Biblická kniha číslo 15 — Ezra

Pisatel: Ezra

Místo psaní: Jeruzalém

Psaní dokončeno: asi 460 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: 537 – asi 467 př. n. l.

1. Která proroctví poskytla ujištění o obnově Jeruzaléma?

KONEC prorokovaných 70 let zpustošení Jeruzaléma Babylónem se blížil. Babylón byl sice proslulý tím, že nikdy nepropouštěl své zajatce, ale Jehovovo slovo se mělo prokázat jako silnější než celá babylónská moc. Osvobození Jehovova lidu bylo v dohledu. Jehovův chrám, který byl rozbořen, měl být znovu postaven a Jehovův oltář měl být opět místem pro oběti smíření. Jeruzalém opět pozná volání a chválu pravého ctitele Jehovy. Jeremjáš kdysi předpověděl délku zpustošení a Izajáš prorokoval, jak dojde k osvobození zajatců. Izajáš dokonce uvedl perského Cyra jménem jako ‚Jehovova pastýře‘, který strhne pyšný Babylón z jeho postavení třetí světové velmoci biblických dějin. — Iz. 44:28; 45:1, 2; Jer. 25:12.

2. Kdy a za jakých okolností padl Babylón?

² Tato pohroma stihla Babylón v noci 5. října roku 539 př. n. l. (gregoriánský kalendář), když babylónský král Belšacar a jeho šlechtici připíjeli svým démonským bohům. Svou pohanskou prostopášnost ještě prohloubili, když k opíjení používali jako poháry svaté nádoby z Jehovova chrámu. A bylo opravdu vhodné, že za babylónskými hradbami stál té noci Cyrus, aby splnil proroctví.

3. Které Cyrovo prohlášení umožnilo obnovu Jehovova uctívání přesně za 70 let od začátku zpustošení Jeruzaléma?

³ Tento rok 539 př. n. l. je klíčové datum, to znamená datum, v němž lze sladit jak světské, tak biblické dějiny. Během prvního roku své vlády v Babylóně Cyrus „způsobil, aby celou jeho říší prošlo provolání“ opravňující Židy vyjít do Jeruzaléma a znovu postavit Jehovův dům. Tento výnos byl zjevně vydán ke konci roku 538 př. n. l. nebo začátkem roku 537 př. n. l.a Věrný ostatek přicestoval včas zpět do Jeruzaléma, aby zřídil oltář a obětoval první oběti v ‚sedmém měsíci‘ (tišri, který odpovídá září–říjnu) roku 537 př. n. l. — na měsíc přesně po sedmdesátiletém zpustošení Judy a Jeruzaléma Nebukadnecarem. — Ezra 1:1–3; 3:1–6.

4. a) Jaký rámec má Ezrova kniha a kdo ji napsal? b) Kdy byla Ezrova kniha napsána a které období zahrnuje?

⁴ Obnova! To je rámec Ezrovy knihy. Používání první osoby „já“ ve vyprávění od 7. kapitoly, verše 27, do 9. kapitoly jasně ukazuje, že pisatelem byl Ezra. Jako „zručný opisovač v Mojžíšově zákoně“ a muž praktické víry, který „připravil své srdce, aby se radil s Jehovovým zákonem a činil jej a aby vyučoval“, byl Ezra dobře způsobilý, aby zaznamenal tyto události, stejně jako předtím sepsal knihu Paralipomenon. (Ezra 7:6, 10) Ezrova kniha je pokračováním Paralipomenon, a tak se má všeobecně za to, že byla napsána v téže době, asi roku 460 př. n. l. Zahrnuje 70 let od doby, kdy Židé byli zlomeným, rozptýleným národem, označovaným jako „synové smrti“, až po dokončení druhého chrámu a očištění kněžstva po Ezrově návratu do Jeruzaléma. — Ezra 1:1; 7:7; 10:17; Žalm 102:20, poznámka pod čarou v Rbi8.

