BETLÉM
[dům chleba].
1. Město v judské vysočině, které se rozprostírá nad hlavní silnicí vedoucí z Jeruzaléma do Beer-šeby. Betlém dnes nese jméno Beit Lahm (Bet Lehem) a leží asi 9 km jjz. od Chrámové hory, v nadmořské výšce asi 777 m, což je přibližně stejně vysoko jako samotný Jeruzalém. Krajina je sice skalnatá, ale přesto se zde daří olivám, vínu a různým obilovinám. (Rut 1:22)
Betlém se dříve jmenoval zřejmě Efrat (nebo Efrata). „Na cestě do Efratu, což je Betlém“, pohřbil Jákob Ráchel. (1Mo 35:19; 48:7) Mezi prvními potomky Jákobova syna Judy jsou uvedeni „Salma, otec Betléma,“ (1Pa 2:51, 54) a ‚Chur, prvorozený Efraty, otce Betléma‘. (1Pa 4:4) Vyjádření „otec Betléma“ může poukazovat na to, že tito muži byli předky Izraelitů, kteří se později usadili v Betlémě. (Viz heslo EFRATA č. 2.) Když Izraelité vešli do Kanaánu, Betlém připadl území kmene Juda, i když není konkrétně uveden v žádném seznamu judských měst; neexistují ani žádné údaje o tom, jak byl Betlém velký nebo jaký byl tehdy jeho význam. Toto judské město bylo obvykle označováno odkazem na Efrat nebo bylo nazýváno ‚Betlém v Judě‘ (Sd 17:7–9; 19:1, 2, 18), aby bylo odlišeno od jiného města Betlém, které leželo na území kmene Zebulon. (Joz 19:10, 15)
Z Betléma v Judě tedy mohl pocházet soudce Ibcan, ale protože není žádná zmínka o Judě nebo Efratu, mnozí znalci se domnívají, že Ibcan byl z Betléma v Zebulonu. (Sd 12:8–10) Z Betléma pocházeli Elimelek, jeho manželka Noemi a jejich synové a sem se Noemi také vrátila s Moabkou Rut. (Rut 1:1, 2, 19, 22) Z Betléma byl i Boaz a v tomto městě a na polích v jeho okolí se také odehrály další události z knihy Rut, které souvisely s Ježíšovými předky. (Rut 2:4; 4:11; Mt 1:5, 6)
V Betlémě se narodil David, syn „Betlémana Jišaie“, v této oblasti hlídal ovce svého otce a zde ho Samuel později pomazal za příštího izraelského krále. (1Sa 16:1, 4, 13, 18; 17:12, 15, 58; 20:6) Později, jako uprchlík, zatoužil David napít se vody z cisterny u Betléma, který byl tehdy sídlem přední hlídky Filištínů. (2Sa 23:14, 15; 1Pa 11:16, 17) Stojí za povšimnutí, že na S od města se stále ještě nalézají tři studny. Synem jistého muže z Betléma (2Sa 23:24) byl Elchanan, jeden z Davidových vynikajících válečníků; podobně i Davidovi synovci Joab, Abišai a Asahel. Rychlonohý Asahel byl v Betlémě pohřben potom, co ho zabil mocný Abner. (2Sa 2:18–23, 32)
Betlém sice ležel uprostřed země, na důležité silnici a z vojenského hlediska na strategicky výhodném místě (byl postaven ve velké nadmořské výšce a na místě, jemuž vévodil vápencový hřeben), a byl sice Davidovým rodným městem, ale přesto nebyl vybrán jako Davidovo hlavní město. Další přímá zmínka o Betlému pochází teprve až z doby, kdy vládl Šalomounův syn Rechoboam; tehdy byl Betlém uveden mezi městy, která tento král opevnil. (2Pa 11:5, 6) Nedaleko Betléma si před další cestou do Egypta udělal zastávku ostatek lidu, který byl po zničení Jeruzaléma Babylónem ponechán v Judě. (Jer 41:17) Mezi těmi, kdo se po vyhnanství vrátili z Babylóna, byli i muži z Betléma. (Ezr 2:21; Ne 7:26)
