyní Abrahamovi zjevil, že díky své věrnosti bude mít přednost zplodit „semeno“, kterým si budou žehnat všechny národy.

7, 8. Jakou souvislost má slíbené Semeno s myšlenkami o kralování a o Mesiášovi?

⁷ Abraham se stal otcem mnoha velkých národů. (1. Mojžíšova 17:4, 5) Ale Jehova Bůh dal zřetelně najevo, skrze kterou linii potomků přijde slíbené Semeno, jež přinese požehnání celému lidstvu. (1. Mojžíšova 17:17, 21) Jak Abrahamův syn Izák, tak i vnuk Jákob byli označeni jako členové linie, z níž vzejde „semeno“. Jedním z národů, který vyšel z Abrahama, byl národ Izraele. Skládal se z dvanácti kmenů, které pocházely ze synů Jákoba, Abrahamova vnuka. Právě v tomto národě se nakonec objeví slíbené „semeno“. — 1. Mojžíšova 26:1, 4; 28:10, 13–15, JP.

⁸ Proroctví později zjevilo, že zvláštní semeno, neboli panovník, přijde výslovně prostřednictvím Judova kmene. První Mojžíšova 49:10 prohlašuje: „Prut se nevzdálí od Judy, ani zákonodárce z [místa] mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šilo; jeho bude poslušnost národů.“³ Komentátor Bible, Raši, prohlašuje, že výrok „dokud nepřijde Šilo“ znamená „dokud nepřijde Král Mesiáš, jehož bude království“.⁴ Mnoho biblických komentátorů podobně jako Raši chápe, že toto proroctví má mesiášský význam.

9. a) Co Bůh slíbil králi Davidovi ohledně Semene? b) Jak souvisí slib v 1. Mojžíšově 49:10 se slibem v Žalmu 72:7, 8?

⁹ Prvnímu panovníkovi z rodové linie Judy, králi Davidovi, Bůh slíbil: „Tvůj dům a. . . tvůj trůn budou upevněny navždy.“ (2. Samuelova 7:16) Bůh dále slíbil: „Dosadím po tobě tvé semeno,. . . a upevním jeho království. Vystaví Mně dům, a upevním jeho trůn navždy.“ (1. Paralipomenon 17:11, 12, JP) Davidův syn a nástupce, král Šalomoun, opravdu vystavěl Jehovovi dům neboli chrám, ale očividně nepanoval navždy. Někdo z Davidova semene však bude oním ‚Šilem‘, tedy Mesiášem, předpověděným v 1. Mojžíšově 49:10. (JP) Prorocky o něm hovořil král David, když napsal: „V jeho dnech nechť vzkvétá spravedlivý a hojnost pokoje, dokud měsíc nepomine. Kéž má panství také od moře k moři a od Řeky do konců země.“ — Žalm 72:7, 8, JP.

10. Čeho se mělo dosáhnout prostřednictvím Semene slíbeného v 1. Mojžíšově 3:15 a jak je to v souladu se slibem daným Abrahamovi?

¹⁰ Když sledujeme, co nám proroctví postupně zjevují, začínáme chápat, že požehnání slíbená Abrahamovi — „v tvém semeni budou požehnány všechny národy země“ — se ve skutečnosti splní právě skrze onoho Panovníka z Davidovy rodové linie. (1. Mojžíšova 22:18, JP) Tak se proroctví o semeni spojují s nadějí židovského národa na Mesiáše, během jehož vlády bude na zemi úplný mír. On je tím ‚semenem‘ z 1. Mojžíšovy 3:15, které ukončí prvotní vzpouru proti Boží svrchovanosti a odstraní způsobené škody. (Žalm 2:5, 8, 9) Další otázky a informace o slíbeném Mesiáši jsou rozebrány na stranách 24–31. Nyní ale uvažujme, jak Bůh dále jednal s Abrahamovými potomky.

Účel smlouvy Zákona

11–13. Jak byla smlouva Zákona užitečná pro národ? Měla trvat navždy?