5. Jaký vztah má Ezrova kniha ke knize Nehemjáše a v kterých jazycích byla napsána?

⁵ Hebrejské jméno Ezra znamená „pomoc“. Knihy Ezry a Nehemjáše byly původně jedním svitkem. (Neh. 3:32, poznámka pod čarou v Rbi8) Židé později tento svitek rozdělili a nazvali ho První a Druhá Ezrova. Moderní hebrejské Bible nazývají tyto dvě knihy Ezra a Nehemjáš, jak to činí i jiné současné Bible. Část Ezrovy knihy (4:8 až 6:18 a 7:12–26) byla napsána v aramejštině a zbytek v hebrejštině, neboť Ezra ovládal oba jazyky.

6. Co dosvědčuje přesnost Ezrovy knihy?

⁶ Většina badatelů dnes uznává přesnost Ezrovy knihy. W. F. Albright píše ve svém pojednání The Bible After Twenty Years of Archaeology (Bible po dvaceti letech archeologie) ohledně kanonicity Ezrovy knihy: „Archeologické údaje tak dokázaly nad veškerou pochybnost skutečnou původnost knih Jeremjáše a Ezekiela, Ezry a Nehemjáše; potvrdily tradiční obraz událostí i jejich pořadí.“

7. Z čeho je patrné, že Ezrova kniha je opravdu částí božského záznamu?

⁷ Pisatelé Křesťanských řeckých písem Ezrovu knihu necitují ani se na ni přímo neodvolávají, a přece nemusíme pochybovat o jejím místě v kánonu Bible. Přináší záznam o Jehovově jednání s Židy až do doby sestavení hebrejského seznamu, což byla práce, kterou podle židovské tradice z velké části provedl Ezra. Ezrova kniha navíc potvrzuje pravdivost všech proroctví o obnově, a tak dokazuje, že je opravdu nedílnou součástí božského záznamu, s nímž je rovněž v úplném souladu. Kromě toho vyvyšuje čisté uctívání a posvěcuje velké jméno Jehovy Boha.

OBSAH EZRY

8. Popiš sled událostí vedoucích k ukončení 70 let zpustošení.

⁸ Ostatek se vrací (1:1–3:6). Jehova vzbuzuje ducha perského krále Cyra, aby vydal výnos pro Židy, že se mohou vrátit a postavit Jehovův dům v Jeruzalémě. Naléhá na ty Židy, kteří zůstávají v Babylóně, aby štědře přispěli na výstavbu, a zařídí, aby vracející se Židé vzali zpět náčiní původního chrámu. Vůdce z královského kmene Judy, potomek krále Davida, Zerubabel (Šešbacar), je určen jako místodržitel, aby vedl propuštěné, a Ješua (Jozue) je veleknězem. (Ezra 1:8; 5:2; Zech. 3:1) Ostatek, který dosáhl počtu 42 360 věrných Jehovových služebníků včetně mužů, žen a dětí, putuje dlouhou cestou. V sedmém měsíci židovského kalendáře se usadí ve svých městech a pak se shromáždí v Jeruzalémě, aby obětovali oběti na místě chrámového oltáře a slavili na podzim roku 537 př. n. l. svátek chýší. Tak končí v přesně stanovenou dobu sedmdesátileté zpustošení.b

9. Jak začíná chrámové dílo, co se však stane v následujících letech?

⁹ Obnova chrámu (3:7–6:22). Je shromážděn stavební materiál a v druhém roce po návratu je položen základ Jehovova chrámu za výkřiků radosti a za pláče starších mužů, kteří pamatují bývalý Jehovův dům. Lidé v sousedství, protivníci, nabízejí pomoc při stavbě a říkají, že hledají téhož Boha, ale židovský ostatek rozhodně odmítne jakékoli spolčování s nimi. Protivníci se neustále snaží oslabit Židy, vzít jim odvahu a jejich dílo překazit, a to po celou dobu od vlády Cyra až do vlády Dareia. Posléze ve dnech „Artaxerxa“ (nazývaného Bardija nebo snad mág Gaumata, 522 př. n. l.) je dílo královským příkazem násilně zastaveno. Tento zákaz trvá až do „druhého roku vlády perského krále Dareia“ (520 př. n. l.), což je víc než 15 let od položení základu. — 4:4–7, 24.

10. a) Jak souvisí povzbuzení od Božích proroků s královým příkazem ohledně dokončení díla? b) Jakou radostí se vyznačuje zasvěcení druhého chrámu?

