EZEKJÁŠ

[Jehova posiluje].

1. Judský král, který panoval v letech 745–717 př. n. l. Králem se stal zjevně po smrti svého otce Achaza, „ve třetím roce izraelského krále Hošey“ (čímž je pravděpodobně myšlen třetí rok od doby, kdy Hošea začal být poplatným Tiglat-pileserovi III.). Oficiálně se Hošeova vláda počítá od nisana následujícího roku (745 př. n. l.). (2Kr 18:1) K prorokům, kteří byli Ezekjášovými současníky, patřil Izajáš, Ozeáš a Micheáš. (Iz 1:1; Oz 1:1; Mi 1:1) Ezekjáš vynikl jako král, který se ‚stále přidržoval Jehovy‘, dělal to, co bylo správné v Jehovových očích a poslouchal jeho přikázání. Už od začátku své vlády horlivě podporoval pravé uctívání, a to nejen v Judě, ale na celém území Izraele. Ezekjáš se držel Jehovových cest stejně jako jeho praotec David, a proto o něm mohlo být řečeno, že „po něm se neprokázal být nikdo takový mezi všemi judskými králi, dokonce ani mezi těmi, kteří byli před ním“. Proto se ‚Jehova prokázal být s ním‘. (2Kr 18:3–7)

Literární příspěvky. Ezekjáš je také znám tím, že se podílel na sestavení některých Šalomounových přísloví, jak to vyplývá z úvodu té části, která je nyní známa jako kapitoly 25 až 29 knihy Přísloví: „To jsou také Šalomounova přísloví, která přepsali muži judského krále Ezekjáše.“ (Př 25:1) Potom, co Jehova vyléčil jeho smrtelnou nemoc, napsal Ezekjáš píseň díkůvzdání, která je zaznamenána u Izajáše 38:10–20. V této písni se zmiňuje o svých ‚vybraných kusech‘ hraných na strunách. (Verš 20) Někteří znalci se domnívají, že Ezekjáš napsal 119. žalm. Pokud je tato domněnka správná, pak ho Ezekjáš napsal patrně v době, kdy byl ještě knížetem, ne králem.

Situace v době, kdy se Ezekjáš ujal vlády. V době, kdy Ezekjáš usedl na trůn, bylo judské království v Boží nepřízni, protože Ezekjášův otec Achaz se před Jehovou dopustil mnoha ohavných skutků a nechal bez povšimnutí uctívání falešných bohů. Jehova proto připustil, aby zemi utlačovali její nepřátelé, zejména druhá světová velmoc, Asýrie. Aby mohl dát asyrskému králi úplatek, vyloupil Achaz chrám a palác. Ještě horší však bylo, že rozřezal na kusy náčiní chrámu, zavřel jeho dveře a „na každém nároží v Jeruzalémě“ si nadělal oltáře, kde přinášel oběti jiným bohům. V době své vlády Achaz předal na základě jisté dohody své království pod ochranu asyrského krále. (2Kr 16:7–9; 2Pa 28:24, 25) Avšak Ezekjáš na začátku své vlády „přistoupil k tomu, aby se vzbouřil proti asyrskému králi“. (2Kr 18:7)

Když Ezekjáš usedl na judský trůn, byly poměry v severním desetikmenném království Izraele daleko horší než v Judě. Izrael se dopouštěl těžkých hříchů, a proto Jehova připustil, aby se dostal do strašlivých potíží a aby se stal zemí poplatnou Asýrii. Nemělo to trvat dlouho a Asýrie měla pohltit Izrael a odvést jeho lid do vyhnanství. (2Kr 17:5–23)

Jeho horlivost pro pravé uctívání. Ezekjáš projevil horlivost pro uctívání Jehovy ihned po tom, co jako pětadvacetiletý usedl na trůn. Nejdříve znovu otevřel a opravil chrám. Potom k sobě zavolal kněze a Levity a řekl jim: „Je blízké mému srdci, abych uzavřel smlouvu s Jehovou, Bohem Izraele.“ Byla to smlouva o věrnosti, jako kdyby v Judě byla znovu slavnostně zavedena smlouva Zákona, která byla sice stále v platnosti, ale lid podle ní nejednal. Ezekjáš začal energicky organizovat Levity v jejich službách a znovu zavedl systém hudebníků a zpěvy chvály. Byl právě nisan, měsíc, kdy se měl slavit Pasach, ale chrám i kněží a Levité byli nečistí. Chrám byl do 16. nisanu očištěn a chrámové náčiní bylo znovu na svém místě. Potom bylo třeba vykonat zvláštní smíření za celý Izrael. Nejprve knížata přinášela oběti, oběti za hřích obětované za království, svatyni a lid, a potom lid přinesl tisíce zápalných obětí. (2Pa 29:1–36)

