GICHON
[tryskající; stříkající].
1. Jedna ze čtyř řek, jež se rozbíhaly z řeky, která vycházela z Edenu; bylo popsáno, že „obtéká celou zemi Kuš“. (1Mo 2:10, 13) Tuto řeku dnes nelze přesně identifikovat. Nezdá se pravděpodobné — alespoň z hlediska zeměpisného —, že by zde zmíněná ‚země Kuš‘ představovala Etiopii, což se často děje v pozdějších zprávách. Mohla by označovat zemi, kterou obýval Kuš před tím, než došlo k rozptýlení lidí po zmatení jazyků v Bábelu. (1Mo 11:9) Někteří znalci spojují Gichon s řekou Araxés (dnešním Araksem), která pramení v horách na SZ od jezera Van a vlévá se do Kaspického moře. Někteří lexikografové uvádějí „zemi Kuš“, o níž je zmínka v 1. Mojžíšově 2:13, do spojitosti s Kassity (akkadsky kassu), národem, který žil na středoasijské náhorní rovině; zmiňují se o něm starobylé klínopisné nápisy, ale o jeho dějinách dosud mnoho nevíme. (Lexicon in Veteris Testamenti Libros, L. Koehler a W. Baumgartner, Leiden, 1958, s. 429; A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament, Brown, Driver a Briggs, 1980, s. 469) Naproti tomu však je třeba vzít v úvahu, že někteří Arabové na Arabském poloostrově byli označováni jménem Kusi nebo Kušim; je to ukázáno u Habakuka 3:7, kde je Kušan uveden souběžně s Midianem, patrně jako totéž místo nebo jako sousední země. Jsou tedy různé možnosti, ale protože patrně při celosvětové potopě došlo na povrchu země k topografickým změnám, nelze dospět ke konečnému závěru. (Viz heslo KUŠ č. 2.)
2. Pramen, který se dnes jmenuje Ha Gichon, prýští z přírodní jeskyně v údolí Kidron, nedaleko na V od horního konce té části Jeruzaléma, která se ve starověku nazývala ‚Město Davidovo‘. (2Pa 32:30) Ve starověku byl důležitým zdrojem vody pro město, neboť v okolí byly pouze dva prameny. Jméno Gichon je pro tento pramen velice výstižné, protože pramen ‚tryská‘ periodicky, a to po deštivé zimě až čtyřikrát nebo pětkrát denně a v období sucha méně často.
Podle všeobecného názoru použil vojevůdce Joab pramen Gichon, když vnikal do téměř nedobytné jebusejské pevnosti Jeruzaléma, a tak umožnil Davidovi, aby se jí zmocnil. (1Pa 11:6) Při překladu hebrejského textu 2. Samuelovy 5:8 sice vznikají určité problémy, ale z překladu je obvykle patrné, že na uvedeném místě byl ‚vodní tunel‘, o kterém se zmínil David ve spojitosti s výzvou k útoku na město. V roce 1867 n. l. objevil Charles Warren vodní kanál vedoucí z jeskyně, v níž pramen Gichon vyvěrá, zpět do pahorku a ústící ve vzdálenosti asi 20 m v rybníku nebo nádrži. Kolmá šachta vytesaná ve skále nad tímto rybníkem sahala do výše 11 m a na vrcholu této šachty bylo místo, kde lidé mohli stát a lanem dolů spouštět nádoby a tak čerpat vodu z rybníka, který byl pod nimi. Šikmá štola dlouhá téměř 39 m vedla od šachty do středu města. Tvrdí se, že tímto způsobem si Jebusejci udržovali přístup ke zdroji vody, i když se za útoku nepřátel nemohli odvážit vyjít za městské hradby. O prameni Gichon se ve zprávě výslovně nemluví, ale předpokládá se, že Joab a jeho muži se odvážili proniknout do města tímto vodním tunelem.
U Gichonu byl později na Davidův příkaz pomazán za krále Šalomoun. Lidé pak v hlučném, radostném průvodu následovali Šalomouna zpět do města; od pramene En-rogel, který byl od Gichonu asi 700 m daleko a u kterého hodoval sebevědomý Adonijáš se svými hosty, sice nebylo tento průvod vidět, ale mohlo ho být dobře slyšet. (1Kr 1:9, 10, 33–41)
Při archeologických výzkumech byl také objeven starý povrchový kanál, který vedl od pramene Gichon po úbočí ‚Města Davidova‘ směrem na J. Tento kanál ústil do rybníka na úpatí výběžku, na němž zpočátku leželo starobylé město — na již. konci výběžku, v místech, kde se údolí Tyropeon sbíhá s údolím Kidron. Kanál byl vybudován tak, že měl jen minimální spád a voda v něm proto tekla velmi klidně. Právě o tomto kanálu se v době krále Achaza (761–746 př. n. l.) pravděpodobně zmiňovalo Izajášovo proroctví, v němž jsou ‚klidně plynoucí vody‘ tohoto kanálu uvedeny v protikladu k asyrským uchvatitelům, kteří měli podle Izajášovy předpovědi nakonec zaútočit na Judu jako prudká záplava. (Iz 8:5–8)
Když za Ezekjášovy vlády (732 př. n. l.) tento útok bezprostředně hrozil, učinil král Ezekjáš opatření, aby se zásobování Jeruzaléma vodou nedostalo do rukou nepřátel. (2Pa 32:2–4) Ze zprávy ve 2. Paralipomenon 32:30 však vysvítá, že Ezekjáš — snad v jiné době — znemožnil, aby Gichon protékal svým dřívějším kanálem; Ezekjáš odvedl vody na záp. stranu ‚Města Davidova‘, které bylo uvnitř jeruzalémských hradeb. Způsob, jak to bylo provedeno, vyšel najevo v roce 1880, kdy byl nalezen nápis vytesaný ve zdi vodního tunelu, který končí na místě, jež je dnes známo jako rybník Siloe a leží na záp. straně starého ‚Města Davidova‘. Nápis provedený starým hebrejským písmem, údajně pocházející z 8. století př. n. l., popisoval, jak dvě skupiny mužů z opačných konců prokopávaly tunel v pevné skále, přičemž postupovaly proti sobě. Když byl v roce 1910 tunel úplně vyčištěn, zjistilo se, že měří asi 533 m, že je průměrně 1,8 m vysoký a v některých místech že je jen 0,5 m široký. Zdá se, že tento pozoruhodný stavební čin je výsledkem Ezekjášova opatření, jehož cílem bylo chránit a udržovat zásobování Jeruzaléma vodou z Gichonu.
Král Manasse, Ezekjášův syn, za své vlády (716–662 př. n. l.) rozšířil opevnění Jeruzaléma tím, že pro „Město Davidovo“ vybudoval vnější zeď „na západ od Gichonu“, takže pramen Gichon stále byl mimo hranice tohoto města. (2Pa 32:33; 33:14)
‚Šíloašským tunelem‘, který je připisován Ezekjášovi, protékají vody Gichonu až dodnes.
[Mapa na straně 557]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Ofel
hora Sion
Město Davidovo
Davidův dům
Gichon
Ezekjášův tunel
kanál
rybník Siloe
dolní rybník
ř. ú. Kidron
údolí Tyropeon
[Vyobrazení na straně 556]
Rybník Siloe, do něhož vtékají vody z pramene Gichon