¹⁰ Jehova nyní posílá své proroky Agea a Zecharjáše, aby podnítili Zerubabela a Ješuu, a Židé se s obnovenou horlivostí pustí do stavebních prací. Protivníci si opět stěžují králi, ale dílo pokračuje s nezmenšenou silou. Dareios I. (Hystaspis) se odvolává na původní Cyrův výnos a nařizuje, aby dílo nerušeně pokračovalo. Dokonce přikazuje protivníkům, aby napomohli stavbě tím, že opatří materiál. Stavbaři jsou neustále povzbuzováni Jehovovými proroky a dokončí stavbu za necelých pět let. Je to v měsíci adaru šestého roku Dareia neboli z jara roku 515 př. n. l. Celá stavba trvala asi 20 let. (6:14, 15) Boží dům je nyní s velkou radostí a přiměřenými oběťmi zasvěcen. Pak lid slaví pasach a nato drží ‚s radováním sedm dnů svátek nekvašených chlebů‘. (6:22) Ano, radost a veselí jsou znakem zasvěcení tohoto druhého chrámu k Jehovově chvále.

11. Jak král udělí Ezrovi ‚vše, oč žádá‘ a jak na to Ezra reaguje?

¹¹ Ezra se vrací do Jeruzaléma (7:1–8:36). Uplyne téměř 50 let, takže jsme v roce 468 př. n. l., v sedmém roce perského krále Artaxerxa (známého jako Longimanus, protože měl pravou ruku delší než levou). Král udělí zručnému opisovači Ezrovi ‚vše, oč žádá‘ ke své cestě do Jeruzaléma, aby tam poskytl velmi potřebnou pomoc. (7:6) Když ho král pověří tímto posláním, povzbudí Židy, aby šli s Ezrou, a věnuje mu stříbrné a zlaté nádoby pro použití v chrámu a zásoby pšenice, vína, oleje a soli. Osvobodí kněze a chrámové dělníky od daní. Král činí Ezru odpovědným za vyučování lidu a vyhlašuje, že je trestným činem, jestliže se někdo nebude držet Jehovova zákona a zákona krále. Ezra, vděčný Jehovovi za tento projev jeho milující laskavosti prostřednictvím krále, okamžitě jedná podle daného pověření.

12. Jak Jehova ukáže, že je s Ezrovou skupinou po celou dobu cesty?

¹² Od této chvíle začíná Ezra svou zprávu očitého svědka a píše v první osobě. Shromáždí vracející se Židy u řeky Ahavy k závěrečným pokynům a připojí několik Levitů ke skupině asi 1 500 dospělých mužů, kteří se již shromáždili. Ezra si uvědomuje nebezpečí cesty, která se má podniknout, ale nežádá krále o ozbrojený doprovod, aby to snad někdo nechápal jako nedostatek víry v Jehovu. Místo toho vyhlásí půst a vede tábor ve snažné prosbě k Bohu. Tato modlitba je vyslyšena, a Jehovova ruka je nad nimi po celou dlouhou cestu. Tak mohou přinést své poklady (v hodnotě přes 43 miliónů dolarů v dnešní měně) bezpečně do Jehovova domu v Jeruzalémě. — 8:26, 27, poznámky pod čarou v Rbi8.

13. Jak jedná Ezra, aby odstranil nečistotu mezi Židy?

¹³ Očištění kněžstva (9:1–10:44). Všechno se však během 69 let pobytu v obnovené zemi nedařilo. Ezra se dovídá o znepokojivých poměrech, že se lid, kněží a Levité žení s pohanskými Kananejkami. Věrného Ezru to ohromí. Předloží záležitost Jehovovi v modlitbě. Lid vyzná svá provinění a žádá Ezru, aby ‚byl silný a jednal‘. (10:4) Ezra nařídí Židům, aby propustili cizozemské manželky, které si vzali v neposlušnosti Božího zákona, a nečistota je asi během tří měsíců odstraněna. — 10:10–12, 16, 17.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

14. Co ukazuje Ezrova kniha vzhledem k Jehovovým proroctvím?

¹⁴ Ezrova kniha je prospěšná v prvé řadě proto, že ukazuje neomylnou přesnost, s níž se splňují Jehovova proroctví. Jeremjáš, který tak přesně předpověděl zpustošení Jeruzaléma, rovněž předpověděl jeho obnovu po 70 letech. (Jer. 29:10) Přesně ve stanovený čas projevil Jehova milující laskavost a uvedl svůj lid, věrný ostatek, znovu zpět do Zaslíbené země, aby prováděl pravé uctívání.