Lid byl ovšem nečistý, a proto nemohl slavit Pasach v řádném čase. Ezekjáš tedy využil opatření Zákona, které těm, kdo byli nečistí, umožňovalo slavit Pasach o měsíc později. Prostřednictvím dopisů, které jeho běžci roznesli po celé zemi od Beer-šeby po Dan, nechal svolat nejen lid Judy, ale i lid Izraele. Mnoho lidí se běžcům vysmívalo, ale jednotlivci, zejména z kmene Ašer, Manasse a Zebulon, se pokořili a přišli. Přítomni byli i někteří příslušníci kmene Efrajim a Isachar. Kromě toho se svátku zúčastnilo i mnoho neizraelských ctitelů Jehovy. Ti obyvatelé severního království, kteří se zastávali pravého uctívání a chtěli se svátku zúčastnit, to pravděpodobně neměli snadné. Podobně jako poslové i oni se setkávali s odporem a posměchem, protože desetikmenné království bylo velmi zkažené, bylo plné falešného náboženství a navíc bylo sužováno Asýrií. (2Pa 30:1–20; 4Mo 9:10–13)

Po slavnosti Pasach se slavil Svátek nekvašených chlebů, který trval sedm dní. Jeho účastníci však prožívali takovou radost, že se celé shromáždění rozhodlo prodloužit svátek ještě o sedm dní. I v těchto obtížných dobách Jehova lidu žehnal tak, že „v Jeruzalémě nastalo velké radování, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového“. (2Pa 30:21–27)

Z toho, co následovalo, je vidět, že nešlo pouze o jediné shromáždění založené na emocích, ale že to byla skutečná obnova pravého uctívání a návrat k němu. Než se účastníci slavnosti vrátili domů, vyšli a zničili posvátné kůly, strhli výšiny a oltáře a podetli posvátné kůly v celé Judě a Benjamínovi, a dokonce i v Efrajimu a v Manassem. (2Pa 31:1) Ezekjáš šel příkladem, když na kusy rozdrtil měděného hada, kterého udělal Mojžíš, protože lid používal tohoto hada jako modlu a přinášel mu obětní dým. (2Kr 18:4) Po této velké slavnosti se Ezekjáš postaral o to, aby pravé uctívání pokračovalo; zorganizoval totiž kněžské oddíly a zařídil, aby byly podporovány chrámové služby; nabádal lid k poslušnosti zákona týkajícího se desátků a příspěvků z prvních plodů, které byly dávány Levitům a kněžím. Lid na to ochotně zareagoval. (2Pa 31:2–12)

Tlak Asyřanů sílí. V těchto svízelných dobách, kdy Asýrie drtila všechno, co jí stálo v cestě, spoléhal Ezekjáš na Jehovu, Boha Izraele. Vzbouřil se proti asyrskému králi a srazil filištínská města, která se evidentně spolčila s Asýrií. (2Kr 18:7, 8)

Ve čtvrtém roce Ezekjášovy vlády (742 př. n. l.) začal asyrský král Salmanasar obléhat Samaří. V šestém roce Ezekjášovy vlády (740 př. n. l.) bylo Samaří dobyto. Obyvatelé desetikmenného království byli posláni do vyhnanství a Asyřané osídlili zemi jinými národy. (2Kr 18:9–12) Judské království, které bylo představitelem Boží teokratické vlády a pravého uctívání, se nyní začalo podobat malému ostrovu obklopenému nenávistnými nepřáteli.

Senacherib, syn Sargona II., dychtil po tom, aby ke svým vojenským úspěchům mohl připojit dobytí Jeruzaléma, a to zejména proto, že Ezekjáš odstoupil od dohody, kterou s Asýrií uzavřel Ezekjášův otec, král Achaz. Ve čtrnáctém roce Ezekjášovy vlády (732 př. n. l.) „přitáhl asyrský král Senacherib proti všem judským opevněným městům a přistoupil k tomu, aby se jich zmocnil“. S úmyslem zachránit ohrožené město Jeruzalém Ezekjáš Senacheribovi nabídl, že se vyplatí. Senacherib však požadoval obrovskou sumu 300 stříbrných talentů (asi 1 982 000 dolarů) a 30 zlatých talentů (asi 11 560 000 dolarů). Aby mohl tuto částku zaplatit, musel Ezekjáš dát všechno stříbro, které se dalo najít v chrámu a v královské pokladně, a také drahé kovy, kterými sám nechal potáhnout chrámové dveře a dveřní sloupky. To asyrského krále sice uspokojilo, ale pouze na čas. (2Kr 18:13–16)