Jak už bylo řečeno, ve zprávách o rozdělení země mezi kmeny nebyl Betlém uveden mezi judskými městy. Biblické knihy se o něm sice zmiňují v souvislosti s různými jednotlivci, ale nezdá se, že by to bylo nějaké významné město ani že by mělo velký počet obyvatel. Když byl Ježíš na zemi, byl Betlém ‚vesnicí‘. (Jan 7:42) Proto ve svém proroctví o Mesiášovi u Micheáše 5:2 mohl prorok Micheáš označit Betlém Efratu jako ‚příliš maličký, aby se dostal mezi judské tisíce‘. Toto proroctví však ukázalo, že malý Betlém bude mít jedinečnou čest — bude městem, z něhož vyjde Mesiáš. Židovský národ chápal toto proroctví v tom smyslu, že se v tomto městě narodí a z něho povstane Mesiáš neboli Kristus (Jan 7:40–42); tomu věřili i přední kněží a zákoníci. (Mt 2:3–6)
Marie tedy sice otěhotněla v Nazaretu v Galileji, ale Ježíše porodila v Betlémě v Judeji, aby se splnilo Boží proroctví. (Lk 1:26–38; 2:4–7) Znamenalo to urazit hornatou krajinou vzdálenost, která by po dnešních cestách byla asi 150 km.
V době, kdy se Ježíš narodil, žili pastýři venku na polích a v noci drželi hlídky nad svými stády. (Lk 2:8) Vyvést ovce na pastvu je během dne sice možné v jakoukoli roční dobu, ale skutečnost, že pastýři žili venku na polích a byli tam přes noc se svými stády, nám jednoznačně ukazuje, ve kterém období se Ježíš narodil. Kolem poloviny října začíná v Palestině období dešťů a trvá několik měsíců. V prosinci v Betlémě i v Jeruzalémě v noci často mrzne. A tak skutečnost, že pastýři z Betléma byli v noci na polích, ukazuje, že se Ježíš musel narodit někdy před začátkem období dešťů. Je také velmi nepravděpodobné, že by Caesar Augustus zbytečně dráždil Židy tím, že by nařídil, aby byli sepsáni v chladném a deštivém měsíci prosinci, kdy je cestování mimořádně obtížné. (Lk 2:1–6; srovnej Mt 24:20.)
Není známo, kde v Betlémě původně ležel chlév, v němž se Ježíš narodil. Nějaký čas po jeho narození, když jeho rodiče už bydleli v domě a ne v chlévě, navštívili Betlém astrologové z Orientu a hledali „malé dítě“. (Mt 2:1–12) Bůh svým zásahem sice zabránil tomu, že by jejich návštěva měla za následek smrt malého Ježíše, ale město Betlém a jeho okolí bylo postiženo tím, že na příkaz krále Heroda byly zavražděny všechny děti mužského pohlaví ve věku do dvou let. (Mt 2:12, 16) Inspirovaný pisatel citoval u Matouše 2:17, 18 proroctví z Jeremjáše 31:15 a uplatnil ho na to, co se tehdy stalo. (Viz heslo RÁCHEL.)
2. Město na území kmene Zebulon. (Joz 19:10, 15) Pravděpodobně to byl právě ten Betlém, odkud pocházel soudce Ibcan a kde byl pohřben, protože v této zprávě není žádná zmínka o Efratu nebo o Judě. (Sd 12:8–10) Betlém v Zebulonu bývá ztotožňován s místem zvaným Beit Lahm (Bet Lehem Ha-Gelilit), které leží asi 11 km zsz. od Nazaretu.
[Vyobrazení na straně 198]
Betlém, Ježíšovo rodiště, ve své dnešní podobě