¹¹ Nemnoho století po Abrahamově době se Izraelité stali národem. Bůh osvobodil tyto potomky ze zajetí v Egyptě a pod vedením Mojžíše, dalšího muže víry, kterého si vyvolil, s nimi uzavřel zvláštní smlouvu neboli dohodu. (2. Mojžíšova 19:5, 6; 5. Mojžíšova 5:2, 3) Smlouva Zákona poskytla národu jasné vedení v tom, jak si Bůh přeje být uctíván. Tak byli zorganizováni jako národ pro takové uctívání.

¹² Můžeme si povšimnout, že smlouva byla od svého začátku podmíněná. Než Bůh zjevil Izraelitům Deset přikázání a celou smlouvu, ke které patřila, upozornil je: „Nyní tedy, jestliže Mne budete věrně poslouchat a dodržovat Mou smlouvu, budete Mým drahocenným vlastnictvím mezi všemi lidmi. Vskutku, Má je celá země, ale vy pro Mne budete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Museli Boha věrně poslouchat, aby je dál používal jako drahocenné vlastnictví. To byly podmínky smlouvy.

¹³ Slíbená odměna za jejich věrnost — že budou sloužit jako království kněží — ukazuje, že smlouva Zákona nebyla samoúčelná, ale představovala přechodný krok k přípravě kněžstva, které bude pomáhat dalším národům, aby poznaly pravého Boha. Od počátku bylo Božím předsevzetím, aby si žehnalo celé lidstvo, a ne pouze jeden národ. — 1. Mojžíšova 22:18.

14. Jaký další prospěch vyplýval ze smlouvy Zákona?

¹⁴ Jestliže smlouva Zákona nebyla samoúčelná, co bylo jejím cílem? Jasně odhalovala a odsuzovala všechny falešné náboženské představy, které člověk začal nezávisle rozvíjet od doby vzpoury v zahradě Eden. (5. Mojžíšova 18:9–13) Také chránila izraelský národ před ohavnými zvyky a uctíváním rozšířenými u okolních národů tím, že styky s nimi omezovala na minimum. (5. Mojžíšova 7:1–6) Pokud Izrael dodržoval Zákon, chránilo jej čisté náboženské prostředí, ve kterém mohl nakonec rozpoznat a přivítat slíbené Semeno neboli Mesiáše.

15, 16. Jaké důležité duchovní rysy smlouvy Zákona také poukazují na její dočasnou povahu?

¹⁵ Smlouva Zákona také vyzdvihla potřebu smíření, protože zahrnovala jasně stanovený systém obětí, které byly nedílnou součástí židovského uctívání. (3. Mojžíšova 1:1–17; 3:1–17; 16:1–34; 4. Mojžíšova 15:22–29) Po vzpouře Adama a Evy ztratilo lidstvo dokonalost, která by mu umožnila žít věčně v dokonalém zdraví. (1. Mojžíšova 2:17) Následkem prvního hříchu zdědilo potomstvo Adama a Evy (jež se narodilo až po vzpouře) nedokonalost a vrozený sklon hřešit. (1. Mojžíšova 8:21; Žalm 51:7 [51:5, NS]; Kazatel 7:20) Nedokonalost přinesla nemoci, stárnutí a smrt a také vytvořila bariéru mezi člověkem a Bohem. (1. Královská 8:46; srovnej Nářky 3:44.) Bylo nutné vytvořit základ pro to, aby se tato škoda napravila, vykonalo se smíření a odstranila se lidská nedokonalost. Muži víry si vždy byli vědomi této nutnosti. — Job 1:4, 5; Žalm 32:1–5.

¹⁶ Smlouva Zákona zdůrazňovala, že Bůh má zákonná měřítka, která se musí plnit. Také opatřila základ pro porozumění, jak plně vyhovět Božím měřítkům práva.c Uspořádání obětí ve smlouvě Zákona nikdy nemohlo obnovit Boží původní předsevzetí s lidstvem, protože působení obětí bylo dočasné. Oběťmi se zdůrazňoval stav hříchu, ale oběti samy hřích neodstraňovaly ani mu nebránily. Zákon byl tedy přechodným krokem, který měl organizovanému národu ctitelů pomoci, aby v patřičném čase pochopil, jak určit totožnost Semene a jak ono Semeno odstraní škody způsobené Adamovým hříchem. Kde o tom Tóra hovoří?

Slíben prorok podobný Mojžíšovi

17, 18. Co je míněno Božím slibem v 5. Mojžíšově 18:15, 18, 19, že bude vzbuzen určitý prorok?