Stavitelská díla. Tváří v tvář hrozícímu nebezpečí útoku ze strany chamtivého Senacheriba projevil Ezekjáš moudrost a prokázal se jako vojenský stratég. Ucpal všechny studny a prameny za Jeruzalémem, aby v případě obléhání neměli Asyřané dost vody. Zesílil opevnění města a „nadělal hojnost střel a štíty“. Svou důvěru však nevkládal ve vojenskou výzbroj, protože když shromáždil vojenské velitele a lid, povzbuzoval je slovy: „Buďte odvážní a silní. Nebojte se ani se neděste kvůli asyrskému králi a kvůli celému tomu zástupu, který je s ním; s námi je jich totiž více, než jich je s ním. S ním je tělesná paže, ale s námi je Jehova, náš Bůh, aby nám pomáhal a bojoval naše bitvy.“ (2Pa 32:1–8)

Vynikajícím dílem starověkého stavitelství je Ezekjášův vodovod. Začínal u pramene Gichon, na V od sev. části Města Davidova. V délce asi 533 m se vinul až do rybníka Siloe v údolí Tyropeon pod Městem Davidovým. Rybník však byl ještě uvnitř Jeruzaléma za novou zdí, která byla postavena v jeho již. části. (2Kr 20:20; 2Pa 32:30) Na stěně úzkého tunelu, jehož průměrná výška je 1,8 m, objevili archeologové nápis ve starohebrejském písmu. Část tohoto nápisu zní: „A takto byl proražen: — Zatímco [ . . . ] (byly) ještě [ . . . ] špičáky jednoho muže proti jeho druhovi a dokud zbývalo prorazit ještě tři lokte, [bylo slyšet] hlas muže volajícího na svého druha, neboť bylo ve skále překrytí vpravo [a vlevo]. A když byl tunel proražen, lamači sekali (skálu), každý muž směrem ke svému druhovi, špičák proti špičáku; a voda tekla od pramene k nádrži 1 200 loket, a výška skály nad hlavou lamačů byla 100 loket.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 321; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 173.) Tunel byl tedy ve skále prorážen z obou stran a uprostřed byl propojen. To bylo skutečně mistrovské stavitelské dílo.

Senacheribova porážka u Jeruzaléma. Přesně jak Ezekjáš očekával, Senacherib se rozhodl, že zaútočí na Jeruzalém. Se svou armádou však zatím obléhal silně opevněné město Lakiš, a proto poslal část svého vojska a delegaci vojenských velitelů do Jeruzaléma, aby žádali jeho kapitulaci. Mluvčím této skupiny byl rabšake (což nebylo jméno, ale vojenský titul tohoto muže), který mluvil plynně hebrejsky. Hlasitě zesměšňoval Ezekjáše a posměšně mluvil o Jehovovi, když se chvástal tím, že Jehova není schopen vysvobodit Jeruzalém o nic více než bohové ostatních národů, kteří nebyli schopni zachránit země svých ctitelů z ruky asyrského krále. (2Kr 18:13–35; 2Pa 32:9–15; Iz 36:2–20)

Ezekjáš byl z toho velmi stísněn, ale dále důvěřoval v Jehovu a volal k němu v chrámu. Také vyslal některé přední muže z lidu k proroku Izajášovi. Izajáš odpověděl to, co mu sdělil Jehova: Senacherib uslyší určitou zprávu a vrátí se do své země, kde nakonec bude zabit. (2Kr 19:1–7; Iz 37:1–7) Senacherib tehdy odtáhl z Lakiše do Libny, kde se dozvěděl, že proti němu vytáhl do boje etiopský král Tirhaka. Nicméně Senacherib vyslal k Ezekjášovi posly s dopisy, v nichž Ezekjášovi dále vyhrožoval a dělal si posměšky z Jehovy, Boha Izraele. Když Ezekjáš tyto nanejvýš urážlivé dopisy obdržel, předestřel je před Jehovou a ten mu prostřednictvím Izajáše opět odpověděl. Jehova se na oplátku vysmíval Senacheribovi a Ezekjáše ujistil, že Asyřané do Jeruzaléma nevstoupí. Jehova řekl: „Jistě budu toto město bránit, abych je zachránil kvůli sobě a kvůli svému sluhovi Davidovi.“ (2Kr 19:8–34; Iz 37:8–35)

Během té noci Jehova poslal svého anděla, který zabil 185 000 mužů, kteří patřili k elitě Senacheribova vojska, „každého statečného, silného muže a vůdce a velitele v táboře asyrského krále, takže šel zpátky do své vlastní země s hanbou obličeje“. Tak bylo úspěšně odvráceno nebezpečí, které Jeruzalému hrozilo ze strany Senacheriba. Později, „když se klaněl v domě svého boha Nisrocha, stalo se, že jeho vlastní synové Adrammelek a Šarecer ho srazili mečem“. (2Pa 32:21; Iz 37:36–38)