15. a) Jak sloužil obnovený chrám Jehovovu předsevzetí? b) V čem postrádal slávu prvního chrámu?

¹⁵ Obnovený chrám opět vyzdvihl Jehovovo uctívání mezi jeho lidem a stál jako svědectví, že Bůh podivuhodně a milosrdně žehná těm, kteří se k němu obracejí s touhou po pravém uctívání. Ačkoli postrádal slávu Šalomounova chrámu, přece sloužil svému účelu v souladu s božskou vůlí. Hmotnou nádherou se již nevyznačoval. Byl také chudší na duchovní poklady, protože mimo jiné postrádal truhlu smlouvy.c Rovněž zasvěcení Zerubabelova chrámu se nedalo srovnat se zasvěcením chrámu v době Šalomouna. Oběti skotu a ovcí netvořily ani jedno procento obětí při Šalomounově chrámu. Žádná sláva, podobná oblaku, nenaplnila pozdější dům, jak se to stalo u chrámu předešlého, ani nesestoupil oheň od Jehovy, aby strávil zápalné oběti. Oba chrámy však sloužily důležitému účelu, aby bylo vyvýšeno uctívání Jehovy, pravého Boha.

16. Jaký jiný chrám však slávou předčí všechny pozemské chrámy?

¹⁶ Chrám vybudovaný Zerubabelem, svatostánek postavený Mojžíšem a chrámy vystavěné Šalomounem a Herodem, spolu s jejich charakteristickými rysy, byly předobrazem. Představovaly ‚pravý stan, který postavil Jehova, a ne člověk‘. (Hebr. 8:2) Tento duchovní chrám je prostředek, který umožňuje, abychom přistupovali k Jehovovi a uctívali ho na základě Kristovy usmiřující oběti. (Hebr. 9:2–10, 23) Nic nepřekoná slávou Jehovův velký duchovní chrám, jeho krása je nesrovnatelná, nic také není víc žádoucí; jeho nádhera neuvadá a převyšuje jakoukoli jinou hmotnou stavbu.

17. Jaká cenná poučení můžeme najít v Ezrově knize?

¹⁷ Ezrova kniha obsahuje poučení, která dnes mají pro křesťany nejvyšší cenu. Čteme v ní, jak Jehovův lid dával ochotně dary pro Boží dílo. (Ezra 2:68; 2. Kor. 9:7) Jsme povzbuzeni poznáním, že Jehova činí neselhávající opatření pro shromáždění k své chvále a že jim žehná. (Ezra 6:16, 22) Vidíme znamenitý příklad v Netinim a jiných věřících cizincích, jak jdou s ostatkem, aby z celého srdce podporovali Jehovovo uctívání. (2:43, 55) Uvažujme také o pokorném pokání lidu, když byl varován před nesprávným jednáním, protože uzavírá sňatky s pohanskými sousedy. (10:2–4) Špatná společenství Bůh neschvaloval. (9:14, 15) Jeho schválení a požehnání přinesla jen radostná horlivost pro jeho dílo. — 6:14, 21, 22.

18. Proč byla obnova Jehovova lidu důležitým krokem k příchodu Mesiáše, Krále?

¹⁸ Král již sice neseděl na Jehovově trůně v Jeruzalémě, ale obnova vzbudila očekávání, že Jehova přivede v patřičné době svého slíbeného Krále z Davidovy linie. Obnovený národ mohl nyní střežit posvátné Boží výroky a uctívání Boha až do doby, kdy se objeví Mesiáš. Kdyby tento ostatek nejednal ve víře a nevrátil se do své země, ke komu by asi Mesiáš přišel? Události popisované v Ezrově knize jsou opravdu důležitou součástí dějin vedoucích k příchodu Mesiáše a Krále. Je celá nanejvýš prospěšná pro naše dnešní studium.

[Poznámky pod čarou]