¹⁷ V 5. Mojžíšově, 18. kapitole, verši 15, Mojžíš izraelskému národu řekl: „PÁN, tvůj Bůh, pro tebe vzbudí proroka z tvého vlastního lidu, jako jsem já; na něj budeš dbát.“ V téže kapitole, verších 18 a 19, Jehova promluvil k Mojžíšovi, kterého ustanovil jako prostředníka mezi sebou a svým lidem, a řekl: „Vzbudím pro ně proroka z jejich vlastního lidu, jako jsi ty: Vložím mu Svá slova do úst a bude k nim mluvit vše, co mu přikáži; a jestliže někdo nebude dbát na slova, která mluví v Mém jménu, budu ho sám volat k účtování.“ Jak bychom měli rozumět tomuto proroctví?

¹⁸ Prorok, o kterém se zde mluví, je zřejmě určitý a zvláštní jednotlivec. Z kontextu je patrné, že se nejedná o všeobecnou zásadu ohledně Božího záměru neustále vzbuzovat národu proroky, jak se někteří domnívají. Hebrejské slovo označující proroka (naviʼ) je zde v jednotném čísle, a tento prorok je přirovnán k Mojžíšovi, který byl v historii národa jedinečný. Závěrečná slova v téže knize 5. Mojžíšově navíc uvádějí: „Nikdy více v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, kterého PÁN vyčlenil, tváří v tvář.“ (5. Mojžíšova 34:10–12) Ten, kdo zaznamenal tato slova, byl pravděpodobně Jozue, Nunův syn, který byl sám velkým vůdcem a prorokem ustanoveným Bohem. Z jeho vlastního výroku je naprosto zřejmé, že na sebe nevztahoval splnění Mojžíšových slov o proroku, jako byl Mojžíš. Co tedy Bůh mínil tím, když slíbil, že vzbudí proroka podobného Mojžíšovi? Jaký byl Mojžíš?

Proroctví o nové smlouvě

19. a) Čím byl Mojžíš jedinečný? b) Jak ještě měl sloužit prorok podobný Mojžíšovi?

¹⁹ Mojžíš byl velkým vůdcem; byl zákonodárcem, prorokem, prováděl zázraky, byl učitelem a soudcem. Byl také prostředníkem, jediným prorokem, který zprostředkoval smlouvu mezi Bohem a lidmi (v tomto případě izraelským národem). Prorok skutečně jako on by měl vykonat něco podobného. Znamená to, že Bůh měl v úmyslu nahradit smlouvu Zákona jinou smlouvou? Ano, přesně tak. Skrze proroka Jeremjáše Bůh jasně oznámil svůj záměr uzavřít novou smlouvu. Nová smlouva bude vyžadovat nového prostředníka. Jedině někdo podobný Mojžíšovi mohl odpovídat požadavkům pro takové pověření. Jestliže prozkoumáme, co nová smlouva znamená, můžeme lépe porozumět úloze prostředníka.

20, 21. a) Co je slíbeno u Jeremjáše 31:31–34? b) Co je účelem nové smlouvy? c) Co se v důsledku toho stane se smlouvou Zákona?

²⁰ Asi 900 let po Mojžíšovi sdělil prorok Jeremjáš izraelskému národu Boží slova: „Hle, přichází čas — prohlašuje PÁN — kdy učiním novou smlouvu s Domem Izraele a Domem Judy. Nebude jako smlouva, kterou jsem učinil s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země, smlouva, kterou porušili,. . . — prohlašuje PÁN. Ale taková je smlouva, kterou učiním s Domem Izraele po těchto dnech. . . Odpustím jejich nepravosti a na jejich hříchy již nevzpomenu.“d — Jeremjáš 31:31–34.

²¹ Jestliže má prorok podobný Mojžíšovi sloužit jako nový prostředník nové smlouvy, je také jasné, že všechny přesně stanovené podrobnosti uctívání vyžadované pod mojžíšským Zákonem nebudou v platnosti trvale, ale jen do ustanovení nové smlouvy. Až Bůh opatří základ pro to, aby ‚odpustil jejich nepravosti a na jejich hříchy již nevzpomněl‘, nebude již pochopitelně třeba celého systému obětí v chrámovém uspořádání, které opatřovaly pouze dočasné odpuštění. S ustanovením nové smlouvy také již nebudou mít stejný význam obřadní rysy smlouvy Zákona, jako bylo zachovávání sabatů a svátků. Ve svém patřičném čase Bůh jistě zjeví, co se bude vyžadovat od těch, kteří budou v uspořádání slíbené nové smlouvy. — Amos 3:7.