Byly objeveny nápisy, které popisují Senacheribovo vítězství nad etiopskými vojsky. Uvádí se v nich: „A pokud jde o Žida Ezekjáše, ten se nepoddal mému jhu, oblehl jsem 46 z jeho silných měst . . . a dobyl (je) . . . Jeho samotného jsem uvěznil v Jeruzalémě, jeho královském sídle, jako ptáka v kleci.“ (Ancient Near Eastern Texts, s. 288; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 170.) Senacherib netvrdí, že Jeruzalém dobyl. To potvrzuje biblickou zprávu, že se Ezekjáš proti Asýrii vzbouřil a že se Senacheribovi nepodařilo Jeruzalém dobýt. Tehdy bylo běžné, že pohanští králové sami sebe v nápisech vyvyšovali, a tak i Senacherib nadsazuje, pokud jde o množství stříbra, které mu Ezekjáš zaplatil; v tomto nápise totiž uvádí 800 talentů oproti 300, jak je to v Bibli.

Ezekjášův život zázračně prodloužen. Přibližně v době, kdy Jeruzalému hrozilo nebezpečí ze strany Senacheriba, byl Ezekjáš postižen zhoubným vředem. Jehova mu prostřednictvím proroka Izajáše dal pokyn, aby zařídil své záležitosti a připravil se na smrt. V té době však Ezekjáš ještě neměl syna, a proto se zdálo, že královské Davidově rodové linii hrozí přerušení. Ezekjáš se úpěnlivě, se slzami modlil k Jehovovi. Nato k němu Jehova opět poslal Izajáše, aby ho informoval, že k jeho životu bude přidáno 15 let. Bylo mu dáno nadpřirozené znamení — stín, který vrhalo slunce, se „po stupních Achazových schodů“ posunul o deset stupňů nazpět. (Viz heslo SLUNCE.) Necelé tři roky nato se Ezekjášovi narodil syn, který dostal jméno Manasse a později po Ezekjášovi nastoupil na trůn. (2Kr 20:1–11, 21; 21:1; Iz 38:1–8, 21)

Ezekjášův poklesek a pokání. Biblická zpráva říká, že Ezekjáš „se však neodměnil podle prospěchu, který mu byl poskytnut, neboť se jeho srdce stalo domýšlivým, a vzniklo rozhořčení proti němu a proti Judovi a Jeruzalému“. (2Pa 32:25) Poslům babylónského krále Berodak-baladana (Merodak-baladana), kteří k Ezekjášovi byli posláni, když se uzdravil ze své nemoci, ukázal všechny poklady svého domu a celého svého panství. Zda tento jeho nemoudrý čin souvisel s jeho domýšlivostí, nebo ne, není v Bibli uvedeno. Možná že Ezekjáš všechno toto bohatství ukázal proto, aby na babylónského krále zapůsobil, protože se mohl stát jeho spojencem proti asyrskému králi. Samozřejmě to také mohlo směřovat k podnícení chamtivosti Babylóňanů. Prorok Izajáš však byl proti jakémukoli spojenectví s dávným Božím nepřítelem Babylónem či proti závislosti na něm. Když se Izajáš dozvěděl, jak Ezekjáš jednal s babylónskými posly, pronesl Jehovou inspirované proroctví, že za čas odnesou Babylóňané do Babylóna všechno, a že mimo jiné odvedou i některé Ezekjášovy potomky. Ezekjáš se však pokořil a Bůh laskavě dovolil, že toto neštěstí nepřišlo za Ezekjášova života. (2Kr 20:12–19; 2Pa 32:26, 31; Iz 39:1–8)

Za dnů proroka Jeremjáše o Ezekjášovi mluvili příznivě někteří představení lidu v Jeruzalémě, protože naslouchal Jehovovu proroku Micheášovi z Morešetu. (Jer 26:17–19)

2. Předek proroka Sefanjáše, možná král Ezekjáš. (Sef 1:1)

3. Muž z Izraele, jehož potomci se z vyhnanství v Babylóně vrátili se Zerubbabelem. Pravděpodobně nebyl totožný s králem Ezekjášem. (Ezr 2:1, 2, 16; Ne 7:6, 7, 21) Je možné, že potomek tohoto Ezekjáše byl za Nehemjášových dnů jedním z představených lidu, kteří pečetí stvrdili „důvěryhodnou úmluvu“. (Ne 9:38; 10:1, 14, 17)