Požehnání pro všechny národy

22, 23. a) Co je účelem nové smlouvy vzhledem k národům? b) Jak další proroctví ukazují, jaké je Boží předsevzetí se všemi národy?

²² Jestliže porozumíme tomu, že prorok podobný Mojžíšovi a Semeno Abrahama jsou jedno a totéž, pomůže nám to vidět další velmi důležitý rys nové smlouvy; bude to zákonný prostředek, skrze nějž budou moci lidé všech národů uctívat pravého Boha. Jelikož 1. Mojžíšova 22:18 říká, že prostřednictvím tohoto „semene“ (JP) „si budou žehnat všechny národy země“, je jasné, že v určitém klíčovém okamžiku lidských dějin Bůh již nebude jednat výlučně s jedním národem, potomky Abrahama. Po tom, kdy izraelský národ sloužil v zájmu životně důležité úlohy opatřit slíbené Semeno a po uzavření nové smlouvy, bude uctívání pravého Boha otevřeno pro lidi ze všech národů a ras.

²³ Jistě by nikdo nemohl nic rozumného namítat proti nestrannosti Boha, jestliže by ponechal upřímné lidi z každého národa a rasy, aby jej uctívali. To bylo Božím záměrem od počátku, a mnoho biblických proroctví potvrzuje, že lidé ze všech národů si budou žehnat prostřednictvím Abrahamova semene. (Zecharjáš 8:20–23) Jeden takový příklad můžeme najít v Sefanjášovi, ve 3. kapitole, verši 9, kde Bůh prohlašuje: „Pak totiž očistím řeč národů, takže všichni budou vzývat PÁNA jménem a jednomyslně Jemu sloužit.“ Proroctví z 2. kapitoly Izajáše, o kterém byla zmínka na začátku brožury, vyzdvihuje tento sjednocující rys uctívání Boha lidmi mnoha národů, lidmi, kteří se obracejí, aby mu sloužili v pravdě a učili se cestám pokoje; proroctví také ukazuje, kdy k tomu dojde: „Stane se to na konci dnů.“ (Izajáš 2:2, JP) Co je míněno výrokem ‚konec dnů‘?

24. a) Co znamená výrok ‚konec dnů‘? b) Co popisuje Ezekiel v kapitolách 38 a 39?

²⁴ Písmo znovu a znovu hovoří o dni, kdy Bůh bude soudit všechny národy. (Izajáš 34:2, 8; Jeremjáš 25:31–35; Joel 4:2 [3:2, NS], Habakuk 3:12; Sefanjáš 1:18; 3:8) Od doby, kdy byla Boží svrchovanost v zahradě Eden odmítnuta, je stále více patrná neschopnost lidstva úspěšně si panovat. Lidské vlády naprosto selhaly a způsobily nevýslovné utrpení. Kdyby se lidem dovolilo, aby stejným způsobem dále žili v tomto věku atomových zbraní a celosvětového znečišťování životního prostředí, zničili by sami sebe i svůj pozemský domov. Proto Bůh použije svého Mesiáše, Semeno, a zasáhne. (Žalm 2:1–11; 110:1–6) Prorok Ezekiel předvídal závěrečnou bitvu proti lidským vládám. Ve své knize, v kapitolách 38 a 39, popisuje Boží válku s ‚Gogem ze země Magog‘. (Ezekiel 38:2) Všeobecně se to uznává jako proroctví o posledních dnech. Pečlivé studium Písem odhaluje, že „Gog“ je symbolické jméno téhož duchovního vzbouřence, Satana, který svedl Adama a Evu k neposlušnosti vůči Bohu. Porážka tohoto ducha i jeho bojových sil, kteří byli po celou dobu Božími nepřáteli, je vlastně první částí splnění původního slibu, že „semeno“, symbolicky řečeno, smrtelně zhmoždí hlavu „hada“, Satana. — 1. Mojžíšova 3:15, JP.

25. K čemu má podle proroctví dojít po zničení Satanových bojových sil?

²⁵ Po zničení Satanových bojových sil budou obnoveny původní edenské rajské podmínky. Ale tentokrát, pod uspořádáním nové smlouvy, bude lidstvo projevovat Bohu poslušnost. (Izajáš 11:1–9; 35:1–10) Nejenže budou lidstvu odpuštěny hříchy, ale bude také plně obnoveno k dokonalosti. (Izajáš 26:9) Potom jim bude poskytnut věčný život. (Žalm 37:29; Izajáš 25:8) V té době dokonce mrtví, kteří zemřeli ve věrnosti Bohu, i miliardy těch, kteří nikdy neměli plnou příležitost pravdivě se o něm poučit, budou přivedeni k životu — budou vzkříšeni! (Daniel 12:2, 12 [12:2, 13, NS, JP]; Izajáš 26:19) Nepřitahuje nás tak nádherná naděje blíž k Bohu, který zamýšlí takové věci?

26. Co od nás vyžaduje příchod proroka podobného Mojžíšovi?

²⁶ To jsou jen některá z požehnání pro lidi všech národů, kteří rozeznávají hlas proroka podobného Mojžíšovi, Semene, jež bude panovat na Davidově trůnu, „dokud měsíc nepomine“, tedy navždy, a kteří mu naslouchají. (Žalm 72:7) Ohledně proroka podobného Mojžíšovi říká 5. Mojžíšova 18:19: „Jestliže někdo nebude dbát na slova, která mluví v Mém jménu, budu ho sám volat k účtování.“ Chcete si udělat čas a vynaložit potřebné úsilí, abyste zjistil totožnost proroka podobného Mojžíšovi, Mesiáše, a tak se dozvěděl všechno, co Bůh vyžaduje? Chcete i vy osobně poznat pravého Boha?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 13]

KDO JE SATAN?

BIBLE nemluví o Satanovi jako o „hříšném sklonu“ v člověku, ale jako o neviditelném duchovním tvoru, andělovi. (Job 1:6) Byl stvořen dokonalý jako jeden z andělů neboli Božích synů, ale později způsobil, aby se stal prvním vzbouřencem, odpůrcem Boha. (5. Mojžíšova 32:4; srovnej Ezekiela 28:12–17.) Jako součást své vzpoury proti Boží svrchovanosti Satan nařkl lidi z nevěrnosti, protože podle jeho tvrzení jednají jen v souladu se svými zájmy. Povšimněte si několika textů, které otevřeně odhalují jeho lstivé pokusy strhnout lidi k neposlušnosti a špatnému chování:

1. Job 1:6–12; 2:1–7

2. 1. Paralipomenon 21:1

3. Zecharjáš 3:1, 2

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

PROČ BŮH PŘIPOUŠTÍ NIČEMNOST?

1–3. Jak se někteří lidé snaží vyřešit otázku, proč existuje utrpení?

MOŽNÁ, že jste se někdy během svého života zeptal: ‚Jestliže existuje Bůh, proč připouští utrpení?‘, nebo ‚Jestliže utrpení existuje s Božím připuštěním, proč trvá tak dlouho?‘ Otázky takové povahy není jednoduché zodpovědět, zvláště vztahují-li se k vyhlazování Židů za druhé světové války. To se pravděpodobně stalo, spíše než kterákoli jiná jednotlivá událost, mezním symbolem lidského utrpení. Někteří lidé ve snaze najít vysvětlení popírají existenci Boha, zatímco jiní popírají existenci zla. Jsou takové závěry realistické? Existuje nějaká uspokojivá odpověď?

² Někdo tvrdí, že takové otázky by se vůbec neměly klást. Avšak věrní proroci, jako třeba Habakuk, nepovažovali za nesprávné vyptávat se. Habakuk se Boha zeptal: „Jak dlouho, PANE, budu volat, a Ty nenasloucháš, budu k Tobě křičet: ‚Násilí‘, a Ty nezachraňuješ? Proč působíš, abych viděl nepravost, a proč se díváš na špatné?“ — Habakuk 1:2, 3.

³ Je smutné, že existují lidé, kteří nejsou schopni přijmout jakoukoli odpověď, ať už je správná, nebo chybná. Kruté události a lidská surovost jsou zábranou jejich schopnosti nezaujatě zkoumat. Ten, kdo hledá odpověď, musí tedy upřímně zhodnotit své osobní založení, a také rozumnost předloženého vysvětlení.

Připsat vinu tomu, kdo je vinen

4, 5. Které představy například hanobí Boha?

⁴ Bůh nemá a nikdy neměl spoluúčast na zločinech lidí. Některá náboženská učení však tuto myšlenku vyjadřují, a celou záležitost tím ještě víc komplikují. Tvrdí například, že tento svět je zkušebním polem pro budoucí život a že si Bůh prostřednictvím smrti „bere“ k sobě milované osoby, dokonce malé děti. Tak tato náboženství vytvářejí dojem, že Bůh je osobně odpovědný za nehody, zločiny a katastrofy. Totéž je možné říci o myšlenkách předurčení a osudu. Někdo se také snaží vysvětlit vyhlazování Židů za druhé světové války jako ‚Boží trest za světskost evropských Židů‘ nebo jako ‚Boží způsob, aby si svět uvědomil potřebu židovského státu‘. Mnoho lidí považuje taková vysvětlení nejen za nepřijatelná, ale také za urážlivá.

⁵ Nehanobí takové představy Boha? Je to Bůh, nebo je to spíše člověk, kdo je odpovědný za všechno bezpráví spáchané během staletí? (Kazatel 8:9) Je to tak, jak prohlásil historik Arnold Toynbee: „Lidské bytosti jsou jedinečné ve schopnosti být ničemné, protože jsou jedinečné v tom, že si uvědomují, co dělají, a činí uvážená rozhodnutí.“e Lidé tedy zneužili svobodné vůle, a to vyústilo v nepopsatelné utrpení. Proč však Bůh nestvořil člověka tak, aby svému bližnímu nemohl uškodit?

6. Co v sobě zahrnuje svobodná vůle, kterou má lidstvo?

⁶ Člověk byl stvořen k Božímu „obrazu“ a s darem svobodné vůle. (1. Mojžíšova 1:26) Kdyby to tak nebylo, nemohl by zažít uspokojení a radost, jež doprovázejí spontánní konání dobra pro druhé. Svědomí by nemělo žádný význam a lidská existence by se podobala existenci nižších forem života. Svobodná vůle je pro člověka požehnáním a působí, že je lidskou bytostí, ne robotem. Svobodná vůle však zahrnuje svobodu volby, včetně volby chybné nebo škodlivé. I když přijmeme skutečnost, že Bůh není odpovědný za zlo, chybí nám odpovědi na otázky: Proč zlo připouští? a Proč ihned neukončí utrpení?

Jak to Bůh mohl dopustit?

7, 8. Jaké sporné otázky vyvstaly na počátku lidských dějin?

⁷ Proč existuje zlo, když je zde síla schopná je zastavit? Biblickou odpověď na tuto otázku najdeme především ve zprávě o prvním muži a první ženě, Adamovi a Evě. Kapitoly 2 a 3 v 1. Mojžíšově popisují, jak se rozhodli neposlouchat Boha a dali to najevo tím, že pojedli ze „stromu poznání dobrého a špatného“. Jejich neposlušnost vyvolala důležité sporné otázky. Ten, kdo je přiměl ke vzpouře (viz rámeček na straně 13), to učinil tím, že řekl: „Nezemřete,“ a tak zpochybnil Boží pravdomluvnost. Bůh totiž jasně oznámil, že neposlušnost bude potrestána smrtí. (1. Mojžíšova 2:17; 3:4) Pokušitel dále prohlásil: „Bůh ví, že jakmile z něho pojíte, vaše oči se otevřou a budete jako božské bytosti, které znají dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:5) To tedy jasně znamenalo, že jim Bůh něco neprávem odepírá. Tak byly zasety pochybnosti ohledně právoplatnosti Božích zákonů a způsobu Boží vlády. Byl to útok na Boží svrchovanost a na samotné právo Boha být jediným a absolutním Panovníkem lidstva.

⁸ Vyvstaly sporné otázky hlubokého významu: Potřebují lidé opravdu Boží vedení, aby mohli zdárně ovládat sebe i celou zemi? Jestliže nepotřebují, potom od nich Bůh vyžadoval poslušnost neprávem. Jestliže si lidé jsou schopni úspěšně panovat, proč by měl jen Bůh rozhodovat o tom, co je pro ně dobré a co špatné? Vykonání rozsudku nad porušiteli zákona by neopatřilo odpověď na tyto otázky. Až v průběhu času by lidé prokázali, že nejsou schopni úspěšně si vládnout.

Kdo má právo rozhodovat?

9–11. Proč Bůh připouští utrpení tak dlouho?

⁹ Asi nejdůležitější otázka, na kterou si musí osobně odpovědět každý z nás, je: Má Bůh právo rozhodnout, které záležitosti jsou prvořadé a kdy se jimi zabývat? Pro někoho je obtížné přijmout myšlenku, že by sporná otázka nebo morální zásada mohly být dostatečně důležité k tomu, aby ospravedlnily lidské utrpení. Není snad rozumné uznat, že předvídavost opravňuje Boha k tomu, aby jednal v nejlepším zájmu všech svých tvorů?

¹⁰ Prorok Izajáš napsal: „Mé myšlenky totiž nejsou vašimi myšlenkami, ani vaše cesty nejsou Mými cestami, říká PÁN.“ (Izajáš 55:8, JP) Bůh rozhodně není lhostejný k lidskému utrpení, ale je dokonale moudrý a věčný. Má to nejlepší postavení, aby nejen určil všechny okolnosti, které souvisejí se vzniklými spornými otázkami, ale také stanovit jak a kdy je vyřeší k plnému užitku všech, jichž se týkají.

¹¹ Bůh poskytl dost času k vyřešení vzniklých sporných otázek, a tím vytvořil trvalý precedens. Kdyby v budoucnosti chtěl někdo zpochybnit, jak Bůh uplatňuje svou svrchovanost, nebylo by už třeba poskytovat vzbouřenci další čas, aby prokázal své tvrzení. (Nahum 1:9) Vše, co bylo potřebné prokázat, se již prokázalo. Mezitím máme přednost postavit se v této záležitosti na Boží stranu, jako to učinilo mnoho věrných v minulosti. Například Job, i když vůbec nechápal důvod svého utrpení, byl rozhodnut zachovat věrnou oddanost Bohu. (Job 2:9, 10) Nezaslouží si snad Bůh, Stvořitel člověka, takovou věrnou oddanost?

Jaké je Boží řešení?

12, 13. Jak Bůh brzy obnoví spravedlnost na zemi?

¹² Období, které Bůh stanovil pro řešení různých sporných otázek, jež vznikly, se chýlí ke konci. Zlo a všichni, kteří je působí, budou brzy odstraněni. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44) Sám Bůh zajistí pro lidstvo věčný mír a štěstí na rajské zemi. (Izajáš 14:7) Jehova, jako Bůh spravedlnosti, nezapomene na ty, kteří neprávem trpěli a zemřeli. Budou vzkříšeni, obnoveni k životu přímo zde na zemi. (Job 14:14, 15; Izajáš 25:6–8) V souladu s Božím vlastním slibem „dřívější věci nebudou připomenuty, nikdy nevstoupí do mysli“. Věčný život poskytne lidem hojnost příležitostí správně pohlížet na to, proč Bůh připustil ničemnost. Nikdo z těch, kdo obdrží taková požehnání, nebude roztrpčen kvůli utrpení, které zakusil v minulosti on nebo někdo jiný. ‚Radování navždy z toho, co tvořím,‘ bude víc než dostatečným odškodněním. — Izajáš 65:17, 18.

¹³ Prostřednictvím Bible nám Bůh jasně říká, proč existuje utrpení. Jeden krátký článek však nemůže zodpovědět všechny otázky, které se týkají tak hlubokého námětu.f Úplnou odpověď může poskytnout jedině důkladné, všestranné zkoumání Bible. Přijmete tuto výzvu a budete ochoten věnovat čas potřebný k takovému zkoumání? Vzhledem k tomu, co je v sázce, se to vyplatí.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Proč Bůh vyžadoval oběti jako součást smlouvy Zákona?